_635742884460950407.JPG&id=85045)
Jak hodnotíte vývoj České republiky během čtvrt století od revoluce?
Vývoj České republiky nehodnotím pozitivně. Stále více se rozevírají takzvané nůžky mezi bohatými a chudými. Střední vrstva pomalu mizí a i lidé pracující se dostávají do finanční tíže a jsou ohroženi chudobou. Vláda – volení zástupci lidu – se čím dál tím méně stará o potřeby a vůli občanů a realizuje pokyny z Evropské unie bez ohledu na to, je-li to prospěšné občanům a státu.
Kde jsme udělali největší chyby?
Po takzvané revoluci jsme zavrhli vše, co bylo orientováno na „východ“, tedy země bývalého východního bloku, a tak jsme vyklidili trhy našich největších partnerů a odběratelů. Rozdělením České republiky a Slovenska jsme přišli o velkou část trhů a hospodářské spolupráce, také o společnou hranici s Ukrajinou, která je obchodně zajímavým regionem. Strategické podniky a společnosti byly předány do soukromých rukou a zahraničním společnostem. Vláda nechala systematicky likvidovat národní průmysl a zemědělství. Finance určené na důchody byly rozpuštěny ve státním rozpočtu. Postupně bez jakékoliv odezvy občanů jsou odebírány standardy života, které byly do roku 1989 vytvořeny. Ministerstvem vnitra byl rozprodán majetek a bezpečnostní rezervy státu, taktéž bezpečnostní vybavení a vybavení pro případ krizových událostí. Policie České republiky je systematicky decimována, což vedlo k odchodu zkušených pracovníků, kteří byli nahrazeni mladými, nezkušenými a politicky poplatnými. Moc přešla do rukou státních zástupců.
Představoval jste si při revoluci, že v budoucnu bude mít politka takovou podobu, jakou má dnes? Jinak řečeno: cinkali jsme klíči. Bylo pro co?
Takzvané revoluce jsem se aktivně tehdy jako student účastnil, ale již během ní jsem rychle vystřízlivěl, když jsem zjistil, že Občanské fórum se nezačalo tvořit z revolučních aktivistů, ale bývalých představitelů Socialistického svazu mládeže a dalších organizací spojených s tehdejší vládní garniturou. To, že bude zlikvidován český průmysl, zemědělství, nastane legislativní chaos, který vede k nedodržování zákonů a šlapání po lidských právech, jsem si nepředstavoval. Jako věřící člověk jsem také neměl ani tušení, že církvím přestane jít o lidi, a budou se starat hlavně o peníze.
Co bylo před listopadem lepší? Je něco, co byste vrátil?
Lidé měli základní jistoty. Bylo dodržováno platné právo, a to nejen občany, ale i ostatními organizacemi a církvemi, což dnes již není. Volení zástupci lidu – vláda se snažila o rozvoj společnosti, a ne o pouhý rozvoj vlastního jmění. Zdravotnictví, školství a doprava byly na dobré úrovni.
Psali jsme:
Řekl jste, že čím více stoupá majetek církve, tím více klesá její zájem o lidi. Domníváte se, že to ještě více prohloubí církevní restituce?
Do vedení církví se často dostali lidé bez odbornosti teologické a manažerské, kteří se snaží hlavně o svůj prospěch a prospěch svých „vyvolených“. Církev je obrazem společnosti, tedy jestliže se společnost materializovala, tak se to stalo i církvi. Stejně tak přestali představitelé církve hledět na lidi a snaží se o hospodářský zisk. Restituce jsou neprospěšné v několika ohledech. Jednak vrácený majetek a peněžní prostředky neodpovídají historické skutečnosti, a ani tomu, že mnoho církevního majetku bylo zabráno na základě Benešových dekretů a pozemkové reformy. Také neúčast církví na potřebách státu zvláště v době krize nese negativní pohled občanů na církve. Tím, že se církve zabezpečí a nebudou závislé na lidech, svých věřících, vede to k tomu, že nebudou mít o potřeby věřících zájem, protože budou mít stejný příjem, ať mají plné, či prázdné kostely. Ale církev bez věřících je nefunkční, prázdná a zbytečná organizace.
Není lepší, když si církev bude sama spravovat majetek, ale stát jim nebude dále přispívat ze svého rozpočtu? Tedy z našich daní?
