Dva muslimové ozbrojení noži vtrhli do kostela v Saint-Etienne-du-Rouvray u Rouenu v Normandii a podřízli faráře ve velmi vysokém věku. Také těžce zranili jeptišku. Před tím je společně s několika dalšími lidmi vzali jako rukojmí. Co tomu říkáte? Máme tady i jiná vraždění lidí islámskými imigranty. Masakr v Nice, střelba v Mnichově, sekerový útok ve vlaku, vražda mačetou těhotné ženy ze strany syrského žadatele o azyl, další žadatel o azyl odpálil v neděli večer v bavorském Ansbachu bombu a zranil 12 lidí…
Uvedu jednu zprávu, která mainstreamovými médii neproběhla, ale již zaznamenal polský portál pch24.pl. Ten pater Hammel, jinak vysoce ušlechtilý kněz, zorganizoval ještě v době, kdy byl v aktivní službě, sbírku ve prospěch muslimů, aby si mohli zakoupit pozemek ke stavbě mešity. Toto je jejich vděk.
A zase se patrně prokáže, že islám za nic nemůže a že islám je náboženstvím míru, jak říká Tomáš Halík… Takže terorismus nemá nic s islámem společného? Ani s prorokem Mohamedem?
Již vícekrát jsem psal o násilnických verších Koránu a o životě proroka Mohameda, který byl podle samotného oficiálního muslimského životopisu z pera Ibn Išaka masovým vrahem, lupičem, smilníkem a pedofilem. Z těchto faktů přece jasně vyplývá, že islám samotný je podhoubím terorismu.
Na hranice bych v souvislosti s migranty poslal/a nebo postavil/aAnketa
Kdo nese odpovědnost za to, co se děje?
Především ti, kdo tvoří americkou a evropskou politiku. Dnes musí přece být i méně inteligentnímu člověku jasné, že totální neschopnost západních politiků minimalizovat nebezpečí terorismu není neschopností, nýbrž záměrem. Někdo to chce, aby se Evropa zmítala ve strachu z muslimských džihádistů a aby byly zničeny poslední zbytky křesťanské civilizace v současné Evropě. Ten někdo není Merkelová, Hollande a tak dále, ten někdo jsou lidé schovaní v zákulisí, kteří odtamtud dirigují světovou politiku, ti premiéři a prezidenti jsou jenom nástroji v jejich rukou. Ten někdo jsou ideoví dědicové Francouzské revoluce, neomarxismu a sexuální revoluce šedesátých let. Jde jim o celosvětovou likvidaci křesťanství a rozpoznali, že islám je tady vhodným nástrojem. Už se jim to téměř celistvě podařilo na Blízkém východě, teď chtějí zničit i to, co ještě zbylo z křesťanství v Evropě.
Jaké je řešení? Expert ODS na školství Václav Klaus ml. reagoval na útoky muslimských imigrantů tak, že uvedl, že nevidí jinou cestu než odejít z EU a tvrdě kontrolovat vlastní hranice…
Nedomnívám se, že to má naději na úspěch. Vždyť Norsko a Švýcarsko nejsou v EU – a mají s muslimskými uprchlíky stejné problémy jako členské státy EU. Bez ohledu na to, jestli budeme v EU či nikoliv, nás současné unijní vedení může kdykoliv donutit ekonomicky i vojensky přijmout muslimské invazisty, neboť musíme mít na zřeteli to, co jsem uvedl v předchozí odpovědi. Tady jde o mocenský záměr lidí skrytých v pozadí, kteří ho budou prosazovat buď prostřednictvím EU, nebo i mimo ni. Jsou proti nám v totální přesile. Lepší řešení bych viděl v koordinovaném obranném postupu se zeměmi Visegrádské čtyřky, neboť tato válka je příliš velká na to, aby si nějaký stát, zvláště tak malý jako my, mohl dovolit luxus bojovat izolovaně. To nemá vůbec šanci.
