Šmejdi a policie? Soukromý detektiv odhaluje zákulisí byznysu, ve kterém se ohlupovali stařečci. Nitky vedou do Mělníka

Takzvaní šmejdi jsou již českým evergreenem, kdo by je neznal. Přesvědčují důchodce na předváděcích akcích. Navštěvují seniory doma s nabídkou levnějších energií či pojištění. Prodávají bezcenné čínské šunty za desetitisíce. Ve druhém dílu Lovce šmejdů se podíváme na šmejdí firmy a na „kmotry“, kteří za nimi stojí, konkrétněji. Více v rozhovoru se Zbyňkem Prouskem.

V prvním díle naší série o šmejdech jste uvedl, že centrem všech šmejdů je Mělník, a to i z historického hlediska. Mohl byste to trochu rozvést a odkrýt tu provázanost?

Ale opravdu jen trochu, neboť celé by to bylo na dlouhé a dlouhé povídání. Centrem šmejdů je skutečně Mělník, a to všech. Snad jen s výjimkou jakési moravské větve, kde se šmejdi údajně „přeorientovali“ na nabídku tzv. zdravotnických služeb, pochopitelně a jak jinak než na služby údajně mnohem kvalitnější, než jaká je běžně dostupná péče v českém zdravotnictví.

Zůstaňme u toho Mělníku…

Jak už jsem v minulosti při různých příležitostech zmiňoval, jsem názoru, že tito mafiáni, nebo jinak také mělnické kriminální seskupení, vznikli z historických tradic a praktik osob původně působících po vzoru či ve spojitosti s firmami označovanými lidově „Beck“, „bek“ nebo „bekaři“. V Mělníku téměř každý dobře ví, o koho jde. Ještě nedávno se na Facebooku jednoho z tamních kmotrů objevilo, že je sprostý okradač důchodců a podobně.

Kde byly počátky toho všeho?

„Bekařství“ sahá dost hluboko, někam do let 2001–2005, tedy do doby firem jako JINOX, MARK 9, o 106, KING STÁR apod., což jsou názvy mělnických „eseróček“ nechvalně následujících Beckhäuserův byznys, který se pak dále „rozjížděl“, a to jak po ČR, tak v zahraničí. Ve spojitosti se zmíněnými tradicemi pak nelze nezmínit „matadory“ jako například: C.K.Beck-CZ s.r.o později přejmenovaný na beck-travel, s.r.o. Tato firma je dnes již v tzv. likvidaci. Nitky odtud vedou třeba ke jménu Loštický či k firmě Jinox a také ke jménům jako Novotný, Tichý (zvaný Betega) a k mnoha dalším Mělničanům. A to není vše: nitky vedou také do Lužce nad Vltavou, do Klecan a tak dále.

A další firmy, které jste odhalil?

Ale jistě, jsou i další, a je jich opravdu hodně. Tak například: MAX, spol.s.r.o., International Trading s.r.o., BECK Group, a.s, BECK CZECH, s.r.o. přejmenovaná na BECK EUROPE s.r.o., HOME TECH s.r.o., která vede nejen do Mělníka, ale také k firmě San Medical s.r.o. či ke jménům Jiří Himl, Josef Bárta, no a postupně se u této firmy dostaneme až k asi bílému koni z Maďarska.

Pak tu jsou firmy jako Beck kredit s.r.o, přejmenovaná na BECK REISEN s.r.o. a posléze přejmenovaná na EURO REISEN s.r.o., od které se dostaneme opět do Mělníka. Důležitá je rovněž například Beck International, s.r.o., a tak opět Mělník. Pak tu máme také BB CREDIT a.s. Další velmi známé jméno v tomto byznysu je i Vasil Kirilov Rangelov.

Jak jste už ale uvedl, tohle je již historie...

Možná ne zcela. Nikoliv. Jak to tak vypadá, pan Beckhäuser u nás v Čechách hodlá „podnikat“ dál. Nasvědčuje tomu jen několik dní nově založená firma (15. 1. 2019) MCZ-medicure s.r.o. Tu sice vlastní jistý pan Dirk Schmuhl ze Spolkové republiky Německo, ale jednatelem je právě dobře známý Beckhäuser. A sídlo té firmy je přitom opět v dobře známém „Beck areálu Mělník“, tedy na adrese Blatecká 3344, 276 01 Mělník.

Jak tyhle firmy poznáte?

