Předseda ODS Petr Fiala se do prezidenta Zemana opřel skrze to, kdo byl, a kdo nebyl na Hrad pozván 28. října. „Myslím, že rozdělování společnosti začíná na Hradě při rozesílání pozvánek,“ napsal na Twitteru. Co k tomu říci?
V tomto ohledu zastávám názor, že pozvání na Hrad by měl obdržet každý relevantní politik, ovšem nikoli již ten, kdo pozvánku prezidenta v minulosti odmítl. A to čistě z osobních nebo politických důvodů. I v politice je nutno chovat se racionálně a korektně, teatrálnost a ubohé politikaření některých já striktně odmítám. Kdo již jednou před médii účelově a trapně exhiboval a ukazoval přitom své „politické svaly“, anebo samotnou osobu prezidenta v minulosti urážel, může v tom přece demokraticky pokračovat i nadále. Lépe však mimo společnost těch, kteří chodí na Hrad v poklidu a přátelství slavit nejvýznamnější svátek naší země, výročí nabytí státnosti.
Osobně jsem na akce, které byly spjaté s osobou exprezidenta Václava Havla, také nechodil, ale nikdy jsem si ho nedovolil urážet například v souvislosti s jeho zdravím. A žádné pozvánky jsem před médii, z ideologických důvodů, obrazně řečeno, „netrhal“. A vězte, že by se v souvislosti s panem Havlem našlo takovýchto důvodů nepřeberně!
Je pravdou, že Miloš Zeman vytvořil jakési „síto“, některé pozval, jiné ne. Je v pořádku, že si prezident takto vybírá, kdo bude přítomen, a kdo ne?
Jak jsem naznačil v předchozí odpovědi, žádné takové „kádrovací“ síto by existovat nemělo. A prezident Zeman ho, podle mého názoru, a to až na ojedinělé případy oboustranně vyhrocené antipatie, asi ani nepoužívá. Spíše rozhodování o pozvání konkrétních osob nechává na svých poradcích či lidech v prezidentské kanceláři. Opakuji, že poprvé by měl být na Hrad pozván každý ústavní činitel, eventuálně někteří další politici a významné osobnosti a činovníci veřejného, vědeckého, sportovního, kulturního života, představitelé církví či armády a někteří další. Vyhodnocení toho, jak s pozvánkou potom pozvaný naložil, bych ale i já osobně svěřil aparátu prezidenta.
Prezidentský majestát by totiž neměl být, a to ani v demokratickém systému, účelově zesměšňován a ponižován těmi, kterým o naši zemi ve skutečnosti možná ani nejde, a je dobré toto registrovat! Dnes je prezidentem Miloš Zeman, příště bude někdo jiný, možná v zcela jiném politickém a osobnostním gardu, a jsem si jist, že ani budoucí hlava státu si „nepadne do oka“ s každým. A nebylo tomu tak ani v minulosti! Ovšem, naše „objektivní a svobodná média“ k tomuto často zcela tendenčně mlčela a nepozvání některých na různé státní akce se naopak hodnotilo jako morální a správné. A dnes tolik „křičí“. Divné!
„V životě jsem zažil spoustu státních svátků. V Rakousku i v Německu, ve Francii i v Británii, v Americe i v Austrálii. V žádné zemi jsem však neviděl při slavnostních ceremoniálech tolik zasmušilých tváří a v projevech necítil tolik negativní energie jako dnes v té naší. Atmosféra na Hradě smutnější než na pohřbech,“ uvedl k atmosféře na Hradě někdejší europoslanec Libor Rouček. Jak působil ceremoniál na vás? Byl smutný? A čím?
Libor Rouček byl asi nejspíše na jiné oslavě, jiného státního svátku a v jiný den! Já jsem zažil na „letošním“ Hradě velice příjemnou a důstojnou atmosféru, která prakticky všechny přítomné hosty oslovila. A většina přítomných, alespoň ti, které jsem viděl já ve svém okolí, se také dobře bavila. A jak to bylo s tou negativní energií v projevech? Ono je to totiž o tom, co si kdo z projevu druhého sám někdy účelově vybere, či co zdůrazní a co potlačí. A jistá negativní predispozice pana Roučka směrem k „Hradu“ je již dávno zřejmá, proto on vždy rád pohaní, když v bezpečném mediálním souručenství s pány Kalouskem, Fialou, Schwarzenbergem a dalšími, hanit lze.
