Za poslední dny opět postupně narůstají počty nakažených a vláda po pár dnech od rozvolnění přijala další zpřísnění. Řada provozovatelů restaurací se rozhodla dát najevo svou tragickou situaci občanskou neposlušností a podniky v osm večer nezavřít. Ministr zdravotnictví vyzývá k tvrdým postihům. Je to správné?

Je nutné si uvědomit hned několik klíčových skutečností. Vláda v žádném případě nepřistupuje k omezením s radostí, ale je vedena snahou ochránit to nejcennější, lidský život. Jeho hodnotu nelze vyjádřit penězi, ač se o to někteří ekonomové snaží. Uzavření živností je dramatické, má dopady na psychiku a životní úroveň majitelů, je to pro ně bolestné. Jenže je tu reálná hrozba dalšího šíření nemoci, nárůstu počtu úmrtí. Je to tedy vlastně určitá oběť ve prospěch bližních. Představme si to třeba jako obraz. Plná hospoda radujících se lidí a oddělení nemocnice plné umírajících pacientů a upracovaných zdravotníků. Mějme také na paměti, že v západních zemích jsou restrikce mnohem drastičtější. Stát má samozřejmě povinnost vyžadovat dodržování opatření, jinak se rozloží a vypukne anarchie. 

Jakkoli může platit, že lidé a podnikatelé, kteří daná nařízení nerespektují, to „kazí ostatním“, jak ale celou situaci řešit? Nikdo přece nemůže popřít, že ti lidé jsou na dně finančně, na dně svých možností fyzických i psychických, živí zaměstnance, své rodiny a vláda jim není schopna dát jistotu ani na několik týdnů a státní podpora pokryje jen minimum nutných nákladů. Máte pro jejich konání ve stavu zoufalství pochopení? Co byste jim doporučil či vzkázal?