Současná vláda vyvedla zemi z krize. A Václav Klaus, ten ať je zticha. Hovoří lidovecký poslanec Hovorka

Lidovci se rozešli se Starosty. Starostové zlákali miliardáře Dědka, který má rád Babiše. Zaorálek objíždí letní festivaly a snaží se urvat hlasy pro ČSSD. TOP 09 se spojila s Bursíkovým LESem. V průzkumech však dále vede Babiš. Jak pohlížíte na tyto jevy v české volební kampani a kdo má zatím vaše sympatie?

Většina politických stran a hnutí se snaží získat na kandidátky zajímavé, známé a volitelné lidi, případně ke spojenectví nějakou jinou stranu nebo hnutí. To je naprosto přirozené. Většina volebních lídrů a předsedů politických stran ve volebním roce ve zvýšené míře navštěvuje společenské akce, aby se setkali s lidmi. TOP 09 ztratila spolupráci se Starosty a uznala, že by jí trocha zelené politiky mohla pomoci získat část voličů.

Skutečnost, že v průzkumech vede ANO Andreje Babiše, je přirozený důsledek několikerého zklamání voličů z vládnutí ČSSD, ODS, TOP 09, Věcí veřejných a podobně. Myslím, že úspěch hnutí ANO v minulých volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 byl přirozenou reakcí voličů na skandály vlády ODS, TOP 09 a VV a zejména na skutečnost, že milenka předsedy vlády v podstatě úkolovala tajnou službu. Byla to i reakce na utahování opasků v sociální oblasti a skandály na Ministerstvu práce a sociálních věcí. TOP 09 a VV nenaplnily očekávání voličů, proto se lidé upnuli k novému silnému lídrovi Andreji Babišovi, kterému uvěřili, že nepravosti napraví. Myslím, že základ úspěchu ANO byl založen již v době opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD, kdy se dvě největší strany dohodly o rozdělení moci. Tehdy byl položen největší základní kámen korupčního prostředí v politice a jeho tolerance. Moje sympatie má pochopitelně KDU-ČSL.

Vy jste byl kritikem koalice KDU-ČSL a Starostů. Proč jste spojení nevěřil?

Od začátku jsem říkal, že nejlepší formou spolupráce mezi KDU-ČSL a STAN bude kandidatura KDU-ČSL s podporou Starostů. To ale Starostové nechtěli, protože si to vyzkoušeli dvakrát s TOP 09. Chtěli budovat svoji vlastní značku. Od počátku jsem namítal, že dvojkoalice je obrovské riziko pro KDU-ČSL. Na první konferenci, která se tímto spojením zabývala v únoru letošního roku, jsem byl jediný proti. Nevěřil jsem, že koalice konzervativní strany s hnutím, které je v zásadě liberální, může fungovat. Navíc pro prezentaci nové značky ‚Lidovci a Starostové‘ zbývalo velmi málo času. Koalici nechtěli řadoví členové ani příznivci KDU-ČSL většinou na Moravě, ale ani v některých českých krajích. Ani mnoho členů a sympatizantů STAN dvojkoalici nechtělo a nevnímali to jako svůj projekt. Vždy jsem upozorňoval, že mnoho lidí se rozhoduje těsně před volbami a desetiprocentní hranice je velmi vysoká.

Má někdo šanci předehnat Babiše a hnutí ANO?

V těchto volbách zřejmě už nemá a žádného českého ani moravského Macrona u nás nemáme. V zásadě jsem přesvědčen, že hnutí ANO už ani nepotřebuje dobře volitelné lidi jako ve volbách roku 2013, tedy právníky, podnikatele, lékaře a tak dále. I z toho důvodu nyní již nebude na kandidátkách mnoho známých poslanců zvolených za hnutí ANO, protože je Andrej Babiš jednoduše nepotřebuje.

