Co říkáte na tahanice kolem sochy maršála Koněva v Praze?
Z přemíry informací ve sdělovacích prostředcích se zdá, že další osud sochy maršála Koněva je nejdůležitějším problémem trápícím nejen obyvatele Prahy 6, ale i občany republiky. Díky této kauze se starosta uvedené městské části Ondřej Kolář stal mediálně stejně známou postavou jako Havel v listopadových dnech v dobách státního převratu. Včetně ochranky, které se mu dostalo nebývale brzy.
Starosta TOP 09, pyšnící se absolvováním plzeňských práv, na sebe upozornil již dříve výkladem některých událostí druhé světové války. Svým pohledem na boje československých jednotek na Dukle. Sdělením, že Rudá armáda vlastně neměla v Praze již co osvobozovat a podobně.
V případě dalšího osudu sochy maršála Koněva je situace trochu komplikovanější. Zdá se, že jí bývalý tajemník Karla Schwarzenberga z doby jeho šéfování na Ministerstvu zahraničí podcenil. Na jedné straně Kolářova snaha „splnit přání“ čili „zadání“ americké strany na změnu pohledu výkladu vítěze druhé světové války a znevažování role Rudé armády, což koresponduje s výrokem Johna Boltona, že všechny ruské pomníky v Evropě jsou oslavou tyranie a Rusko nikdy Evropu neosvobodilo, ale naopak dobylo!
Současně přitom pomoci prosadit developerský projekt na vybudování podzemních patrových garáží v místech, kde se socha maršála Koněva nachází, s možným příslibem finančního profitu.
Na druhé straně podcenění myšlení nejen pamětníků květnových událostí, ale i veřejnosti. Nepočítal s občanskými aktivisty typu Jiřího Černohorského, který se nebál podvakrát sundat černou plachtu ze sochy maršála Koněva.
Pro všechny vlastence zůstane Kolářem kontroverzní socha navždy vyjádřením vděku osoby osvoboditele Prahy.
I další nápady se více hodí k pubertální mládeži než ke starostovi, který je štědře placen z daní občanů. K nim patří v minulosti umístěná doplňující cedulka k soše maršála Koněva, stejně jako myšlenka na její přemístění na území ruského velvyslanectví včetně seznamování žáků s pravdivými údaji této postavy sovětských válečných dějin.
Mgr. Miroslav Kavij
Naskýtá se tak nejedna otázka. Nedočkáme se v budoucnu cedulek u prvního polistopadového československého prezidenta Havla s jeho výrokem humanitárního bombardování? Nebudou se jeho lavičky a sochy přemísťovat do prostorů amerického velvyslanectví? Kdo bude pravdivě seznamovat školní mládež s nezkresleným životopisem této postavy?
Shrnuto a podtrženo. Ondřej Kolář je dalším z rozšiřujících se řad politiků, hrající na protiruskou a protinárodní strunu, manipulátorem, a ignorantem historických událostí, podněcující občany k šíření protiruských nálad.
Není divu, že pro jeho odvolání koluje již petice. Pokud by ale současný starosta Prahy 6 neztratil soudnost, odstoupí sám.
Rusové prý na to reagují hystericky, nazývají některé příznivce odstranění pomníku nacisty...
Ruská strana se cítí takto dotčena právem. Je to dáno navíc i dlouhodobě se zhoršujícími se vztahy mezi Ruskou federací a USA, zesilující se nenávistí Západu a Evropy. Žádný stát v bojích druhé světové války ani zdaleka neztratil tolik rodinných příslušníků než právě Rusové.
Nechci spekulovat, jak by se chovala v uvedeném případě americká strana.
Vzhledem k tomu, jak se chová nadřazeně a ultimativně k mnohým státům v současnosti, možná by její reakce byla podrážděná ještě více, než je tomu u ruské strany.
Premiér Babiš je „čistý“, takže v opozici vypukla vřava. Zdá se, že by řadě lidí vyhovovalo, kdyby tandem Zeman – Babiš neviděli ve svých funkcích, byť si je tak značná část národa zvolila...
Zeman zvítězil jako první prezident České republiky v přímých volbách. Hnutí ANO 2011 získalo v posledních parlamentních volbách více než 1,5 milionu hlasů oproti necelým 573 tisícům hlasů ODS na druhém místě. Rádoby pravice téměř rok měla možnost vytvořit vládní koalici s hnutím Andreje Babiše, kvůli svým „demokratickým“ zásadám ji nevyužila.
Současné snahy a útoky k likvidaci premiéra a prezidenta s demokracií, s respektováním výsledků voleb mnoho společného nemá. Možná je to jen vytváření kouřové clony nad řešením dlouhodobých problémů země, nad stavem společnosti, který si letos v roce 30. výročí převratu máme připomínat. Snahou zakrýt finanční tunely, šířící se korupci a nekoncepčnost řízení jednotlivých ministerstev.
Podívejte se na „životnost ministrů jednotlivých ministerstev. Která oblast české společnosti je v lepším stavu oproti roku 1989? Zemědělství, školství, sociální oblast, soudnictví?
