Za poslední dny opět postupně narůstají počty nakažených a vláda po pár dnech od rozvolnění přijala další zpřísnění. Řada provozovatelů restaurací se rozhodla dát najevo svou tragickou situaci občanskou neposlušností a podniky v osm večer nezavřít. Ministr zdravotnictví vyzývá k tvrdým postihům. Je to správné?
Je nutné si uvědomit hned několik klíčových skutečností. Vláda v žádném případě nepřistupuje k omezením s radostí, ale je vedena snahou ochránit to nejcennější, lidský život. Jeho hodnotu nelze vyjádřit penězi, ač se o to někteří ekonomové snaží. Uzavření živností je dramatické, má dopady na psychiku a životní úroveň majitelů, je to pro ně bolestné. Jenže je tu reálná hrozba dalšího šíření nemoci, nárůstu počtu úmrtí. Je to tedy vlastně určitá oběť ve prospěch bližních. Představme si to třeba jako obraz. Plná hospoda radujících se lidí a oddělení nemocnice plné umírajících pacientů a upracovaných zdravotníků. Mějme také na paměti, že v západních zemích jsou restrikce mnohem drastičtější. Stát má samozřejmě povinnost vyžadovat dodržování opatření, jinak se rozloží a vypukne anarchie.
Jakkoli může platit, že lidé a podnikatelé, kteří daná nařízení nerespektují, to „kazí ostatním“, jak ale celou situaci řešit? Nikdo přece nemůže popřít, že ti lidé jsou na dně finančně, na dně svých možností fyzických i psychických, živí zaměstnance, své rodiny a vláda jim není schopna dát jistotu ani na několik týdnů a státní podpora pokryje jen minimum nutných nákladů. Máte pro jejich konání ve stavu zoufalství pochopení? Co byste jim doporučil či vzkázal?
Lidsky s nimi soucítím. Těžko se o tom hovoří. Protože útěšná slova nepomohou, jsou jako listí ve větru, rychle je odvane. Nezbývá než se zapřít, nepodlehnout těžkostem doby a věřit, že se podaří pandemii zvládnout. Stát nemůže uhradit vše, zdroje nejsou neomezené. Živnostníci svou současnou obětí pomáhají zachraňovat lidské životy. V každém případě ale jakékoliv truc akce ničemu nepomohou a nic nezachrání. Jen vyvolávají zlou krev. A to si nemůžeme dovolit, čelíme-li pandemii.
Vedle restaurací rebelují i jednotlivci, příkladem jsou nepochybně srocení lidí v centru Prahy, dokonce lidé popíjeli venku před restauracemi v pražské Bartolomějské ulici, takříkajíc „pod lampou“, neboť se tam nachází známá centrála policie. Jaký postup zvolit v těchto případech? A je to vůbec chyba? Lidé po takové době uzavření doma přece potřebují sociální kontakt…
My si o sobě myslíme, že jsme nesmírně vyspělá civilizace, která dokáže vše vědecky odůvodnit, technologickým pokrokem ovládnout. Ve skutečnosti jsme stejně zranitelní jako naši předkové. Chování lidí nyní je obdobné jako v časech velkých morových epidemii. Od strachu se přeléváme k lhostejnosti a k rebelii a naopak. Jsme v čase zkoušky. A tato zkouška tkví v tom, zda se dokážeme obětovat pro bližní, zda místo sobectví dáme přednost bratrství. Žít pro druhé, ne jen pro sebe. Pandemie jednou skončí, ale její následky poneseme dlouho. Jaké budou, záleží na tom, zda v této zkoušce obstojíme.
Fotogalerie: - Duda u Zemana
Něco jiného než předchozí případy je nepochybně nedávno rozehnaná nelegální párty v Anenské ulici, kde byla většina cizinců. Tady těžko vinit české občany z nezodpovědnosti. Otázkou zamířím jinam, stojíme vůbec o takový turismus? Nejen teď, ale i po odeznění krize. Nakolik je uctivé k naší zemi, že se sem jezdí „turisticky chlastat“?
Určitě o takový turismus nestojíme. Praha má být obdivována pro její krásu historickou a kulturní. Ne být celoevropskou nálevnou. Ono to zřejmě poukazuje na skutečnost, že na západ od našich hranic vede progresivní ideologie k vytěsňování „nevhodného chování“. A lidé pak jezdí popíjet do České republiky. Samozřejmě velký vliv má i cena pitiva u nás. Ale pozor! Naší reakcí nesmí být převzetí progresivistického modelu ze Západu v podobě další tuny zákazů. Cestou je podpora kvalitních a atraktivních podnikatelských projektů.
Často se mluví o tom, že neukázněná je především mladá generace, což se řeší vlastně od jara. Lze s tím něco udělat? Jak na ně apelovat?
