Dostáváme se ke klíčovému okamžiku Pavlova života, k odchodu od výsadkové brigády a nástupu do zpravodajského kurzu D-2. Toto téma se stalo vysoce výbušným na konci léta 2022, kdy na významné nepřesnosti v životopisu Petra Pavla upozornil historik Petr Blažek. Ten byl nejprve přímo napaden Petrem Pavlem, který dokonce zpochybňoval jeho odborné schopnosti. Proti Blažkovi se poté vymezili Eduard Stehlík a Jiří Padevět, čímž se z celé problematiky stal spor historiků...

S tím „sporem historiků“ jste to výrazně přehnal. Historika zde vidím pouze jednoho, a to konkrétně Petra Blažka. Ten nejprve absolvoval učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, obor jazyk český – dějepis v Hradci Králové v roce 1998, následně magisterské studium historie v Praze v roce 2002. Kromě svých doktorských titulů by tak mohl používat i dva magisterské, kdyby k tomu cítil potřebu ve stylu například europoslance Zdechovského, Mgr. et Mgr. et Mgr.

Naproti tomu Eduard Stehlík absolvoval v Praze učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů, obor jazyk ruský – dějepis v roce 1989 a Jiří Padevět svá vysokoškolská studia nedokončil, má střední odborné vzdělání s maturitou v oboru zeměměřičství. Kromě historika Blažka tady máte vojáka z povolání, učitele a geometra, takže – bez ohledu na novinářské zprávy – v daném případě šlo o názor erudovaného odborníka plně podložený archivními prameny versus stupidní podpásovky potrefeného a jeho adorační kamarily. Navíc šlo o určitou zhrzenost, protože Petr Pavel měl prý Petru Blažkovi nabídnout, aby zpracoval jeho životopis, což kolega Blažek částečně učinil a negativní výsledky nesmlčel. Šlo o špatný odhad prezidentského kandidáta. Petr Blažek je natolik zásadový, že nějaké políbení prstenu odmítl.

Přenesme se přes tyto doprovodné záležitosti k tehdejší realitě. Jak to celé podle vašich výzkumů pravděpodobně proběhlo?

Díky množství již publikovaných dokumentů a díky vyjádřením některých zainteresovaných osob na sítích (i v rozhovorech) můžeme celý proces rekonstruovat s vysokou mírou pravděpodobnosti. V první řadě si řekněme, že nástupem do funkce velitele čety 22. výsadkového pluku speciálního určení v srpnu 1983 si poručík Ing. Petr Pavel splnil svůj první životní sen. K funkci měl všechny potřebné předpoklady a vytčenému snu šel velmi usilovně naproti jak svojí fyzickou kondicí, tak vynikajícími studijními výsledky. Uvedli jsme již, že právě snaha o získání místa v Prostějově asi stála za tím, že se stal kandidátem členství v komunistické straně.