Ukrajinský parlament ve čtvrtek schválil novou koaliční vládu, na níž se dohodli zástupci dosavadních opozičních sil. Jak zásadní je pro Ukrajinu toto rozhodnutí?
Toto rozhodnutí je samozřejmě zcela zásadní, protože Ukrajina potřebuje vládu, která vznikla demokratickým postupem. Nejprve bylo potřeba, aby vznikla nová koalice v tamním parlamentu, která by mohla prozatímní vládu vytvořit. To nemohla být ona stará koalice, která vznikla z voleb. Revoluční události zamíchaly počty poslanců v jednotlivých frakcích. Například začátkem roku měla Strana regionu Janukovyče 203 poslanců, dnes jich má kolem stovky. Rozložení politických stran se tudíž pořád měnilo a bylo potřeba, aby ti členové parlamentu, kteří tam jsou, vytvořili koalici provizorní, která poté mohla jmenovat vládu. To se stalo a je to v souladu s ukrajinskou ústavou a je to demokratický postup.
Jak si vykládáte krok Moskvy, která poskytla ochranu Viktoru Janukovyčovi?
Moskva poskytla ochranu mnoha diktátorům v historii a Janukovyč je jen další z nich. Moskva může Janukovyče potřebovat, ale také ho potřebovat nemusí. To bude záležet na situaci, jestli Kreml využije Janukovyče jako politickou figuru, jako politickou loutku, nebo ho úplně odvrhne. To se ukáže v nejbližších dnech a týdnech.
Do jaké míry hrozí ozbrojený konflikt v souvislosti s vojenskými manévry na Krymu a pohotovostí stíhaček u hranic s Ukrajinou? Jak daleko je Vladimir Putin ochoten zajít?
Mně to velice připomíná situaci v roce 1968. Okupace v Československu tehdy nezačala z čisté vody a najednou. Také nejdříve byla vojenská cvičení. A to, že teď přistálo na Krymu letadlo s ruskými vojáky, to také připomíná to, co se dělo u nás v šedesátém osmém. Sovětská armáda tehdy nejprve přistála na Ruzyni a teprve poté vtrhly do Československa tanky. Ty scénáře se neustále opakují. Z historického hlediska je to velmi jednotvárné. Nejdříve se haraší tanky a pak tanky vjíždějí. A bojím se toho, že se to stane na Ukrajině. Doufám, že se to nestane i na východu Ukrajiny, protože tam by to už znamenalo nejen občanskou válku, ale i mezistátní konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Tomu je potřeba zabránit. Proto já kvituji například to, že Visegrádská čtyřka vyslala své představitele, kteří tam budou demonstrovat to, že Evropská unie a státy této čtyřky podporují jednotu Ukrajiny.
Bílý dům varoval Moskvu, aby zanechala provokací. Je Washington podle vás ochoten jít do otevřeného střetu?
Nemyslím si, že by Washington šel do nějakého otevřeného střetu, protože Ukrajina není členem NATO a žádný smluvní závazek k tomu Spojené státy americké nezavazuje. Ale to americké prohlášení je velice důležité, protože pro Kreml byly vždycky Spojené státy rovnocenným partnerem, ať už to bylo za Reagana nebo dnes. A to prohlášení skutečně říká tomu Kremlu: Nezačínejte si! A myslím, že minimálně v Kremlu bude bráno v potaz a bude se o něm přemýšlet.
V úterý, kdy na Ukrajině oficiálně začala kampaň před předčasnými volbami, jsme si v Česku připomněli výročí komunistického převratu z roku 1948. Tentokrát se u hrobu Klementa Gottwalda na pražských Olšanských hřbitovech nezpívala internacionála, ani nezazněly žádné plamenné projevy chválící bývalý režim. Naopak protesty u Gottwaldova hrobu vedly komunisty k podání dvou trestních oznámení. Co si o této události myslíte?
Kdybych byl tady, tak bych šel pravděpodobně k tomuto hrobu s těmi ostatky protestovat také. Já jsem byl v té době na Ukrajině. To, že je podáno trestní oznámení pravděpodobně ze strany KSČM, i když přesně nevím, kdo ho podal, je nemravnost nejvyššího stupně a snaha nějakým způsobem diskreditovat antikomunismus, který v České republice naštěstí ještě neumřel.
Fotogalerie: - KSČM uctívá vrahy
Vnímáte tuto aktivitu ze strany KSČM třeba i jako snahu zakrýt vystupování poslankyně Marty Semelové, jak se domnívají někteří politologové?
