William Kristol (62) je bývalý personální šéf viceprezidenta Spojených států Dana Quaylea, vydavatel a šéfredaktor týdeníku Weekly Standard a prominentní komentátor televizní stanice Fox News. Absolvoval Harvardovu univerzitu, odkud má také doktorát. V roce 2008 byl jedním z rozhodujících hlasů, který republikánskému prezidentskému kandidátovi Johnu McCainovi doporučil do tandemu Sarah Palinovou. Je mediálně žádaným pozorovatelem americké politiky, zejména právě probíhající prezidentské kampaně.
Jak si vysvětlujte podle průzkumů silnou podporu kandidatuře podnikatele a pop celebrity Donalda Trumpa?
Myslím, že nikdo nečekal, jak dlouho se udrží na čele republikánského prezidentského pole. Já jsem mu zpočátku několikrát předpovídal, že jeho bublina splaskne, ale pletl jsem se. Dneska ho musíme považovat za kandidáta, který reprezentuje radikální nespokojenost velké skupiny voličů s establishmentem. Když se začal tak kontroverzně vyjadřovat, když třeba na Twitteru napadal moderátorku televize Fox News Megyn Kellyovou, popularita mu šla ještě více nahoru. Určitě ví, jak na sebe přitáhnout pozornost. Přitom není žádný velký konzervativec. V minulosti vyjádřil několik názorů, které by za normálních okolností byly pro konzervativní republikány, kteří mají mít v primárkách hlavní slovo, nepřijatelné. Byl pro potraty a podporoval socializující reformu zdravotního pojištění. Je tedy vidět, že populistické hnutí, reprezentované příznivci Tea Party, vlastně ve skutečnosti moc konzervativní není. Jde jim spíše o to zamíchat kartami, provokovat. To nemyslím kriticky. Jako podnikatel sponzoroval Trump kampaně nejen republikánů, ale i demokratů. Takto dal v minulosti peníze na kampaň i Hillary Clintonové. Takže kdyby se náhodou stal kandidátem a Clintonová získala demokratickou nominaci, byli bychom svědky unikátního jevu: Poprvé v našich dějinách by spolu soupeřili politici, z nichž jeden v minulosti financoval svoji oponentku.
Je ale Trump dostatečně kvalifikován na to, aby zastával úřad nejmocnějšího muže planety?
Není a myslím, že ani nikdy nebude. Nemá dostatečnou znalost politických témat a nevykazuje snahu si je osvojit. Na druhou stranu nesouhlasím s některými levicovými pozorovateli, kteří mají z Trumpa fobii a považují ho za vyšinutého, div ne fašistu. Nic takového Trump není, já se ho rozhodně nebojím. Ani nyní druhý muž republikánského pole, neurochirurg Ben Carson, není na post prezidenta kvalifikován. Carson je kvalitní a inteligentní muž, ale nezná prezidentskou agendu v domácí a zahraniční politice. Pokud by se měl dostat na potřebnou úroveň, musel by udělat nevídaný pokrok. Třetí je nyní bývalá šéfka firmy Hewlett-Packard Carly Fiorinová. Ani ona nemá žádné zkušenosti z politiky, ale z vedoucích kandidátů je zatím nejpříjemnějším překvapením. U ní si lze představit, že má pro tu funkci talent a znalosti. V první debatě kandidátů v srpnu v Clevelandu se nedostala ani na pódium mezi „první ligu“, ale v takzvané béčkové debatě si vedla tak dobře, že v druhé debatě byla už mezi nejlepšími. Od té doby její vzestup pokračuje.
Tito tři vedoucí kandidáti mají nyní dohromady přes padesát procent v preferencích a ani jeden nemá z politiky žádné zkušenosti. To je přece dost zvláštní, že?
Ano a ukazujete to na fakt, že jsme se ocitli v politickém prostředí, které je úplně jiné, než na co jsme byli dosud zvyklí. Je však ještě pořád brzy na definitivní soudy. První primárky jsou až za několik měsíců, což je v dnešní politice věčnost a může se toho stát opravdu hodně. Díky rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Citizens United, které liberalizovalo financování politických kampaní, dnes může mít i několik kandidátů na kampaň hodně peněz. Může se stát, že jich několik vydrží až do volebního sjezdu republikánské strany; a úplně není vyloučeno, že by se rozhodlo o kandidátovi až na něm. Neočekávám to, není to pravděpodobné, ale není to nemyslitelné.
Jeb Bush, bývalý guvernér Floridy, měl být favoritem republikánských primárek, ale zatím působí poněkud zrezivěle.
