Donald Trump začal úřadovat za hlasitých protestů aktivististů či aktivistek. Čemu to přisuzovat? Jeho obhroublosti, jeho odchýlení se od minulé agendy či jeho údajnému rasismu? Co na jednom člověku může miliony lidi tak iritovat, že jdou do ulic násilně protestovat?
Ale no tak, pane redaktore… Jestli někdo ztělesňuje to nejhorší, co si liberální levice, která reprezentovala Demokraty, ale i kravaťácká pravice, reprezentovaná Republikány, může představovat za temné noci, je to Trump. Nerespektuje nic, co pravice doteď respektovala. Není elitou. Nechce být elitou. Je selfmademan, plebejec se závratným balíkem dolarů. Je bohatý, ale ne kultivovaný. Je okázalý jako někdo, kdo si se svým společenským statusem neví rady. Takoví byli zbohatlíci ze zlaté horečky… Vyjadřuje se sexisticky, pohrdá společenskými konvencemi. A ta naštvaná, maloměstsky plebejská část bílé, znovuzrozené konzervativní Ameriky, volící doteď sráče z DC, kteří vymysleli globalistické organizace WTO a NAFTA, díky kterým vrostla nezaměstnanost, ho zvolila. Na protest proti elitám, které se jim odcizily. Na protest proti ztrátě ekonomických jistot, kulturních jistot, náboženských jistot. Na protest proti tomu, co nazývají sodomie. Na protest proti světu, kterému přestávají rozumět.
Co má ale dělat zbytek té země? Mexičané, černoši, Portorikánci, Japonci, Židi? Co mají dělat nerdi, kteří nevěří v žádného Boha? Co mají dělat sexuální menšiny, kterými znovuzrození pohrdají? Ti mají strach o nabyté výhody. To strach vyhnal ty lidi do ulic, ne rozmar.
Zastánci Trumpa tvrdí, že je jen trestán liberálními, multikulturními a globalistickými kruhy za to, že jde proti právům menšin či gayů a že nechce po světě šířit lidská práva a demokracii.
Jsem pobavený pozorovatel dění za velkou louží, ale myslím, že zastánci Trumpa mají pravdu. To jsou dva světy, které se střetly: svět venkova bílých pobožných farmářů a svět multikulturních měst.
Dokonce se mluví o angažmá George Sorose coby jakéhosi čarodějného ochránce obamovského uspořádání. Jak takové úvahy vysvětlit? Je neziskový sektor ve vleku odcházející politické reprezentace?
Není ve vleku, on ji vytvořil. Soros se rozhodl, že on bude vládnout. Protože vládnou peníze. A on se ze svých výdajů nezodpovídá nikomu, zatímco vláda je pod kontrolou Kongresu. Američané už více než čtyřicet let – prakticky od neúspěchu hard power ve Vietnamu – aplikují v zahraniční politice teorii soft power. Platí a živí rozsáhlé skupiny vnitřní opozice v desítkách zemí. Cvičí je ve schopnostech nastolování agendy místním vládám. A jsou v tom sakra úspěšní. Chcete příklad? Po neslavně skončené dekádě romské inkluze, která nás nenaučila milovat romskou kulturu, zavelel americký velvyslanec Norman L. Eisen k boji proti globálnímu oteplování a proti korupci. Spolu s norským vyslancem Jensem Eikaasem si udělali rozlučkový výlet do Šluknovského výběžku, aby se tam na vlastní oči přesvědčili o životních podmínkách českých cikánů. Eisen se nechal slyšet, že bude prosazovat protikorupční opatření a lobbovat za dostavbu Temelína americkou firmou Westinghouse. Za několik měsíců... ejhle, kolik protikorupčních neziskovek se vylíhlo a kolik proromských organizací skončilo. Najednou kde se vzal – miliardář Janeček a Motejlův fond proti korupci… Najednou několik křivých obvinění v institutu CEELI dobře vycvičených státních zástupců. A kolik lidí se věnuje globálnímu oteplování, i když je zima až praští. Kolik peněz na tyto aktivity dává přímo či nepřímo sám stát?! Připomeňme soláry... To je levná válka, když ji někdo na vaše pošťouchnutí vede za vás za své peníze… Kdyby Česko přijalo stejný zákon, jako má Izrael, USA nebo Rusko o označení neziskových organizací, které přijímají prostředky ze zahraničí, to byste koukal, kolik cizích agentů tu je. Tak se dnes dělá ekonomická podvratná činnost a ideová špionáž. Teď je stejným problémem hybridní válka a kybernetický prostor, neboť americké lži nezabraly a konfrontovány s ruskými informacemi se změnil názor většiny populace. Na americký povel se hledají proruské názorové enklávy a ty se budou postupně ve jménu jediné pravdy likvidovat. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tragické.
Vysokoškoláci bývají proti Trumpovi. Někteří pozorovatelé tvrdí, že provázanost médií, univerzit a neziskovek vytváří systém oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalších oborů. Je to křivda vůči univerzitám? Projde v důsledku vlny „Trump, Brexit a buhvíco ještě“ proměnou i vzdělávací systém?