Několikrát jsem v rozhovoru slyšela, že Andrej Babiš nás připravuje o demokracii, a proto je nutné ho zastavit. Souhlasíte s tímto názorem, nebo nikoliv? A proč?

Propojení ekonomiky a politiky je vždy problematické. Propojení ekonomiky s politikou a vlastními zájmy je ještě problematičtější. Agrofert vlastní spoustu firem, které vykupují veškeré zemědělské produkty – bývalé podniky Zemědělského zásobování a nákupu – zpracovávají je masokombináty, mlékárny, pekárny, má už i vlastní farmy, skupuje zemědělské podniky, nakupuje půdu, lesní školky. Kromě toho vyrábí zemědělská hnojiva, to znamená vstupy do zemědělské výroby. Jeho investiční fond začal investovat i do zdravotnictví, skoupil, myslím, tři kliniky asistované reprodukce – umělého oplodnění – to je největší byznys ve zdravotnictví u nás. Může tedy koupit skoro všechno, co bude chtít.

I když podle zákona o střetu zájmů převedl Andrej Babiš své firmy do svěřenského fondu, stejně vliv na svůj majetek nepochybně má i nadále. Řekl, že chce stát řídit jako firmu. To ale nejde, protože ve své firmě si rozhoduje on sám, kdežto ve vládě se rozhoduje kolektivně a o zákonech rozhoduje Parlament rovněž kolektivně. V Poslanecké sněmovně si může dominantní strana prosadit hodně a její vůdce může tato hlasování velmi ovlivnit. Hodně záleží na samostatném uvažování každého jednoho poslance. Vždycky hlasuje nakonec každý sám za sebe a je jenom na jeho vůli a osobní statečnosti, zda hlasuje podle svého svědomí, jak mu to ukládá Ústava České republiky, nebo podle přání stranického předsedy. O demokracii se připravují lidé sami, protože příliš nepřemýšlejí, komu dají svůj hlas ve volbách a jaké budou důsledky jejich rozhodnutí.

Pomůže ve volební kampani Babišovi, že se oženil s dlouholetou partnerkou Monikou? Učinil tak na farmě Čapí hnízdo a znovu tím rozvířil kritiku k získání dotací na její vznik. Získá mu takový krok voličské hlasy, chytil lidi za srdce?

Myslím, že ano. Má dobré poradce a je učenlivým žákem. Veřejnost jeho otevřenost oceňuje. Pomáhá mu to. Realita života miliardáře je však trochu jiná, než jak ji vnímá veřejnost z dobře připravených ukázek. Andrej Babiš není seriálová postava. Je to tvrdý a nekompromisní obchodník, který ví, co chce a moc se nikdy neohlížel na zájmy druhých.

Bývalý prezident Václav Klaus tvrdí, že Sobotkova vláda zavlekla naši zemi „do takové hrůzy, že už si nic horšího nedokáže představit“. Je to pravda?

Václav Klaus by měl být raději zticha. Měl by si vzpomenout, co způsobil on sám – způsob privatizace, nedostatečný právní rámec pro privatizaci, výsledek kuponové privatizace, omilostnění viníků privatizačních podvodů, vyvlastnění minoritních akcionářů a podobně. Současná vláda Bohuslava Sobotky – ČSSD, ANO, KDU-ČSL – vyvedla zemi z hospodářské krize a napravila řadu chyb, které způsobily vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase.

Prezident Donald Trump podepsal, i když s výhradami, další sankce proti Rusku. Vedení Evropské unie prohlásilo, že se jí takový postup nelíbí a pokud to zasáhne její ekonomiku, bude konat. Rusko vyhostilo americké diplomaty. Jak vnímáte tyto události?