Je to možné. Každopádně případ paní Semelové, tak jak byl komentován předsedou strany panem Filipem, je velmi znepokojující. Pan Filip řekl, že to je vlastně projev demokracie, že kdokoliv z komunistické strany si může dovolit projevit se jinak než ostatní členové strany. To si myslím, že je také nemravné. Paní Semelová není bezvýznamný člen KSČM. Je to předsedkyně pražské organizace KSČM, tedy jeden z nejvyšších představitelů. To znamená, že strana za to nese zodpovědnost. A jestliže paní Semelová takto vystupovala, tak KSČM porušuje článek 5 Ústavy ČR, který říká, že politické strany musí odmítat násilí jako prostředek řešení politických problémů. A vyjádření paní Semelové byla adorace komunistického násilí. Žádné odmítání tam nebylo, naopak. (Semelová v ČT mimo jiné prohlásila, že se Milada Horáková doznala ke zradě totalitního režimu - pozn. red.)
Jak se změnila komunistická strana od roku 1948?
Komunistická strana se od roku 1948 měnila velice často. Komunisté vždycky hledají způsob přežití. Po roce 1989 KSČM, která nevěděla, co bude, se zakuklila, aby přežila. Nejskalnější členové bývalé KSČ a později KSČM byli cílevědomě zapojováni do organizací s nevinným názvem, jako třeba organizace pohraničníků nebo Severočeši. A tam měli přežít a čekat na okamžik, kdy zase bude moci být uskutečněn revoluční nástup. Teď je ten okamžik, kdy pochopili, že se jim otevírá cesta k moci. Proto jim narostla ramena. Proto je potřeba ochránit demokracii před znovu nastupujícím komunismem.
Znamená to, že se obáváte komunistického převratu?
Nemusel by to být převrat. Diktátoři bývají často zvoleni v demokratických volbách. Například Janukovyč byl také zvolen v demokratických volbách. To, že se později stal diktátorem, pak byla příčina revoluce. Hitler byl také zvolen, Gottwald také. Ale v okamžiku, kdy začíná moc ohrožovat demokracii, je potřeba zasáhnout. Polský disident Adam Michnik kdysi krásně řekl, že demokracie je jako děravá loď a je potřeba neustále vylévat, vylévat a vylévat. Já si myslím, že to je výzva k tomu, abychom šli k pumpám.
Psali jsme:
Považujete KSČM stále za stranu, která má být zakázána? A hodláte se v tomto směru dále angažovat?
Jaká strana, aktuálně pod 5 procent, je Vám nejblíž?Anketa
Senát v usnesení z roku 2008, které stále platí, poukazuje na podezření, že KSČM je protiústavní a porušuje článek 2 Ústavy. Znovu proto po politických změnách a změnách garnitury oslovím pana prezidenta a pana premiéra, aby respektovali toto usnesení horní komory Parlamentu a zpracovali správní žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu na KSČM. Nechť ten rozhodne, zda je toto usnesení oprávněné, či nikoliv. Myslím si, že ani současná vláda ani pan prezident pro to nebudou mít pochopení. Ale je třeba, aby stále zaznívalo to podezření, že komunistická strana je strana nestandardní, extremistická a měla by být soudně posouzena.
Vaši odpůrci by vám nejspíš teď připomněli členství v KSČ a spolupráci s StB. Jak se vyrovnáváte s touto kritikou?
Já ty plivance Haló novin nechám kolem sebe létat. Já jsem na své členství v KSČ během Pražského jara na fakultě docela pyšný. Byl jsem studentským vůdcem. V roce 1968 jsme na rozdíl od mnoha jiných požadovali prosazení tržního hospodářství, odstranění cenzury a zavedeni parlamentního systému bez vedoucí úlohy jedné strany. To byl požadavek, který byl tenkrát velmi odvážný a v podstatě zazníval hlavně na akademické půdě, nezazníval ani ve strukturách nejvyššího vedení KSČ. To se bohužel nepodařilo, protože přišla sovětská armáda a pokusy reformovat stranu nebo ji přinutit k tomu, aby se vzdala vedoucí role, se nezdařilo.
Co se týče těch plivanců, které vychází z komunistické strany o údajné mé spolupráci s StB, mohu říct, že jsem nikdy s StB nespolupracoval, byl jsem v sedmdesátých letech veden jako osoba prověřovaná a od roku 1984 jako osoba nepřátelská. Byl jsem čtyřikrát zatčen. Mého tátu uhnali estébáci k smrti. To, co vypouští Haló noviny a speciálně předseda KSČM Vojtěch Filip, jsou pusté lži.
Psali jsme:
Přečtu vám jednu citaci: „Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současně třídně a ekonomicky rozděleném světě.“ Víte, kdo prý pronesl tato slova?
To nikdo nepronesl. Tato slova jsem napsal já. Je to z výslechu a podotýkám k tomu, že patřilo k dobrým mravům estébákům při výsleších lhát. To jsme praktikovali všichni, kteří bývali předváděni k výslechům anebo byli zatýkáni. Měl jsem k tomu tehdy sakra dobré důvody, abych to napsal, protože tenkrát jsem potřeboval zachránit svého tátu, po kterém šli v souvislosti s jeho prací v konspirativní překladatelské skupině Praha, s níž jsem také spolupracoval. Tak se nedivte, že člověk občas musel použít lest či lež. A tento text byl naprosto jasnou lží, kterou jsme používali.
Jaromír Štětina
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