Snad ne. Pokud politika či náboženství zakazují studovat jakýkoliv obor, je to cesta do středověku. Ale společným pojmem oborů typu gender studies, multikulturních studií, kulturologie a dalšich je koncept liberálních studií. Který systémově destruuje náboženské představy a kulturní stereotypy. To je v podstatě v pořádku, neboť za nejhorší ve veřejném prostoru považuji bohatou a zpolitizovanou církev. A ať chceme, nebo ne, když chceme létat na dovolenou do Egypta či Asie, měli bychom si zvyknout, že Egypťané či Indonésané budou létat k nám. Či se zde usadí. Proč by to mělo být vyhrazenou pouze „bílým“? Globalizaci nevymýtíme. Vlastní kulturu jsme infikovali už dávno – produkcí Hollywoodu a trampstvím Divokého západu, bubínky, mantrami, čaji a vonnými tyčinkami z Číny a Tibetu, rybími závitky, bonsajemi a meči z Japonska, vodkou a Alexandrovci z Ruska, sardinkami z Norska, sirtaki a ouzem z Řecka, nutriemi a pštrosím masem z Austrálie, flanelem z Turecka, levnou čínskou kuchyní. I to jsou kulturní invaze.
Pokud jde o George Sorose, konglomerát jeho nevládních organizací je podezírán z organizování „barevných revolucí“, ovlivňování politiky po celém světě ve prospěch liberálních představ apod. U nás sponzoroval boj za práva Romů či boj proti ruské propagandě. Jak nahlížet chladně a v souvislostech na dílo tohoto starého muže, který některými bývá oceňován jako ochránce západních hodnot? O co mu jde?
I když s ním nesouhlasím a myslím si o mnoha jeho krocích, že jsou zločinné, tak ho obdivuji. Je to velký sociální revolucionář, to se mu musí přiznat. Je pragmatik, neleká se krve během revolucí. Je příznivcem popperovské otevřené liberální společnosti. Je v podstatě radikální levičák, systémový ateista a tím i skrytý nepřítel Vatikánu. Porozuměl mechanismu revolucí jako řízených sociálních hnutí, neustrnul v marx-leninské interpretaci, která zafungovala pouze lokálně v Rusku roku 1917 a pak už nikdy ne. Zatímco všichni ostatní manipulátoři a „inženýři lidských duší“ té doby se spokojili při zahraničních intervencích na hrubou moc, archaické anarchistické atentáty a výsledkem byl vždy krach operací „Special Operations Executive“ tajných služeb (operace Splinter Factor a Spotlight 1948–1953, „stay-behind“ operace tajné armády NATO Gladio 1956–1990 a podobně), on jako jediný pochopil, že nestačí izolovaná změna zvenčí – to znamená zastřelení jedné loutky a její nahrazení druhou, ale je třeba velkých politicky cílených investic zvenčí na změny myšlení uvnitř, má-li být změna myšlení a konání společnosti trvalá. Paradoxně to pochopil na principu chování katolické církve v historii. A jako člověk, který vydělal dost peněz a lacino, našel si spojence a dal se na globální politiku. Dokázal shromáždit mozkový trust sdílející jeho vize. Platil sociální vědce celé západní polokoule a určil jim agendu.
Jako maďarský emigrant nenáviděl tu podobu gulášového socialismu, jakou se vyznačoval brežněvovský systém v Sovětském svazu a jeho satelitech. Ne pro to dobré, co znamenal v prosazování sociální spravedlnosti a industrializace zaostalých regionů, ale pro to špatné – pro rigiditu v rozhodování, omezení společenského pohybu, pro vládu „na věčné časy a nikdy jinak“. V tom mu rozuměla i řada mladých komunistů osmdesátých let, znechucených z gerontokracie komunistických tajemníků. Sorosovy peníze spolu s návodem na výrobu barevných revolucí z pera amerického profesora politologie Gene Sharpa a sociálního a ekologického snílka, norského sémantika efektivní komunikace Arne Naesse porazily nakonec zkostnatělou strukturu Varšavské smlouvy, zaměstnanou a oslabenou taktikou uzbrojení Zbigniewa Brzezinského a demokratického think-tanku Council on Foreign Relations. Vtipné je, že liberálního levičáka Sharpa a jeho Albert Einstein Institution financovala Fordova nadace, Mezinárodní republikánský institut, National Endowment for Democracy, zatímco někteří ředitelé přišli z RAND Corporation a Fordovy nadace. Financováním politicky řízených ohnisek odporu vůči „reálně“ socialistickému systému, nastolováním konfrontační agendy, určováním cílů a podporou metod, řízenou propagací vybraných opozičních aktivistů prostřednictvím velkých nadací a médií přes diplomatické kanály – to vše byly skryté zbraně poslední fáze studené války. Kampaň pro nukleární odzbrojení a protijaderné protesty v táboře Greenham Common Sovětskému svazu nepomohly. Pomohla sémantika. Slovo a jeho význam. Obrazy, obraznost a obrazotvornost. Představivost o „světě za železnou oponou“. Komplexní , široce a dlouhodobě organizovaná propaganda západních zemí.
