Domácí politická scéna zvolna vstřebává výsledky voleb, které měly být podle mnohých přelomové. Byly opravdu takové a co vás na nich potěšilo, a co naopak zklamalo?
Já jsem v politice spíš realista. Takže za velmi špatný výsledek těchto voleb považuji to, že nelze sestavit dobře fungující koalici. Protože nejdůležitější je stabilita. Jako spisovatel a nakladatel – držitel autorských práv – bych měl mít problém s Piráty, kteří v prostředí internetu autorské právo příliš nerespektují. Ale osobně jsem rád, že se tam dostali mladí lidé s pokrokovým smýšlením.
Největší nespravedlností těchto voleb je ovšem pro mne výsledek ČSSD. To si ta strana fakt nezasloužila. Pracovala standardně, proevropsky, věnovala se sociálním otázkám, jak to levicové straně přísluší. Lidé s nižšími příjmy ji měli volit. Udělali chybu, jestli se přiklonili například k SPD.
Po oznámení výsledků se politici zaklínali slovy, že respektují rozhodnutí voličů, ale skutek utek. Jeden chce nezvolením předsedy Poslanecké sněmovny zablokovat sestavení vlády, druhý interpretuje zisk 30 procent hlasů pro hnutí ANO tak, že 70 procent bylo proti němu. O čem to vypovídá ve světle skutečnosti, že vítěz voleb získal přes milion a půl hlasů a má jich téměř trojnásobek co druhá strana v pořadí?
Známe z dějin i chvíle, kdy ve volbách demokraticky zvítězila strana, která následně demokracii zlikvidovala. Nemyslím si však, že by to byl tento případ. Politický boj je pochopitelný, ale zdá se mi, že některé politické strany vytvořily a vytvářejí příliš hluboký příkop. Účelové hry hrají v politice všichni. Důležité ale je, aby to nepřerostlo ve skutečné nepřátelství. To, co předvádí pan Kalousek jako odstupující předseda strany, kterou svou otravnou rétorikou dovedl k volebnímu debaklu, je pro mne za hranou.
V reakci na nové politické rozložení sil straší ti nespokojení s výsledkem voleb Babišistánem, babišismem a podobně. Hrozí nám něco takového, před čímž varovaly už v kampani ČSSD a TOP 09, nakonec velcí poražení, a v čem vidíte hlavní hrozby vy?
Největší hrozbu vidím v šíření skepse vůči Evropské unii. A kromě Tomia Okamury je v tom přeborník také například Václav Klaus mladší. Jeho blogy, to je demagogie těžkého kalibru. Já jsem po mamince Žid a mám, myslím, silně vyvinutý smysl vytušit latentní fašismus. A ten tam je. Toho se bojím já: blbého českého nacionalismu, měšťáctví, víry v nějakou naši výjimečnost – že jsme to my, kdo to té Evropské unii nandáme. Přitom jsme ve skutečnosti trapní. Evropská unie má určitě spoustu chyb. Ale pořád je to nejhumanističtější uskupení na této planetě. Měli bychom být mnohem pokornější. Vděční, že jsme její součástí.
Z úst představitelů ANO jsem zatím slyšel spíš proevropská vyjádření, tak doufám, že jim dostojí.
Psali jsme:
Pověření k sestavení vlády převzal od prezidenta Miloše Zemana předseda vítězného hnutí ANO Andrej Babiš. Do koalice s ním ale nikdo s výjimkou SPD Tomia Okamury nechce. Je namístě chválit strany, že se drží předvolebních slibů a do koalice s hnutím ANO nechtějí, nebo jim spíše vytknout, že se jen uvelebí v opozičních lavicích, aniž půjdou s kůží na trh a pokusí se prosadit to, co měly ve svém volebním programu?
Už jsem se k tomu vyjádřil ve svém komentáři, který vyšel v MF Dnes 31. října. Demokratické strany by podle mého názoru neměly připustit, aby se ANO muselo spolehnout na podporu těch druhých. Chápu, že jsou v pokušení nechat Andreje Babiše, aby se znemožnil tím, že si zadá s SPD nebo KSČM. Tím by potvrdil obraz, který o něm vytvořily. Což bylo legitimní součástí volebního boje. Jenomže teď už je po volbách. A je otázka, jestli by zodpovědnost vůči zemi jako celku neměla zvítězit nad zájmem stranickým. Kromě toho: věřím, že voliči by státotvornost své strany nakonec ocenili.
