Takzvaní šmejdi jsou již českým evergreenem, kdo by je neznal. Přesvědčují důchodce na předváděcích akcích. Navštěvují seniory doma s nabídkou levnějších energií či pojištění. Prodávají bezcenné čínské šunty za desetitisíce. Ve druhém dílu Lovce šmejdů se podíváme na šmejdí firmy a na „kmotry“, kteří za nimi stojí, konkrétněji. Více v rozhovoru se Zbyňkem Prouskem.  

V prvním díle naší série o šmejdech jste uvedl, že centrem všech šmejdů je Mělník, a to i z historického hlediska. Mohl byste to trochu rozvést a odkrýt tu provázanost?

Ale opravdu jen trochu, neboť celé by to bylo na dlouhé a dlouhé povídání. Centrem šmejdů je skutečně Mělník, a to všech. Snad jen s výjimkou jakési moravské větve, kde se šmejdi údajně „přeorientovali“ na nabídku tzv. zdravotnických služeb, pochopitelně a jak jinak než na služby údajně mnohem kvalitnější, než jaká je běžně dostupná péče v českém zdravotnictví.

Zůstaňme u toho Mělníku…

Jak už jsem v minulosti při různých příležitostech zmiňoval, jsem názoru, že tito mafiáni, nebo jinak také mělnické kriminální seskupení, vznikli z historických tradic a praktik osob původně působících po vzoru či ve spojitosti s firmami označovanými lidově „Beck“, „bek“ nebo „bekaři“. V Mělníku téměř každý dobře ví, o koho jde. Ještě nedávno se na Facebooku jednoho z tamních kmotrů objevilo, že je sprostý okradač důchodců a podobně.