V úterý před půlnocí zemřel slavný český zpěvák Karel Gott. Objevilo se množství vděčných a dojatých vzpomínek. Vláda jedná o přípravě pohřbu se státními poctami a v tento den bude vyhlášen den státního smutku. Některým ale snaha o důstojné rozloučení s hudební legendou připomíná „propojení“, do kterého zamíchávají i prezidenta Zemana a komunisty a padají slova o neonormalizaci. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla „myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Co k tomu říci?
Říká se, o mrtvých jen dobře. Pokud si někteří svoje hloupé poznámky plné ublížené nenávisti nedokážou odpustit ani bezprostředně poté, kdy zemře taková jedinečná osobnost, je to jen znamení jejich vlastní ubohosti. Karel Gott nikdy veřejně neurážel kohokoliv, přestože by k tomu měl mnoho důvodů a příležitostí. Pokud vím, vyjadřoval se k některým událostem jen tehdy, pokud měl pocit, že se to hodí a někdo se ho na to vysloveně zeptal. Nikdy by se k podobným osobním veřejným útokům v takové chvíli nesnížil.
Máte vy sama na Karla Gotta nějakou osobní vzpomínku? Co pro vás Karel Gott znamená?
Pro mě Karel Gott symbolizuje profesionalitu, lásku k naší zemi, pokoru a lidskou slušnost. Potkala jsem ho poprvé osobně před 15 lety díky natáčení pro televizi. Točila jsem u něj doma v Praze a na koncertní šňůře, která končila v Hamburku. Když zjistil, že jsem studovala v Německu historii a politiku, bylo to naše společné téma pro rozhovory ve chvílích mimo natáčení. Dokázal o svých poznatcích velmi zajímavě vyprávět, ale to jen proto, že věděl, že mě to zajímá. Celé natáčení s ním bylo příjemné, všichni jsme obdivovali, s jakým nasazením pracuje. Absolutní perfekcionista, který žil pro svoje publikum. Pamatuji si, jak osobně volal do agentury, která mu poslala jeho CD pro fanynky k podpisu. Chtěl znát nejen jejich jména, ale také, jestli jsou z Německa nebo z Česka. Každé chtěl totiž napsat osobní věnování. Ptala jsem se ho, proč si s tím dělá takovou práci, už tak měl málo času. Byl v té době tak slavný, že jen jeho podpis by určitě stačil. On chtěl ale udělat těm svým fanynkám radost a napsat jim něco hezkého, říkal mi s takovou odzbrojující samozřejmostí.
Když jsme točili na Bertramce, tak mu celou dobu doma zvonil telefon. Pokaždé ho zvedl a slušně se s každým bavil, i když se jednalo o cizí lidi, kteří po něm něco chtěli, někde sehnali jeho telefonní číslo a v podstatě ho jen zbytečně zdržovali. Ta jeho obětavost, s jakou každému věnoval čas, pokud to šlo, na tu nikdy nezapomenu. Stejně jako na ty dlouhé hodiny, které strávil podepisováním se fanouškům po koncertech. Jen jednou si po takovém koncertu tiše postěžoval, že stál dvě hodiny v průvanu a doufá, že se nenachladil. Zeptala jsem se ho, proč tedy něco neřekl, lidé by to pochopili. To přece nemůžu, když tady na mě takhle dlouho čekali, to byla jeho odpověď.
Lucie Groene Odkolek s Karlem Gottem
Šéfredaktor serveru Forum24 Pavel Šafr pochybuje, zda je potřeba pro Karla Gotta strojit státní pohřeb. „Proč neměl státní pohřeb profesor Koutecký, který zachraňoval životy dětí, anebo Miloš Forman, po kterém zůstalo světově známé a velké umělecké dílo,“ ptá se Šafr. Devalvuje tedy přínos Karla Gotta pro stát to, že zpíval často nenáročné a veselé popové písničky? Nebo jde podle vás o něco jiného?
Protože Karel Gott byl jen jeden. Naprosto výjimečná osobnost, což chápe až na pár výjimek naštěstí skoro každý. I ti, kteří jeho hudbu neposlouchali. Myslím, že to ve skrytu duše chápou i tyhle kreatury, které ho urážejí i ve chvíli, kdy je mnoho lidí strašně smutných a on se už nemůže bránit. Právě pro jeho výjimečnost mají potřebu se k němu vyjadřovat také ti, co jeho úspěch nedokázali skousnout ani 30 let po revoluci. Ještě jednou ho chtějí urazit i v takto emocionální chvíli. Hlubší dno už neznám. Naštěstí o tom, s kým se lidé v této zemi budou moci důstojně rozloučit, nerozhodují autoři nějakých sponzorovaných a nedůležitých webových stránek. Ani my bychom s nimi neměli ztrácet čas a vzít si tak právě ze smířlivého a přemýšlivého postoje Karla Gotta příklad. Ano, zpíval „nenáročné a veselé písničky“, které byly a budou součástí naší vlastní identity. Našich prarodičů, rodičů i naší. A proto na něj nikdy nezapomeneme. Když je nám špatně, jsme smutní nebo daleko od domova, pustíme si Karla Gotta. Pokud někdo dnes mluví o potřebě spojovat, tak právě on byl tím, který se o to snažil celý život. Naše země se s Karlem Gottem chce rozloučit důstojně, nevidím jediný důvod, proč by to slušnému člověku mělo vadit.
