Rok 2020 byl označen jako „annus horribilis“, hrozný rok. Z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů. Může být pro naši zemi tím, čím byla pro ni léta 1929, 1953 (měnová reforma, kdy zchudla celá země) nebo rok 2008 za finanční krize? Tedy, kdy hrozilo fatální poškození naší země?
Já si to nemyslím, protože důvody toho všeobecného útlumu jsou dané především epidemií, proto je dnešní realita ve srovnání s těmi uvedenými roky poněkud jiná. Domnívám se, že až nákazu překonáme, dostaneme se poměrně rychle nahoru, jelikož lidé se už teď hodně těší na to, jak si vyjedou do zahraničí na dovolenou, jak si budou moct sednout do restaurace na oběd, či jak si něco koupí ve speciálních prodejnách. Samozřejmě bude také vše záviset na tom, za jakou dobu pandemii zvládneme, pokud by to byl velmi dlouhý čas, mohly by být některé živnosti v oblasti služeb dost poškozené. Jestli se nám to podaří alespoň do poloviny roku, věřím, že pak nastartujeme rychlý ekonomický růst.
Zažili jsme demonstrace proti covidovým opatřením a výzvy k jejich nedodržování. Na druhou stranu byli k mlčení důrazně vyzýváni ti, kteří měli na řešení covidové krize jiný, někdy až extravagantní názor. Vzpomínáte si na nějaké, jakékoliv výroky, které podle vás v naší zemi letos opravdu neměly padnout?
Určitě neměla zaznívat ta typická, velmi rozšířená fráze: „Je to jen chřipečka, nic se neděje“.
Tady selhala nejen určitá část veřejnosti, kdy jsme to slyšeli také na demonstracích od lidí, kterým se musela kvůli potřebným nařízením omezit svoboda, případně podnikání, ale i od zástupců odborné veřejnosti, kteří nás přesvědčovali, že se to už s různými opatřeními přehání. No, a názor veřejnosti se utváří nejen v souvislosti s politickými rozhodnutími vlády, ale také skrze prohlášení různých celebrit. A právě veřejné mínění pak hodně tlačilo na některé politiky, že je pak někdy i více ovlivnilo než názory renomovaných odborníků, což bylo určitě špatně. Namísto té fráze, že se nic neděje, mělo spíše zaznít, že s touto nákazou nemáme dostatek zkušeností, nevíme, co se stane, a proto musíme být hodně obezřetní.
Fotogalerie: - Stop covid teror
Vy sám jste zejména v první vlně pandemie několikrát pronesl, a to i v médiích, kritická slova na adresu ministerstva zdravotnictví ohledně nedostatků ochranných pomůcek v zařízeních pro seniory nebo později kvůli nekvalitnímu a nedostatečnému testování, kdy se nekontrolovatelně šířila nákaza v Ostravsko-karvinských dolech. Jak tedy podle vás obstála, případně v čem selhala česká politická reprezentace? Jak vládní, tak i opoziční?
Myslím si, že úplně neobstála. Ale nebyli jsme v tom sami, podobně to postihlo celou západní společnost, když se na to podíváme v širších souvislostech. V té naší nové, moderní době teď žijeme v takové „postfaktické“ éře, kdy mají větší váhu pocity a emoce než reálné údaje. A to právě vidím jako největší selhání naší západní kultury. Měli by si to teď řádně zanalyzovat renomovaní sociologové. Stalo se to prostě tím, že my jsme zvyklí žít maximálně svobodně a každé omezující nařízení nás dostává do stresujících situací.
My jsme si v průběhu let pomalu zvykali na stále více a více svobody, což je v pořádku, ale když nás postihne některá z krizí, neumíme se s ní patřičně vypořádat a dodržovat opatření na nezbytně nutnou dobu. To se nám nevyplatilo v letních měsících, když už první vlna poněkud polevila a my jsme pak nebyli schopni dále dodržovat alespoň základní hygienická pravidla.
