Vezměme to od začátku. Donald Trump přes víkend na mítinku oznámil, že USA vypoví smlouvu o regulaci raket středního a krátkého doletu (INF). Řekněme si nejprve, dojde k tomu vůbec? Nevsadil byste si na to, že jde o předvolební heslo, které zůstane nenaplněno?
Nevsadil. Naopak. K současné přípravné fázi studené války 2.0 patří silácká gesta a hazardování. Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu patřila k vrcholům denuklearizace Evropy během vrcholné fáze studené války a způsobila oteplení vztahů mezi soupeřícími mocnostmi. SSSR a USA díky její ratifikaci zlikvidovaly celou kategorii těch nejničivějších a nejnebezpečnějších zbraní – pozemní balistické nosiče jaderných hlavic operačně taktického a taktického doletu. Smlouva se bohužel nevztahuje na rakety vypouštěné z lodí a ponorek.
Technický pokrok dosažený v jaderné a raketové technologii způsobil miniaturizaci jak hlavic, tak raket. Začátkem roku 1977 Sovětský svaz poprvé nasadil na svých evropských územích RSD-10 Pioněr (dle západního názvosloví SS-20) na mobilní platformě o dosahu 5000 km s třemi nezávislými individuálně zaměřenými návratovými moduly (MIRV) obsahující tři nukleární 150kilotunové hlavice. Balistické střely s oddělitelnými hlavicemi byly tehdy vnímány experty jako potenciální hrozba pro světovou stabilitu a faktor zvyšující riziko eskalace mezinárodních konfliktů. První opravdovou konstrukcí MIRV byl Minuteman III, který byl zaveden v roce 1970 a nesl tři menší 170kt hlavice W62 namísto jediné 1,2megatunové W56 používané v předchozích verzích této střely. MIRV umožnila Spojeným státům překonat všechny možné systémy ABM (protibalistické ochrany Moskvy) bez zvýšení velikosti raketové flotily. Zavedení MIRV vedlo k zásadní změně strategické rovnováhy a uvažování o obraně. U raket s jednou hlavicí bylo myslitelné, že by šlo postavit obranu, která by používala rakety k útoku na jednotlivé bojové hlavice. S MIRV bylo potřeba třikrát až dvanáctkrát tolik (14x v konfiguraci Trident II) obranných raket, což učinilo útok nákladově a technologicky dosažitelnější. Zároveň několik malých hlavic způsobuje mnohem větší plochu cílové škody než jedna „velká“ hlavice, což snižuje počet střel a startovacích zařízení potřebných pro danou úroveň zničení. Dolet sovětských raket RSD-10 Pioněr byl dost velký na to, aby dosáhl západní Evropy z území Ruska.
Západní Evropa se tak náhle ocitla v doletu sovětských střel na tuhé palivo, které Varšavské smlouvě umožňovaly mobilitu odpalovacích platforem a krátký čas k odpalu na rozdíl od raket na kapalné pohonné hmoty.
Američané, tehdy pod vedením prezidenta Jimmyho Cartera, považovali své strategické jaderné zbraně a jaderné letouny za přiměřenou protiváhu střel RSD-10 Pioněr a dostatečné odrazující prostředky proti potenciální sovětské agresi.
Sociálně demokratický kancléř Helmut Schmidt ze západního Německa ovšem argumentoval, že by měla být prozkoumána západní reakce na nasazení těchto raket, taktických raket a strategického bombardéru Tu-22M. Výsledkem bylo „dvoukolejné“ rozhodnutí NATO ze dne 12. prosince 1979 nabídnout Varšavské smlouvě vzájemné omezení balistických raket krátkého a středního doletu spolu s hrozbou, že v případě neshody – po tzv. „euromissile“ krizi – bude NATO nasazovat více jaderných zbraní středního doletu v západní Evropě. NATO chtělo nahradit střely MGM-31 Pershing 1a 108 odpalovacími zařízeními MGM-31C Pershing II v Německu a instalovat 464 odpalovačů střel BGM-109G Gryphon (de facto pozemní modifikace střel Tomahawk) v Belgii, Itálii, v Holandsku a Velké Británii.
