Soudně uvažujícímu člověku to musí připadat směšné. Psychiatr Cimický rozebral Víta Klusáka a všechny, kdo se čílí kvůli básničce o maminkách

01.02.2017 18:45

Mediální vichr, jenž se rozpoutal kolem básničky Jiřího Žáčka Maminka, považuje psychiatr Jan Cimický za poněkud přitažený za vlasy. „Jde tady o pseudoproblém, který soudně uvažujícímu člověku, jenž vyrůstal v průměrné společnosti, připadá směšný,“ uvádí Cimický v rozhovoru, v němž se kromě jiného podivuje i nad tím, že vznikají nové patvary slov jako je třeba „nemuž“. „K takovýmto věcem zpravidla sklouzává společnost, když se jí daří dobře a když základní problém přežití již neexistuje,“ vysvětluje Cimický.

Soudně uvažujícímu člověku to musí připadat směšné. Psychiatr Cimický rozebral Víta Klusáka a všechny, kdo se čílí kvůli básničce o maminkách
Foto: Hans Štembera
Popisek: Psychiatr Jan Cimický. Fotokoláž

Báseň Jiřího Žáčka „Maminka“ se objevuje v čítankách pro žáky prvního stupně základní školy od roku 2015. Z jejího textu podle některých lidí ale vyplývá, že hlavním posláním žen je starat se o děti. Na sociální síti pak na tento fakt upozornil režisér Vít Klusák, jenž napsal: „K čemu jsou kluci na světě? Aby psali takovýhle debility!“ Jeho příspěvek nakonec sdílely desítky lidí, a dokonce se k tématu vyjádřilo i ministerstvo školství. Je v pořádku, když se lidé zabývají takovouto věcí?

Já si naopak myslím, že je ona básnička Jirky Žáčka roztomilá a že a priori vůbec nikoho neuráží. On tam totiž neříká, že holky jsou na světě proto, aby rodily děti nebo něco takového, ale aby byly maminkami. Tou ale může být nejenom ta, která to dítě má vlastní, ale i ta, která se o dítě stará a je schopná mu dát emoci i lásku, kterou dítě potřebuje. Když v šedesátých letech začaly vznikat dětské vesničky profesora Dunovského, byl velmi důležitý v tom zobrazení navenek domeček s maminkou, která se stará třeba i o deset dětí. Ony to sice nebyly její vlastní děti, ale v tom programu vesniček ano. Když ten projekt u nás začal, tak jsem zrovna končil lékařskou fakultu a považoval jsem jej z psychologického hlediska za něco nesmírně důležitého.

Na té atmosféře kolem básničky mne ale překvapuje hlavně to, že taková věc může vůbec vyvolat polemiku a že z toho někdo vůbec může mít pocit, že za těmi slovy, která jsou básnická a nevinná, je ukrytá urážka celé skupiny lidí... I tady ale hledám slova, abych se někoho nedotkl... Prostě najednou tady máme před sebou takovýto „problém“, který soudně uvažujícímu člověku, jenž vyrůstal v průměrné společnosti, připadá směšný. To je, jako když v Anglii začali vymýšlet, že se nemůže říkat „těhotná žena“, ale „těhotný člověk“, aby se třeba transsexuálové nemohli cítit být poškozeni. Pokud bychom ale takto uvažovali, tak se rozloží veškeré logické struktury naší komunikace.

Jde tedy o obrázek společnosti, která se stále více genderově polarizuje? Dokonce jsem v této souvislosti zaznamenala, že Strana zelených – jejich mládežnická odnož – zcela vážně diskutovala o tom, že by se měl používat termín „nemuž“. Jak se vám to poslouchá?

Vzhledem k tomu, že jsem se narodil v první polovině minulého století, zjevně asi prožívám tyto věci více konzervativně, ale také standardně. Připadá mi proto, že jsou daleko důležitější a závažnější věci, o kterých by se mělo mluvit a které by se měly řešit. Třeba zájem o vývoj dítěte, měla by se řešit i problematika seniorů, která bude stále více na společnost doléhat. Čili jsou tady skutečné problémy, ale tady se najednou vytváří jakýsi pseudoproblém a pro mne je nepochopitelné, proč zrovna o tomto bychom se měli škorpit a hádat a vzájemně se urážet. Základem je tady nepochopení.

..dokonce jsem slyšela i termín „třetí pohlaví“. Tento termín uznalo mezi prvními evropskými zeměmi Německo a po něm Austrálie. Kam se až v tomto genderovém vyvážení můžeme dostat?

Obávám se, že k takovýmto věcem sklouzává společnost tehdy, když se jí daří dobře. A když základní problém přežití již neexistuje, pak lidé vyhledávají věci, které se začínají „jakoby řešit“. Ale jak by se měly řešit, to už nikdo neví. Pak je to jenom taková pseudologie, kdy každá strana hájí svou představu. Vždy je to ale jen ve virtuální rovině a není to o skutečném problému. Ten skutečný a aktuální problém společnosti tkví v její agresivnosti. Agrese – zvláště pak nezvladatelná agresivita – totiž z psychiatrického hlediska v osobnostech lidí velmi významně narůstá. Je to vidět hlavně na silnicích z toho, jak lidé řídí, a najít to můžeme i v tom, co se kolem nás odehrává, neboť se prakticky denně děje nějaká honička policistů s agresorem či někdo někde střílí.