V souvislosti s minulým dotazem – snad nejdůležitějším úkolem politiků v roce 2021 bude příprava na očkování většiny naší populace, aby se mohl život vrátit do přibližně stejných kolejí. Přestože už první vakcinace proběhly, očkovat se nechal transparentně i premiér, v médiích a také od lékařských specialistů stále zaznívá kritika, že i tento veledůležitý projekt vláda zanedbala. Nejsou prý připraveny kapacity a vlastně odborný popis celého průběhu očkování zvláště v krajích a v obcích, kromě největších měst. Jaký je na to váš názor? Mají kritikové pravdu anebo se mýlí?
Očkování prakticky celé Evropy je snad největším logistickým projektem od II. světové války. Nicméně máme tady zatím jen velmi hrubý nástin toho, co se má udělat, že se několik milionů lidí naočkuje do jakési, jen spatra odhadnuté doby. Víte, já bych opravdu chtěl k tomu mít naprosto přesný a důsledný plán i s analýzou rizik. Co se například stane, když nedostaneme tolik vakcín, jak předběžně plánujeme. Jak budeme reagovat, když vakcíny budou mít pro některou, třeba jen minoritní část populace, nepříznivé účinky, což se přece u očkování běžně stává. To všechno by mělo být projektově řešeno. Zatím vůbec nedokážu říct, v jakém čase bude běžná populace v našem kraji přeočkována, a to mne nenechává klidným, protože je to dost problematická situace. Měl by se tak velmi rychle zpracovat detailní projekt včetně harmonogramu. Musí z něho být patrné, odkud se budou čerpat finance, jak bude náročný na lidské zdroje a podobně. Prostě je nutné odstartovat takové velmi profesionální projektové řízení se vším všudy. A v dnešní digitální době je to určitě dobře zvládnutelné.
Bohužel, zatím u nás existuje k tomu gigantickému projektu jen velmi obecný, šestnáctistránkový popis celé akce a my jsme k němu navíc dostali jen dvě excellové tabulky, což je opravdu zoufale málo. Doufám, že se to rychle napraví a budu se na to samozřejmě na patřičných místech ptát.
Psali jsme:
Jak se česká veřejnost vyrovná s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, na kterou byli zvyklí? Ať už v pohostinství či jiných službách, které může smést ekonomická krize...
Při řešení tohoto problému jsem zastáncem přirozeného mechanismu volného trhu, který si určitě vynutí obnovení těchto služeb, jež jsou nyní v krizi. Trochu mne pouze mrzí, že různí nájemci nemovitostí více nepomohli některým živnostníkům, například při snížení nájmů a podobně. Ale, jak už jsem řekl, volný trh si vynutí obnovení všech služeb, na které jsme byli dříve zvyklí, to znamená, že se zase obnoví počet restaurací, zahrádek před nimi atd. To vše se stane, až se zbavíme povinné sociální izolace a ten zájem od lidí o služby pak bude ještě větší. Všichni by na to měli být připraveni včetně státu, potažmo krajů a obcí formou různých programů k nastartování nového ekonomického růstu.
Operuje se s termíny „strach“ a „solidarita“. Který z těchto pocitů letos převážil? Strach ze smrti, strach z covidu, strach o své blízké? Nebo solidarita se staršími, nemocnými a samoživiteli?
Strach není v současné době dominujícím pocitem – emocí, tím byl v první vlně. Ten se vytratil, a proto jsme nyní svědky toho, co se teď děje kolem nás, tedy velkého šíření nákazy.
Lidé už se nebojí, pokud se covid nedotkne jich samotných nebo jejich blízkých. To je dobře vidět i na prohlášení některých známých celebrit, které po prodělání choroby naprosto změnily svůj názor.
Se solidaritou je to jinak, ta tady stále existuje u té části populace, která se snaží s nákazou vypořádat – u zdravotníků, hasičů a jiných členů záchranného systému.
Jaké změny v přemýšlení o životě pozorujete nyní kolem sebe a u sebe? V přístupu k životu, k práci, k penězům, k hodnotám a vůbec i ke vztahům v současné společnosti?
