Rozbor summitu v Helsinkách od bývalého náčelníka generálního štábu. Trump uvažuje mnohem výše a strategičtěji, než jeho kritici dovedou pochopit

20.07.2018 13:22

ROZHOVOR Evropa a její bezpečnost už není pro USA podle bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR generála Jiřího Šedivého v centru pozornosti. „Spojené státy americké chtějí mít v Evropě klid, protože vidí, že se svět opravdu mění a že v budoucnosti se závažnější problémy, ať už potenciálně vojenského nebo nevojenského charakteru, rýsují úplně někde jinde, například v Číně. A pokud by se Rusko a Čína daly dohromady, tak je to pro Spojené státy v horizontu několika desítek let opravdový a pravděpodobně nepřekonatelný protivník,“ prohlásil generál Šedivý po schůzce amerického prezidenta Donalda Trumpa a ruského prezidenta Vladimira Putina, která vyvolala v celém světě obrovskou pozornost.

Rozbor summitu v Helsinkách od bývalého náčelníka generálního štábu. Trump uvažuje mnohem výše a strategičtěji, než jeho kritici dovedou pochopit
Foto: Cevro Institut
Popisek: Generál Jiří Šedivý

Anketa

Je dobře, že se Donald Trump snaží vyjít s Vladimirem Putinem, i když mu za to v USA nadávají?

98%
2%
hlasovalo: 15675 lidí

Americký prezident Donald Trump na tiskové konferenci po setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem prohlásil, že nemá důvod nevěřit Vladimíru Putinovi, že se nevměšoval do amerických prezidentských voleb. Tím vyvolal velkou kritiku ve Spojených státech amerických, protože krátce předtím z toho američtí vyšetřovatelé obvinili dvanáct příslušníků ruské tajné služby GRU. Prezident Trump rychle otočil a řekl, že se podle něj Rusko do voleb vměšovalo a Putin je za to odpovědný. Jak si ten obrat vysvětlujete?

Myslím, že Donald Trump přijel na jednání s ruským prezidentem proto, aby vyřešil nebo alespoň dal spolu s Putinem směr řešení vzájemných vztahů. To, co se odehrálo, a způsob jednání Donalda Trumpa chápu tak, že chce mít vztahy s Ruskem na takové úrovni, že nebudou narušovat jak Rusové Spojené státy americké, tak Spojené státy Rusko. Ale konkrétně v daném případě, kdy potvrdil Putinovi, že Rusové nezasahovali do amerických prezidentských voleb, asi udělal chybu, i když to vysvětloval tím, že se špatně vyjádřil. Ale myslím si, že šel příliš daleko, jak je vidět z reakcí ze Spojených států amerických, ze zpravodajských kruhů i ze strany jeho nejbližších spolupracovníků, že tam to bylo hodně přes čáru.

On si je vědom toho, že se Rusové pravděpodobně snažili volby ovlivnit, ale na druhou stranu v tom nevidí zásadní problém, protože vyhrál volby, tudíž nevidí důvod, proč by si měl stěžovat. I když to znamená, že se Rusko snažilo nějakým způsobem vstupovat do volebních procesů ve Spojených státech amerických, což je nepřípustné. Ale v zájmu jeho vyššího cíle to chtěl přejít a asi to pravděpodobně přehnal.

Pravděpodobně ho na schůzku s ruským prezidentem připravovali poradci a analytici, ale jistě by mu neporadili, aby se zachoval tak, jak se zachoval. Myslíte si, že Donald Trump spíš jednal podle své intuice a momentální situace? A je dobré spoléhat v tak složité a citlivé věci, navíc při jednání s politicky mnohem zkušenějším státníkem, jen sám na sebe a svůj úsudek?

Nemůžeme si myslet, že v normální demokratické zemi, což Spojené státy americké bezesporu jsou, jeden jediný člověk ovlivňuje politiku v plném rozsahu. Samozřejmě svou osobností, svým způsobem vyjadřování, svým jednáním může směřování určitým způsobem ovlivnit. Ale nemůže provést tak dramatické změny, které by znamenaly změnu politiky Spojených států amerických, protože ty mají velmi silný zákonodárný sbor, mají silnou soudní moc, takže si nemůžeme myslet, že prezident přijde a rozhodne v nějakých intencích, které nejsou v souladu se zájmy Spojených států amerických. A to platí i o týmu lidí, kteří s ním návštěvu i vlastní jednání připravovali, a to nemělo vybočit z těch mantinelů, které mu byly dány.

