Bude Fiala lepší premiér než Babiš?Anketa
Pane doktore, jak si zapamatujete letošní volby do Poslanecké sněmovny? Jaký jste z nich měl dojem. Byl jste něčím překvapen?
To nemůžu tvrdit, protože vše dopadlo zhruba tak, jak jsem očekával. To znamená, že tam proběhl souboj hnutí ANO a té, jak se říká, koalice SPOLU, správně by se ale podle mého názoru mělo říkat blok.
Očekával jste, že se do Poslanecké sněmovny nedostane nikdo ze sociálních demokratů – zástupců naší nejstarší politické strany?
Ano, to mě nikterak nepřekvapilo. ČSSD dopadla tak špatně proto, že se zpronevěřila svým letitým ideálům. Ona zde nereprezentovala skutečné sociální jistoty, což byl vždy fundamentální základ její politiky.
Fotogalerie: - Smutný Hamáček
Co jste říkal na odchod další levicové politické strany – a další tradiční strany – KSČM?
Nečekal jsem, že získá tak málo hlasů. Nicméně podstata toho neúspěchu byla identická jako v případě ČSSD. V čele KSČM stáli pouzí kšeftaři a političtí kompromisníci.
Jejich šance byla v tom, držet se své letité ideologie, ale oni místo toho dali přednost kšeftování, udělali si ze sebe jakousi obchodní společnost a v politice směnili, co šlo, naposledy kupříkladu tichou podporu vlády za nejrůznější prebendy všeho druhu. A právě to také urychlilo jejich pád z nejvyšších pater české politiky.
A co tristní výsledek Pirátů, kteří šli do voleb s velkými ambicemi (ale také s hnutím STAN)?
Pro mě to bylo to nejpříjemnější překvapení celých voleb! Bylo to skutečně velmi nečekané a přiznávám, že jsem si trošku oddychl, že Piráti neuspěli.
Pokud jde o STAN, to není politickou stranou v pravém slova smyslu. To jsou lidé, kterým jde primárně a jedině o to, aby zůstali na těch politických pozicích a postech. Ona je to totiž velmi pohodlná existence a oni si zkrátka chtějí pohodlně žít. A to říkám s tím, že já nesdílím ten názor o všeobecné politické korupci a boji o koryta. To není otázka moci, a dokonce ani peněz, ale spíše zvláštního způsobu života, jaký těm lidem dlouhodobě vyhovuje. Když jsem jednou starostou, proč bych nemohl být podruhé a potřetí? A když jsem potřetí, proč bych nemohl být v Parlamentu?
Pane doktore, v naší vysoké politice teď po zmiňovaném vypadnutí ČSSD i KSČM de facto oficiálně neexistuje levice. Nebyl ten neúspěch levicových stran zaviněný také tím, že jejich sociální politiku v podstatě suplovalo hnutí ANO, které jim také ve finále uzmulo nemálo hlasů jejich dříve skalních voličů?
To máte určitě pravdu, i když hnutí ANO suplovalo – jak vy říkáte – tu levicovou politiku takovým hodně podivným způsobem.
Ale když se podíváte na činnost sociálnědemokratických stran na západ od našich hranic, tak zjistíte, že v podstatě všechny se zpronevěřily těm původním ideálům. Sociální demokraté po celé Evropě jsou jednou z největších opor nadnárodního koorporátního kapitalismu.
A to je důsledek toho, že dnes už prakticky neexistuje rozdíl mezi levicí a pravicí. Tohle rozdělení, známé od dob francouzského konventu z konce 18. století, dnes zaniká.
Psali jsme:
Jestliže se po pádu komunismu zdálo, že se tato struktura ještě upevňuje, že se u nás budou střídat vlády pravicové ODS a levicové ČSSD, tak dnes jsme naopak svědky jejího zániku.
Když to zobecním, tak politika je nabitá lidmi, kteří jsou ve své podstatě byrokrati a jsou zvyklí řídit a administrovat. A je to už nejenom jejich povolání, ale způsob jejich existence. A to je ten důležitý faktor, proč se stírá rozdíl mezi pravicí a levicí.
Ještě zpět k pádu české levice. V širším historickém kontextu se na něm významně podepsala také změna struktury celé společnosti, ve které dnes už neexistuje separovaný pracující proletariát, usurpovaní dělníci nebo nespokojení rolníci – tedy dříve ti hlavní voliči a vlastně také zakladatelé levicových stran.
Samozřejmě že ty sociální struktury se značně proměnily. Ještě za první republiky fungovalo to, že politické strany byly strany stavovské – to znamená, že stály za nějakou relativně pevnou sociální skupinou. Agrárníci měli za sebou rolníky, komunisté proletariát, sociální demokraté především dělníky, řemeslníci byli zase oddaní národní socialisté atd.
Dnes tu máme obrovské masy lidí, u nichž ta polarizace na ty, jež pracují rukama, a na ty, kteří nikoliv, je de facto indiferentní. Dokonce ani ten známý poměr k výrobním prostředkům není už zdaleka tak určující jako to, zda ten konkrétní člověk a jeho rodina jsou blízko penězovodům těch mohutných nadnárodních struktur.
A namísto politických stran jsou zde strany, kterým se říká marketingové nebo strany jednoho vůdce apod.
Když se podíváme třeba na slovenskou politickou scénu, tam už vládnou pouze takovéto strany. Ta homogenizace politického klimatu vede ve výsledku k tomu, že ty strany jsou těžko rozlišitelné – a lidé pak k volbám do sněmovny přistupují stejně jako k anketě o Českého slavíka.
Fotogalerie: - Spolu v Trutnově
Fotogalerie: - PirSTAN v Liberci
Situace okolo akceschopnosti českého prezidenta má další vývoj. Ústřední vojenská nemocnice totiž zaslala předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi informace ke zdravotnímu stavu Miloše Zemana. Podle nich prý český prezident v současné době není schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti a vzhledem k charakteru onemocnění je údajně dlouhodobá prognóza zdravotního stavu prezidenta krajně nejistá a možnost návratu k výkonu pracovních povinností v následujících týdnech je hodnocena jako málo pravděpodobná. Pane doktore, jak všechno to hemžení a politikaření okolo zdravotního stavu a způsobilosti či nezpůsobilosti prezidenta vnímáte vy?
Mám pochopení pro obě strany. Politik přece jen je také koneckonců člověk.
Ač se to jeví jakkoliv nepravděpodobně…
(Smích) ano, přesně tak. A každý člověk má právo na své soukromí.
Z druhé strany je tu samozřejmě ten veřejný zájem a nutnost, aby stát prostě fungoval, jak má. A to je nyní věcí Senátu či PS, samozřejmě pokud je ta situace skutečně natolik dramatická a závažná.
Z historie známe celou řadu asociací a paralel.
Vzpomeňme příklad amerického prezidenta Ronalda Reagana, který trpěl v posledních letech své vlády Alzheimerovou chorobou.
Musel tehdy slíbit, že bude pravidelně chodit na prohlídky, že se bude intenzivně léčit, ale stejně ta nemoc progresivně postupovala dál – a bylo malým zázrakem, že Reagan volební období nakonec dokončil.
A musím říct, že jsem s ním opravdu soucítil, protože každý člověk se snaží, aby v takovém zdravotním stavu nebyl nikomu příliš na očích, což je ovšem v tomto případě zhola nemožné. A tato empatie ve mně přetrvává, proto se nedomnívám, že by byl prezident vlastnictvím veřejnosti, alespoň ne do té míry, že by se musely zveřejňovat detaily z jeho zdravotní dokumentace.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
