Říkal si „sociální svědomí vlády“. Maříková předkládá účet Jurečkovi

Jaké zatím máte dojmy z předvolební kampaně v Karlovarském kraji?

V Karlovarském kraji je jasně vidět, že lidé jsou unavení z arogance současné vlády. Na setkáních mi opakovaně říkají, že jim nikdo nenaslouchá a že sliby zůstaly jen na papíře. Je tu obrovská nespokojenost s ekonomickou situací, zdražováním a s tím, jak se vláda odtrhla od reality běžného člověka.

Vláda ještě před volbami prosadila důchodovou reformu. Jak jste s ní spokojena?

Takzvaná důchodová reforma této vlády není žádná skutečná reforma, je to necitlivý a asociální zásah, který bere lidem jistoty a hází budoucí seniory přes palubu. Vláda prodlužuje věk odchodu do důchodu, jako by nevěděla, že už dnes spousta lidí po padesátce bojuje se zdravotními problémy, ztrácí práci a jen těžko nachází novou. Místo aby se zabývala tím, jak zajistit, aby lidé mohli důstojně a zdravě pracovat, jak podpořit pracující rodiny a jak nastavit systém tak, aby byl spravedlivý, jen hrubě šetří na těch, kteří celý život poctivě odváděli daně a odvody.

Tato „reforma“ navíc neřeší příčiny problému, neřeší nízké mzdy, které se promítají do nízkých důchodů, neřeší úniky peněz ze systému ani přebujelou byrokracii. Je to jen další účet, který vláda poslala obyčejným lidem, zatímco si sama zachovává luxusní platy a výhody.

Je to symbol politiky současného kabinetu, který místo aby nesl odpovědnost za stav státní kasy, přesune břemeno na ty nejslabší. A to všechno krátce před volbami, s arogancí a bez jakékoliv diskuse s veřejností. To není reforma, to je útok na životní jistoty milionů lidí.

Fotogalerie: - Okamura v Mělníce

Na Českém jarmarku strany Svoboda a přímá demokrac...

O Fialově vládě ze strany opozice často zaznívá, že je asociální. Znamená to tedy, že snaha Mariana Jurečky být „sociálním svědomím vlády“ se nepovedla?

Nepovedla se a ani se povést nemohla. Jak může být někdo „sociálním svědomím“ vlády, která sama sebe proslavila tím, že brutálně zvyšuje daně, bere lidem peníze z kapes, likviduje živnostníky a ignoruje prudké zdražování? Pokud má být Marian Jurečka symbolem sociální politiky, pak je to jen tragikomický obrázek celé této vlády.

Místo aby hájil zájmy lidí, kteří dřou od rána do večera a poctivě platí odvody, stojí po boku kabinetu, který rozdává miliardy do zahraničí, dotuje cizí projekty, a ještě se tváří, že koná pro „dobro občanů“. Ve skutečnosti lidem jen bere, bere jim z peněženek, z úspor, z budoucnosti.

Takzvané sociální svědomí se tady zvrhlo v pouhou marketingovou nálepku, která má zakrýt, že tato vláda nemá k obyčejným lidem žádnou empatii. Skutečné sociální svědomí by znamenalo stát na straně občanů, bránit jejich životní úroveň a vyjednat řešení, která jim pomohou. Místo toho se ministr práce a sociálních věcí stal jen tichým spolupachatelem asociální politiky, která žene tisíce rodin na hranici chudoby.

Vláda trvá na tom, že její ekonomická politika byla úspěšná, Petr Fiala na svých mítincích vážně tvrdí, že lidem se v této zemi daří dobře. Slyšíte na mítincích stejně optimistické hodnocení?

Ani zdaleka. Na mítincích slyším pravý opak, lidé mi říkají, že se jim žije hůř než kdy dřív, že musejí obracet každou korunu, že po zaplacení nájmů, energií, potravin a dalších základních výdajů jim nezůstane skoro nic. To, co vláda nazývá „úspěchem“, lidé v realitě vnímají jako pád životní úrovně, zadlužování rodin a neustálý strach z budoucnosti.

Premiér Fiala může na pódiích opakovat, že se lidem daří dobře, ale to je jen politická iluze, pohádka pro kamery a zahraniční hosty. Skutečnost je, že Česko má jednu z nejvyšších inflací v Evropě za poslední roky, ceny potravin, energií i bydlení patří k nejvyšším v historii a reálné mzdy se propadly. To není prosperita, to je hospodářská stagnace.

Pokud vláda považuje za úspěch, že se hrabe v kapse občanů, zatímco rozhazuje peníze na projekty, které lidem nic nepřinášejí, pak je její ekonomické myšlení zcela odtržené od reality. Úspěšná ekonomická politika se nepozná podle tiskových konferencí a PR tabulek, ale podle toho, jestli lidé cítí, že se jim žije lépe. A v tomto testu Fialova vláda naprosto propadla.

Státní zástupce se rozhodl dva měsíce před volbami obžalovat SPD a Tomia Okamuru kvůli loňskému plakátu s „chirurgem z dovozu“, neboť podle něj posiluje nenávist vůči menšinám. Jak se na celý tento příběh díváte?