Přiznám se, že jsem dost zklamán tou známou bipolaritou. Tedy, když na jedné straně tady máme hodně obětavých lidí, kteří jsou oddaní své užitečné práci a snaží se tu těžkou situaci řešit, to jsou především zdravotníci, hasiči, vojáci, ale i různí dobrovolníci. A na straně druhé tu existuje nemalá část populace, která většinu opatření, jež nám mohou zachránit i život, jen neguje, a to včetně nošení roušek. Chybí jim ta potřebná vnitřní disciplína, která je v současné situaci hodně důležitá. Tito lidé poukazují na to, že jsou jim kráceny různé svobody, jenže svoboda je také hodně o osobní odpovědnosti, která jim chybí. Pak to vede i k hromadným projevům nespokojenosti, jež se projevuje i v jiných zemích, například také v sousedním Německu. Bohužel ta bipolarita je v naší veřejnosti teď dost zjevná a právě ta vede k rozdělení společnosti, což mne opravdu hodně zklamalo.
Fotogalerie: - Mobilní laboratoř
V souvislosti s téměř celosvětovými restrikcemi, které mají zastavit covid-19, se mnozí obávají o elektronický průlom do práv a svobod jednotlivce pomocí digitálního monitoringu, využívání dat z mobilů a sociálních sítí a podobně. Na jednu stranu, není to zpozdilé, když elektronickým médiím odevzdáváme své údaje často dobrovolně, například při našich různých obchodních aktivitách?
Víte, já jsem člověk, který zasvětil celý svůj život digitalizaci. Ono i v té dnešní velmi negativní době najdeme pozitivum alespoň v tom, že jsme se naučili tyto digitální prostředky více využívat, ale všechno má své meze. Takovým čítankovým příkladem toho je on-line výuka na školách, která se bez fyzické přítomnosti učitele neobejde, aby byla skutečně kvalitní. Je také na každém člověku, a já sám si na to dávám pozor, nakolik si ty nové technologie pustí do života. Samozřejmě je velmi důležité hlídat lidi, kteří naše dobrovolně poskytnutá data zpracovávají, a pokud je zneužijí, musí následovat postihy. A každý si samozřejmě musí zvážit, které své údaje míní elektronicky zveřejnit a které nikoli.
V některých záležitostech tak i vyspělá digitální technologie neuspěje, když narazí na nezájem lidí, to je případ tzv. e-roušek, kdy lidé nechtějí informovat o svém soukromí v souvislosti se sledováním rozšiřování nákazy a dokonce to zašlo v našem regionu tak daleko, že musíme za pomocí policie doručovat příkazy ke karanténě, což by jinak vyřešila jedna SMS.
Proti Andreji Babišovi se nyní formují především dva důležité opoziční bloky – Piráti a STAN a dále ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Kdo je případně povolanějším převzít moc po volbách? A co je ještě premiér Babiš schopen udělat, aby nakonec byl premiérem i po parlamentních volbách v roce 2021? Nebo „startovní pole“ pro volby není ještě uzavřené a může přijít někdo úplně nový?
My máme v Moravskoslezském kraji už více let uzavřenou koalici i s ODS, KDU-ČSL a teď i s TOP 09 a ČSSD, takže bych mezi těmi dvěma uskupeními, které jste jmenoval, dal přednost spíše jim. Protože oni mají zkušenosti, jak se správou země vhodně naložit.
Co se týká jiných opozičních stran, tak ono je dost lehké kritizovat, ale vybudovat tu správnou řídicí architekturu země nebude v současné době určitě snadné. Budeme muset nastartovat republiku po pandemii, naprosto přebudovat náš energetický systém, a k tomu, myslím si, nemají například Piráti ještě dost zkušeností. Taková prohlášení ve smyslu – pusťte nás na ně, my všechno změníme k lepšímu – opravdu nestačí. Já mám teď Piráty v opozici a zatím se mi s nimi dobře spolupracuje, ale přece jen se domnívám, že u nich ta větší zkušenost ještě chybí, i když se rychle učí.
A co musí udělat Andrej Babiš, aby uspěl? Především si zajistit koaliční potenciál, protože pokud se mu to nepodaří, skončí hnutí ANO v opozici, i když volby vyhraje. Přesně tak, jak se to stalo i v jiných předcházejících, krajských či jiných volbách.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