Americkému prezidentovi nic jiného nezbylo. Válčit s oběma komorami Kongresu hned od počátku nelze. Většina v obou komorách je pro sankce. Tady je potřeba chápat, jak samotné sankce USA prospívají. Když eliminujete konkurenta takto rychlým jednoduchým administrativním úkonem, snadno obsadíte jeho uprázdněné místo. Jde o získání dlouhodobých pozic na trhu. Proto USA potřebují eliminovat konkurenci na delší čas. Jiný účel tam není. Předstírat, že sankce něco v Rusku změní, je dost těžké i pro placeného tiskového mluvčího. Rusko zatím vždy situaci zvládlo a je z krize venku, postupně rostou všechny sankcionované oblasti hospodářství. Například v potravinách se objem zpracovatelských i produkčních kapacit zvedl a je dostatek nejenom pro domácí poptávku, ale i pro export. Sankce poškodí nejvíce země Evropské unie.

Takže s ohlédnutím zpět do minulosti protiruské sankce nemají smysl?

Myslím, že světový trh je dnes tak velký, že Rusko může nakupovat, kde chce. Z toho pohledu se mi sankce nejeví jako velmi účinné. Trh je navíc obsazován domácími producenty, a to se pak jen velmi těžce změní. Domnívám se, že vyvážet tam v dřívějších objemech už nikdo z Evropy nebude. Sankce podnítily Rusko k větší soběstačnosti. Sankce byly politickým gestem, ukázalo se, že podceňovat schopnost Ruska nahradit výpadek čehokoliv se dlouhodobě nevyplatí.

Jak hodnotíte politiku Donalda Trumpa? Je takovým prezidentem, jakého jste očekával, tedy splnil vaše očekávání?

Na hodnocení je příliš brzo. Každý jeho krok čelí kritice a nakonec i soudním přezkumům. I kdyby mlčel, budou to mlčení demokraté kritizovat jako pasivitu. Zatím však nemá ani republikány sjednoceny jako své bezvýhradné podporovatele. Za těchto podmínek je docela těžké vládnout i v prezidentském systému. Zvolili si ho Američané, kteří byli nespokojeni s vývojem ve vlastním zemi a s vysokou nezaměstnaností. Čas ukáže, nakolik jejich očekávání naplnil, nebo nenaplnil.

Migrační krize pokračuje činy neziskových organizací u břehů Itálie. Ty buď loví migranty z vody, nebo si je rovnou přebírají od pašeráků. Italská policie s nimi chtěla uzavřít po dobrém dohodu, že bude vstupovat na jejich lodě. Neziskovky, častokrát mezinárodně financované, to odmítly podepsat, protože by potom imigrantů přeplavily méně. Někdejší náčelník GŠ české armády Jiří Šedivý jejich činnost označuje za kriminální a vyzývá k zásahu proti nim, ostatně i italská armáda už říká, že jejich lodě prostě vyžene. Zastánci migrace zase tvrdí, že lidé utíkající před válkou, hladem a jinými nepříznivými podmínkami mají právo přijít do Evropy. Jde možná o kritický bod toho, čemu říkáme migrační krize, v Africe čekají miliony. Co dělat?

Důvodů masové migrace je několik, ale bezprostředním spouštěčem se staly rozsáhlé konflikty, do kterých nešťastně zasáhly některé evropské státy. Migrační krize je důsledkem neuvážených vojenských zásahů, neschopností udržet válečné uprchlíky v utečeneckých táborech a zajistit jim tam solidní podmínky k přežití. Činnost pašeráků lidí je příkladem, že Evropská unie není schopna naplnit fungování zákonů o Evropské unii, mimo jiné ochranu schengenského prostoru. Evropa nemůže přijmout všechny Afričany, kteří chtějí za lepšími životními podmínkami. Řešení je jediné. Evropa bude muset vynaložit hodně peněz, mnohonásobně více než dnes, na výrazné zlepšení životních podmínek pro lidi v zemích, které opouštějí, aby se rozhodli zůstat doma.

