Starosta, který odhaluje pomník císaři Františku Josefovi: Polovina Čechů chce monarchii zpět

19.08.2016 21:35

V Pohledi u Světlé nad Sázavou žije jen pár desítek obyvatel, přesto se nyní tato malá obec těší nebývalému zájmu předních rakouských deníků. V sobotu 20. srpna zde totiž na popud zdejšího dlouholetého starosty a člena monarchistické strany Koruna česká Jindřicha Holuba dojde ke slavnostnímu odhalení busty císaře Františka Josefa I.

Starosta, který odhaluje pomník císaři Františku Josefovi: Polovina Čechů chce monarchii zpět
Foto: Jindřich Holub/ČTK
Popisek: Busta Františka Josefa I. v Pohledi

Vy jste dlouholetým zastáncem obnovy monarchie v českých zemích. Založil jste mimo jiné Spolek pro obnovu Českého království a v podzimních krajských volbách kandidujete za monarchistickou stranu Koruna česká. Jak reálná je podle vašeho názoru možnost, že by se něco takového mohlo v blízké budoucnosti podařit?

Ano, Spolek pro obnovu Českého království je volné, nepolitické společenství občanů, kteří aktivně působí na veřejné mínění s cílem vyvolat seriozní debatu o změně státního zřízení. Možnost, že by v blízké budoucnosti došlo k nějakému zásadnímu kroku k obnově monarchistického státního zřízení v českých zemích, je zatím bohužel mizivá. Naší současnou snahou je, aby český občan dostal nějakou alternativu kromě té republikánské.

Monarchista je v podstatě klasický konzervativní pravičák, který vyznává soukromé vlastnictví, klasické rodinné uspořádání, obrací se k tradici a historii a vyznává vlastenectví. Když se ale podíváme na poslední volební výsledky, žádná taková strana ve volbách po roce 1989 neuspěla. ANO, ČSSD, TOP 09 jsou v podstatě levicové strany a socialisté obecně považují vlastenectví málem za urážku...

Ano, je to tak. Náš cíl je ovšem dlouhodobý a neměnný. Věříme a očekáváme, že i voliči jednou pochopí námi uctívané hodnoty a přehodnotí své priority.

Před několika lety jste v jednom rozhovoru argumentoval tím, že v Evropě existuje mnoho funkčních monarchií, kde „nikdo nikoho neutlačuje, a tyto země jsou ekonomicky vyspělé“. S tím se nedá než souhlasit. Za klíčový atribut každé fungující monarchie lze jistě považovat ničím a nikým nepřerušenou tradici. V našich zemích však naposledy vládl císař před sto lety...

Všechno je módní. V současné době zažívá republikánské zřízení asi vrchol své oblíbenosti. Zcela zákonitě dojde k jejímu poklesu. Je možné, že lidstvo přijme úplně nové pojetí státního zřízení, dnes třeba ještě netušeného, anebo se obrátí „zpět“ k osvědčenému státnímu zřízení, tedy k monarchii. Myslím, že i po téměř stoletém přerušení nedošlo k úplnému zpřetrhání tradic. Ve společnosti přetrvávají různá dědictví monarchie (prezident sídlí na hradě a uděluje milost, mnoho českých lidí k němu vzhlíží s úctou a nadějí na záchranu, stejně jako k opravdovému panovníkovi, zůstala i téměř posvátná úcta ke korunovačním klenotům a jiné). Koneckonců poslední právoplatná česká královna Zita zemřela poměrně nedávno v roce 1989, což si málokdo uvědomuje a málo kdo to ví.

Vy prosazujete samozřejmě vznik Českého království, a nikoli obnovu rakousko-uherské říše, kde by nám opět vládli Habsburkové. Nicméně za několik dní v Pohledi, kde děláte již asi dvacet let starostu, chystáte slavnostní odhalení busty císaře Františka Josefa. Přitom právě on neměl nikdy v úmyslu vrátit Českému království jeho dávno ztracenou suverenitu...