Psali jsme:
Nehrozí občanská válka v Evropě?
Ona nehrozí, ona už tady je. Má ale jinou podobu, než na jakou jsme byli dosud zvyklí. Dříve v občanské válce stály proti sobě dva ozbrojené tábory – dnes jeden z nich je skrytý a bojuje zákeřně nikoli proti svému ozbrojenému protivníkovi, ale proti bezbranným civilistům formou atentátů a vražd tam, kde se to dá nejméně očekávat. Nás se dosud nedotýká, nicméně je pouhou otázkou času, kdy přijde i k nám, pokud nezasáhne Boží moc.
Profesor Piťha řekl ve své promluvě: „Co je Evropa? Evropa není geografický pojem, ale pojem civilizační a kulturní. Je definována jako oblast, kde je uctíván křesťanský Bůh. Evropané si to uvědomili, když byli konfrontováni s jinou civilizací, která vyznává jiného boha. Je to zásadním způsobem jiná civilizace, protože mezi milosrdným, nesmírně lidským a odpouštějícím Bohem, ochráncem a zachráncem – a Alláhem, nelítostně tvrdým bohem muslimů, je veliký rozdíl. Křesťanství je náboženství, které už od Starého zákona, který Kristus naplnil, dovršil, ale nezrušil, považuje člověka za svobodného. Dává mu právo se rozhodovat a žádá jeho odpovědnost. Alláh, vyžadující naprostou poslušnost člověka, činí z něho otroka. Křesťanství hlásající pokoj, je zjevně náboženstvím života, islám vyhlašující džihád je naopak náboženstvím smrti. Řekl jsem, že Evropa je územím. Území se musí hájit. Od první chvíle byl vztah mezi křesťanstvím a islámem charakterizován válkou o hranice dvou náboženství. Od počátku jde o džihád, boj na život a na smrt. Zapomněli jsme na to a najednou si nevíme rady.“ Řekl jste, že s tím souhlasíte. Ale jaký konkrétní recept si z toho vzít pro konkrétní jednání?
Na to odpovědět je velice obtížné. Co my, prostí občané můžeme dělat, když všechno se odehrává na úrovni vysoké politiky, nota bene v zákulisí, o němž nic nevíme? Snad jen to, že ve volbách dáme svůj hlas kandidátům, kteří nemají žádné iluze o islámu. Jinak můžeme správné postoje, jak je vyjádřil mimo jiné profesor Piťha, ve svém okruhu a dle svých možností šířit a tak otevírat lidem oči. To je tak asi všechno, co jsme schopni proti tomu podnikat, samozřejmě kromě mocné zbraně modlitby.
Neměla by se katolická církev více postavit na obranu Evropy a západní civilizace? Připomenout si Marka z Aviana a Vídeň 1683, Pannu Marii Vítěznou a Lepanto, svatého Jakuba – Santiaga Matamoros…?
Samozřejmě by toto všechno katolická církev měla dělat. Jenže dokud se nezmění její současný ekumenický a dialogální duch, tak je to pouhá akademická debata. Církev toho nebude schopna, jestliže neopustí onu relativistickou tezi mající základ už ve II. vatikánském koncilu a zastávanou také současnými liberály, neomarxisty a genderisty, již ovládají dnešní USA a EU, že islám je mírumilovným náboženstvím. Dnes od značné části našich duchovních slyšíme, že vlastně pramálo záleží na tom, jestli je člověk katolík, muslim, buddhista či dobře smýšlející ateista, protože Bůh ve svém milosrdenství stejně všechny spasí.
Příklady hrdinné obrany Evropy ve jménu katolické víry, o nichž hovoříte, jsou v absolutním rozporu s tímto relativistickým přístupem údajné tolerance, který značná část dnešních církevních představitelů zastává, proto nejdříve je nutno opustit tuto bludnou nauku, jež nemá pražádný základ v katolické věrouce, jak existuje od prvopočátků Církve, naopak jí diametrálně odporuje.