Soros začal v polovině roku 1980 ve východní Evropě podle Sharpova návodu destruovat totalitní informační monopol a vychovávat budoucí elity v duchu globální otevřenosti – rozděloval stipendia a pašoval knihy, cyklostyly a později kopírky. Financoval zárodky levicových, ale nekomunistických protestních hnutí, mimo jiné Chartu 77. Spolu s britskou MI6 organizoval východoevropskou úpravu fontů pro DTP systém Ventura Publisher s operačním systémem GEM jako prostředek „domácí“, a tudíž levné výroby knih. Jako jeden z prvních pochopil výhody osobních počítačů a modemů pro prolomení informační blokády. Jednu z prvních instalací počeštěné verze Ventura dostalo vydavatelství manželů Škvoreckých 68 Publishers v Torontu, druhá vznikla ve Vídni, kde se na ní tisklo exilové Právo lidu…
I jeho největší akce prostřednictvím hedgeového fondu Quantum byla výsostně politická… „Muž, který porazil Bank of England“, si vypůjčil 10 miliard dolarů a zvítězil nad troskami bývalého Impéria. Britská banka 15. září 1992 utratila 15 miliard liber během jediného dne, celkem prodělala 27 miliard liber. Guvernér německé Bundesbank Helmut Schlesinger prohlásil, že pochybuje, že Británie může takový tlak ustát. Neustála. Nakonec Norman Lamont oznámil odchod Británie z Evropského mechanismu směnných kurzů, libra se zhroutila a premiér John Major byl bezmocný. Vzápětí je následovala Itálie. Pád britské libry znamenal konec britské povýšenosti vůči kontinentu. Vzájemná závislost a „otevřenost“ evropských ekonomik dostala fluktuační pásmo plus minus 15 %. Což je pro standardní podnikání i měnové spekulace silných hráčů dost. V tu chvíli definitivně zvítězil globální kapitál nad lokálními vládami i nadnárodními institucemi jako EU.
Soros měl své dvě miliardy dolarů zisku, Británie ztratila 3,3 miliardy liber a libra vůči dolaru ztratila 25 procent. Německo zbohatlo o 15 procent. To znamená, že celá Británie byla během měsíce o jednu čtvrtinu chudší vůči USA a Německo bohatší. Image vlády Konzervativní strany byl poškozeno do té míry, že spektakulární nástup „New“ Labour Party Tonyho Blaira byl logický. To je přece globální politika zglobalizované sociální demokracie v praxi. Bebíčko z pádu se brzy zahojilo a Británie získala opět sebeiluzi o své velikosti. Až do brexitu.
Vzpomínáte na alterglobalizační heslo Světového sociálního fóra v Porto Alegre v Brazílii, vzniklého po schůzi Světové obchodní organizace v Seattle jako „otevřený prostor“ a protiváha Světového ekonomického fóra v Davosu, „Globalizujte odpor“? Na fórech vystoupily osobnosti jako Noam Chomsky, Adolfo Pérez Esquivel, Immanuel Wallerstein, Ignacio Ramonet, Joseph Stiglitz, bývalý generální ředitel UNESCO Federico Mayor Zaragoza a další. Všichni chápali, že globální myšlení nestačí. Vyzývali ke „Global Call for Action“. Věděli, že proti globalizaci kapitálu je třeba globalizovat i sociální hnutí… Třeba profesor sociologie William I. Robinson z University of California, autor knih Promoting Polyarchy: Globalization, U. S. Intervention, and Hegemony (1996), Transnational Conflicts: Central America, Social Change and Globalization (2003), A Theory of Global Capitalism: Production, Class and State in a Transnational World (2004, česky 2012) a Global Capitalism and the Crisis of Humanity (2014) zdůrazňuje, že je třeba globalizovat odpor proti globalizovanému kapitálu. Opět vtipné bylo, že počátek Světového sociálního fóra jako „laboratoře nápadů na obnovu veřejných politik“ financovala 500 tisíci dolary Fordova nadace. „Jiný svět je možný“, solidarita, demokratická veřejná politika a spravedlivý svět také. Ale musí to vždy někdo zaplatit. A bohatí platí jen to, co jim neškodí. Dnes, po sedmnácti letech, je Světové sociální fórum vyčerpané a neškodné. Stejně jako globální alterglobalizační levice. Globalizace odporu se nepovedla, lidé tak daleko nedohlédli a volí většinou lokální izolovaná sebezáchovná řešení, která globálně nefungují, nepodporují se, mnohdy jdou proti sobě, protože koláč je zdánlivě jen jeden. Globální kapitál vyhrál. Bez výstřelu.
Úspěšný útok jednoho spekulanta na britskou libru zhroutil britský sen o Velké Británii a politikům řekl zcela jasně, že proti globálním finančním spekulantům jsou bezmocní. Tím odstartovalo v systému nekrytých peněz bratříčkování všech včetně sociálních demokratů a „progresivistů“ s nadnárodními či domácími podnikateli. Začala aliance moci a peněz za zády lidí. Začal ideový pád komunistického i autentického sociálně demokratického hnutí, které vytvořilo silnou sociální západní Evropu během studené války. Maďarský spekulant si v roce 1992 odnesl poučení, že porazit lze kohokoliv – stačí si vybrat správný čas, místo a mít dostatečný kapitál. Major prohrál v roce 1997 volby s nejhorším výsledkem konzervativců od roku 1832. A v Blairovi získal Soros vděčného spojence, jehož vděk si nemusel kupovat, ale mohl ho prodávat. Britské i nadnárodní finanční elity pochopily, že Blair je jejich neškodný spojenec. Síť britských ambasád na útraty státu rozšířila Sorosovo portfolio pro další aktivity, zejména „rozšiřování EU na východ“. Začal široce koordinovaný západní útok na postsovětský prostor „nikoho“ jako třetí fáze staré dobré operace Gladio. Tentokrát už byli spojenci skoro všichni členové EU. Aby Británie byla zase jednou velká. Aby západní Evropa byla velká. Aby euro bylo veliké. Aby růst růstu byl veliký.
