Tentokrát se nám nerozjíždí jenom týden, ale také školní rok a celá podzimní „sezóna“. Ta je tradičně spojená se sestavováním rozpočtu. Letos navíc jde o rozpočet pro volební rok. Ministr financí sice hovoří o tom, jak musíme šetřit, ale nepřeváží ve volebním roce spíše zájmy ministrů uhájit své křeslo štědrým rozdáváním? A bylo to v roce voleb vůbec někdy jinak?

Konec konců, není na tom všem nic neobvyklého. Dokonce se mi zdá, že diskuse okolo přípravy státního rozpočtu, byla alespoň doposud, a alespoň podle veřejných médií, dostatečně bohatá, věcně kritická i sebechvalná. Dokonce se v ní objevily i nesmělé náznaky toho, že všem jde o blaho obce a nejenom o osobní prospěch. Byly, říkám, nesmělé, ale i tak je za ně třeba poděkovat.

Té chvály, zejména díky panu předsedovi vlády a ministru financí bylo až moc, ale to je riziko jejich povolání. A o to víc jim bude připomenuto starobiblické Belšasarovo mene, tekel…

Snad bylo těch sporných kritických vyjádření až příliš, ale jeden stín nad tím vším visí zřetelně. Říkejme mu třeba Rychetského syndrom, který znamená, že i kdyby se ukázalo, že rozpočet je pro budoucnost naší země nebezpečný, parlamentní sto osmička, s Piráty nebo bez Pirátů, ho schválí.