Považuji to za účelový zásah do volební kampaně a pokus umlčet opozici. Plakát byl kritikou vlády a migrační politiky Bruselu, nikoli útokem na jednotlivce. Následky toho, jak EU selhává ve své migrační politice, vidíme třeba u našich sousedů v Německu. Problémům má člověk předcházet, a ne strkat hlavu do „písku“ a bát se problém pojmenovat a ukázat na něj.

Tohle už není jen útok na Tomia Okamuru a SPD, tohle je frontální útok na svobodu slova a demokracii v této zemi. Když se státní zástupce odhodlá žalovat opozičního politika za předvolební plakát, který vyjadřoval oprávněný názor na nelegální migraci, pak nežijeme v právním státě, ale v ideologickém režimu, kde je jiný názor trestný čin. Dnes stíhají Okamuru, zítra to může být kdokoli z nás. Proto musíme stát při sobě a postavit se tomuto zneužívání moci! Nejlepší reakcí na obžalobu Tomia Okamury je přijít k volbám a dát hlas SPD.

Mimochodem, proti „nenávisti“ vláda přitvrzuje i legislativně, v novele trestního zákoníku se výrazně zpřísňují tresty právě za „nenávist“, tedy verbální projevy, u kterých soud shledá nenávistnou motivaci, zatímco mírněji mají být trestány krádeže a drobná majetková kriminalita. Co to podle vás vypovídá o politice této vlády?

Vypovídá to o naprostém převrácení priorit této vlády. Místo aby chránila občany před skutečnou kriminalitou, tedy před zloději, podvodníky a recidivisty, kteří lidem ničí životy, tak raději kriminalizuje názory a zavádí nebezpečný systém politicky motivované cenzury. V praxi to znamená, že když vám někdo ukradne auto nebo vykrade dům, pachatel může dostat mírnější trest než ten, kdo na sociální síti vyjádří kritiku vlády nebo její imigrační politiky.

Je to jasný signál, že pro tuto vládu je větší hrozbou svobodně smýšlející občan než kapsář nebo dealer drog. Výklad pojmu „nenávist“ je navíc natolik vágní, že umožňuje trestat i obyčejnou nespokojenost či ostrou politickou kritiku. Tím se otevírá prostor pro zneužívání soudní moci k umlčování opozice a nepohodlných hlasů.

Takový přístup není obranou demokracie, jak se snaží vláda tvrdit, je to její likvidace. Demokracie totiž stojí na svobodné výměně názorů včetně těch nepříjemných a ostrých. Pokud vláda místo potírání kriminality potírá myšlenky, přestává být demokratickou vládou a začíná být režimem, který se bojí vlastních občanů.

Ministryně Decroix to vysvětlovala, že nenávist do společnosti nepatří. A zatím jeden ze sympatizantů této koalice, pan Jiří Lobkowicz, zaútočil na důchodce slovy, že „rozkrádají budoucnost“. Co na to říci?

To je ukázková dvojí morálka. Když někdo z vládního tábora uráží celé skupiny obyvatel, je to v pořádku. Ale když opozice upozorní na skutečné problémy, je to hned „nenávist“. Taková selektivní spravedlnost je přesně důvod, proč lidé vládě přestávají věřit.

Vláda naopak tvrdí, že máme svobody slova tolik, jako jsme nikdy neměli, a odkazuje se na průzkumy nadnárodních žurnalistických organizací. Jak si vysvětlujete, že se na stejnou věc lze dívat tak odlišně?

Protože pro vládu je svoboda slova to, když jí lidé tleskají. Ale jakmile zazní kritika, začínají výhrůžky, trestní oznámení a pokusy umlčet nepohodlné hlasy. Svoboda slova se nepozná podle průzkumů, ale podle toho, jestli si obyčejný člověk může bez strachu říct svůj názor.

Když někdo z vládního tábora nebo jejich spojenců použije ostré, vulgární nebo urážlivé projevy jako třeba bývalý starosta za ODS Pavel Novotný, který si roky veřejně dovoloval skandalizující a hanlivé výroky na adresu politických oponentů, ale i občanů České republiky, je to v pořádku. Stejně tak, když ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) vyvěsí provokativní banner s ruským prezidentem v pytli, je to údajně projev svobody slova a symbol odvahy.

Ale když opozice vystaví plakát kritizující migrační politiku Bruselu, okamžitě se mluví o podněcování nenávisti, rasismu a státní zástupce zahajuje kroky vedoucí k obžalobě. Když obyčejný občan napíše na sociální sítě ostrý názor na vládu, riskuje, že ho budou řešit policisté z odboru extremismu.

Takový systém není svobodou slova, je to privilegium slova pro vybrané. Svoboda projevu je buď pro všechny, nebo není pro nikoho. Jakmile začne vláda rozdělovat občany na ty, kteří smějí říct cokoli, a na ty, kteří za svůj názor riskují postih, přestáváme žít v demokracii a začínáme se posouvat k politicky řízené cenzuře. A právě to je dnes realita v České republice.