Jeho Veličenstvo český král Karel I. (jako římský císař IV.) napsal v návrhu zákoníku „Maiestas Carolina“ toto: „Pohanům či Saracénům naprosto zapovídáme a zakazujeme zřizovat si v našem nejkřesťanštějším Českém království obydlí nebo zakládat si dům; a přikazujeme, že nikdo z našich věrných poddaných nesmí ve svém domě na svým polích přijímat pohany či Saracény, leda by jim, jako pocestným procházejícím přes naše království do míst značně odlehlých nebo jako osobám pohybujícím se po našem království za obchodem či jinou záležitostí, posloužili coby hostitelé nebo stájníci vším potřebným a příhodným; to připouštíme, ovšem pouze potud, pokud to někomu nezpůsobí odpadnutí od katolické víry.“ Co o tom soudíte?
Schvaluji Karlovo opatření, jenže jak byste to chtěl dnes aplikovat? Karel píše o „nejkřesťanštějším království“, zatímco dnes se v České republice k pravé víře Kristově hlásí s bídou čtyři procenta obyvatelstva – a i mezi nimi převažují ti modernisticky smýšlející. Nežijeme v křesťanském prostředí, proto nemůžeme používat tu argumentaci císaře Karla. Spíše je nutno horlivě šířit ve svém prostředí katolickou víru, zvláště v rodinách, a zároveň vyvíjet tlak na naše státníky, aby přijali adekvátní opatření k obraně země před muslimským terorismem.
V kontextu toho, o čem si povídáme, jaké asociace ve vás vyvolají pojmy jako reconquista či křížová výprava? Nenastal čas, aby papež opět toto vyhlásil?
Jsme opět u pouhé akademické debaty. Jak by to papež mohl vyhlásit, když se Církev právě za reconquistu a křížové výpravy poníženě a s hrbatou pokorou omlouvá? Dokud se přímo v Církvi nezmění toto paradigma, dokud u samotných katolíků nepřestane naše katolická minulost právě v těch bodech, jako jsou křížové výpravy, reconquista, inkvizice, protireformace nebo odpor proti osvícenství a vnitrokatolickému modernismu být něčím „fuj“, dokud nezačnou naši duchovní představitelé posilovat hrdost věřících na dějiny své Církve, nelze ani ve snu očekávat nějaké papežovo vyhlášení v tom smyslu, jak o něm mluvíte. Ale nechci být pesimistou, Bůh zázrakem vyvedl svoji Církev z renesančního úpadku, aby opět zazářila v plné kráse pravdy na tridentském koncilu. Nemyslíte, že může totéž učinit i dnes?
Psali jsme:
PhDr. Radomír Malý vystudoval Filozofickou fakultu dnešní Masarykovy univerzity. Poté pracoval jako historik v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, v roce 1972 byl z politických důvodů propuštěn a byl nucen pracovat mimo svůj obor. Aktivně se účastnil vydávání katolického samizdatu a stal se signatářem Charty 77. Po tzv. sametové revoluci byl v Brně zástupcem šéfredaktora deníku Lidová demokracie a mezi lety 1993 a 1994 šéfredaktorem křesťanského týdeníku Světlo. Od roku 1996 vyučuje na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Radomír Malý je autorem řady odborných článků a publikací, které se týkají především církevních dějin. Své články též publikuje na webu Institutu sv. Josefa a v časopisech Te Deum a Immaculata. Svými názory je v rozporu s liberály a modernisty v rámci katolické církve v ČR, které kritizuje z tradicionalistických pozic. Vydal i knihu Nejkrvavější genocida minulosti a současnosti – Málo známé informace o pronásledování křesťanů. Napsal též publikace Církevní dějiny, Katolíci ve stínu hákového kříže či Je dovoleno bránit inkvizici?.
autor: Lukáš Petřík
