V poslední době se hodně hovoří o dění v Řecku. Debaty jsou ovšem vedeny takřka výlučně o ekonomických a finančních tématech. Co k problémům, se kterými se tato země potýká, může říci sociolog?

Evropským elitám se podařilo vytvořit nepřátelství mezi normálními lidmi z různých zemí. Zatímco jednoznačnou vinu nesou evropské centrální orgány a jejich přisluhovači v jednotlivých zemích, jedni nadávají na líné Řeky a druzí zase na arogantní Němce. Je vytvářen virtuální dojem, že Řekové jsou na jakési permanentní all-inclusive dovolené a že je to placeno z našich daní.

Řekové mají ve skutečnosti za sebou tak těžkých pět let, že si to ani nedokážeme představit. V zemi jsou celé oblasti, kde mladý člověk nemá práci, nemá šanci sehnat práci a třeba ani nezná mladého člověka, který by pracoval. Když si v kritickém věku nevytvoří potřebné návyky, nejspíš už bude mít problémy do konce života. Nebude schopen pořádného zaměstnání, neožení se, s vysokou pravděpodobností se dopustí kriminálního jednání atd. To se netýká jednotlivců, ale celé generace. To je to, co se skrývá za termínem „ztracená generace“, o kterém někdy čteme v médiích.

Problém ještě prohlubuje, že z Řecka obrovská spousta lidí odešla. A v takové situaci odcházejí spíš ti aktivnější a schopnější. Koneckonců, Čechům trvalo staletí, než se vzpamatovali z „pouštění žilou“ po Bílé hoře. Řekové na tom nebudou lépe.

V Řecku nyní nefungují banky, kolabují sociální služby a hrozí, že podobně zkolabují i další funkce státu. Co může v takové situaci dělat společnost?