Ano, mám také ten dojem. Nějak se nemůže dostat do správného tempa. Nesmíme zapomenout, že poslední kampaň, kterou vedl, byla ta guvernérská v roce 2002 – čili před třinácti lety. Mezitím se prostředí velmi změnilo. Kvůli internetu a sociálním sítím je nyní všechno mnohem rychlejší, razantní a vyostřené. Bush doplácí na to, že je kandidátem establishmentu. A jak se ukazuje, establishment je u značné části voličů nepopulární. Doplácí také na početnost republikánského pole: začalo 17 kandidátů, teď jich je po odstoupení dvou patnáct. Populisté podporují Trumpa, konzervativní křesťané se soustředí na Carsona a zbytek mainstreamových voličů se tříští mezi několik dalších kandidátů. Solidně si vede mladý senátor z Floridy Marco Rubio, který se obrací na podobné voliče jako jeho politický mentor Jeb Bush. Nedivil bych se, kdyby právě on vydržel ve volebním poli hodně dlouho. Může spoléhat na následující kalkulaci: ani Trump ani Carson nominaci získat nemohou, Fiorinová je nezkušená a bude dělat chyby a pak jsem na řadě já.
Mezi demokraty se dlouho zdálo, že Hillary Clintonová má nominaci v kapse, ale dnes znatelně oslabuje. Má sice pořád před jediným silným oponentem, socialistou Berniem Sandersem, značný náskok, ten se ale dost zmenšuje...
Já jsem Hillary za nevyhnutelnou vítězku mezi demokraty nikdy nepovažoval. Její čísla v otázce sympatií voličů a důvěryhodnosti jsou velmi slabá, což naznačuje dlouhodobou zranitelnost. Dnes se hodně spekuluje, že do demokratických primárek vstoupí populární viceprezident Joe Biden, který v průzkumech jde nahoru. A nemůžu si pomoci: takoví politici jako ministr zahraničí John Kerry, prezidentský kandidát z roku 2004, nebo bývalý viceprezident Al Gore, prezidentský kandidát z roku 2000, který v celonárodním součtu získal více hlasů než zvolený prezident George W. Bush (celonárodní součet není pro prezidentské volby v USA rozhodující, záleží na výsledcích v jednotlivých státech; pozn. T.K.), nebo i guvernér Kalifornie Jerry Brown se na kampaň Hillary musí dívat a říkat si – já jsem toho přece v politice dosáhl víc a tohle umím taky. Nevylučuji, že se můžeme ještě dočkat i relativně pozdních vstupů dalších kandidátů do soutěže.
Pokud by prezidentskou nominaci získal viceprezident Joe Biden, jeho kampaň by byla postavena na kontinuitě s vládou prezidenta Baracka Obamy, kterého tvrdě kritizujete. Měl by šanci republikány porazit?
Pokud by se stal Biden kandidátem, očekával bych, že si za viceprezidentskou kandidátku vybere levicovou senátorku Elizabeth Warrenovou, ale pochopitelně by musel obhajovat Obamovu politiku. Byl by hodně zranitelný. Obama je velmi špatný prezident. Představuje razantní odchylku od mainstreamového pohledu na Ameriku a její roli ve světě. Nevěří, že Spojené státy jsou výjimečná země s výjimečnými úkoly, naopak ji považuje za stejnou, jako jsou ostatní demokracie. Nevěří v nasazení americké síly ve světě, naopak tuto sílu považuje za problém a omlouvá se za ní. V současné krizi na Ukrajině a Sýrii v podstatě přenechal iniciativu Rusku a Vladimiru Putinovi. Je to Putin a Rusko, které je teď hybatelem situace v Sýrii a Obama jen přihlíží. Myslím si tedy, že by pokračování „Obamovy vlády“ prostřednictvím prezidenta Bidena bylo velmi špatné pro Ameriku a pro svět. Potřebujeme ve funkci někoho, kdo obnoví americkou rozhodnost a sebevědomí, kdo bude podporovat spojence, ne je podlamovat; někoho, kdo zastaví ústup Ameriky ze světových pozic.
Politolog Francis Fukuyama mi řekl, že Obamova dohoda s Íránem na zastavení jejich jaderného programu je nejlepší realisticky možnou dohodou ve špatné situaci. Vy ji naopak tvrdě kritizujete. Proč?
Protože posiluje režim v Íránu. Dohoda je jejich vítězství. Zbavili se hospodářských sankcí výměnou za sliby, jejichž dodržování nebudeme moci účinně kontrolovat. Je to pro Írán cesta, jak se snadněji dostat k jaderným zbraním; nikoliv, jak jim v tom zabránit. Obama řekl, že Írán je složitá země, stejně jako my jsme složitá země... Jistě, oni jsou sponzorem teroristů, jsou agresívním džihádistickým režimem a my nejsme. A tato dohoda upevní moc tohoto režimu v okamžiku, kdy pod náporem sankcí oslaboval. Povede k novému závodu ve zbrojení na Blízkém východě. Obama prostě žije ve světě fantazie, v jakési podivné bublině. Rozhodně nežije v reálném světě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Klvaňa