Pohyblivost globálního finančního kapitálu dopadá na drtivou většinu občanů, znamená privatizaci zisku a externalizaci sociálních nákladů na hubnoucí stát. Pokud by bývaly prošly smlouvy typu MAI, TTIP či CETA, tak by to podnikání bylo i bez rizik pro podnikatele. Za stávku zaměstnanců by ručil stát. Jednotlivci v rolích investorů bohatnou a tvoří novou transnacionální kapitalistickou třídu, sociální stát chudne a vzbuzuje svou neschopností frustraci a odpor mas.
I první návštěva Miloše Zemana v Británii nezačala na Downing Street, ale na King Edward Street v sídle britské pobočky americké Merill Lynch, jedné z největších investičních bank na světě. Teprve pak jel čerstvý český premiér za Tony Blairem… Miloš Zeman byl tehdy členem platformy Global Progress Socialistické internacionály. V té době se ale prozatím o nebezpečí digitální propasti a sociálního vyloučení, o rostoucí koncentraci finanční a ekonomické síly v kombinaci s náchylností k fiskálním krizím, o oslabení zastupitelské demokracie a politiky, o pokračujících konfliktech uvnitř i mezi národy, degradaci a vyčerpávání přírodních zdrojů jen mluvilo. Teď už víme, že globalizaci se nepodařilo modifikovat tak, aby se děla ve prospěch všech občanů světa a že klíčem není bezbřehá solidarita a „kapitalistická“ demokracie. Ani anarchistický odpor. Nyní je třeba obnovit a posílit role národního státu, tradičního místa výskytu zastupitelské demokracie a demokratické svrchovanosti. A nebude to Socialistická internacionála, ale vlády konzervativní nacionalistické pravice, které zboří globalistické stavby posledních dvaceti let. Jako levičákovi, který stále ještě věří v sociální spravedlnost i sociálně nadstátní eurofederaci, se mi to neříká lehce, ale je to tak. K vítězství totiž chybí socialistům jedno jediné: odvaha. K povinné minimální evropské mzdě, k odmítnutí daňových rájů, k odmítnutí pohybu nezdaněného kapitálu, k odmítnutí bezcelného dovozu před WTO – to vše odvahu a internacionální postup vyžaduje.
Europoslanec za ODS Jan Zahradil napsal, že Trump dělá tečku za 90. léty – léty Clintona, Albrightové či Havla. Je způsob chápání mezinárodních vztahů jakožto boje USA za lepší svět u konce?
Boj za lepší svět v americké režii skončil chaosem a válkami, uzbrojením a ožebračením Ameriky. A to se na většině taktik této strategie „pro nové americké století“ bipartijně shodli Demokraté i Republikáni. Prezidentství alt-right Trumpa je výsledkem krachu této strategie, prvním předělem v americké politice po ukončení vlády klanu Kennedyů. Trump nechce znát zeměpis světa, vnímá pouze hospodářský zeměpis USA a kašle na roli světového policajta kdesi v horách Kandaháru. Takže… za léty Clintona, Albrightové či Havla tečku dělá. Důslednou. Výsledkem bude nové dělení světa minimálně na tři geostrategické bloky. Ameriku, Eurasii a pacifickou Asii. Vzhledem k nevyhnutnému nejspíš Eurasie a pacifická Asie uzavřou nakonec spojenectví Hedvábné stezky. O zdroje Středního východu a Afriky se minimálně sto let budeme rvát, a tím udržovat africkou a arabskou populaci na únosné míře.
Je to dobře, když už Trumpovi nebude záležet na boji Ukrajiny proti Rusku, ochraně lidských práv, a naopak s Ruskem může uzavírat pragmatické dohody? V čem přesně tento „starý svět“ skončil?
Za první: Ukrajina proti Rusku nebojuje. Bojuje proti vlastním lidem. Rusko se cynicky kouká na to, až Kyjevu dojdou zdroje. Lidská práva v opotřebovávací válce nehrají roli. Výsledkem nemá být ani Evropskou unií, ani ruskou armádou dobytá Ukrajina, ale zbídačelá a rozkradená Ukrajina, kterou nikdo nebude chtít, s láskou vzpomínající na ruské období.
Za druhé: Stejně jako Gorbačovův Sovětský svaz, USA už dnes nemají peníze na globální ovlivňování, na soutěžení v počtu bombardérů, stále dražších stíhaček a raket. Putin buduje armádu jako teritoriální obrannou, bez přepravních kapacit většího množství vojáků. Udržovat půlmilionovou expediční armádu rozesetou na stovce základen po světě Trump prozatím musí kvůli zaměstnanosti v USA, ale nezvládá už udržovat ještě navíc armády „soft power“ ovlivňovačů v desítkách zemí. To sám nedokáže ani Trump, ani Soros, ani Blair. Soros bude mít nyní problém s realokací zdrojů zpět na domácí půdu, aby se pokusil o protitrumpovskou sametovou revoluci doma. Což je špatná správa pro české sluníčkáře. Penězovod vysychá.
Donald Trump nejprve označil NATO za zastaralé, pak v rozhovoru s britskou premiérkou i německou kancléřkou dodal, že jeho úloha je zásadní. Vyzval také Evropany, aby se začali starat o své zbrojní výdaje sami. Nečeká se od něj podpora vojenského tlaku na Rusko a podpora Pobaltí či Polska v něm. Evropskou unii rovnou mezi řádky označuje za nedůležitou. Čili – opravdu myslí vážně jistý izolacionismus? Co s tím my? Semknout se kolem Merkelové? Začít politiku všech azimutů?