Když se ale vrátím k tomu, jak titulovat muže a ženy a pojmenovávat jejich role, pak musím vyzdvihnout, že diskuse o transsexualitě a transsexuálech patří především do roviny odborné. Vždyť transsexuálů je jenom jedno promile! Je to hodně, nebo je to málo? Ovšem jejich prožitky ve společnosti by měli řešit především odborníci – psychiatři, psychologové, internisté, gynekologové, kteří s tím nějakou zkušenost mají, a mohou této otázce tak dát odbornou vsuvku. U nich bych proto diskuse chápal, ale diskuse politiků o tom, zda „muž“, nebo „nemuž“, a to ještě z obecného hlediska, mi připadají liché. Připadá mi to jako ztracený čas.

Když slyšíte diskuse o kvótách pro ženy ve vedení podniků, o kvótách na ženy v politice... A navíc k tomu vidíte i diskuse zástupkyň Fórum 50 % v českých televizích, co vás k tomu zpravidla napadá?

Mnoho úspěšných žen k tomu říká, že je tyto diskuse naopak rozčilují, a potvrzují tím tak i mou domněnku o tom, že není zapotřebí, aby tady za tyto věci někdo bojoval. Osobně jsem měl možnost poznat řadu velmi úspěšných a chytrých žen, kterých si velmi váží i společnost, takže tyto věci jsou již přirozeně nastavené. A uměle k nim stanovovat nějaké kvóty jen za tím účelem, že si někdo myslí, že by to tak mělo ve společnosti být, to je jen krátkodobý pohled. Vše určuje samotný vývoj společnosti.

Těžko navíc můžeme zcela změnit základní genetické předpoklady, jež nám jsou dané: tedy že muž má jiné fyziologické předpoklady nežli žena a popírat je je nesmyslné. Stejně tak potlačovat výlučnost z biologického hlediska, v níž převažuje žena, je nesmysl. Žena je totiž vybavena něčím, co muž nemá, a proto tak nemůže rodit děti jako žena, a to přestože se vajíčko neobejde bez spermie. Víme, že i v rámci chromozomálního vybavení je chromozom XX (ženský) plnohodnotnější nežli chromozom XY (mužský). Příroda tak zvýhodnění poskytla ženě. Proto mi jako lékaři přijde, že jsou diskuse o tom, zda je někdo „znevýhodněn“, zcela mimo. Podle mne ale toto muži docela chápou.

Z jakého důvodu se podle vás vedly genderové protesty proti Donaldu Trumpovi v USA? Protestující se totiž domnívají, že Trump nějak ženy krátí na právech...

To je pro mne vzdálená věc a já zpravidla nerad hovořím o dění, o němž vím jen z doslechu. Nevím, zda informace, které u nás procházejí médii, jsou skutečný stav věci, anebo už spíše komentáře. Všechno kolem Trumpa podle mne vypluje na povrch až během několika měsíců. Něco může u nás na dálku vypadat jinak, nežli jak to ve skutečnosti je.

A myslíte si, že americké ženy mohou být na svých právech krácené?

To je ale to, co jsem už řekl. Tyto věci na dálku opravdu nedokážu posoudit. Nemohu si k nim totiž nic ověřit. Předložil bych navenek jenom jeden z tisíců názorů pro i proti Trumpovi, které tady proti sobě jsou, a to je zbytečné.

Proč podle vás Trump dráždí davy? Co je v jeho osobnosti tak zvláštního, že vybočuje a provokuje?

Tohle zase znám jenom z povrchního hlediska a z toho mála, co vyniklo z předvolebních debat. Zatímco na mne z Trumpa dýchaly především ty jeho silácké řeči, pak ale lidé, kteří byli osobně přítomni této kampani, po příjezdu do Čech o něm hovořili jako o člověku, který dokáže Američanům nabídnout nějakou alternativu proti něčemu, z čeho jsou už unaveni. To je tak prozatím všechno. Ostatní se bude vyjevovat poté, až ty věci, o nichž hovořil, bude naplňovat.

Nemůže v hodnocení jeho osoby zafungovat prostě ten fakt, že když už někdo o něm začal špatně hovořit, pak ostatní na tuto linku jen naskočili? Nechali se prostě strhnout – ať to byla média anebo jednotliví politici...

Manipulovatelnost společnosti je poměrně veliká a činí až pětasedmdesát procent. Takže když je jeden argument podporovaný celou řadou lidí, tak to pak lidi přijmou jako vlastní. To známe nejen z politiky, ale známé je to i z náboženství nebo jakékoliv jiné ideologie. Když se někomu podařilo vytvořit takovou či jinakou atmosféru a náladu, ti ostatní – aniž tušili, proč to dělají – se k tomu připojili. Jde to od rozbíjení věcí až po vypalování domů kvůli náboženství či národnosti. Přitom ti, kdo to dělají, jsou jinak docela mírumilovní. Tyhle věci se zpravidla dějí v davu, neboť dav je hloupý a je docela jednoduše manipulovatelný. Stačí k tomu jenom silná osobnost, která dá směr a ten dav pak tím směrem jde.

Takže když někdo někde na počátku prezidentské volební kampaně vůči Trumpovi řekl: Podívejte se, jaký je to rádobydiktátor, ten bude pro svět úplná politická katastrofa, že se pak k tomuto „hodnocení“ strhla vzájemně i média?

Ano, to je ta manipulace davu, který nemusí zrovna stát někde na náměstích, ale je pomocí nových technologií srovnán v řadě a dá se velice snadno zmást.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Olga Böhmová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mináři, dostaň KSČM pryč z politiky! Zkušený aktivista má úkoly pro Milion chvilek

9:10 Mináři, dostaň KSČM pryč z politiky! Zkušený aktivista má úkoly pro Milion chvilek

30 LET OD LISTOPADU 89 „Ukončení ostudné přítomnosti KSČM v Parlamentu a změna volebního zákona, aby…