Do arzenálu Varšavské smlouvy mezitím přibyly systémy OTR-23 Oka (kód SS-23 Spider) s doletem necelých 500 km, jež nahrazovaly zastaralé zbraně R-17 Elbrus (SS-1C Scud-B) a substrategické rakety TR-1 Temp-S (SS-12 Scaleboard) s doletem 900 km. Sovětský svaz měl i starší balistické rakety R-12 (SS-4 Sandal) a R-14 Chusovaja (SS-5 Skean) a nové křídlaté střely RK-55 Relief (SSC-X-4 Slingshot).
Rozhovory se Sovětským svazem začaly v Ženevě v říjnu 1980. Mezi lety 1981 a 1983 se konalo šest kol vyjednávání. To skončilo v listopadu 1983 poté, co do západního Německa dorazily první střely Pershing II. Jednání mezi USA a Sovětským svazem se obnovila až v březnu 1986 a zahrnovala jak INF, tak diskusi o strategických zbraních ( START I ) a vesmírných otázkách. 8. prosince 1987 byla smlouva INF oficiálně podepsána prezidentem Reaganem a generálním tajemníkem Gorbačovem na summitu ve Washingtonu. Dle smlouvy bylo zničeno celkem 2 692 zbraní, 846 USA a 1846 Sovětským svazem. Na krátkou dobu tak zmizela celá jedna kategorie zbraní hromadného ničení. Tím, že smlouva nepostihla zbraně odpalované z námořních platforem a de facto se týkala pouze evropského válčiště, vývoj směřoval různými směry. Rusko po prvotním šoku z rozpadu Varšavské smlouvy a ekonomického kolapsu za Jelcina začalo experimentovat s efektivitou pronikání západní obranou manévrováním střel a jejich návratových platforem za letu, Západ se snažil o komplexní vícevrstevnou ochranu bojiště, ovšem zastaralou technologií střelby na objekty na balistické dráze.
A kdo smlouvu INF porušil?
Rusko tvrdí, že americké rozhodnutí vybudovat základny schopné odpalovat rakety Tomahawk v Polsku a Rumunsku je porušením smlouvy stejně jako bojové UAV, například MQ-9 Reaper.
Američané mají zase panický strach z ruských systémů 3M-54 Kalibr a 3M-14 Birjuza, zvláště ve verzi Klub-K umístěné ve standardním 20 a 40stopovém námořním kontejneru, Kalibr-NK vypouštěný z lodí a ve verzi 3M-54A vypouštěné z Su-35 a 3M-14A, vypouštěné z MiG-35.
Nemenší strach jde z nadzvukových křídlatých střel Ch-90 Gela (M4-5, 2x 200 kt) byť jich bylo vyrobeno jen několik, Ch-55 Raduga (1x200 kt), Ch-555, Ch-101 a Ch-102 (1x250 kt). Nejnovějším příspěvkem do rodiny strašáků je hypersonická střela se schopností manévrovat: Ch-47M2 Kinžal (cca 2 000 km, M10) podvěšená pod stíhačem MiG-31K. Ta vychází z balistické střely typu 9M723 mobilního operativně-taktického raketového komplexu typu Iskander-M.
7. října 2015 odpálily čtyři lodě Kaspické flotily celkem 26 střel s plochou dráhou letu 3M-14T Kalibr NK na vzdálenost 1500 km na cíle v Islámským státem kontrolované části Sýrie a zasáhly všechny cíle. 17., 19. a 20. listopadu 2015 letouny Tu-160 odpálily střely Ch-101 a Tu-95MS a střely typu Ch-555 na cíle v Sýrii.
Designerská kreativita a cenová láce produkce jednoznačně hovoří pro Rusy. Je vidět, že konstrukční škola velmi kreativně navazuje na sovětskou, vývojové kanceláře kooperují, výrobní firmy vyrábějí a firmy tvoří státem kontrolovaný monopol. Rus vezme kdesi ve skladišti kdysi vynikající, ale čtyřicet let starou raketu, dodá do ní nové palivo a nový navigační systém, namísto pozemního odpaliště ji podvěsí pod stíhačku a vznikne bastl, ze kterého mají strach všichni. Američan kvůli tomu utratí miliardu dolarů a trvá to deset let.
Jestliže Trump téma nevyužil pouze coby předvolební heslo, jaké reálné důsledky může konec tohoto paktu světu přinést?
Obrovskou geopolitickou nestabilitu v Evropě. Trumpovo ukončení platnosti smlouvy INF (o raketách středního a krátkého doletu) je daleko větší průser, než by se z několika slov ve zpravodajství dalo tušit. Za studené války by to byl materiál na celou titulní stranu. Důvod je prostý: Reakční čas 16 (22) minut do jistoty vzájemného totálního zničení v jaderné válce se krátí na jednu až tři minuty.