Ať už bude Andrej Babiš vládnout s kýmkoliv, na co by se měl především zaměřit, co bychom nejvíc potřebovali změnit? Ve své knize vizí toho napsal spoustu. Chce zlepšit infrastrukturu, zavádět výrobu s přidanou hodnotou, optimalizovat státní finance, podpořit učňovské a technické školství, bojovat s korupcí, podporovat malé firmy a spoustu dalšího. Věříte, že mu jde opravdu o to, pozvednout naši zemi, která za 28 let udělala menší krok, než jsme tehdy očekávali?
Já jsem předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Takže logicky mám v popředí podporu vzdělanosti a kultury. Očekávali jsme snížení DPH knih na pět procent, nakonec to ale bylo jen na deset procent, takže zůstáváme daleko nad evropským i světovým průměrem. V celoevropském měřítku to byl dokonce právě Andrej Babiš, kdo zablokoval možnost, aby elektronické knihy mohly mít DPH jako ty tištěné. Vzal si elektronické knihy za rukojmí ve svém boji o jinou daňovou reformu. A mezitím se mluvilo třeba o snížení DPH na pivo. Takhle by to nešlo. Je třeba si udělat hodnotový pořádek. O to bych velmi prosil. Je třeba vědět, že když si dám do programu například podporu vzdělanosti, tak nemohu zároveň podpořit zvýšenou konzumaci alkoholu. Nebo blokovat snížení DPH na knihy. Že to jde proti sobě. A jistě by se našla spousta dalších příkladů.
Výsledky parlamentních voleb vyvolaly pochybnosti o tom, zda Jiří Drahoš bude schopen v blížící se přímé prezidentské volbě porazit Miloše Zemana. Sociolog Jan Hartl upozorňuje, že nyní hlava státu bude moci hrát roli moudrého vladaře, který vyvádí zemi z krize během sestavování vlády. Obhájí Zeman svůj mandát, nebo lidé svými hlasy neumožní vznik tandemu Babiš, Zeman?
Věřím a doufám, že pokud Jiří Drahoš postoupí do druhého kola, tak nad Milošem Zemanem vyhraje. Věřím, že v lidech zůstává jakýsi základní respekt k vědě a vzdělancům a že Jiří Drahoš může splnit představu o důstojné hlavě státu. Ale bojím se, že do druhého kola postoupit nemusí. První kolo bude rozhodující.
Ing. Miloš Zeman
Voliči se rozhodli podpořit strany, které chtějí zavést obecné referendum. Jste přívržencem všelidového hlasování a mělo by se umožnit i referendum o setrvání v Evropské unii, jak se také ozývá?
Politické špičky by se měly snažit ochránit lid před jeho vlastním hlupáctvím. V Británii se to ovšem nepodařilo. Jenomže Británie s její demokratickou a velmocenskou tradicí to ustojí. Pokud by se něco takového stalo tady, byla by to tragédie s dalekosáhlými důsledky. Pro mne určitě důvod k odchodu – nejspíš do Kanady. Proto si myslím, že musíme udělat vše pro to, aby se takové referendum nikdy neuskutečnilo. Problém ale vidím i s celostátním referendem obecně. Obávám se totiž, že lidé nebudou mít potřebné informace, na základě kterých by se rozhodli rozumně. Něco jiného jsou místní referenda o věcech, které tamní obyvatelé dobře znají.
Tomio Okamura
Jaký by vůbec měl být postoj České republiky k členství v EU a k přijetí společné měny? Není častou kritikou Bruselu ohrožena pozice naší země jako součásti Západu?
Pojem domova se historicky neustále zvětšuje. Dnes už naším domovem není vesnice, město ani stát. Je to celá Evropa. Měli bychom být evropští vlastenci. Když se nebude dařit Evropě, nebude se dařit ani nám. Když bude Evropa špatně hájit své hranice, my ty svoje také neuhájíme. Potřebujeme být u toho ne proto, abychom v Bruselu urvali co nejvíc výhod a výjimek pro Českou republiku, ale proto, abychom se podíleli na obraně zájmů celého našeho domova.
Martin Vopěnka je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel. Vystudoval Fakultu jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, protože jeho otec – pozdější ministr školství v Pithartově vládě Petr Vopěnka – trval na tom, aby vystudoval vysokou školu. Tomuto oboru se však nikdy nevěnoval. V roce 1999 založil nakladatelství Práh. Píše polemické články, zejména do deníku Mladá fronta DNES. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
