Mimořádný summit Evropské unie o rozpočtu pro období 2021-2027 proti sobě postavil politiky západoevropských zemí, kteří vzhledem k odchodu Británie z unie a výpadku více než deseti miliard eur ročně chtějí rozpočet zmenšit, a lídry z východního a jižního křídla EU, kteří ho snižovat nechtějí a rádi by pokračovali v kurzu přerozdělování evropských peněz těm zaostalejším. Lze souhlasit s bývalým viceguvernérem ČNB a současným europoslancem Luďkem Niedermayerem, že návrh je pro nás velmi dobrý a nepřistoupit na kompromis a neustále prosazovat své zájmy by se mohlo České republice vymstít?
Já myslím, že tady se míchají jablka a hrušky.
Jedna věc je, že EU má přebujelý rozpočet, přebujelé dotace. Za mne by bylo nejlepší rozpočet zmenšit a dotace úplně zrušit.
Druhá věc je, že středoevropské země celkem očekávatelně chtějí víc peněz, protože patří mezi to relativně chudší křídlo Evropské unie. Jak jsem ale řekla, já bych dotace úplně zrušila, tedy nikterak mi nevadí, že bychom z evropských fondů měli dostat peněz míň.
Třetí věc je, že rezignovat na prosazování našich zájmů nikdy nesmíme. Jsme pořád suverénní země. Nejsme vazalové. Dokonce by se to dalo i obrátit a říct, že je povinností našich politiků prosazovat zájmy naší země, nikoliv zájmy Bruselu…
Akorát tak zůstává otázkou, zda dotace a větší rozpočet EU jsou skutečně naším zájmem – a já si myslím, že to v našem zájmu ve skutečnosti není.
Andrej Babiš má v úmyslu sejít se s guvernérem centrální banky Jiřím Rusnokem a probrat s ním podmínky poskytování hypoték. „ČNB je nezávislá, ale je skutečně potřeba, aby banky měly svoji strategii a byly vstřícné vůči lidem,“ prohlásil premiér. Co říkáte jeho záměru, který má být reakcí na vysoké ceny bytů a drahé nájmy? Neohrozila by se tím nezávislost ČNB, pokud by v čemkoli vyšla předsedovi vlád vstříc?
Tady je namístě velké varování. Tato schůzka, kterou zmiňujete, souvisí očividně s projednáváním novely zákona o ČNB. Tato novela je navenek prezentována především jako inovace v oblasti hypoték. A proto také mnozí politici vyskakují jako čertíci z krabičky, protože se jim nelíbí, že by pro klienty bank mělo být obtížnější dostat se k hypotékám. Jenže ČNB už dneska má stejně dost nástrojů, jak hypotéční trh regulovat, posílení jejích pravomocí na úroveň téměř zákonodárnou je sice změnou, ale popravdě zase až tolik to reálnou změnu do poskytování hypoték nepřinese.
Pro pochopení to musíme zasadit do kontextu. Po roce 2008 centrální banky globálně začaly stupňovat své zásahy do ekonomiky. ECB patří mezi nimi dokonce k těm nejaktivnějším. V žádném případě se však nedá říci, že by toto stupňování zásahů do ekonomiky bylo odpovědí na mimořádnou ekonomickou situaci. Kauzalita je přesně opačná.
Kauzalita je tedy taková, že pomalý růst evropské ekonomiky je důsledkem neodborných zásahů ze strany centrálních bank, které své nástroje nadužívaly a tím vyčerpaly jejich funkčnost.
Důsledky jsou naprosto tristní: záporné úrokové sazby v eurozóně ničí například penzijní fondy v Nizozemsku, které byly až dosud považovány za světovou špičku. Umožnily ale také vznik tzv. zombie firem, které by v normální ekonomice nikdy nepřežily. Prostě není normální půjčit si a ještě za to dostat zaplaceno. Evropa díky podobným firmám technologicky zaostává. Čína v umělé inteligenci Evropě nenávratně utekla. Současně došlo k extrémní předluženosti evropských ekonomik. Záporné úrokové sazby jsou prostě v rozporu s kapitalismem a prosperitou.
A to, co naše novela zákona o ČNB chce, je otevřít stavidla té samé politice i u nás. Důvodová zpráva novely ČNB tyto extrémní monetární politiky velebí a připomíná, jak centrální banky začaly ve světě využívat tzv. nekonvenčních měnově-politických nástrojů. Neboli že centrální banky ve světě používají přesně to, před čím já varuji jako před cestou do pekla!
A to je právě ten největší průšvih zákona. Jenomže toho si dosud prakticky nikdo nevšiml a všichni řeší jen hypotéky, které jsou v této souvislosti naprostou malicherností.
Psali jsme:
Zatímco nemocenské pojištění se v důsledku některých změn zákonů v minulém roce poprvé po deseti letech propadlo do minusu, když schodek dosáhl tří miliard korun, tak důchodový systém v Česku skončil loni třetí rok v řadě v přebytku. Na penze se vybralo o 19,8 miliardy korun víc, než se vyplatilo. Zní proto logicky, když ČSSD ústy předsedy svého poslaneckého klubu Jana Chvojky vyhlašuje, že bude pro příští rok požadovat znovu vyšší růst penzí, než stanovuje zákon?