Samozřejmě, mnohým přítomným hostům nebyl lhostejný ne zcela dobrý zdravotní stav prezidenta, který může chodit již pouze s velkými potížemi a bolestmi. Ale jen on sám musí vědět a vyhodnotit si, zda je schopen ještě takto zatěžující společenské akce absolvovat. Fakt, že při svém projevu seděl, mně nepřipadá jako závažný, a to možná na rozdíl od europoslance Roučka. Takže za mne: „Oslava byla důstojná a plně odpovídající významu státního svátku, žádný smutek s negativní energií se zde nenosily. Škarohlídům a zapšklíkům se ovšem v jejich negativistických úvahách a kritikách ubránit nikdy ale beze zbytku nelze!“
„Ubohost na entou. Zeman dává medaili Klausovi, estébákovi Smutnému, Zímovi a vdově po usvědčeném agentovi StB Zilkovi. Horší už to nebude,“ soudí hudební kritik Jan Rejžek. Lze se s tímto pohledem ztotožnit?
Názory pana Rejžka snad ani smysluplněji komentovat nelze! Pro něj nikdo jiný než superguru Havel, a efektivně soustředěná partička kolem něj, neměl a nemá ten „správný“ celospolečenský význam. To bylo při listopadovém převratu řečí „nebudeme jako oni“ či „nebudeme kádrovat“, a dnes? Plivá jedovaté kádrovácké sliny, kudy chodí! Měl by si ale ve svém zralém věku konečně uvědomit, že ne každý disponuje jeho zúženým a extrémně ideologicky motivovaným vidění světa. Jestli chce hájit parlamentní demokracii, ať tedy současně respektuje politické, a to znamená i názorové, povolební rozdělení naší společnosti.
Zjednodušeně pro něj, lidé si demokraticky zvolili Miloše Zemana za svého prezidenta, a již podruhé. To znamená, že jeho osoba byla pro všechny občany zcela čitelná, a to prostřednictvím jím vyjevovaných názorů a zastávaných postojů. Voliči se s nimi většinově ztotožnili, a tak je i výběr vyznamenaných lidí přeneseně i jakýmsi jejich rozhodnutím. A tak ať Jan Rejžek „šoupe, někde v pražské kavárně, nohama“ a snaží se přitom respektovat standardní demokratické procesy v naší společnosti. Jeho názor zůstane vždy názorem jednotlivce, přičemž za názory prezidenta republiky stojí miliony občanů.
Psali jsme:
Kritika se opět snáší na skladbu vyznamenaných. Ať už jde o hokejistu Jaromíra Jágra, zesnulého starostu Vídně Helmuta Zilka, chartistu Jana Schneidera, nebo třeba umělce Jana Saudka. Vadil vám mezi vyznamenanými někdo? A proč?
Vlastně jsem již odpověděl v reakci na předchozí otázku. Výběr vyznamenaných je osobní volbou prezidenta a já ho respektuji, i když bych asi v některých případech zvolil spíše jiné osobnosti. Tím neříkám, že bych proti někomu z vyznamenaných něco zásadního měl. Na většině z nominovaných se však s Milošem Zemanem shodnu. Snad tedy jen rozhodnutí vyznamenat Václava Klause Řádem bílého lva je tak trochu „přitažené za vlasy“, neboť exprezidenta osobně považuji za symbol privatizačních zlodějen devadesátých let a autora zcela nesmyslné amnestie, která ve svém důsledku poškodila mnoho slušných občanů a umožnila dostat se na svobodu některým skutečným zločincům. A to nejen lumpům ekonomickým. S postupujícím věkem však exprezident Klaus nejspíše prozřel a pod mnohé jeho aktuální názory a postoje bych se mohl s klidem i podepsat. Příkladem může být jeho realistický pohled na EU či ekonomický pragmatismus v mezinárodní politice.
Nejbohatší Čech Petr Kellner koupil společnost CME a s ní i TV Nova. Někteří varují, že se tím dále média dostávají do područí českých miliardářů, kteří skrze ně chtějí ovlivňovat voliče. Jiní říkají, že lepší Kellner než někdo z ciziny. Který postoj je vám bližší?
