Z vašich příspěvků na sociálních sítí je vidět, že jste častým návštěvníkem koncertů i jaká muzika vám je nejbližší. Proto mi to nedá připomenout datum 14. července, kdy své kulaté narozeniny oslavil Karel Gott. Je mi jasné, že jeho repertoár vaším šálkem čaje rozhodně není, čím pro vás nedávný jubilant je? Přidal byste se k těm, kteří ho označují za symbol normalizace, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem? 

Víte, Karel Gott je věc svého druhu. Je to jedinec, který se na naší scéně popkultury vymyká všemu běžnému. Je populární prakticky 55 let, má mnoho hitů, ať již svých, či převzatých, tzv. coververzí. Pravda, není to šálek mé kávy, ale oceňuji to, čeho dosáhl. Mám od něj rád písničku Bum bum bum, která se mi svojí melodií i jednoduchým textem dostala pod kůži jako asi tříletému klukovi. Jestli je to symbol normalizace, jak někdo píše, to si nedovolím posoudit. On měl úspěchy i v dobách tzv. pražského jara. Dovolím si malý příměr. Frank Sinatra! O tom se zase píše, že jeho cesta na vrchol byla zaštítěna spoluprací s mafií. Nechme toto hodnocení obou pánů historii.

O čem svědčí fakt, že Gottovy osmdesáté narozeniny přitáhly tolik hlasité a často nevybíravé kritiky těch, kteří ho z různých důvodů nemají rádi?