Ne, to není logické. To je pouze populistické. Jak jste sám řekl, u nemocenského došlo k rozkolísání příjmů v důsledku jednorázových jevů. Přesně k tomu může dojít i u důchodů. Tyto přebytkové peníze by se měly schovat do dalších let, kdy ekonomika poroste pomaleji.
U nás máme průběžný systém, kdy to, co je vybráno, je také hned vyplaceno. Když ekonomika roste, víc lidí je zaměstnáno, víc lidí zakládá nové společnosti, takže se víc vybere. Když se ekonomice nedaří, víc lidí je bez práce, méně se vybere, ale naopak potřeba výplat ze systému je vyšší, protože mnozí lidé těsně před důchodovým věkem to už vzdávají a do důchodu odcházejí. Je tedy logické přebytek z úspěšného roku schovat na rok problémovější – tím spíš, že teď už ekonomika prudce zpomaluje a český průmysl již se nachází v recesi.
V průběhu tohoto týdne se cena zlata dostala na nejvyšší korunovou úroveň v historii. Co všechno se za tímto úkazem skrývá?
Je to dané tím, že ve světě přibyla rizika. Zpomalování Evropy, Ameriky i Číny. Koronavirus. To vše zvyšuje poptávku po takzvaných bezpečných přístavech, kam zlato patří. Pak je tu ještě druhý důvod. Před chvílí jsme mluvili o tom, že centrální banky začaly využívat experimentální nástroje, s nimiž nesouhlasím. Mezi nimi i záporné úrokové sazby, v důsledku toho jsou obecně v ekonomice velmi nízké úrovně výnosů. Jednoduše řečeno, ať investujete kamkoliv, skoro nic to nenese, pokud nepodstupujete extrémní riziko. Za takové situace se zlato stává velmi dobrý úložištěm peněz. Zas a znovu za tím musíme hledat centrální banky. A hned tak se to nezlepší.
Nový ombudsman Stanislav Křeček, jehož v den nástupu do funkce několik aktivistů nechtělo pustit do úřadu, upozornil, že na útvaru zabývajícím se diskriminací, který má nejméně práce, je paradoxně nejvíc lidí. Nevyřizují stížnosti občanů, ale dělají průzkumy. A položil otázku, jestli tohle chceme platit. A předchůdce Anny Šabatové Pavel Varvařovský nedávno poukázal na to, že když dobrovolně končil ve funkci, pracovalo v Úřadu veřejného ochránce 60 právníků. Za jeho nástupkyně – za šest let – se jejich počet zvýšil na 120 a musela se přistavit nová budova. Přitom počty podání, které úřad vyřizuje, nejen že nestouply, ale naopak se snížily. Jak si vysvětlujete, že stát umožnil Anně Šabatové, aby takhle mrhala penězi daňových poplatníků?
Takzvaná teorie veřejné volby to vysvětluje dokonale: Každý úředník chce mít větší moc a rozpočet – principiálně. To je jeho definičním znakem. Otázkou je, zda úřad ombudsmana nezrušit úplně – já bych byla pro. A pokud nezrušit, tak ho aspoň naprosto zásadně osekat. Deset právníků by jistě stačilo.
Dělání průzkumů vůbec nemá být agendou ombudsmana. Ten má řešit jen stížnosti. A to bez nějaké ideologie. Jakmile začneme do jeho úřadu tahat ideologii, budeme muset říct: „Aha, tak ombudsman by měl chránit menšiny? A nejsou spisovatelé také menšina? Nejsou politici menšina? Nejsou piloti menšina? Nejsou kosmonauti ta nejmenší menšina? Takže bychom je taky měli chránit?!“ Asi logicky ne, že. Nějakou ochranu menšin do toho vůbec netahejme. Ombudsman by měl dohlížet na to, aby právo nebylo vůči jednotlivci nikdy zneužito, aby se nestalo, že se třeba dodržuje litera zákona, ale je obcházen jeho duch. A vždy musí jít o jednotlivce – nikoliv o nějakou menšinu. Žádná menšina není privilegovaná.
Pod heslem „Nechceme jít cestou Maďarska a Polska“ svolal Milion chvilek pro demokracii svou příští demonstraci. Co říkáte tomu, že tímto jsou dva naši partneři z V4 de facto bráni jako něco odpudivého?
Na to se dá říct jen jedno: Na polské či maďarské cestě nevidím nic tak hrůzného, aby nějaký spolek, který nevzešel z voleb, musel svolávat demonstrace. Za prvé – směřování státu se rozhoduje ve volbách. Za druhé – úzká spolupráce v rámci V4 je pro nás ochranou před velmocenskými zájmy.
Psali jsme:
S androidkou v posteli
autoři: Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora
Kniha nekorektně pojmenovává stav dnešní společnosti: Od toho, jak nás politici zadlužují, přes cenzuru na sociálních sítích, zneužití médií, manipulovatelnost davu nebo vlnu aktivismu – a docházejí k optimistickému rozuzlení! Nečekejte však žádný suchý, odborný text pro vědátory - kniha je psána s takovým nadhledem, že ji zhltnete jedním dechem a ještě se u toho zasmějete.
– OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE.
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