Problém amerického prezidenta je v tom, že velmi často mluví spatra, nepoužívá moc psaného textu a je poměrně emotivní. A tím může udělat a dělá spoustu chyb. Myslím, že kdyby byl zkušeným politikem, pravděpodobně by řadu svých vyjádření, i kdyby to bylo proti jeho mysli, přečetl, tak by se nedopustil takových chyb. Při tak významných jednáních, jako byla schůzka Putin – Trump, se musí přesně definovat slovo od slova, věta po větě. A není možné říkat věci spatra. Putin to předvedl, byl velmi dobře připraven a disciplinovaně postupoval krok za krokem, kdežto prezident Trump se někdy asi nechal unést svou emocí. A pak se stalo to, o čem mluvíme, a co zvedlo ve Spojených státech tu velkou vlnu odporu a protestů, které stále ještě probíhají.

Neukazuje se, že ti, kteří po setkání označili za vítěze schůzky ruského prezidenta Putina, měli pravdu? Někteří kritici byli poměrně ostří, u nás například publicista Tomáš Klvaňa, který říkal, že Donald Trump se choval jako agent, obhájce a poradce Vladimira Putina. A nyní, když americký prezident musí vysvětlovat nebo dokonce opravovat své vlastní výroky, to nevyznívá příliš v jeho prospěch.

Já bych na adresu některých, kteří takhle mluví, řekl, že by měli vážit slova a měli by si uvědomit, že i oni jsou lidé a že i oni se mohou zmýlit. A někteří včetně těch, které jste jmenovala, udělali také spoustu chyb, kterými by se nechlubili. Já bych byl poněkud smířlivější. Ve výrocích, že prezident Trump vystupoval v zájmu Ruska nebo proti zájmu Spojených států amerických a v různých přirovnáních, která dostal, je podle mne příliš politiky a ideologie. Myslím, že to neprospívá následnému řešení. Jsem přesvědčen, že prezident Trump a jeho tým šli na to jednání s mnohem vyššími strategickými cíli, než řada lidí, kteří ho kritizují, je schopna pochopit.

Souhlasíte s názory, že schůzka byla významná, byť neskončila podpisem nějakého usnesení, protože vzájemné vztahy těchto světových mocností byly v posledních letech na úrovni studené války, podle Trumpa dokonce nejkatastrofálnější v historii?

To je právě ono. Prezident Trump pochopil, že on ani Putin nemohou vést vztahy těchto dvou velmocí do nějakého konfliktu, který bude dál zatahovat svět do nové studené války. To jedna i druhá strana pochopila. Jejich jednání nemělo za cíl přijmout nějaký konkrétní závěr, uzavřít nějakou smlouvu. Mělo ukázat, že oni dva jako hlavní představitelé dvou světových velmocí jsou schopni se domluvit. A tím pozitivním závěrem, byť tam došlo k chybě, kterou Trump udělal, i pozitivní komunikací mezi nimi ukázat, že nejsou starými nepřáteli z dob studené války, ale že to jsou konstruktivní politici, kteří dávají signál svým spolupracovníkům, svému okolí, svým spojencům, že je potřeba hledat pozitivní řešení, a ne takové, které bude přinášet nějaký další konflikt. A to je daleko podstatnější. Jednoduše ten přístup, komunikace, nekonfliktnost je signál pro všechny ostatní, že je třeba spolupracovat a hledat pozitivní řešení, a ne pořád nějaké problémy. Proto i prezident Trump říká, že se nebudeme pořád vracet do minulosti.

Tam je ještě jedna velká velmi významná zpráva, kterou by měli pochopit především evropští spojenci, že Spojené státy americké chtějí mít v Evropě klid, protože vidí, že se svět opravdu mění a že v budoucnosti se závažnější problémy, ať už potenciálně vojenského nebo nevojenského charakteru, rýsují úplně někde jinde, a Evropa v nich nebude hrát zásadní roli, pokud se chová, jak se chová.

Myslíte si, že prezident Trump není omezen ve vztahu k Rusku vyšetřováním Muellerovy komise, tím, že ze strany demokratů, ale i části republikánů a médií padají různá podezření ze spolupráce jeho spolupracovníků před volbami s ruskými tajnými službami, které zasahovaly do průběhu prezidentských voleb? Nebude muset být o to víc ostražitý, aby neudělal podobnou chybu jako teď, a která o to víc může být použita proti němu?