František Josef byl především hlavou rakouského, posléze rakousko-uherského mocnářství. Jeho úkolem bylo udržet především tento územní celek. Nemohl vyhovět všem zemím v říši. On neměl rád jakékoli nacionalisty, ať české, nebo německé, či jiné. Na druhou stranu se nedá říci, že by vůbec nepodporoval rozvoj v českých zemích (podpora národního muzea, národního divadla a jiné). To, že stavíme sochu právě Františku Josefu I., má i jiný důvod. Pohleďští občané vzdali v roce 1908 hold svému králi a vysázeli na návsi šest lip na počest 60. výročí jeho panování. Byla to spontánní veřejná slavnost, jíž se zúčastnila celá vesnice, a je o ní dvoustránkový zápis v obecní kronice. Tato slavnost se neudála ve všech okolních obcích a nebyla striktně nařízena jako za komunistů. Do dnešních dnů se dochovala pouze jedna z těchto lip a právě v jejím sousedství bude památník stát. Jinak si myslím, že České království svou suverenitu zcela nikdy neztratilo. Svědčí o tom fakt, že historické hranice českého státu nikdo v roce 1918 nezpochybnil.

Často se dokonce považuje v mnoha ohledech poněkud těžkopádné a zkostnatělé Rakousko-Uhersko za předchůdce Evropské unie. Monarchisté dle svého programu nechtějí z EU vystupovat, ale chtějí, aby měly členské státy více pravomocí. Myslíte si, že je současná EU v tomto směru reformovatelná?

Já osobně si myslím, že reformy EU jsou v tomto směru pro její další udržení nutné. Podobně jako za Rakouska-Uherska budou s jejich prosazením problémy. Pro EU není dobrý model nějakého monokulturního a monopolitického superstátu. Právě v její rozmanitosti vidím sílu pro další pokrok. Její rozpad by také nic dobrého nepřinesl. Především menší státy, jako Česko, by na to doplatily nejvíce.

Rakousko-Uhersko je někdy označováno za „žalář národů“. Obhájci kdysi mocné říše zase naopak tvrdí, že to nebylo zdaleka tak zlé. Podobné názorové střety dnes zaznívají právě i v debatách o EU... Nicméně někteří dokonce tvrdí, že kdyby Rakousko-Uhersko nezaniklo, nemuselo dojít ani ke 2. světové válce. Jaký je váš pohled na tuto etapu našich dějin?

Označení Rakouska-Uherska jako žaláře národů je termín užívaný až na samém konci a hlavně po rozpadu rakousko-uherské monarchie. Byla to součást zahraniční štvavé kampaně podporované i českou opozicí v exilu. Valná většina českých poslanců v říšském sněmu považovala ještě před začátkem války rakousko-uherskou monarchii za dobré společenství. Požadovali pouze reformy směřující k větší autonomii. Následník trůnu František Ferdinand d'Este i poslední císař Karel na těchto projektech pracovali. K otázce, zdali by v případě dalšího trvání Rakouska-Uherska po skončení 1. sv. války došlo ke 2. sv. válce, se nedokážu seriozně vyjádřit. Podle mého soudu by k nějakému střetu ze strany Německa stejně došlo. Stejně tak značná část rakouských i českých Němců měla v úmyslu se k Německu připojit jak už v dobách mocnářství, tak i po jeho rozpadu.

I odpůrce monarchie ale musí uznat, že pokud by žil například Karel Havlíček Borovský za protektorátu nebo v období komunismu, jen stěží by jej za jeho kritické postoje čekal tak mírný trest, jako bylo vyhnanství v Brixenu. Vůči svým odpůrcům se v porovnání s komunisty a nacisty chovali vládci Rakouska-Uherska v podstatě korektně...

Jistě, s tímto hodnocením naprosto souhlasím...

Komunisté si nicméně odbojného českého novináře jaksi „zprivatizovali“ a z jeho vyhnanství v Brixenu udělali málem koncentrační tábor. Vedle toho se jim podařilo přesvědčit lidi, že král a šlechta jsou hned po „imperialistech a buržoustech“ to úplně největší zlo na světě. Nejsou Češi ve světle propagandistického působení komunistů až příliš levicoví a rovnostářští na to, aby souhlasili s obnovením Českého království?

