Jak se díváte na problém s imigranty, kteří ve velkém zaplavují Evropu?

Je to zcela nový jev v evropské realitě, ale my jej obtížně můžeme řešit obvyklými schématy, jako jsou humanismus, milosrdenství, pomoci uprchlíkům a podobně. To není situace, která by odpovídala těmto heslům. Jde totiž o určitý zvláštní typ stěhování národů, kdy část jich sice prchá před válkou, ale druhá část před obrazem světa, který v těchto zemích je. Tam se totiž jejich život dostal už do takové situace, kdy lidé v tamních podmínkách prostě již žít nechtějí a chtějí jít za lepším.

Dá se říci, že se celý svět dramaticky změnil. Propast mezi bohatým severem a chudým jihem se totiž ještě více prohloubila a namísto toho, aby se rozvojové země dostávaly na úroveň bohatých států, se naopak ještě více rozevírají nůžky mezi chudými a bohatými. Právě příliv uprchlíků nám tento jev dokazuje stále více a ve světové populaci je ještě patrnější, jak se lidská společnost rozpadá na chudé a bohaté. Chudí se přitom se svou situací nechtějí smířit, ale řešením přece nemůže být to, že vytvoříme nějakou novou Evropu pro tyto lidi. Je třeba najít nová řešení, což – jak už jsem řekl – nejde nahradit běžnými postuláty o milosrdenství a o humanitě. Musíme se také ptát, zda je vůbec chtěné, aby polovina světa mířila do vesmíru, ke hvězdám, a měla takovou míru technického pokroku, se kterou jsme dennodenně konfrontováni, a druhá polovina světa upadala do nejhorší bídy, jaká je možná, a do nedostatku základních životních potřeb. Toto vše ale nelze úvahami o milosrdenství a pomoci bližnímu řešit.