Zdroje jsou, jak říkával Špidla. Ale jsou v Rusku (nerostné, surovinové, pracovní i odbytové) a Číně (finanční a částečně i odbytové). Oba dva trhy disponují prakticky neomezenou možnou kapacitou. V Evropě není dnes už nic tak výhodné mimo uměle levné mezistátní dopravy, kterou vyrovnáváme přebytky a tlačíme ceny vnitrostátních výrobců dolů. Čímž sami sebe poškozujeme a následky dorovnáváme zemědělskými fondy EU. V EU se ale dají očekávat sociální konflikty poté, co jednotlivé země ztratí americké odbytiště, aby Trump získal práci pro americké dělníky. Začněme se ptát svých ministrů průmyslu a obchodu: Co tak nezbytného musíme dovážet z USA, co neumíme vyrobit sami v Evropě či nedokáže vyrobit Tchajwan, Čína nebo Rusko? Dřevo? Ne. Mimo tropických dřev z pralesů Jižní Ameriky to nemá cenu. Geneticky upravenou pšenici? Brrr. Antibiotiky dopované krávy? Fuj. Americké automobily uměle upravené pro provoz v Evropě? Automobilek v Evropě je dost pro všechny kategorie, mimo těžkých tahačů a nakladačů, které ale vyrábí Rusko ve velkém. Většinu dovozu tvoří civilní letadla (a naše letecké fabriky krachují), automobily (aniž mají jakoukoliv komparativní výhodu proti evropským), zbraně (které umí lépe a desetkrát levněji Rusko), průmyslové stroje (které také umí lépe a levněji Rusko a dnes už i Čína v dostačující kvalitě), polovodiče (stejně většinu vyrábí Čína a Tchajwan a pokud ne, tak je to minimum) a farmaceutické přípravky. Ano, léčiva a některou zdravotnickou technologii nejspíš dovážet budeme muset i nadále. Ale zbytečnost většiny dovozu z USA platí jak pro nás, tak pro Německo a celou EU. Němci v roce 2015 vyexportovali do USA zboží v hodnotě 124 miliard USD, dovezli pouze za 50 miliard USD. Trend vývozu a salda je stoupající, trend dovozu je stabilní. EU v roce 2015 vyexportovala do USA zboží v hodnotě 426 miliard USD, dovezla pouze 272 miliard USD. Objem vývozu roste, ale prudce roste i záporné saldo.
Den po inauguraci Trumpa se sešli Le Penová, Wilders, Okamura, Salvini z italské Ligy severu, Petryová z německé AfD a další nacionalisté. Vyjádřili Trumpovi podporu. Jsou to „budoucí vládci Evropy“?
Snad ne, doufám. Ale je to slepá víra. Rozum říká, že na minimálně jedno volební období v několika zemích EU ano, při slepotě a fanatismu současných domácích i bruselských elit. Okamuru si v čele vlády nedovedu představit. Babiš je – po odmítnutí Sobotkovy sorošovské multikulti LGBT politiky většinou tradičních voličů ČSSD – rozumný střed, k vedení pragmatické vlády kompetentní. Dokud nenajdou sociální demokraté poctivé socialistické vedení, nepočítám s jejich vítězstvím; a jestli budou vhodní ke koalici, se uvidí teprve po volbách.
Mohou se nacionalistickým stranám establishmentové strany vyhnout, když přeberou jejich nechuť k migrantům?
Mohou. Ale nechtějí, a to je problém slepoty a neschopnosti reflexe. Připadají mi jako Jakeš v době předpřevratové vlády. Neviděl, neslyšel, a pokud ano, nevyhodnotil správně a nereagoval. Listopad se musel stát, protože KSČ nebyla schopna reflexe. Dnešní „tradiční“ strany řeší bývalé války namísto budoucích. ODS je stále ochotna zavádět Tlustého a Julínkovy asociální experimenty, stále je ochotna bránit thatcherismus. KDU-ČSL bazíruje furt na křesťanských dogmatech, i když jsme nejateističtější zemí Evropy. Komunisty stále zajímá více Stalin a Gottwald než současný proletariát, pro který v praxi nedělá nic. A sociální demokraté stále řeší, jestli důchodcům přidat stovku, i když průměrný důchod v České republice je pouze o 411 Kč větší než minimální mzda. A to je ostuda sociálně demokratické vlády. Všichni mají strach z nutné násilné regulace ekonomické migrace z Afriky, Středního východu a Asie. Protože k efektivitě obrany a ukončení migrační vlny by musel někdo dát příkaz k palbě na lodi pašeráků těsně za hranicí teritoriálních vod. Takže asi se establishmentové strany nevzpamatují. A to je ta tragédie humanistisky orientovaných ideologií. Migraci chápou všechny „zavedené strany“ proletářsky internacionalisticky se skrytým pokáním za kolonialismus i neoliberální neokolonialismus, zatímco by ji měly zvládat vojensky a policejně na základě predikovatelných bezpečnostních a sociálních hrozeb. Ale obrazu postfašistické, demokratické Evropy by ostnatým drátem obehnané koncentrační tábory pro migranty či mořské hřbitovy dost uškodily… Stejně jako by pověsti Evropy neprospěly okupační nájezdy na africké pobřeží, kde by z výsadkových lodí pod dohledem dělových člunů vyháněli vojáci Frontexu zadržené migranty elektrickými obušky, aby je pak ponechali napospas osudu a poušti.