Ano. To je to, co je problém, ale víceméně vnitřní ve Spojených státech amerických. Proto Donald Trump říká, „pojďme už tento problém ukončit a pojďme se dívat do budoucnosti“. On by si to měl vyřešit ve Spojených státech amerických. Osobně si myslím, a on to pochopil podle mne také, že nikdo nedokáže s konečnou platností – mimo ruských zpravodajských služeb – jestli to opravdu byl ruský stát a nějaké státní struktury, které chtěly ovlivnit americké prezidentské volby, nebo jestli to byla skupina nějakých hackerů, kteří možná mohli sledovat jiné cíle. To je diskuse, která je téměř nekonečná. Myslím, že je zcela zřejmé, kam ten proces ověřování reality a vyšetřování směřuje.

Ale pro prezidenta Trumpa a pro nejvyšší úroveň spolupracovníků je už tenhle problém nutné vyřešit nebo aspoň ukončit a dostat se někam dál, než aby se neustále zabývali vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem, neustále se zabývali nějakými sankcemi a zatěžovali tím vzájemné vztahy. Je potřeba se posunout dál.

Je samozřejmé, že demokraté ve Spojených státech amerických tohle téma budou stále otvírat a budou chtít prezidenta Trumpa a republikány poškodit. To je zkrátka skupina, která je na druhé straně politické scény v USA, ale Trump se dívá mnohem dál. A věřím tomu, že vidí i za ten horizont deseti, patnácti, dvaceti let.

Myslíte si, že nejen problémy vměšování do amerických voleb, ale i problém Ukrajiny a Krymu by se měl v zájmu „vyšších strategických cílů“, jak jste je nazval, dát stranou jako otázky, které se staly a už je není možné změnit, a zaměřit se na aktuální problémy, jako jsou Irán, Sýrie, Severní Korea, migrace, jaderné odzbrojení, o nichž se na schůzce obou prezidentů hovořilo?

Já myslím, že problém je skutečně o patro výš. Už koncem 80. let, kdy ve Spojených státech amerických pochopili, protože si to dovedli spočítat, že socialismus, Varšavská smlouva, RVHP, celé to sovětské impérium v podstatě slábne a dřív či později skončí, byť my jsme to tu ještě nechápali, ale oni už to věděli, tak už se přesouvali někam jinam. A také věděli, že ten světový vývoj jde také už někam jinam, že tím ústředním bodem už není Evropa. Tohle je věc, se kterou musíme počítat, ale bohužel ve většině případů to nechceme chápat.

Celý tento balík problémů, který musí Spojené státy americké řešit, je umocněn tím, že Evropané pochopili počátek 90. let a toto století jako období získávání nebo čerpání benefitů, ale nevidí nebo nechtějí vidět, že Spojené státy vkládají obrovské množství prostředků do oblasti bezpečnosti a my Evropané z toho profitujeme. A to pochopitelně Trumpovi vadí. Ale ono to mimochodem vadilo i Obamovi a jeho administrativě, to není nic nového, tady je jiný ten způsob, jakým se to říká a jak se tlačí na řešení toho deficitu v oblasti vkládání finančních prostředků do bezpečnosti jednotlivých států.

A najednou nastane situace, kdy Evropa neustále chce, aby Spojené státy americké garantovaly bezpečnost v Evropě a směřují po zkušenostech s Ukrajinou, Krymem a Pobaltím proti Rusku, vidí v Rusku jednu z největších hrozeb. Spojené státy americké sice taky, ale není to pro ně největší problém, protože vědí velmi dobře, že Rusko vojensky na Spojené státy ani na NATO nemá, mimo jednoho jediného aspektu, a to je aspekt jaderných zbraní. Ale Donald Trump s Putinem otázku jaderných zbraní řešil, mluvili o tom, že v budoucnu začnou znovu debatovat o redukci jaderných arzenálů.

Ale mnohem větší kritika z úst amerického prezidenta zazněla na adresu evropských spojenců Spojených států amerických v NATO a v Evropské unii. Nedochází pomalu, ale jistě k drolení euro-atlantické spolupráce?

