MMF kvůli koronaviru snižuje svůj odhad letošního růstu čínské i světové ekonomiky. Zlato je nejdražší v dějinách, japonský jen přestává být bezpečným útočištěm a výnos amerických bondů asi spadne na historické minimum. Akciové trhy přišly kvůli koronaviru o 3,3 bilionu dolarů. Svět se bojí, že koronavirus způsobí globální pandemii. USA si díky koronaviru půjčují nejlevněji v dějinách. To je jen zlomek ze záplavy zpráv o důsledcích šíření koronaviru. Které – a to nejen z těch zmíněných – považujete jako analytička za nejdůležitější?

Možná vás to překvapí, ale coby analytik žádnou z nich nepovažuji za nějak extrémně zajímavou, protože jsou z mého pohledu už staré. Jak víte, na tomto místě jsme mnohokrát mluvili o zpomalování světové ekonomiky, o přehřátí akciových trhů, o extrémně nízkých úrokových sazbách… A zprávy o ekonomice v souvislosti s koronavirem v podstatě jen opakují, co už jsme tu trochu jinými slovy řekli. Akorát je tu jediný zásadní „rozdíl“: Teď si toho stavu ekonomiky všimly masy. A začaly panikařit.

V ekonomice se ovšem díky této panice nic podstatného nezměnilo – pouze tato panika finančních trhů přiznala a demaskovala tu Potěmkinovu vesnici, kterou jsme tu posledních pár let měli. Fakt, že ekonomika je v nějakém vnitřním krizovém rozvratu, je dán tím, že jsou v ní hluboké nerovnováhy. Nikoliv tím, zda na papíře roste, či nikoliv. A zdravá ekonomika by ani na pandemii tohoto typu – míněno s takto relativně nízkou smrtností – nereagovala tak hystericky. Ovšem pro ekonomiku, která se nachází v jisté formě vnitřní krize, je zatížena hlubokými nerovnováhami, je každá nepříjemná zpráva potenciální rozbuškou.