Stabilní země je schopná zajistit své občany vším potřebným. Chudé a rozvrácené země to nedokážou nikdy. Nestačí jenom zaplatit za surovinu a dál už nic. Musí existovat dlouhodobá férová spolupráce, která udrží v provozu nejenom bezprostřední okolí dolu nebo továrny, ale i školy a nemocnice. Evropa i Čína dneska na rozdíl od Afričanů mají technologie i zdroje na to, aby mohly v chudých regionech dlouhodobě pracovat a vytvořit tam přijatelné podmínky pro život lidí.

Válečný chaos a rozvrat se bude napravovat nejméně jednu celou generaci. Škody způsobené válkou nelze zatím ani přibližně odhadnout. Ropovod spravíte, studnu vyvrtáte, ale spolupracující vzdělané občany města, regionu, státu vám žádný rozvojový fond nedá. Nedají se koupit. Některé regiony se nezvednou, protože se tam lidé prostě nevrátí. Aleppo se vzpamatuje rychle, ale rozbitá města v Sýrii a Libyi už tak snadno ne. Vylidněné oblasti se neobnoví. Cílem neziskových organizací by měla být úspěšná repatriace uprchlíků zpět do vlasti. Evropa není připravena na přijetí a začlenění takového počtu migrantů. Neumíme to a nedokážeme to. Ani nejbohatší země si s tímto problémem úspěšně neporadí.

Generál Chalífa Haftar, který ovládá východní polovinu Libye, nařídil bombardování italských lodí zasahujících u břehů severoafrické země proti pašerákům lidí. Uvedla to televize al-Arabíja. Vyslání vojenských plavidel do libyjských teritoriálních vod schválil ve středu italský parlament. Neblíží se tak další konflikty místo řešení krize?

Generál jistě zná dobře dějiny své země. Má proto oprávněné důvody být k italským vojenským plavidlům značně nedůvěřivý. Toto je problém mezinárodního práva.

Mluví se také o horní hranici doby, dokdy rodiče mohou odkládat očkování dítěte. Vy se tomuto tématu věnujete. Jaký je váš názor? Ohrožují rodiče, kteří odmítají očkování, ostatní? Nebo se dostatečně nevěnujeme vedlejším účinkům a rizikům?

V systému očkování je stále mnoho nezodpovězených otázek. Odpovědi měla nalézt komise pro tento účel zřízená, učinila však jen velmi málo. Měli bychom především zavést plošný screening novorozenců. Tedy testování novorozenců z hlediska imunity, aby se předešlo očkování dětí, které ještě nemají dostatečně vyvinutý imunitní systém. Tím by se předešlo mnoha rizikům, které očkování kromě zdravotních přínosů rovněž provází. Myslím, že pak by se rodiče uklidnili.

Existuje v tomto nějaká zlatá střední cesta? Dokáže naše zdravotnictví rodičům vysvětlit, co a kdy je potřeba? Jak by mělo ministerstvo postupovat? Trestat odpůrce v řadách rodičů, nebo najít kompromis? A lze to vůbec?

Důležitá je osvěta, oficiální informace na otázky rodičů, aby je nemuseli hledat na různých webových stránkách. Tady, bohužel, stát neplní informační povinnost dost dobře. Stát se v tomto volebním období například zaměřil na výrazné zvýšení pokut pro lékaře, kteří dítě nenaočkují. Nakonec pokuta zůstala v původní výši, ale už samotný návrh na její zvýšení zvedl takovou vlnu odporu mezi rodiči, která byla úplně zbytečná a vyvolala obrovský odpor proti očkování. Rodiče musí vědět, proč se musí jejich dítě očkovat právě jenom jednou konkrétní vakcínou, když stejnou ochranu poskytne stejně dobře i jiná vakcína. Musí mít možnost výběru.

Do roku 2009 se očkovalo jenom vakcínami dodanými Krajskými hygienickými stanicemi. Pak se očkování, jako velký byznys s vakcínami, zprivatizovalo. Právě proto je třeba více dohledu nad celým systémem očkování. Trestání nic nevyřeší a vedlo by jenom ke zvýšení odporu proti očkování.