Z úst mnohých politiků stále častěji zaznívá, že se máme nejlépe v historii státu. Na první pohled ano. Nesmíme se ale podívat na celkové zadlužení státu a domácností, dostupnost bydlení pro mladé, kteří jsou nemalými částkami zadluženi v podstatě až do důchodu.
Milion chvilek připravují horké chvilky. Máme se obávat, či bagatelizovat?
Oslavy 17. listopadu, připomenutí si obnovených kapitalistických poměrů budou jistě rozporuplné. Co si budeme skutečně připomínat? Pro milion lidí čelících exekuci nebudou zřejmě žádným důvodem k oslavě. Opačně tomu bude u lidí – včetně politicky angažovaných, kteří si dopomohli k pohádkovému majetku, nebo si jen splnili svůj sen každoročního cestování k moři.
Přestože je republika více než čtvrtstoletí rozdělená a postupně vykrádána, tak stále je ve hře toho dost.
Vidina zrušení „Benešových“ dekretů, snaha o navrácení majetku šlechtickým rodům, jako je tomu v současné době v případě rodů Walderode, Lichtenštejnů, budiž příkladem.
To je důvodem, proč je nutné počítat s dalšími aktivitami Milionu chvilek v období zmíněných „listopadových oslav“. Jakou podobu jejich demonstrace budou mít, bude ale více než na představách lídrů tohoto hnutí záležet na scénáři, který se pravděpodobně již dávno píše někde jinde. Dost možná na americké ambasádě.
Před sametem byl pro nás Sovětský svaz vzorem, USA nepřítelem. Dnes je to naopak. K nepřátelům se přidala třeba Čína, k přátelům EU či Německo. Co říkáte tomuto novému vidění světa?
Možná by bylo vhodné si uvědomit, co bylo příčinou dřívějšího vidění. Miliony lidí, pro které po mnoha letech skončily útrapy druhé světové války, zatoužily žít navždy ve světovém míru. Nová epocha byla pro ně spojena s vidinou lepší, sociálně spravedlivější společnosti. A pro značnou část skutečně 40 let výstavby socialismu představovalo nejlepší období v jejich životě.
Nové vidění světa je důsledkem geopolitických změn způsobených rozpadem Sovětského svazu a světové socialistické soustavy v 90. letech minulého století. Po jeho rozpadu měl svět a USA zvláště konečně svého hegemona, do jehož karet vše hrálo. V Rusku opilý Jelcin, v Československu Amerikou dosazená loutka Havel, podobně jako v dalších postsocialistických státech.
Rychlé zrušení RVHP, následné rozšíření a měnící se povaha EU, nikoliv ale kvůli ekonomickému posilování jako celku, ale z důvodů politických, kdy je stále zřetelněji vidět sen Německa. Prosazovat hlavní a rozhodující roli v Evropské unii. Kroky německé kancléřky Merkelové k podpoře migrace, uplatňování sankcí proti Ruské federaci jsou toho příkladem.
Nová „geopolitická mapa“ za posledních třicet let s sebou přináší světovou nestabilitu, lokální války pod vlajkou USA jsou na denním pořádku, vměšování se Ameriky do vnitřních záležitostí mnohých států a snahy o destabilizaci politických poměrů. Ke všemu se rozšířil další fenomén – ekonomické sankce, které jsou uvalovány a uplatňovány na stále větší počet států, které vzdorují americkému nátlaku – namátkou Čína, Írán, Venezuela.
Světový vývoj po politických převratech v 90. letech se stal nepředvídatelným, s postupně narůstající eskalací mezinárodního napětí. Se zvětšujícími se problémy pro další osud lidstva. Vypuknutí celosvětového válečného jaderného konfliktu a ekologická katastrofa jsou největšími z nich.
Sudetští Němci v Čechách byli pro někoho pátou kolonou, pro jiného správně hospodařícími Čechy. Dnes se mluví o odsunu, o tom, jaké osobnosti tímto republika ztratila. Co na to říkáte?
Především je třeba vycházet opět z historických událostí. O odsunu sudetských Němců rozhodli zástupci vítězných mocností druhé světové války.
Zpochybňování jejich odsunu, odsuzování nelidskosti jejich odsunu, bezpráví a tak dále bylo do listopadu 1989 v podstatě tabu, začalo listopadovým převratem a dodnes zesiluje.
Připomeňme si z nedávné doby další signál, který našim občanům vyslal Bernd Posselt ohledně uspořádání sjezdu sudetských Němců v ČR, kterého podpořil na srazu Sudeťáků v Německu i tamní ministr vnitra Horst Seehofer.
Bernd Posselt v Knihovně Václava Havla
Také u nás s odstupem času těchto událostí a ztrátou pamětníků přibývá počet politiků, pro které není problém historii odsunu překroutit, svalit vinu na českou stranu a jednostranně narovnat vztahy mezi sudetskými Němci a Čechy. Hlavním Jidášem je exministr Daniel Herman, kterému ochotně sekundují politici napříč politickými stranami, především KDU-ČSL, ODS, ČSSD.
Další vývoj v této otázce bude opět ovlivněn tím, zda budeme bránit naše vlastenectví, trvat na historických faktech, nebo sklouzneme k jejich dalšímu překrucování.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