V současné době si troufnu říci, že většina církví neumí svůj majetek spravovat a tápe, hledá cesty. Pro mnohé církve je tento systém likvidační. Dle mého názoru byl velice účinný model, který vytvořil Josef II., tedy z církevního majetku byl vytvořen fond, ze kterého byly vypláceny prostředky dle skutečných potřeb. Církve na samofinancování nejsou připraveny. Samozřejmě jsou mnohé aktivity církve, které jsou prospěšné společnosti. Bylo by tedy mnohem účinnější, aby z majetku, který má být v restituci vrácen, byl vytvořen fond s dohledem státu a z tohoto fondu byly peníze rozdělovány do tří základních oblastí: platy duchovních dle reálného, nikoliv nahlášeného počtu věřících. Na výkon duchovenské činnosti by měly být jasné kvalifikační předpoklady. Další oblastí jsou sociální a vzdělávací činnosti. Tedy dotace na konkrétní činnosti. Třetí oblastí je stavební činnost a rekonstrukce církevních objektů. Opět na základě potřebnosti a reálných nákladů. Ne, jako se to děje dnes v Církvi československé husitské, že když jsou prostředky, tak v sídlech biskupů se provádí nákladné rekonstrukce bytů a sociálních zařízení, zatímco kostely padají a jsou v havarijním stavu.
Jak vnímáte řešení sitauce s uprchlíky a přistěhovalectvím?
Situace s uprchlíky přispívá jen k dalšímu chaosu. Osobně jsem jak proti kvótám, tak proti současnému stavu. Každá země dle svých možností má přijímat imigranty, tomu se nevyhneme. Zvláště jsou-li ohroženi pronásledováním a válkou, tak jako křesťané v některých islámských zemích. V tomto ohledu bychom ale měli přijímat a pomáhat těm nejohroženějším, tedy dětem a ženám. Dětí a žen je v současné vlně imigrantů pomálu a také většina imigrantů nepochází ze zemí, kde probíhají boje. Nejedná se tedy o skutečně potřebné, ale o ekonomické imigranty, což je patrno i z výběru cílových zemí. Tím, že tyto lidi – muže v produktivním věku – budeme přijímat, budeme ještě více decimovat země, ze kterých pocházejí, neboť jim bude chybět pracovní síla a dětem i ženám někdo, kdo by se o ně postaral. Věc přistěhovalectví se nedá tedy paušalizovat. Je pro mne nepochopitelné, proč stejné prostředky, jaké jsou uvolňovány pro imigranty z Afriky a Asie, nejsou uvolňovány pro pomoc dětem a ženám z Ukrajiny, která je reálně zasažena válkou, či pro potřebné pocházející z naší republiky.
Měli bychom pomáhat lidem přímo na místě? Stavět uprchlické tábory, bezpečné zóny a podobně?
Každý stát by měl pomáhat v mezích svých možností. Největší pomoc pro lidi je poskytnuta tam, kde lidé žijí, aby nebyli vykořeněni, mohli žít se svými rodinami a starat se o ně. Také je důležité, aby pomoc přesahovala do budoucna. Je lepší člověka naučit vytvořit jídlo, než ho jednorázově nasytit. Tedy dle mého názoru je optimální pomoc lidem tam, odkud pocházejí a pomoci jim v rozvoji, tedy vybudovat kvalitní školy, nemocnice, vytvořit zemědělské dotační programy a podobně.
Kdybyste musel emigrovat z Čech, jakou zemi byste zvolil?
Nechci emigrovat, tady je můj domov. Chci, abych mohl já i moje děti důstojně a svobodně žít v této zemi.
Jak bojovat proti extremistům?
Extrémisté budou vždy, tomu se asi zamezit nedá. Nejlepší prevencí proti extrémismu jsou informace a dobré vzdělání.
Co říkáte na kroky Ruska na Ukrajině a naopak na kroky Evropské unie vůči Rusku?
Ukrajina po staletí patřila k Rusku; a Spojené státy ani Evropská unie nemají žádné právo se do tohoto vztahu vměšovat. Je to záležitost dvou suverénních států. Chápu ale postoj Ruska a Rusů, když na Ukrajině vidím fašizující tendence. Měl jsem možnost je vidět i osobně, když jsem na Ukrajině byl.
Pomohly něčemu sankce?
Pomohly většímu osamostatnění Ruska, rozvoji jeho hospodářství. Také vstupu některých firem z USA na trhy Ruska.
Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?
Myslím, že krize dále postupuje. Pokud mám na otázku o diskusi odpovědět, musím říct, že se o krizi přestalo diskutovat a bereme ji jako životní fakt. Vláda se už ani nesnaží zmírnit dopady krize na lidi a dělá si, co chce bez ohledu na vůli občanů.
Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?
O kapitalismu mohu říci, že nefunguje, vede náš stát k likvidaci. Pokud nepřijde razantní a jasná změna, nevidím budoucnost jak České republiky, tak celé Evropy pozitivně. Pokud nás něco či někdo nezastaví, řítíme se střemhlav do záhuby.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
