Když jste psal knihu 1000 let s ruštinou, očekával jste v dnešní napjaté situaci, že bude mít tak velký ohlas? Nedávno se objevila mezi nejprodávanějšími tituly, hlavně mezi bestsellery Dana Browna...

Vůbec ne! Když jsem viděl printscreen s údaji, kde jsem se ocitl mezi Brownem a Tolkienem, myslel jsem, že jsem se definitivně zbláznil. Už samotný křest knihy mě měl varovat, místo očekávaných snad dvaceti lidí jich přišlo skoro dvě stě. Byl to masakr. Dodnes se s tím neumím vyrovnat. Knihu jsem psal lidem pro potěšení a radost. Tak jsem se asi trefil. Nevím. Asi se právě tím má kniha vymyká, není plná hrůz a extravagancí, které chtějí ohromit. Je faktografická, je tam průměrně sedm osm jmen na stránku, jsou tam desítky historických příběhů a událostí, které se týkají nás všech, našich vlastních dějin a povah. Možná právě tyto analogie lidi zaujaly.

A ještě jeden důvod to asi má. Víte, i v životě platí fyzikální zákony akce a reakce. A když už lidé nemají po léta šanci se o Rusku nic kloudného dovědět, jen pouhé negace a koncentrované zlo, tak o to víc asi baží po nějakém zdroji, který jim prozradí víc. I zlem se člověk časem nasytí a otupí, byť samotné zlo je nekonečné. Časem se každý začne pídit po zakázaných plodech. To je už v bibli. Zkrátka, náš současný mainstreamový narativ, že Rusko je jen ztělesněním zla, vyvolává v mnoha lidech touhu poznat, jaké je doopravdy.

Ale, prosím, řekněte čtenářům, že rusofilové budou asi mojí knihou zklamáni. A rusofobové také.