Podle práce vojenského analytika Pavla Podviga, zabývajícího se omezováním rizika neautorizovaného vypuštění balistických raket, má Rusko 16 minut reakčního času a USA 22 minut včasného varování při nenadálém vypuštění mezikontinentální střely protivníkem. Tento scénář nepředpokládá přiblížení se k pobřeží a vypuštění střel z ponorek ani vypuštění střel jiných států (Francie, Velká Británie). Ale i takto binární model ukazuje, že zrychlení letu na hypersonické rychlosti, pseudobalistické manévrovací schopnosti a inteligence hejna, MIRV a MaRV zásadně omezuje obranu a rizika eskalace konfliktu zvyšuje.
Berme jako fikci, že balistické jaderné raketě dlouhého doletu dnes zbývá 16–22 minut od odpalu k zásahu cíle. Podle toho, zda letí ve směru rotace země nebo proti němu. Balistických raket dlouhého doletu odpalovaných z ponorek či raketových sil po vypovězení INF netřeba, na rozpoutání ničivé války v Evropě stačí křídlaté střely s plochou dráhou letu či balistické rakety krátkého doletu. Odpalované z kdejakého kontejneru – ponorky, kamiónu, lodi, samohybného systému PVO. U křídlatých střel (typu Tomahawk) ani „dělostřeleckých“ raket krátkého doletu nevíte, zda nesou konvenční náboj, nebo jaderný. Dokud nedopadnou. Na plánování a provedení odvetného úderu zbývá minuta dvě... tři.
Představme si teoretický scénář:
Polský ministr obrany Antoni Macierewicz (známý proamerickou afinitou) pozval americkou těžkou tankovou brigádu na cvičení v okolí Bydhoště. U břehů přístavu Gdaňsk (80 km od Kaliningradu) i u Swinoujscije (400 km od Kaliningradu) kotví raketové křižníky třídy Ticonderoga vybavené zbraňovým systémem AEGIS (radar AN/SPY-1, univerzální odpalovací zařízení Mk 41 s 128 odpalovacími šachtami pro řízené střely SM-3 Blok IIA s možností konvenční i jaderné hlavice (dolet 2500 km rychlostí Mach 15,25 – 4,5 km/s) a 56 raket s plochou dráhou letu BGM-109C Tomahawk s možností konvenční i jaderné hlavice s doletem 1300 km při rychlosti 597–895 km/h). Rusko zmodernizovalo sklad jaderných zbraní v Kaliningradské oblasti (50 km od polských hranic). Protiraketový systém S-400 plní úkoly PVO na vzdálenost 400 km stejně jako jednotka pobřežní obrany s raketami Bastion. Mobilní balistický raketový systém Iskander dokáže odpalovat střely s konvenční i jadernou hlavicí do vzdálenosti nikoliv 500 kilometrů, jak umožňuje smlouva INF, ale 1500 nebo dokonce 2300 km (stačí jiné palivo). Navíc je vybaven pseudobalistickým manévrováním a inteligencí hejna. ABM Moskvy zajišťuje jak systém A-235 s raketami PRS-1M (45T6), tak S-400 Triumf a nejnovější S-500 Prométheus.
Rozhodnutí v této válce budou trvat maximálně 88 sekund (do dopadu prvních střel). Přímým zásahem střel z polských přístavů je ohrožen nejen Kaliningrad, ale i Moskva či Kyjev nebo Charkov. Přímým zásahem střel z Kaliningradu je ohrožena Paříž, Řím, základna Deveselu v Rumunsku s protiraketovým deštníkem NATO i bulharská základna Graf Ignatievo.
Je namístě jakékoli strašení? Skutečnost, že nebude existovat psaná dohoda o nepoužívání těchto raket přece automaticky neznamená, že se vzájemně USA a Rusko během pár hodin zničí…
No, to sice ne, ale americká generalita žije stále ve světě Pax Americana a nezvládla ještě zjistit, že USA světu nevládnou a Rusko není zhroucená země. Putinovo Rusko odolává sankcím, odolává provokacím, svou vůli v Sýrii prosazuje za minimálních nákladů minimálním způsobem. Americká nafoukanost a pocit, že mohou všem diktovat, se ani za Trumpa nezmírnily. Bohužel. Naopak. Arogance vládne.