Už na jakémsi „vzorku“ uvedených „firem“ můžeme pozorovat hned několik základních pozoruhodností: opakující se jména, opakující se mělnické adresy, angažmá řady – a ne jen tak ledajakých – osob. Dospějeme tak ke jménům, jako je nejen zmíněný Beckhäuser, ale i ke jménům jako Bárta, Himl, Vasil Kirilov Rangelov – původně bytem v Mělníku, nyní ve Chvatěrubech, od kterého vedou nitky do různých „firem“ od Mělníku přes Kralupy, Liberec... až do Humpolce, kde rozhodně stojí za pozornost třeba jeho honosné sídlo v Močidlech u Humpolce, či kousek od něj pozoruhodná nemovitost pana Mazance z Byšic u Mělníka, samozvaného lékaře při předváděčkách.

Jak se to vlastně potom rozjelo?

Postupně byli původní „bekaři“ nahrazováni ještě dokonalejšími a brutálnějšími hyenami. Objevil se tak dravý byznys založený na organizovaném, systematickém, flexibilním a rafinovaném podvádění svých obětí, zejména těch předem vytipovaných – s oblibou pak zejména seniorů. Ovšem obnášelo to i podvádění státu.

Po roce 2013 bychom se tak postupně dostávali k dalším a dalším jménům a k dalším a dalším „skořápkovým firmám“. A samozřejmě rovněž k dalším a dalším poškozeným a k dalším a dalším podvodům. Dostali bychom se k pojmům jako AML a také k velkododavateli zboží pro šmejdy Ing. Loštickému. Dostali bychom se ke zboží značek AMASSADOR či PAUL-FOSTER. Dostali bychom se k firmám Products DeLuxe, Kettys Commercial, Verdano, 1.Česká reklamní, Endemos Distribution, Spokojená domácnost... atd, atd. – takových „firem“ by bylo tak na dvě stovky.

Lidé, kteří to řídili?

Těch jmen by bylo opravdu velmi hodně. Připomeňme si, že jen já obdobných jmen od roku 2016 eviduji více než 80 a k tomu eviduji zároveň více než 130 „skořápkových firem“ a pak 103 takzvaně marných exekučních řízení, kde co dlužník, to šmejd, co věřitel, to oběť. Celkem vím o 122 poškozených se způsobenou škodou činící bezmála 4 700 000 korun. Těm lidem v drtivé většině případů zůstaly akorát tak oči pro pláč. Jejich příběhy jsou ale jen malými střípky z působnosti obrovské mělnické krakatice. A nezapomínejme, že k oné částce cca 4 700 000 je potřeba připočíst škodu způsobenou na daňových a obdobných únicích i nákladech státu.

Jak vlastně šmejdy řešila policie?

Víte, moje životní zkušenosti a naprosto konkrétní poznatky mě vedou k názoru, že naše policie, abych tak řekl, „obecně nefunguje“, ale co v kauze „šmejdi“ předvádí ta mělnická, to je velmi smutné. Dlouhodobě trvající neefektivní plnění úkolů policie v potírání zločinného spolčení tzv. šmejdů vede u pachatelů k posilování pocitu nepostižitelnosti. A u obětí a jejich blízkých v pocit beznaděje a bezmoci, v nedůvěru ve spravedlnost, v nedůvěru ve vymahatelnost práva, a ve finále až v nedůvěru ve stát jako takový.

Šmejdi a jejich byznys, který nazývám a budu nazývat jako „organizovaný zločin“, neodkrývá „jen“ jakousi jasnou rovnici pachatel versus oběť. Ve skutečnosti je situace mnohem složitější, než se může zdát, a téměř vždy vedou nitky do Mělníka.

Je tomu tak i v souvislosti s otázkou policejního vyšetřování šmejdího byznysu?

Já vnímám gang mělnických šmejdů jako obrovskou chobotnici. Je to uskupení mnoha konkrétních lidí, kteří spolu nebo i za pomoci svých přisluhovačů vytvořili vnitřní pravidla, uskupení s kmotry i s pěšáky. Chapadla této chobotnice signalizují možné napojení na obchod s osobními daty a s tzv. bílými koňmi, na lidi z okolí takzvaného Berdychova gangu nebo H-Systému a možná až po některé zřejmě spekulativní dárce prezidentské volební kampaně. Jde o chobotnici využívající zcela určité právníky. V její blízkosti figurují i určití policisté. Tato skupina již dávno nezůstává u nějakých hrnků či předváděček.

Vy jste ale zjištěné informace policii hlásil...