Jsou tito lidé jen splasklá bublina? Co za 5 let zbude z uspořádání Evropy, které dnes zrcadlí např. Evropský parlament?
Bohužel, nejspíše prázdné kongresové budovy.
Nelze opomenout média.
No jo, většinu tak jako tak čeká krach. Příliš vysoké fixní náklady a malá ziskovost, příliš málo chtěného exkluzivního obsahu. Jsme přesyceni globálně dostupnými informacemi zdarma online, překládanými automaticky do už skoro srozumitelného jazyka. Nebudeme za zastaralý potištěný papír platit.
Dle Trumpa o něm média lžou, dle médií lže Trump.
Trump prozatím drží slovo z kampaně. A to je ten problém, který liberální „demokraty“ dohání k šílenství.
Proč západní média ztrácí důvěru svých čtenářů?
Protože jim odmítají rozumět, snaží se je neúspěšně politicky i hodnotově formovat, což se jim nevede, a nedokáží analyzovat příčiny a důsledky pro způsob psaní. Čtenáři je v podstatě nezajímají, zajímají je inzerenti, kteří je živí. Protože jak reklamní agentury, které zadávají reklamu, tak redakce standardně patří k liberálnímu středu či liberální pravici. Téměř neexistují velká, či dokonce globální konzervativně pravicová, a přitom sekulární média a novináři (proto nezahrnuji do úvah křesťansko-konzervativní média jako L'Osservatore Romano, Vatikánský rozhlas či Christian Science Monitor, i když ten si zachoval třeba seriózní objektivní a informativní pokrytí islámu a situace na Středním východě). Neberu vážně ani Fox bulvár, ani American Thinker, ani Free Republic, neřku-li Washington Times. Konzervativní ale jsou například American Spectator, National Rewiev, Weekly Standard, Chicago Tribune, The New York Post, Las Vegas Review-Journal, The Dallas Morning News; a jediný s centrální distribucí je Wall Street Journal. Typicky liberální redakční stránky lze nalézt na New York Times, Boston Globe a Washington Post, The Nation, Mother Jones, Harpers... Britské Times už od roku 2004 nejsou tím, čím 219 let byly.
A skoro vlaštovkami jsou i konzervativně-levicoví novináři, nenapadení propagandistickými dogmaty eurokomunismu a eurosocialismu devadesátých let minulého století nebo dnešními dogmaty multikulti a LGBT. Navíc tabloidifikace (bulvarizace, pozn. red.) zpráv a rostoucí vliv PR dělá i ze zpravodajství nástroj inzerentů. A antikapitalistická levice kapitalistickým inzerentům z principu „nevoní“.
Jak to souvisí s termínem „jediný správný úhel pohledu“ a proč bují i čistě nesmyslné zprávy, že papež podpořil Trumpa?
Pletete dvě věci dohromady. „Jediný správný úhel pohledu“ je dogma hlupáků a mediálních výzkumníků pracující pro zadavatele inzerátů. Souvisí s politickou stratifikací médií a rolí komerční žurnalistiky „být nositelem reklamy“ pro „cílovou skupinu“. Cílová skupina Lidových novin by si koupila Literární noviny, kdyby chtěla číst levicový komentář. A naopak. Čtenář Práva chce číst explikaci událostí od komentátorů Práva, ne od sloupkařů Lidových novin. Liberální buzna Martin C. Putna se opravdu liší od zdivočelé konzervy – bývalého asistenta prezidenta Klause Hájka. Převaha jednoho úhlu (liberálně-pravicového) souvisí alespoň v Česku ještě s popřevratovou generací, nadšeně budující rozvinutý klausovský kapitalismus stejně jako jejich dědové budovali rozvinutý Gottwaldův socialismus a četli si k tomu Právo, tentokrát samozřejmě ještě Rudé.
„Fake news“ o podpoře Trumpa papežem je vinou rozšíření vtipálkovské generace, kterou baví vydávat satiru „jakože vážně“. Protože mladá generace kašle na spory rigidních starců a jejich nálepky. Chce se bavit, ne vzdělávat a informovat. Typickým zdrojem takovéto zábavy pro znalce médií je „The Onion – America's Finest News Source“ či „ClickHole“, vydávající satirické zprávy už i v audio a video podobě. Jejich „pokrytí“ syrské občanské války bylo nejen vtipné, ale současně fungovalo jako skrytá advokacie pro intervenci v Sýrii. Liberálům říkalo médium to, co si už stejně mysleli… Konzervativci tento Dikobraz nečetli… Problém je, když do Cibule kousne někdo, kdo nezná kontext. Třeba mladý český nedostudovaný poloblb na funkci junior redaktora v deníku, který zrovna nemá na židli editora někoho profesionálního. Aniž prověří zdroj, zprávu přebere a zařadí mezi „normální“. Což je důvodem k smíchu, ale i důvodem ke sdílení na Facebooku. A oheň je na střeše. Exploze lajků a sdílení – zpráva začala žít vlastním, redakcí nekontrolovatelným životem. TROLOLOL.