Když Trump vidí, že Evropané se moc do vlastních bezpečnostních opatření nehrnou, viz vyjádření německé administrativy, že nepředpokládají, že by v roce 2024 investice do bezpečnosti přesáhly 1.5 procenta HDP, u dalších evropských zemí je to stejné. I když se v absolutních číslech investice do obrany zvedají, není to tak rychle, jak by bylo potřeba, aby byl v horizontu deseti let od roku 2014 splněn závazek všech členů NATO, který jsme dohodli ve Walesu. Realita je úplně jiná. Tak si Trump klade otázku, proč by se měl neustále dostávat do konfliktu s Ruskem, když sami Evropané, kterých se to nejvíc týká, nemají zájem do problémů, což je případ jak Ukrajiny, tak Krymu, nějaké velké peníze investovat. Proto říká, „dobře, máme s vámi negativní obchodní bilanci, v oblasti bezpečnosti spoléháte na nás, my do vás peníze neustále vkládáme, tak jsme si vyhodnotili, že Evropa nemá velký zájem o vlastní bezpečnost“. To byl ten konflikt na summitu NATO, který byl důsledkem silného nátlaku, který Trump vůči evropským spojencům deklaruje.

Proto se americký prezident rozhodl domluvit s Ruskem na tom, že Spojené státy nebudou poškozovat ruské zájmy a aby ruské zájmy nepoškozovaly je, a soustředí se na největší budoucí hrozby, které jsou dnes spojeny s nárůstem ekonomických a vojenských kapacit, které představuje například Čína. Pokud by se Rusko a Čína daly dohromady, tak je to pro Spojené státy v horizontu několika desítek let opravdový a pravděpodobně nepřekonatelný protivník. To musí američtí stratégové vidět, a pravděpodobně to vidí, na rozdíl od nás, kteří tady v Evropě pořád hrajeme nějakou zvláštní hru.

Takže už se pozornost Spojených států amerických přesouvá ještě víc z Evropy do jiných regionů ve světě, kde vidí daleko větší hrozby pro ně samotné, ať už z hlediska obchodu nebo bezpečnosti?

Ale to je zřejmé už velmi dávno, to není nic nového. Řada dokumentů o tom mluví zcela jasně, takže bychom se tomu neměli divit. Zatímco my tady stále omíláme jeden jediný problém, který se týká vlastně jen Evropy, a nejsme schopni si vytvořit podmínky, abychom sami sobě garantovali bezpečnost, tak je evidentní, že vážnější hrozby jsou jinde.

Čína má dnes dokončenou druhou letadlovou loď. To je přece signál, že Čína, která v minulosti byla tou teritoriální nebo kontinentální velmocí a neměla tendenci rozšiřovat svůj vliv do oblasti Tichého oceánu, se dnes chová úplně jinak. Rozšiřováním svého vojska a námořnictva i aktivitami v oblasti Jihočínského moře jasně ukazuje, že dneska začíná rozšiřovat svůj vliv do prostoru, který je pod vlivem Spojených států. A je jasné, že tam se jednou střetnou. Dneska nejsou vyřešeny vztahy Pákistánu a Indie, a to jsou dvě jaderné velmoci. Nikdo neví, co se stane, až se začne opravdu masově pohybovat celá Afrika jedním nebo druhým směrem. A co se stane, až se radikální islám začne přelívat svým vlivem i na území Spojených států.

Těch problémů je tam mnohem víc a ve srovnání s Evropou jsou skutečně mnohem významnější než to, o čem se tu neustále bavíme, jestli Rusko je agresivnější vůči Ukrajině nebo ne, byť my to tak cítíme. Je to pravda, je to nesprávné, ale měli bychom dělat dostatek pro to, abychom byli hráči v tomto regionu a nespoléhali se na Američany. A tohle říká i Trump, myslím, že s tím také přijel na bruselský summit, ale odpověď Evropanů nebyla úplně nejpozitivnější. A s tím šel pravděpodobně i na jednání s Putinem, protože nechce mít někoho, kdo mu bodne kudlu do zad.

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pirát Ferjenčík se pohrabal v rozpočtu na příští rok a toto zjistil: Třeba nějaká akce na výstavišti v Letňanech...

18:10 Pirát Ferjenčík se pohrabal v rozpočtu na příští rok a toto zjistil: Třeba nějaká akce na výstavišti v Letňanech...

ROZHOVOR Vláda zanedbává investice, nesnižuje schodek a rozpočet je hodně závislý na zdanění práce, …