Pokud přijmeme slavné moudro ze seriálu Jistě, pane premiére, že dnešní opozice je budoucí vládou, určitě má smysl nejvíce sledovat vnitrostranické dění v ODS. Nejsilnější opoziční strana vede velkou vnitřní debatu o svém budoucím směřování. Nechci se ptát na vnitrostranické záležitosti, ale zajímal by mě váš pohled na to, jak má vypadat budoucí pravicová politika v této zemi?
Celá historie ukazuje, že Češi jsou v naprosté většině šikovní a činorodí lidé, kteří se o sebe dokážou dobře postarat, a pravicová politika je tak přirozenou cestou, která Čechům umožňuje naplňovat jejich životy i přinášet prosperitu celému národu. Proto bude mít pravicová, tedy nedílně i konzervativní politika vždy významné zastoupení v českém politickém rybníčku. A právě ODS je nepochybně nositelem pravicového étosu, alespoň ve své DNA ho má pevně vytesaný. Teď už jen nebránit propisování tohoto genetického kódu do politického organismu, který z něj vyrůstá.
Dělení pravice-levice bylo od devadesátých let vedeno především po ekonomické linii, v podstatě mezi malým státem a přerozdělováním. Zaznamenal jsem ale názory, že tento střet je mrtvý, protože i pravice akceptuje velké veřejné investice a spor se začíná vést o to, na jaké priority tyto investice cílit. Došlo z vašeho pohledu k takovému „přeformátování“?
Klasik by řekl, že kdo říká, že není ani pravicový, ani levicový, je levicový – jen se k bobtnání státu nechce z pochopitelných důvodů hlásit. Dělení na pravici a levici se ovšem týká nejen ekonomické sféry.
Nelibuji si v politologických rozborech, protože ty normálního člověka pramálo zajímají, ale pronikání státu do různých sfér lidského života se rozhodně týká nejen ekonomiky – týká se celé společnosti. A tam, kde stát svůj mocenský monopol neváhá využít pro prosazování společenských změn na úkor přirozeného řádu věcí, tam se nesporně jedná o typicky levicový přístup. Pravice má důvěru k lidem, dává jim prostor, nehlídá je a nesnaží se je (pře)vychovávat.
Fotogalerie: - Fialova show
Někteří komentátoři z liberální části spektra straší, že Babišova druhá vláda bude odlišná a z jejich pohledu mnohem horší než ta první. Jednak proto, že Babiš přichází zkušený, podobně jako vloni Donald Trump, a také proto, že má jiné koaliční partnery. V čem bude tato vláda jiná, podle vašeho názoru?
Koalice Petra Fialy se profilovala jako „odpovědná a prozápadní“; koalice Andreje Babiše jako „lidová a pragmatická“. Dá se tedy počítat s tím, že nová vláda bude rozpočtově (ještě) méně odpovědná, že bude více zasahovat do ekonomiky pro zajištění krátkodobých, marketingově dobře využitelných cílů.
Na druhou stranu, je patrné, že menší prostor dostane bruselské vměšování do českých záležitostí. Uvidíme, jestli Babiš – postupně přecházející od teze, že co je dobré pro Agrofert, je dobré pro všechny, která ho do politiky přivedla, k jakési potřebě stát se uznávaným státníkem – dokáže „odmakat“, co prvně pokazil. To, z čeho mají „liberální“ komentátoři ovšem obavy, je možnost zastavení nebo aspoň výrazného přibrzdění pochodu „pokrokové“ levice institucemi, což pro normálního Čecha bude spíše důvodem k oslavě.
V souvislosti s úspěchem Andreje Babiše a jeho „catch-all party“, a také s odchodem jihočeského hejtmana Kuby z ODS a založení jeho komunálního hnutí, se mluví o nástupu „racionální politiky“, která si zakládá na praktickém a ideologie zbaveném řešení problémů. Je po tomto druhu politiky veřejná poptávka?
Nesporně taková poptávka je. Češi jsou praktičtí a praktická řešení očekávají, kavárenské rozumování skoro nikoho nezajímá. To ale neznamená, že by politici měli přestat uvažovat ideově. Politici musejí nabízet taková řešení, která jsou ideově soudržná, aby mohla fungovat, a taková řešení pak bez ideologické omáčky lidem předkládat. Určitě taková řešení nemají vznikat tak, jak vařili pejsek s kočičkou, jen proto, že z průzkumu vyšlo, že občan má rád syreček i čokoládu. Protože pak se může stát, že půjde okolo velký zlý pes, který takový politický dort ke své újmě spořádá místo občanů.
Téma „praktické politiky“ dlouhodobě hlásil STAN, než se pod vedením kolínského dějepisáře Víta Rakušana posunuli k více ideologické politice, propagující evropskou integraci, woke agendu a další moderní liberální témata. Vít Rakušan nyní ohlásil ambici být lídrem opozice a příštím premiérem. Dají se, podle vašeho názoru, s touto agendou v současném Česku vyhrát volby?
