Od začátku května realizujete nový projekt, usilující o rovnost žen migrantek v naší republice. Jde o podporu v rodině i v přístupu ke zdravotní péči. Jak si představujete prosazení tohoto genderového hlediska s přihlédnutím ke zkušenostem z Norska?
Projekt Organizace pro pomoc uprchlíkům s názvem Rovné příležitosti žen migrantek podpořený z takzvaných Norských fondů vychází z jednoduché premisy, že stát má právo si vybírat ekonomické migranty za prací, studiem, podnikání a tak dále, ale pokud již někoho přijme, je v zájmu všech, aby jeho postavení v České republice bylo rovné nebo velmi podobné právům českých občanů, tedy bez diskriminace a vykořisťování. V opačném případě dochází k dumpingu na trhu práce, k vykořisťování na hranici trestního práva, nerovné soutěži zvýhodňující firmy se zahraničními pracovníky pracujícími neoficiálně nebo třeba k enormním ziskům komerčních zdravotních pojišťoven z povinného pojištění cizinců. Proto se zaměřujeme především na ženy migrantky z Ukrajiny, u nichž je ta nerovnost, diskriminace a vykořisťování velmi viditelná v tom, že de facto nemohou právě kvůli nefunkčnímu komerčnímu pojištění založit rodinu, jakákoli neběžná nemoc je ve výluce z pojistného krytí, nemohou onemocnět, protože hned přichází o práci. Často nechávají děti na Ukrajině, vidí je třeba jen dvakrát ročně. A přitom v té části legální migrace osobně považuji Ukrajince za migranty, o které bychom měli velmi stát, jsou nám jazykově a kulturně velmi blízcí, navíc mají často dobré vzdělání a nehrozí u nich vážné problémy s integrací, které občas vidíme na západě s nízko-vzdělanými imigranty ze vzdálenějších zemí světa. Vzhledem k demografickému vývoji - bez migrace do ČR mínus dva miliony obyvatel v roce 2050, v Německu mínus 20 miliónů v roce 2050, v Estonsku mínus 47 procent v roce 2050 - se musíme s migrací smířit a využít ji ku prospěchu všech, tedy i naší společnosti a firem, migrantů samotných i jejich zemí původu, kdy se například nezřídka stává, že arménský, irácký nebo kurdský podnikatel se stává můstkem pro české firmy, které usilují o prosazení se na rozvíjejících se trzích v jejich zemích původu.
Pojďme se opět věnovat uprchlíkům. Hodně se hovoří o bezpečnostním riziku. Není horší třeba zdravotní, a to bezprostředně po přijetí, nebo dlouhodoběji při péči o zdravotní následky nebo tropické nemoci? Máme se toho obávat?
V českém azylovém systému se zdravotních rizik od nově příchozích bát určitě nemusíme. Všichni prochází karanténou v uzavřených táborech v Zastávce u Brna a na letišti v Praze, kde jsou podrobně vyšetřeni na řadu nemocí. V případě, že takové vyšetření odhalí závažnou nemoc, jsou uprchlíci přímo z karantény umístěni do specializovaných léčeben, ale takových případů je ročně velmi málo, občas se objeví žloutenka.
Někdo hovoří o tom, že uprchlíci zatíží náš sociální systém, především naši starší občané na to doplatí....
K zatížení sociálního systému bych uvedl, že právě současný systém je velmi problematický, protože všem uprchlíkům plošně zakazuje první rok azylového řízení pracovat. Tím pádem může vzniknout a v praxi vzniká závislost těch lidí na "všeobjímajícím" a drahém systému táborové "péče" ministerstva vnitra, ze které nebývá snadné se vymanit. V Německu například platí tento zákaz pouze tři měsíce a najdou-li si uprchlíci práci, z níž se odvádí sociální pojištění, mohou zůstat pět let bez ohledu na výsledek azylového řízení. Platí přitom, že většina uprchlíků jsou lidé vzdělanější a majetnější, protože jinak by si vůbec cestu do Evropské unie nemohli finančně dovolit. Takže propad do sociálních sítí bývá spíše u držitelů takzvaných humanitárních azylů, což jsou lidé postižení nebo vážně nemocní. Ale obecně lze říci, že utíkají lidé vzdělanější, majetnější a mladší, kteří nechtějí živořit kdekoli s nějakým životním minimem. A nelze čekat, že bychom se dostali k ročním počtům běženců převyšujících několik málo tisíc, což není pro sociální systémy žádná fatální hrozba, a navíc, jak jsem řekl, velká většina z nich chce pracovat a začlenit se.