Myslím si, že v tomto směru se česká veřejnost už trochu posunula. Dělám už 12 let průvodce v Selském muzeu Michalův statek, které zřídila naše obec. S lidmi na toto téma hodně mluvím a část průvodcovské řeči je taktéž zaměřena na případnou obnovu Českého království. Můžu s klidem říci, že dobrá polovina dnešních lidí by s případným obnovením monarchie moderního evropského stylu neměla problém. Jde o to, jim to dobře a srozumitelně vysvětlit. Je otázkou, jestli jsou návštěvníci muzea reprezentativní vzorek. Neškodilo by uskutečnit průzkum veřejného mínění a uvidělo by se, jak si v této otázce stojíme. Zatím takový seriozní průzkum v českých zemích nebyl proveden.

Jak se vlastně dívají samotní obyvatelé Pohledi na odhalení busty císaře Františka Josefa? Jelikož zde starostujete téměř dvacet let, jistě máte jejich důvěru. Týká se to však i tohoto konkrétního kroku?

O umístění pomníku rozhodlo na svém zasedání zastupitelstvo obce jednomyslně. Neříkám, že by všichni přímo sršeli radostí, ale rozhodli jednoznačně. Samozřejmě jsem se setkal i s negativním názorem. Ten byl ovšem zatím pouze jeden. Nemluvil jsem samozřejmě se všemi občany obce, ale atmosféra je vcelku klidná. Lidé můj postoj ke státnímu zřízení znají. Dokonce se před volbami do zastupitelstva obce v roce 2014 objevil předvolební pamflet, který na tento můj postoj poukazoval.

Nicméně i kdyby nakonec k obnovení monarchie nedošlo, odhalením busty císaře Františka Josefa I. jste udělal Pohledi velmi dobrou reklamu. Já osobně jsem se o akci pořádané v sobotu 20. srpna dozvěděl z rakouského deníku Krone Zeitung. Vy sám říkáte, že akce je míněna naprosto vážně a nejde o žádnou švejkovinu. Přesto, nemáte trochu obavy, že to mnoho lidí vezme spíš jen jako recesi?

Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že žádné obavy nemám. Je to přeci jenom ojedinělá akce podobného typu v republikánské historii našeho státu. Odpůrci myšlenky návratu monarchie do českých zemí mají totiž v recesi docela účinnou a hlavně humánní zbraň, jak s námi monarchisty bojovat. Z obavy před zesměšněním a nebo případným koncem politické kariéry si totiž málokdo z „vlivných“ dovolí na toto téma veřejně vystoupit. Na druhou stranu se mi dostalo i z významných míst mnohé podpory a toho si velice vážím.

Na druhou stranu, i kdyby se do Pohledi sjeli tuto sobotu lidé „jen“ s pocitem, že si užijí trochu legrace, nebylo by to tak špatné. Ne každé malé české obci čítající pár popisných čísel se poštěstí, že se o ní zmiňují i celostátní deníky typu Krone Zeitung...

Samotného mě překvapilo, jak se taková zpráva dostala až k našim jižním sousedům. V novinách Die Presse se této zprávě dostalo během několika dnů téměř 2500 lajků. Člověka to nakonec i potěší. Dokonce před několika dny přímo do Pohledě přijeli udělat rozhovor a foto pracovníci jedné tiskové a obrazové agentury z Vídně. Nakonec uvidíme za pár dní, jak to všechno dopadne. Doufáme, že tato akce zapálí alespoň pár občanů a přiměje je ke změně svého postoje k naší myšlence. My nechceme obnovit království proto, abychom jej jednoduše měli, ale aby se skrze něj zlepšil život v naší zemi. Stejně tak jako v jiných současných evropských královstvích jsou lidé hrdí na svou zemi a její vrcholné představitele. A i kdyby naše snaha vyvolala pouze úsměv na něčí tváři, budeme také rádi a zlobit se nebudeme.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Josef Provazník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kdo v listopadu 1989 řídil změny? O těchto jménech se mluví. Ale Jakeš byl mimo. Spisovatel Čejka také o Babišovi a dnešní cenzuře mlčením

20:00 Kdo v listopadu 1989 řídil změny? O těchto jménech se mluví. Ale Jakeš byl mimo. Spisovatel Čejka také o Babišovi a dnešní cenzuře mlčením

ROZHOVOR Před listopadem 1989 již panovalo znatelné uvolnění poměrů. „Jinak bych se těžko mohl stát …