Pokud uvážíme, že se Starostové rozhodli voliče přebírat Pirátům namísto Babišovi, je odpověď nasnadě. Patrně se jednalo o sázku na prvovoliče. Ale pokud vidíme, jak se směrem doprava politicky prvovoliči vyvíjejí na západ od našich hranic – tedy tam, odkud trendy přicházejí k nám – bude se dost možná jednat o nevýherní tiket.
Co znamená pro českou politiku nástup Motoristů, v podstatě „klausovské pravice“, doposud některými považované za doznívající ozvěnu devadesátých let bez politické relevance?
Dějiny „konečně opravdu pravicových“ politických subjektů na české politické mapě jsou dějinami velkých očekávání následovaných velkými zklamáními, ať už vzpomeneme na Svobodné, Realisty nebo Trikoloru. Nesporné je to, že Motoristům se podařilo překročit kritickou metu v podobě 5% hranice pro vstup do Sněmovny, a jejich budoucí síla nejvíc záleží na slabostech jich samých i na politické síle v podobě ODS, kterou se oni snaží nahradit. Jejich případný budoucí neúspěch může být buď příležitostí pro pokračování mýdlové opery – konečně skutečná pravice, nebo dokladem, že ODS se vrátila do správných kolejí – tedy vlastně dobrou zprávou i pro ně samé.
Po celé Evropě probíhá proces, který Ursula von der Leyen nazvala „středová bašta proti extrémistům“. Nevede ale toto sbližování stran pravého a levého středu spíše k likvidaci pestrosti politické nabídky a k neschopnosti pružně reagovat na aktuální výzvy? A není řešením ve vztahu k politickým okrajům spíše to, co jsem nedávno v německém tisku četl pod slovem „melonizace“, podle italské premiérky Giorgie Meloniové?
Nesporně. Giorgia Meloniová je jednou z mála skutečně viditelných, autentických a úspěšných osobností evropské politiky. To říkám nejen proto, že její Bratři Itálie jsou s ODS propojeni přes Evropské konzervativce a reformisty, ale proto, že ona je ztělesněním skutečnosti, že pravicová konzervativní politika je mezi voliči vřele přijímána, pokud ji reprezentuje uvěřitelný a srozumitelně vystupující politik. Přitom, jak si komentátoři správně všímají, ona rozhodně není stranou sedící kverulant, ale naopak pragmatický politik, který dokáže dobře vyjednávat a dosahovat dohod. Jediná chyba Meloniové je to, že je jen jedna.
Rok 2025 byl rokem velkých změn, spojených hlavně s nástupem nového prezidenta v USA. V čem podle vás Donald Trump nejpodstatněji „přepsal kódy“?
Pokud někdo o některých politikách před nástupem Trumpa mluvil jako o „alternativlos“ dějinných nutnostech a jednosměrkách, tomu snadno mohla dojít slova. Trump se pustil do práce jako buldozer a žádné Overtonovo okno nezůstalo neposunuto. USA jako světový policajt, nevyhnutelná globalizace, imigrace jako cesta k odpracování koloniálního hříchu, woke agenda ve všech sférách od školství po byznys, svět ve správě nadnárodních institucí, to vše se rozplynulo jako pára nad hrncem. V některých oblastech nás to může mrzet (zejména pokud jde o ztrátu zájmu USA o Evropu a neochotu držet nevyrovnanou obchodní bilanci s námi), v některých můžeme slavit, ale ve výsledku můžeme být v budoucnu všichni silnější – pokud realitu vezmeme na vědomí a zařídíme se podle ní.
Jedním z témat, které z USA jsou na Evropě kritizovány nejvíce, byla letos míra svobody. Mluvil o tom viceprezident JD Vance a nedávno i Elon Musk. Evropané operují žebříčky svobody novinářů od novinářských institucí, kde jsou na prvních místech, ale je zřejmé, že unijní legislativa se mnohem více kloní k „ochraně před nenávistí“, jak se tomu říká. Jak jsme na tom podle vás v Evropě se svobodou slova?
Jak správně naznačujete, žebříčky svobody tisku uplatňují trochu odlišná kritéria než jen otázku svobody projevu. Zohledňují ekonomické tlaky (koncentraci vlastnictví), hrozby fyzických útoků na novináře a společenské tlaky na ně, ale nezaměřují se na to, co kdo (ne)může beztrestně napsat na síti X.
USA i Evropa mají svoje specifické problémy a samozřejmě poukazování na problémy toho druhého je účinná cesta pro odvádění pozornosti od problémů vlastních. A já bych si přál, aby na sobě Evropa pracovala tak, že zahraniční pozorovatelé nebudou mít co kritizovat. Mám takové motto, že jsem pro zákaz zákazů, a první dodatek k ústavě USA je pro to velmi dobrou inspirací. Hloupé a zlé názory mají být konfrontovány názory chytrými a dobrými; jen tak je možné ty hloupé a zlé opravdu účinně vytlačovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Byl letošní rok v Česku obratem k lepšímu?