Jaký máte názor na návrhy italských politiků deportovat uprchlíky z Afriky do Libye, kde by se pro ně vystavěly uprchlické tábory. Totéž třeba i v Turecku? Není to dlouhodobé a populistické řešení?
Deportovat lze pouze neúspěšné žadatele o azyl, kterým nejde v zemi původu o život, a to ještě v souladu s mezinárodními závazky v oblasti mučení a nelidského zacházení a se souhlasem toho přijímajícího státu. Žádný stát totiž nelze nutit k převzetí osob, které nejsou jeho občané, neexistuje-li k tomu účelu speciální dohoda o převzetí osob, readmise. Takže teoreticky je možné deportovat cirka 55 procent imigrantů - loni bylo 45 procent azylových žádostí v EU úspěšných, ale do zemí původu nebo zemí, které souhlasí s jejich převzetím a garantují, že v nich nebudou cizinci mučeni nebo podrobeni nelidskému zacházení. V Libyi ani není s kým takovou dohodu podepsat a Turecko již nyní hostí 1,8 milionu syrských uprchlíků, takže pochybuji o jejich dobré vůli takovou dohodu podepsat. Nicméně Unie už roky readmisní dohodu s Tureckem vyjednává a je otázka, jaká bude situace po právě proběhlých volbách v Turecku, kde AKP musela přibrat do vládní koalice nacionalistického partnera.
Měli by se podle vás síly FRONTEX posílit o regulérní pravidelnou armádu? Nebude to nakonec v případě statisíců uprchlíků nezbytné řešení?
Frontex nemá mandát k vytváření armády, jeho role je koordinační, podpůrná, podle mne i hodně kontrolní. Musela by se vyřešit otázka odpovědnosti za vojenské operace, jejich personální obsazení, ani si snad nechci představovat českou debatu nad tím, že bychom měli třeba tisíc českých vojáků povinně poskytnout Frontexu na operace v Libyi, kde by nutně docházelo ke ztrátám na životech.
Hovoří se o kritické situaci před Lamanšským průlivem, na území Francie, kdy se uprchlíci za každou cenu, včetně násilí, snaží dostat do kamionů a do Anglie. Co na to říkáte? Vidíte nějaké řešení?
Řešení pro situaci v Calais opravdu nevidím. Ti lidé mají příbuzné v Británii, snaží se k nim dostat, vědí, že jejich šance na azyl a úspěšnou integraci je v Británii mnohem lepší, než kdekoli jinde. Bylo by jistě lepší, kdyby ke sloučení rodin mohlo docházet legálně než zažívat roky stejnou situaci na spojce mezi Británií a starým kontinentem.
Je řešením zavřít u nás uprchlíky do nějakých táborů, nebo je "přidělit" jednotlivým obcím či organizacím?