Fotogalerie: - Gott a slzy
Některým prý byla jeho tvorba lhostejná a jiní nemohli přejít jeho fungování v dřívějším režimu. Byl podle vás národ v lepší shodě v případě Václava Havla?
Je naprosto přirozené, že se jeho hudba nelíbila všem. Jaký měl postoj k jakému režimu je mi osobně jedno a určitě nejsem sama. V posledních 30 letech se také v naší zemi událo mnohé, za co by se měli někteří opravdu stydět. A nestydí. Naopak, vyjadřují se beze studu povýšeně ke Karlu Gottovi. V těchto dnech se s ním loučíme, pro mnohé hodně znamenal a bylo by minimálně slušné, aby to ti, kteří to tak nevnímají, alespoň respektovali. Nikdo je nenutí jít na pohřeb. Když zemřel Václav Havel, kdo se s ním tehdy chtěl rozloučit, udělal to. Někoho to osobně zasáhlo, a někoho vůbec ne. Pro mě osobně a můj život byl Karel Gott mnohem zásadnější než Václav Havel. Havla jsem před rokem 89 neznala, reprezentuje jen určitou část naší historie a ani on rozhodně nebyl bez chyb. Navíc ta snaha o vytváření kultu jeho osobnosti, která bohužel začala nabírat po jeho smrti dost absurdních rozměrů, jeho odkazu jen ubližuje.
Během středečního vzpomínkového vysílání České televize se objevila spousta známých umělců. Měli jedno společné – všichni bez výjimky se o Gottovi vyjadřovali s úctou. Mnozí z nich také hovořili o tom, že zpěvák spoustě lidí za minulého režimu pomáhal, ale nechtěl, aby se o tom vědělo. Je podle vás spravedlivé, že na Gottovi ulpěla ona nálepka člověka, který se „zaprodal režimu“?
Ta nálepka na něm ulpěla právě proto, že se nebránil. Viditelně necítil potřebu se nějak ospravedlňovat. Pomáhal nenápadně a v rámci svých možností. Byl většinu svého života velmi slavný a měl tak ohromný vliv. Přesto nikomu ze svojí pozice hvězdy neubližoval a nezneužíval toho. Na tom se shodnou všichni. Naopak, jsem ráda, že se pan Kocáb zmínil o tom, že i jemu se Karel Gott snažil, ze své pozice hvězdy tolerované režimem, pomáhat. Je dobře, že mu zavolal a poděkoval.
Dokázal národ alespoň v tento moment zahodit sváry a až na výjimky společně projevit úctu? Je v Česku ještě někdo jiný, kdo dokáže stmelit jinak rozdělenou společnost?
V každé společnosti žijí lidé s různou životní zkušeností a osobními postoji. Ta „rozdělená společnost“ je v podstatě společnost, která respektuje pluralitu názorů. Většina včerejších reakcí byla slušná a opakovala to, co jsem si ze setkání s Karlem Gottem přinesla i já. Byl to člověk velmi noblesní a měl kolem sebe rád harmonii. Pokud se někdo nedokázal ve chvíli jeho úmrtí chovat a měl potřebu k urážkám a politickým bojům, říká to leccos o něm, a nikoliv o Karlu Gottovi. Ten by se k něčemu takovému nesnížil.
Někteří politici se také vyslovili proti myšlence vystrojit Karlu Gottovi státní pohřeb. „Vědci jako Wichterle, hrdinové druhého, třetího odboje takto poctěni nebyli. Gott byl báječný zpěvák, ale ať vládl kdokoliv, žil jako v bavlnce a skvěle vydělával. Státní pohřeb je v tomto případě poněkud přehnaný,“ soudí Karel Schwarzenberg. „Jistě to byl velký umělec a profesionál. Státním pohřbem bych ale šetřil,“ řekl Pavel Bělobrádek. Souhlasíte s těmito pohledy?
Pana Schwarzenberga vnímám jako cizince s českými kořeny, který v naší zemi získal nemalý majetek a jeho okolí ho přesvědčilo a přesvědčuje, že nás zajímají jeho názory a rady. Nemyslím si ale, že by Čechy opravdu zajímalo, co si tento pán myslí o způsobu, jak se rozloučíme s Karlem Gottem. Stejně tak nikoho nezajímá názor pana Bělobrádka. Kdyby tihle mlčeli, mělo by to stejný dopad. Snad je nás víc, kdo si prostě přejí, aby se s Karlem Gottem jeho země, kterou měl opravdu rád, rozloučila důstojně. Ať už tomu někdo říká státní pohřeb, pohřeb se státními poctami nebo pohřeb národní. Karel žil pro svoje milionové publikum a to by ho rádo doprovodilo na jeho poslední cestě. Nic víc a nic méně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