Je přirozené, že mladí lidé touží si užívat, roztáhnout křídla. Bylo tomu tak i bude. Je ale evidentní, že moderní svět vede programově k sobectví, jde o onen koncept „práva na všechno“. Jak můžete po mladých lidech chtít omezovat se, když je jim soustavně vtloukáno do hlavy, že první je „já“ a všichni se mu musí podřídit? Na druhou stranu, vždyť celá řada mladých lidí pomáhá v této době nezištně bližním. Nic není ztraceno! Takové mladé lidi by autority měly dávat za příklad.
Na PL jsme přinesli zpovědi několika policistů, kteří se nám svěřili, že jsou sami mimořádně zoufalí z toho, jak musí lidi pokutovat, zavírat restaurace a obecně omezovat lidi, kteří si to sami nezavinili. Zaznělo, že je zcela něco odlišného zatknout násilníka než zavřít podnik zoufalému restauratérovi a policisté z toho padají do depresí. Neukazuje toto na zoufalost celospolečenské situace? Není načase spíše zodpovědnost svěřit lidem než něco nařizovat?
Kdo z vybraných politiků má Vaši největší důvěru? (dle abecedy)Anketa
Policista slouží této zemi a jejím občanům. Klíčová je absolutní loajalita k demokratickému státu a dodržování zákonnosti. Na psychologické pocity ve službě není čas. Když jste ve válce, musíte bojovat. Jak jsem už uvedl, hospody jsou uzavřeny v zájmu ochrany lidského života. Nechť si tedy policisté uvědomí, že vlastně každou kontrolou pomáhají dílem k tomu, že se třeba někdo nenakazí a bude žít.
Jak jsme na tom v naší zemi s mezigenerační solidaritou mladších se starými? Jedna strana mince je nesetkávat se s našimi rodiči a prarodiči, abychom je ochránili, druhá strana pak, že absence kontaktu s nejbližšími tyto starší blízké psychicky likviduje…
Právě situace seniorů mne nejvíce rmoutí. Upadají do samoty, izolace. Nemožnost setkat se s blízkými je pro seniory drastická, vede k smutku a nakonec k chřadnutí. Proto jsem moc rád, že už vznikají možnosti, aby se staří lidé v domovech seniorů aspoň mohli s blízkými pozdravit. Byť třeba přes plexisklo, jako v lapáku... Ale Bohu díky aspoň za to! Nejkrásnějším dárkem k Vánocům by bylo, kdyby mladí mysleli na staré a nějak je potěšili. Třeba napsat milý dopis! Už se na ně skoro zapomnělo, ale proč se k nim nevrátit? Věřte, že starého člověka by písmo mnoho potěšilo.
Ve veřejném prostoru zaznívají i názory typu, že celé omezování ekonomiky a vůbec života v zemi je kvůli důchodcům, kteří jsou nejohroženější skupinou a zbytek země kvůli nim trpí a umírá hlady. Jak na toto reagovat?
Je to nebezpečný nesmysl. Teď jsem o to mluvil. Přece nemůžeme penzisty na rok zavřít do izolace. Navíc nemoc ohrožuje všechny věkové skupiny. Vím o případech úmrtí ve věku kolem padesátky. Tohle sobecké kafrání – pro něj nemám pochopení. Ukazuje to také na obří problém naší civilizace. Neskutečnou žvanivost. Každý se touží veřejně vyjádřit ke všemu. Valí se na nás tuny blábolů, žvástů a tlachů. Topíme se v nich. Ano, tuto civilizaci přivede do neštěstí sobecká žvanivost.
Kdo je za celou tuto složitou situaci zodpovědný? Lze to říct? Je to vláda? Opozice? Anebo lidé, kteří z pozice expertů či údajných expertů vážnost situace zlehčují?
Koronavirus.
Závěrem Vánoce. Jsou za dveřmi a dá se očekávat, že lidé se budou setkávat stejně či podobně jako běžně. Asi se tomu nelze divit, ale co doporučit? Navštěvovat se a mít roušky? Nebo raději vůbec? Jak vánoční svátky zkrátka přežít v současné atmosféře a v souladu a nařízeními?
Máme v tomto marasmu úžasnou příležitost udělat něco velkého. V době uzavření otevřít svoje srdce druhým. Blízkým i vzdálenějším. Přemýšlejme o druhých. Když je to možné, podejme jim ruku, pohlaďme je po hlavě, pohlaďme pohledem, úsměvem, ač třeba pod rouškou. Ať to nejsou Vánoce „já“, ale Vánoce „ty“. Netřeba drahých dárků. Darujme sebe. Když odmítneme všudypřítomnou útočnost spojenou se sobectvím, o to rychleji pandemie skončí. Ninivané kdysi klečeli oděni v žínice v popelu a káli se ze svých hříchů, aby odvrátili oprávněný hněv Hospodinův. Nemusíme klečet v popelu, ale měli bychom pokleknout ve své mysli před bližním. Věnujme Vánoce druhým. A bude nám přidáno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Radim Panenka