Určitě by bylo lepší „přidělit“ uprchlíky obcím a neziskovkám, bylo by to levnější a efektivnější. Jak uvedly před dvěma týdny Lidové noviny, po většinu doby v posledních pěti letech počet zaměstnanců ministerstva vnitra v uprchlických táborech převyšoval počet běženců a my to všechno platíme. K tomu zmíněný zákaz práce a máme situaci velmi drahého a neefektivního systému „péče“ ministerstva vnitra. Je třeba pravomoci, ale hlavně peníze poskytnout obcím a zapojit do integrace neziskovky namísto málo efektivních „integračních“ center Ministerstva vnitra. Není náhodou, že integrační centra města Prahy a Brna a integrační centrum neziskovky v Ústí nad Labem fungují mnohem lépe. Vnitro si může ponechat roli rozhodujícího orgánu o udělení azylu, ale opravdu není tím pravým místem pro úspěšnou integraci nebo vytváření integračních koncepcí. To nám ostatně již za patnáct let realizace neefektivní integrační politiky dokázalo. My jako organizace už ani takzvaný postup k realizaci státní Koncepce integrace cizinců oficiálně nepřipomínkujeme, nemá to cenu, když i téma, na západě, na Slovensku nebo v Maďarsku dávno fungujícího, volebního práva v místních volbách pro trvale - minimálně pět let, ale často i deset - pobývající cizince považuje české ministerstvo vnitra za bezpečnostní riziko v utajeném režimu.
Jak jsou na tom s přílivem uprchlíků balkánské státy, především Bulharsko a Srbsko?
Bulharsko má zhruba desetkrát více žadatelů o azyl ročně než Česká republika a staví plot na hranici s Tureckem. Jejich systém, zejména ten přijímací – ubytovací - nezvládá, často vrací uprchlíky nelegálně do Turecka nebo Řecka. Na druhou stranu hodně lidem udělují azyl a doufají, že s tímto povolením k pobytu odejdou dále na západ. To se také děje. V Srbsku jsou velké počty běženců, kteří jen procházejí dále na západ. Srbové jsou samozřejmě rádi, nijak jim nebrání, azyl neudělují skoro nikomu. Hodně to připomíná situaci v naší republice před vstupem do EU, také jsme byli jen tranzitní zemí a všem to v podstatě vyhovovalo.
Kromě Itálie i další státy, jako je Maďarsko, ale také třeba Dánsko, otevřeně hovoří o konci Schengenu, respektive jeho jiné fázi. Prostě, uzavřou se hranice jednotlivých států uvnitř Evropské unie?
Pokud se hranice uvnitř EU opět uzavřou, byla by to prohra celé unijní myšlenky a velké vítězství nepřátel v okolí Unie, ať už je to Islámský stát nebo třeba Rusko, které usilovně pracuje na rozdrobení a rozdělování EU. Ale vyloučit se to nedá, uvidíme, jakou reakci Itálie vyvolají nové kontroly na hranicích s Francií a Rakouskem. Já myslím, že znovuzavedení hraničních kontrol by byla prohra nás všech a neměli bychom je dopustit.
Je podle vás řešení, když například Švýcarsko vrací desítky či stovky běženců zpět do Itálie?
Švýcarsko vrací běžence do Itálie na základě Dublinského nařízení EU, protože první zemí vstupu do Unie byla v těch konkrétních případech Itálie. Jedná se proto pouze o běžence, kterým nějakým způsobem dokázali, že vstoupili do EU v Itálii , a to otisky prstů v systému Eurodac či lístky na vlak. Stejně my posíláme stovky lidí zpět Maďarům, Maďaři Bulharům, Němci Polákům. Dublinský systém se musí změnit, jinak státy na jihu a na východě EU nebudou nikdy zvládat samy takto vysoké počty běženců. Jen v tomto roce požádalo o azyl v Maďarsku 52 000 lidí, to je více než u nás za 25 let. Poslat pár desítek nebo stovek lidí zpět Maďarům, Italům nebo Bulharům nic neřeší, stejně se ti samí běženci zkusí dostat do vysněného Německa či Británie podruhé, potřetí nebo počtvrté. Podobně tak nic neřeší politické výzvy, že tyto státy musí respektovat společná, tedy dublinská pravidla nebo že chceme pomáhat dobrovolně v zemi původu běženců, to jsou jen výkřiky pro méně informovanou část veřejnosti, s realitou mají málo společného. Takových 100 000 lidí ročně Maďaři nebo Italové ani nezavřou do detencí, ani neintegrují, a Evropská unie nebo Česká republika těžko může nějak efektivně pomáhat běžencům uvnitř válkou zmítané Sýrie nebo diktátorské Eritreje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
_profil_top.jpg)
