Co jako bývalý diplomat a prezidentský kandidát říkáte na razantní nástup, s jakým do české zahraniční politiky ještě před inaugurací vtrhl zvolený prezident Petr Pavel?

Svým způsobem to bylo šokující. Během několika dnů zvolený prezident předvedl, že bude v zahraniční politice vystupovat jako jeden z největších jestřábů. Nejen ve vztahu k Ruské federaci a k Čínské lidové republice, ale i v rámci samotného NATO. Jeho nezastíraný útok na generálního tajemníka Jense Stoltenberga ukázal, že v čele státu máme stoupence eskalace války na Ukrajině, který varovná slova o nepřipravenosti na konflikt s Ruskem považuje za projev slabosti. Nedivím se, že mu jeho okolí doporučilo týdenní pauzu, během které téměř zachovával bobříka mlčení.

Po Pavlově zvolení zaznívá jásot, že česká zahraniční politika bude konečně jednotná. Zaznamenal jsem ale i hlasy, že tato „jednotnost“ je na úkor vyvažování, které dávalo za minulých prezidentů určitou možnost manévrování. Neuvazujeme se tím až příliš k jedné kotvě?