Trumpův záměr podpořili Britové, naopak Němci jsou zdrženliví, dokonce spíše vystupují proti tomu. Čím to je? Je to ze strany Berlína snaha nenaštvat Rusy kvůli vzájemnému byznysu?
No, ono Německo se v případné evropské válce stane zemí prvního odvetného úderu. Disponuje základnami jaderných bombardérů… Německo je s Ruskem navíc spojeno energeticky – Severním proudem 1 i 2.
Stejně jako USA a NATO obviňují delší čas Rusko, že dohodu porušuje, Moskva tvrdí, že Spojené státy mají k dispozici protiraketové systémy v Rumunsku, které mohou v případě potřeby změnit na střely středního doletu. A že tedy USA smlouvu porušují. Nakolik je možné ověřit či zhodnotit, jak to ve skutečnosti je?
To jsou ta sila, která měla být v Polsku a původně jsou shodná s těmi na základně Vandenberg? Dle stavební dokumentace, kterou jsem viděl a držel v ruce, jsou to sila pro rakety Minuteman III, vyplněná zkracovací ocelovou konstrukcí pro takzvanou antiraketu SM-3 Block IIA. Aby se z jedné „obranné“ rakety stala druhá, „útočná“, stačí vyměnit Kill Vehicle za MIRV či MaRV modul s 6–12 jadernými hlavicemi.
Jakou úlohu v této věci sehráváme my, Česká republika a případně i Evropa? Jsme pouze diváci, kterých se to nikterak nedotýká a nedotkne, anebo bychom měli přijmout nějaká opatření a začít masivně zbrojit?
Prozatím se úspěšně bráníme nesmyslným výdajům na obranu utrácením státních rozpočtů do mrtě. Nevěřím, že by země Evropy raději válčily, než obchodovaly… Evropské země nemají a nechtějí mít peníze na větší útratu za obranu. Podívejte se na neschopnost Britů uvést do operační způsobilosti zastaralé ponorkové rakety Trident II D5 a čtyři ponorky třídy Vanguard. Původně měly být vyřazeny do šesti let, nově se předpokládá, že to bude do roku 2028. Při nedávném testu, o kterém novináři moc nepsali, britská jaderná raketa omylem zamířila na USA. Vyvolalo to paniku v nejvyšším politickém a vojenském velení, ale všem to vyhovuje. „V naše střely Trident mám naprostou důvěru,“ prohlásila předsedkyně vlády Theresa Mayová.
Někteří komentátoři začínají spekulovat o hrozícím válečném konfliktu mezi Ruskem a Spojenými státy.
Válka dle mého názoru nebude. Nikdo na ni nemá peníze a nikdo je nechce dát.
Něco podobného se objevuje pravidelně už celé roky. Není nesmyslné takové teorie rozvíjet?
Není. Hraní válečných her přispělo i během studené války k zjištění bipolární strategie vzájemně zaručeného zničení. A toto poznání možná zachránilo svět.
Současný svět je postaven na vzájemné závislosti a případný konflikt by znamenal zničení obou soupeřů. Proč by tedy někdo válčil?
Jaderný mír je teorie mezinárodních vztahů, která tvrdí, že jaderné zbraně mohou za určitých okolností vyvolat stabilitu a snížit šance na eskalaci krizí. Výsledkem jaderného míru jsou náklady na válku a odstranění jejich následků nepřijatelně vysoké pro obě strany. Paradox stabilní nestability říká, že zatímco jaderné zbraně podporují strategickou stabilitu jejich vlastníků a zabraňují velkým válkám, současně umožňují konflikty s nižší intenzitou . Když existuje nestabilní jaderný monopol, jeden stát má jaderné zbraně a jeho oponent nemá, existuje ale větší šance na válku. „Mír prostřednictvím síly“ je ovšem frází, která naznačuje, že vojenská moc včetně té jaderné může pomoci mír udržet. To je docela starý koncept a byl skvěle používán mnoha vůdci od římského císaře Hadriana v 1. století n. l. po bývalého amerického prezidenta Ronalda Reagana v osmdesátých létech. Hodil se ale spíše do monopolárního či bipolárního prostředí než do multipolárního. Je ovšem i současnou strategií Republikánské strany a ústředním prvkem Trumpovy zahraniční politiky – America first.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