Poprvé jsem se setkal s „onion“ přístupem u tchajwanské parodie v čínštině na čínský deník Žen-min ž´-pao (Lidový deník, hlavní list vlády ČLR), kde zcela v duchu národní hrdosti květnatě chválili nepřekonatelnou výzbroj nové čínské letadlové lodi, včetně protilodních balistických střel. Článek velmi seriózně vypadající, plný poměrně přesných takticko-technických dat ostatních zbraní. S fotografiemi. Pouze ona letadlová loď byl v tu dobu ještě vrak, koupený přes dvě ruce od Rusů a teprve předělávaný. Doposud neměl ani motor. A protilodní balistická střela je nepřekonatelný technický problém, de facto technický nesmysl. Ale to ví jen málokdo… Nicméně jsem při prověřování jednotlivých informací z onoho článku s „fake news“ narazil na alarmistickou zprávu jakéhosi generálmajora US Navy, který ve zcela vážně míněném reportu na americké armádní doméně .mil analyzoval nebezpečí protilodních balistických střel pro americké letadlové lodi a tvrdil, že je to aktuální riziko, na které nemají Spojené státy adekvátní odpověď. Ten člověk přitom učil na Americké námořní akademii... Později na „onionistickou“ zprávu naletělo ještě pár dalších vojenských analytiků, kteří nepřemýšleli. Dokonce pak zprávu US Navy citoval jeden čínský vojenský časopis. Zcela vážně. Autor nepřemýšlel taky. Satira splnila účel, i když zvýšila závody ve zbrojení. Od té doby jsem vůči zdrojům v čínštině, které nemají identifikační kód zpětného prověření na centrální čínský registr „cenzurovaných“ médií daleko opatrnější.
Na „fake news“ je možnou reakcí pouze důsledná a specializovaná editoriální politika a návrat ke kořenům žurnalistiky: Psát pouze to, co jsem na vlastní oči viděl. A co jsem jenom slyšel, napsat s výhradou a uvedením zdroje. Krást cizí informace se nemá. Co kdyby to byly slupky z Cibule?
Předkládala média jen jeden správný názor a nyní jsou trestána? Nebo jen lidé zhloupli a věří blbostem? A co česká média?
Awaze Tribune je třeba eritrejská zpravodajsko-satirická organizace, která publikuje články o skutečných nebo imaginárních mezinárodních, národních a místních událostech. Obsahem a grafikou po vzoru New York Times, ve zpravodajství se odkazující na standardy AP. 15. ledna například zveřejnila úvodník, že jeden z afrických států, postrádající cash, nabídl inzertní plochu na svých bankovkách… Ale jen za hotové. Fake? Pravda? V dnešní době je možné všechno… I reklama na bankovkách. A co česká média?
Španělský El Mundo Today, ruské Fognews, americké Christwire, Islamica News, National Report, Topeka News, Weekly World News, turecký Zaytung či české Infobaden a hromada dalších – to je satirické zpravodajství, se kterým se můžete na internetu setkat. Neděste se. Realita je občas ještě horší. To když si imagemaker Jakub Horák v opilosti pro ilustraci svým skutečným klientům vymyslí politickou stranu s názvem Nevím, obranduje ji naprosto profesionálně, zveřejní na internetu a Facebooku, nakonec ji z legrace nechá dle zákona registrovat a přihlášky do ní začnou kolovat po internetu. Profesionálové se smějí, politiky chytne hysterie. Podle všech průzkumů veřejného mínění má Nevím jistých 9 procent voličů, v politicky složité a nepřehledné situaci někdy i 12. To se vyděsí i Kalousek. Vtip? Ano. Pravda? Ano. Není pravdivý vtip horší než fake news?
Donald Trump koncem minulého týdne vyvolal bouři kritiky, když zcela pozastavil příliv migrantů do USA. Ihned proti tomu začaly demonstrace, jiní naopak tleskají, že plní sliby. Může takto razantní přístup prezidenta USA vykořenit představu, že se migrantům musí automaticky pomáhat?
Úspěšně vykořeňuje představy, že během voleb jenom kecal. Úspěšně vykořeňuje představy, že Spojené státy budou pokračovat v mezinárodní politice nastoupené Clintonem. To stačí, ne? Vážně ho musí začít brát Mexiko, ale i generalita NATO a úředníci OSN. Kvůli tomu se to cvičení v odmítání letecké migrace vyplatilo. Víte, nerozlišování migrantů na prchající před válkou (zastaví svůj útěk v první mírové zemi, poděkují za to, že je nikdo nestřílí do hlavy, a dál nejdou) a ekonomické vychcánky (putují pouze do zemí s nejbohatším sociálním systémem), je horší než zločin, je to politická blbost.
Jaký dopad to může mít na druhé straně Atlantiku, v Evropě? Merkelová s Hollandem se jali Trumpa poučovat...
To je jim podobné. Nemyslí a žvaní. Nepřidal se k nim i Sobotka?
Zvítězí nakonec ryze humanistický „evropský“ přístup v tom, že prostě pomáhat musíme, anebo se časem i zde ujme tvrdý přístup v přísném výběru, koho si k nám do Evropy pustíme, a vůči ostatním žadatelům budeme nemilosrdní?