Ano, v problematice tzv. mělnického gangu jsem orgánům činným v trestním řízení k dnešnímu dni podal asi 55 oznámení, z toho 50 (1 + 49) cestou mělnického státního zastupitelství, a všech zmíněných 50 oznámení by měla šetřit Policie ČR v Mělníku.

A děje se tak?

No, v souvislosti s mělnickými šmejdy si představme velké hřiště, kde proti sobě stojí, resp. měla by stát, dvě mužstva. Šmejdi coby pachatelé organizovaného zločinu – a policie coby predátor zločinců. Ale pozor – v našich podmínkách jde převážně o mělnické šmejdy a o mělnickou policii. A najednou tu máme úplně jinou ligu.

Naznačujete, že se obě družstva mohla dohodnout?

Situaci vidím také tak, že zmíněná chobotnice signalizuje kromě jiného také pozoruhodné vazby mezi některými policisty a některými osobami, které procházejí obsahem mnou podaných oznámení, a to jak mezi sebou, tak navzájem. Řada informací, které jsem získal v rámci obnažování šmejdího byznysu, mě přivedla k několika zcela konkrétním policistům, a to zejména k policistům, kteří jsou bytem nebo původním či současným služebním zařazením v Mělníku.

To samo o sobě nic nedokazuje...

Ovšem někteří z nich se s některými z osob, které procházejí obsahem mých oznámení, nejen „od pohledu“ znají, ale mezi sebou nebo i navzájem jsou si kontaktními přáteli, sousedy, členy sportovních – a zejména pak fotbalových klubů apod. Zde vzpomenu například z mého pohledu velmi pozoruhodný FK, který svého času nesl název BOTAFOGO. A co navíc?! Trochu s nadsázkou je pak až humorné, že těmito pro šmejdy „výhodnými vztahy“ se v létě roku 2017 sami vychloubali někteří ze šmejdů. … „Jóó Franta – ten fízl jo? To je náš člověk – ten je v poho“ ... a podobně.

K tomu všemu z mého pohledu ve zjevné činnosti mělnické policie čím dál tím více postrádám zdravý i úřední zájem na tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, a to včetně zájmu o zajištění výnosů z trestné činnosti, tj. všeho, co si pachatelé pořídili z peněz od okradených obětí – zpravidla bezbranných stařečků a stařenek, stejně jako z neodvedených daní všeho druhu. Pojem „výnos z trestné činnosti“ jako by v kauze „šmejdi“ pro Policii ČR v Mělníku snad ani neexistoval a hovoříme tu, jak uvádím již výše, o milionových částkách! Alarmující pro mě je, že v mnoha oznámených případech nebyli policií vyslechnuti ani sami poškození.

V této souvislosti mohu např. zmínit případ, kdy výslech poškozené stařenky ze Žatce, na kterou jsem v jednom z mých podání ukázal, trval mělnické polici pět měsíců, a to se ještě policie Mělník dohadovala s policií Louny o tom, kdo vlastně onen úkon provede.

Nemohou to být ale jenom náhody?

Z mého pohledu a vzhledem k počtu podvedených obětí, počtu „skořápkových firem“, počtu lidí ve „šmejdím byznysu“ angažovaných bez postihu a výši napáchaných škod obětem a státu považuji selhání mělnické policie za očividné a jsem také přesvědčen o tom, že policejní slepota není čirá náhoda. Ostatně ono v Mělníku je těch náhod už vůbec nějak příliš mnoho.

Když jsem se postupně dozvídal informace, podle kterých má u Krajského ředitelství Středočeské policie sloužit policejní důstojník, jehož facebookoví přátelé jako by vyskákali z obchodního rejstříku firem, které snad zná jen ČOI nebo internetové diskuse o podvodnících, a který coby „kamarád“ zmíněné chobotnice své věrné údajně pečlivě informuje o tom, co zase „ten Prousek“ zjistil či k čemu se dostal, a že to údajně dělá „přes rameno analytiků“ krajského ředitelství, aby interní kontrolní mechanismy policie nezjistily právě jeho „elektronický vstup do spisu“, a koho k tomu ještě údajně využívá, bylo mi velmi smutno.

Že by zase jen náhoda, nebo že by jen čirý drb, jehož zdroj „náhodou“ dopodrobna zná systém práce policie a systém evidence informací? A je v těchto souvislostech také jen tlach ta ke mně došlá informace o tom, že v létě roku 2017 kriminálka Mělník u oběda v jedné z restaurací poblíž Kauflandu rozebírá, „co ví Prousek“...