Zanedlouho uplynou dva měsíce od voleb, ale pan Babiš marně chodí na Hrad, a Fialova vláda v demisi může úřadovat tak dlouho, jak se prezidentovi zalíbí. Co o tom soudíte?
Nutno rozlišit mezi jednáním hlavy státu jako ústavního činitele, a pak není jeho postup dle čl. 62 ústavy časově limitován. Navíc jej nezavazuje jmenovat subjekt, který ve volbách získal většinu.
Pokud se však pan Pavel rozhodl designaci premiéra založit na splnění „podmínky bez níž nelze“, a kterou jsou in concreto požadavky na změny v programovém politickém prohlášení vlády, jde již o rozhodnutí politické. Připomínám, aby koalice vítěze voleb akceptovala klíčové atributy politického programu, s nimiž Fialova pětikoalice ve volbách neuspěla, etc.
Může mít toto „rozdvojené“ chápání prezidenta ústavněprávní důsledky?
Nedávno jsem pro PL připomněl obsah ústavního slibu v čl. 59/2 ústavy, který zavazuje prezidenta zachovávat ústavu. Jestliže učinil zmíněné politické rozhodnutí, nesmí ignorovat zásadu uvedenou v čl. 6 ústavy, cit.: „Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.“
Co si pod tím představujete?
Jednou z klíčových metod interpretace ústavy je metoda teleologická, účelová. Používaná, když se např. narazí na „patovou situaci“, mj. vyvolanou nedostatky v textu ústavy, a jenž může vyústit v ústavní krizi. A kterou, jak se obávám, pan Pavel, zdůrazňuji nikoli ústavněprávním rozhodnutím, přivolává. Řešení spatřuji v dodržení ústavního slibu, který složil (čl. 59/2 ústavy). Podle něhož musí svůj úřad, cit. „zastávat v zájmu všeho lidu“. A jak i jemu volební hlasování ukázalo, lid je vždy rozdělen na většinu a menšinu. Proto musí své politické rozhodnutí přizpůsobit čl. 6 ústavy, aby „vycházelo z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním“. Netřeba snad zdůrazňovat „ve volbách“. A k tomu by jej měla sněmovna důrazně vyzvat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