Pomáhat nemusíme. Nikomu, kdo se mnohaletou prací nezasloužil o zdejší sociální systém. Vy, abyste dostal sociální dávky, nemocenskou či důchod, musíte platit pojištění 25 let. Tak proč by tomu mělo být u jiných lidí jinak? Podívejte se na Vietnamce: přišli bez peněz, znalosti jazyka a většinou i bez kvalifikace z naprosto odlišné politické, ekonomické, kulturní a náboženské reality. Pracují zde už více než třicet let od nevidím do nevidím a v současnosti jako jediní zajišťují plošně a většinou bezproblémově místní zásobování za podmínek, za kterých by v českých rukou bylo nemožné dosáhnout minimální ziskovosti. Většina z nich nikdy nebyli zaměstnanci ve mzdě, ale podnikatelé a jejich rodinní příslušníci. Přesto bohatnou a podporují ze skromného zisku své příbuzné ve Vietnamu. Své děti posílají do škol a ty tam většinou excelují nejen inteligencí, ale i pílí a pracovitostí. Kriminalita skoro nulová (pěstování marihuany na rozprodej schvaluju, netrestal bych, ale zdanil). Pašování jen do míry, kterou jim umožňujeme my sami, abychom udrželi v ČR sociální smír a dali relativní kupní sílu i chudým. Mezietnické či náboženské války mezi nimi jsou nulové, to samé alkoholismus a drogové závislosti. Násilí jen občasné. To je podle mne menšina, která se ráda a vděčně integrovala.
Ruská střední třída zde odložená manžely pracujícími v rizikových profesích v Rusku se sice izolovala, ale s integrací problém také nemá. Děti chodí do školy, manželky po nákupech a po kultuře. Strážci nechlastají a neperou se. Ukrajinci uprchlí před válkou či mizériií zde pracují tvrdě deset i více hodin denně a s integrací problém nemají. Čečenci si buď zvykli na to, že v Česku se nevraždí, nebo už sedí či sedět zanedlouho budou. Jinak respekt – žádné granáty ani RPG vzduchem nelétají. Své konflikty si řeší nožem nebo pistolí, ale maximálně mezi sebou. Místní mafie se koncentrovaly pouze na bordely a distribuci nezdaněného chlastu. Což jim tolerujeme, neboť to dělají tvrději, než by to mohla dělat poicie. I palestinští Arabové zde dlouhodobě pracují jakž takž poctivě a nemají chuť vyhazovat do povětří ani izraelskou ambasádu, ani křesťanské kostely.
A co je dle vás správně?
Po syrském způsobu, který v zákonech Syrské arabské republiky definoval otec Bašára Asada, Háfiz. Odpovědnost státu za výkon všech náboženských práv klidným způsobem. I práva na čtyři manželky pro muslimy. Takto bylo v Sýrii registrováno 28 církví. Stíhat sektářství, ofenzivní evangelizaci a šíření mezináboženské nenávisti. Soukromoprávní a rodinné soudy odlišně dle věrouk: pro ateisty, křesťany, židy a muslimy odlišně. Čili dědictví a rozvody podle Bible, Tóry či práva šaría, případně dle občanského zákoníku. Zakkát ano, islámské bankovnictví ne. Odvolací soud sekulární, hájící v prvé řadě zájem sekulárního státu. Povinná registrace všech míst spjatých s výkonem takto chráněné náboženské činnosti, povinný veřejný vstup bez identifikace do těchto prostor a strpění monitoringu příchozích bezpečnostními kamerami u vchodu. Nerozlišovat podle náboženství, ale činnost modliteben kontrolovat stejně jako činnost sekt. Čili informační dohled a klid do prvního průseru. V případě šíření nenávisti v kterémkoliv modlitebním místě jeho uzavření, konfiskace majetku a uvěznění řečníka a kněze odpovědného za modlitebnu.
U migrantů deset let práce gastarbeitera pouze na povolení k pobytu bez nároků na cokoliv, mimo lékařské péče na minimální úrovni, s povinností platit zdravotní a sociální pojištění v plné výši. Bezpodmínečná identifikace pomocí biometrických údajů hned při vstupu na území státu. Povinné hlášení faktického pobytu delšího než tři dny. V případě nezaměstnanosti delší než dva měsíce či práce načerno, případně trestného činu či kriminálního přečinu okamžitá internace, zákaz pobytu na deset let a vyhoštění. Bez diskuze, bez soudu, pouze na základě policejného rozhodnutí. Možnost podnikání, ale s námatkovou kontrolou všech dokladů o povaze příjmů, příjmů z podnikání a informací o obchodních partnerech. Během dalších deseti let práce nárok na příspěvek v nezaměstnanosti ne delší než 6 měsíců, povinnost přijmout jakoukoliv práci nabídnutou Úřadem práce, vyhoštění ale pouze za nepřijetí nabídnuté práce či kriminální čin, kde vyhoštění je součást pravomocného rozsudku soudu. Možnost podnikání, ale s kontrolou všech dokladů o povaze příjmů. Možnost zkrácení lhůty při práci pro stát nebo dlouhodobé všeobecně prospěšné práce pro veřejný sektor. A za dalších deset nebo i méně let status přistěhovalce – něco jako občanství, ale bez volebního práva, ovšem s plným nárokem na zdravotní a sociální péči, na důchod ve standardní výši dle odpracovaných let, možnost podnikání bez omezení a nárok na plné občanství pro děti narozené na území ČR. Bez možnosti vyhoštění za kriminální činy, které nejsou zvlášť závažné (trestné činy proti státu, špionáž, terorismus, veřejné ohrožení, úkladná vražda). Tentýž postup i u de facto fiktivních manželství. Čili ve výsledku, třicet let slušného života celé rodiny, plného práce pro novou vlast nebo vyhazov. U všech osob, které mají dvojí občanství už nyní, změnit Ústavu na možnost zbavení občanství po vykonání trestu v případě páchání majetkové či násilné trestné činnosti či trestných činů proti státu.
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Radim Panenka
