V souvislosti s kauzou výbuchu muničního skladu ve Vrběticích se objevují i naléhavé otázky, co by pro Českou republiku znamenalo vyostření vztahů s Ruskem z ekonomického pohledu. Bývalý diplomat a velký propagátor zájmů USA Petr Kolář navíc vybízí, aby se Česko přidalo k USA a k Polsku v tlaku na Německo, aby zastavilo Nordstream 2. A dodává, že Spojené státy jsou schopny dodávky zemního plynu a ropy pro Evropu kompenzovat ze svých zdrojů, kdyby Rusko dodávky přerušilo, i když by to nejspíš bylo dražší. Nemáme se tedy při konfrontaci s Ruskem čeho bát?

Cítím hysterii z obou stran.

Vyostření vztahů s Ruskem bychom přežili bez větší úhony, ostatně to ukázaly již opakované sankce ze strany EU proti Rusku, které prokázaly, že české podniky tím nejsou kdovíjak postiženy. Ani z geopolitického hlediska není třeba se roztržky bůhvíjak bát. Evropští politici i evropská veřejnost, zejména pak u nás, jsou poněkud zastydlí v osmdesátých letech ve studené válce mezi USA a Ruskem. Stále řeší, kdo je a není ruský agent. Jenomže Rusko je už jen stínem a parodií té původní velmoci.

Samozřejmě víme, že před zhruba dvanácti lety nemělo Rusko problém kvůli sporům s Ukrajinou na týden částečně odříznout od plynu Slováky. Rusko je tedy nedůvěryhodný partner. Současně je to ale dnes už jen relativně „chudá“ ekonomika zhruba velikosti ekonomiky nizozemské.