Do komunální politiky jste vstoupila v roce 2014 a jako politický nováček jste se ujala funkce starostky třicetitisícového města. Jak je denní realita práce starostky blízká vaší původní představě o této práci?
Měla jsem za sebou naštěstí čtyřletou zkušenost jako zastupitelka, což mi v začátcích určitě pomohlo při bližším pochopení procesních věcí. Moje původní představa byla díky tomu celkem správná, jen jsem jaksi zapomněla tuto představu vynásobit stem. Ten objem práce a administrativních povinností je prostě obrovský. A struktura těchto povinností opravdu pestrá. Od marginálních každodenních drobností po zásadní strategická rozhodnutí.
Když jste nastupovala do funkce, slibovala jste odpolitizování městské správy. Věříte, že se vám to podařilo?
Myslím si, že v současnosti politika do rozhodování úředníků na písecké radnici zasahuje jen minimálně. Klíčem je situace v zastupitelstvu. Musíme si uvědomit, že drtivá většina rozhodnutí zastupitelstva vzniká konsensuálně, napříč politickým spektrem. Tady je zřejmé, že těch 27 individualit dokáže ve většině případů nadřadit zájem města nad svou politickou příslušnost. Samozřejmě byla a jsou témata, která dokážou zastupitelstvo spolehlivě rozdělit na koalici a opozici. Domnívám se, že jich ale výrazně ubylo.
Často slýchám, že komunální politika je více racionální než soupeření stran v celostátní politice. A rozdělení na pravici a levici zde neplatí. Jste stejného názoru, nebo je „politikaření“ něco, s čím se na radnici běžně setkáváte?
Je to určitě pravda. Rámec městské samosprávy je mnohem konkrétnější. I když má Písek 30 tisíc obyvatel, lidé se navzájem dobře znají a charaktery jsou mnohem čitelnější. I dopad rozhodnutí jednotlivce je více vidět a při práci v zastupitelstvu je poměrně rychle zřejmé, kdo pracuje a přichází s novými impulzy a kdo se jen veze. Politikaření v tom parlamentním stylu v podstatě neznáme. Pokud se zastupitelé dostanou do sporu, mnohem víc je v tom cítit osobní rovina. Různé antipatie a staré spory. Tomu se ale nedá zcela vyhnout. Také jsme jen lidé.
Psali jsme:
Zavázala jste se také hledat řešení skutečných problémů, které obyvatele Písku trápí. Můžete nyní pojmenovat nejzásadnější problémy, jež předchozí vedení města zanedbalo či podcenilo a s nimiž jste se po svém nástupu snažila vypořádat?
Byla to určitá „rozbolavělost“ vztahů v celém městě. Z toho pak plynula neochota realizovat zásadní rozhodnutí, město investičně přešlapovalo na místě. Písek měl sice ve „štrozoku“ půl miliardy, ale spousta městských objektů byla ve špatném stavu, chyběly investice do občanské vybavenosti a infrastruktury. S tím jsme se potýkali hned od začátku mandátu a spoustu času, v podstatě první dva roky, nám zabraly analýzy, studie a vytvoření potřebných strategií, které by nám umožnily dát věci znovu do pohybu.
Na co konkrétně jste nejvíce pyšná?
Na to, že se nám pro Písečáky podařilo nakonec vybojovat slíbenou stavbu nového bazénu. Byl to složitý tříletý argumentační boj, plný obstrukcí a naschválů. Ale jsem přesvědčena, že jsme se vydali dobrým směrem a Písek tak získá hodnotnou a funkční stavbu, kterou bude většina obyvatel i návštěvníků ráda využívat.
Jako bývalá ředitelka školy mám samozřejmě radost z toho, jak město investuje do oprav a vybavení škol. V mé gesci je i kultura. Tady si nejvíc vážím toho, že spolu znovu začaly kulturní organizace, a to nejen ty zřizované městem, komunikovat, a především spolupracovat na společných projektech. V sociální oblasti připravuji projekt, který bude určen píseckým seniorům.
