Pokud přijmeme slavné moudro ze seriálu Jistě, pane premiére, že dnešní opozice je budoucí vládou, určitě má smysl nejvíce sledovat vnitrostranické dění v ODS. Nejsilnější opoziční strana vede velkou vnitřní debatu o svém budoucím směřování. Nechci se ptát na vnitrostranické záležitosti, ale zajímal by mě váš pohled na to, jak má vypadat budoucí pravicová politika v této zemi?

Celá historie ukazuje, že Češi jsou v naprosté většině šikovní a činorodí lidé, kteří se o sebe dokážou dobře postarat, a pravicová politika je tak přirozenou cestou, která Čechům umožňuje naplňovat jejich životy i přinášet prosperitu celému národu. Proto bude mít pravicová, tedy nedílně i konzervativní politika vždy významné zastoupení v českém politickém rybníčku. A právě ODS je nepochybně nositelem pravicového étosu, alespoň ve své DNA ho má pevně vytesaný. Teď už jen nebránit propisování tohoto genetického kódu do politického organismu, který z něj vyrůstá.

Dělení pravice-levice bylo od devadesátých let vedeno především po ekonomické linii, v podstatě mezi malým státem a přerozdělováním. Zaznamenal jsem ale názory, že tento střet je mrtvý, protože i pravice akceptuje velké veřejné investice a spor se začíná vést o to, na jaké priority tyto investice cílit. Došlo z vašeho pohledu k takovému „přeformátování“?

Klasik by řekl, že kdo říká, že není ani pravicový, ani levicový, je levicový – jen se k bobtnání státu nechce z pochopitelných důvodů hlásit. Dělení na pravici a levici se ovšem týká nejen ekonomické sféry.

Nelibuji si v politologických rozborech, protože ty normálního člověka pramálo zajímají, ale pronikání státu do různých sfér lidského života se rozhodně týká nejen ekonomiky – týká se celé společnosti. A tam, kde stát svůj mocenský monopol neváhá využít pro prosazování společenských změn na úkor přirozeného řádu věcí, tam se nesporně jedná o typicky levicový přístup. Pravice má důvěru k lidem, dává jim prostor, nehlídá je a nesnaží se je (pře)vychovávat.