A je naopak něco, co se vám prosadit nepodařilo?
Problémem je, že si vždy musíte vybrat konkrétní směr a priority. Tím řešení některých problémů opticky odsunete do pozadí. Neznamená to, že bychom se jim nevěnovali, ale jsou často v analytické fázi, kterou samozřejmě běžný občan nevidí a má pocit, že se v té oblasti nic neděje. Občas narážíme na nepředstavitelné „peklo“ naší legislativy a administrativy, které nás velmi zdržuje. Mnohdy stačí negativní postoj jednoho oponenta, který ví, jak na to, a mnohaměsíční práce přijde vniveč.
Určitě máme své mezery v práci na poli dopravy, urbanismu, sociální politiky města. Už dva roky se snažíme minimalizovat dopad současné průmyslové konjunktury, reprezentovaný výrazným nárůstem agenturních pracovníků ve městě. Do práce jsme zapojili složky cizinecké policie, Policie ČR, Městské policie Písek, Úřad práce i řadu zaměstnavatelů, ale situace pořád není ideální a je třeba se jí v dalším období významněji věnovat.
Psali jsme:
Máte představu, co udělat pro město z dlouhodobého hlediska? A chtěla byste na podzim obhájit mandát starostky?
Je třeba pokračovat v dobře nastavené strategii. A na to jsou 4 roky volebního období málo. Proto jsem se rozhodla, že se pokusím svůj mandát obhájit, abych mohla především dohlédnout na to, aby se rozpracované projekty zdárně dotáhly do konce. Zavazují mě k tomu i četné reakce občanů, kteří se na mě v tomto smyslu stále obracejí. Tým, který v současné době na radnici pracuje, je velmi dobrý, pracovitý, a hlavně funguje tu výborná vzájemná spolupráce. Bylo by škoda nevyužít jeho potenciálu i v budoucnosti.
Zaujal mě váš výrok „Písek není místo, Písek je fenomén.“ Co si pod tím představit? Čím je z vašeho pohledu tak výjimečný?
Myslím, že to nemá přesné vysvětlení. Rádi to označujeme termínem genius loci – duch místa. A to je asi definice nejpřesnější. Písek má ve své podstatě něco, čím se nesmazatelně zapisuje do srdcí lidí. Je to asi jeho dobré zasazení do krajiny, fenomén řeky Otavy, určitá obsažitelnost, povaha lidí, kteří jsou sice zpočátku konzervativní a nedůvěřiví, ale kdo je pozná lépe, ví, že Písečáci mají široké srdce, a když jde do tuhého, neotálejí s pomocí.
Na závěr se zeptám na domácí politiku. S jakými pocity sledujete jednání o nové vládě?
Abych pravdu řekla, nemám moc času to aktivně sledovat. Spíš mě znepokojilo, jak v posledních dvou volebních kampaních začali někteří politici obratně pracovat s vyloženou lží a manipulací. Vždycky si při tom vzpomenu, jak Karel Čapek ve třicátých letech minulého století popisoval jev, kdy se z lidí stává dav a jaká nebezpečí z toho vyplývají. Jsem profesí učitelka a některé vrcholové politiky bych nejraději šmahem poslala zpátky do školní lavice, aby si důkladně oživili vědomosti z historie. Měli by si včas a dobře uvědomit, že z rozpoutané nenávisti mohou mít jen velmi krátký a omezený zisk. V okamžiku, kdy se vymkne kontrole, to bývají především její iniciátoři, proti kterým se hněv davu obrátí jako proti prvním. Myslím, že ve stoleté historii naší republiky bychom našli řadu příkladů.
Neřekla bych o sobě, že jsem vyložená „havlistka“, ale vždy jsem věřila tomu, že pravda a láska by měly vítězit nad lží a nenávistí. Je to morální imperativ, kterého bychom se měli držet. Současný stav mi však spíše připomíná pohádku, ve které se píše o tom, „jak zlo pronásleduje dobro a nakonec ho dohoní…“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