Těžko říci! Samozřejmě, že jsem jako český patriot rád, že naše významné podniky vlastní čeští občané. Na straně druhé je pravda, že někteří domácí miliardáři veřejné mínění prostřednictvím svých médií ovlivňují a manipulují tak s ní ve svém zájmu, který je často v přímém protikladu k zájmu většinového občana. Typický příkladem je miliardový zbohatlík Zdeněk Bakala, zapletený do skandálu kolem OKD a jeho bytů. Jím vlastněná média považuji za nedůvěryhodná a minimálně objektivní.
Ovšem, ono to zmíněné mediální ovlivňování voličů by u nás dělali, a zcela jistě také dělají, v přeneseném slova smyslu, i „miliardáři“ zahraniční, kteří jsou úzce napojeni na některé naše politické kruhy. Takže ono je to v konečném důsledku skoro jedno. Občan musí být dnes na pozoru vždy a poskytované informace si ověřovat z více zdrojů. Věřit bohužel plně nelze ani médiím veřejnoprávním, tedy těm, která si za objektivitu platíme.
Ve Sněmovně se opět hodně protáhlo schválení výročních zpráv České televize, nakonec však všechny zprávy schváleny byly, neboť poslanci ANO ve velké míře hlasovali pro a kromě Pavla Juříčka se zbytek omluvil, nepřihlásil, či zdržel. Jde o úlevu pro Petra Dvořáka a současnou ČT, nebo se toho schválením výročních zpráv zase tolik nezměnilo?
Pro mne je přístup poslanců a poslankyň z některých politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně skandální. Zásadní názorový obrat u zákonodárců ANO je ilustrací stavu, jaký v privátně-politickém hnutí panuje. Šéf a majitel poručí a zaměstnanci nutně poslechnou! Sám Andrej Babiš například veřejně označil v roce 2017 redaktory ČT za „zkorumpovanou pakáž, která pracuje proti některým na objednávku“, aby o dva roky později, při schvalování zprávy ČT o činnosti za stejný rok 2017, doporučil členům svého klubu všechny zprávy ČT schválit. Podivné!
Jisté vysvětlení k tomuto poskytl exředitel Slovenské televize Hreha, který věří v to, že si Babiš myslí, že voličům ANO nejspíše nevadí tendenční vysílání ČT pro havlistickou menšinu, placené z koncesionářských poplatků všech. Současně se prý bojí protibabišovských demonstrací, které by mohly kruhy napojené na ČT, ať již politicky či ekonomicky, organizovat. Možná je ale i pragmatická dohoda Babiše s ČT o vzájemném neútočení!
Sociální demokraté, kteří až na poslance Foldynu hlasovali jednotně pro přijetí zpráv, jsou v marasmu kolem ČT dlouhodobě zakomponovaní, a tak se jejich postoj ke zprávám dal očekávat. Od „demobloku‘, kterému ČT dlouhodobě programově, ale i publicisticky a zpravodajsky nadbíhá, se objektivita při hlasování čekat nedala již vůbec. Piráti, na které se v ČT neútočí a jedná se tam s nimi v rukavičkách, stávající zatuchlý stav měnit také nechtějí. A proto byl konečný výsledek hlasování ve Sněmovně takový, jaký byl. Osobně děkuji všem těm poslancům, kteří skutečně pracují v zájmu všech občanů a nepodlehli značnému mediálnímu nátlaku, a často i nátlaku vedení svých partají, že zprávy o činnosti a hospodaření veřejnoprávního média svým hlasem nepodpořili,
%20-%20kopie_profil_top.jpg)
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA
Jaký signál dává schválení výročních zpráv těm, kteří jsou s prací České televize dlouhodobě nespokojeni?
Signál je to opravdu smutný! Každý, kdo denně pečlivě sleduje publicistické a zpravodajské pořady ČT, může jejich kvalitu, objektivitu, vyváženost či nestrannost posoudit sám. Stejně tak, zda se ve vysílání ČT dodržuje platný Etický kodex, kde se v článku 6 jasně říká, že „moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost a divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj“. A toto se děje bohužel skutečně výjimečně!
Co se týče netransparentního hospodaření ČT s finančními prostředky ve výši skoro 7 miliard korun, tak i v tomto ohledu je přístup některých zákonodárců velice podivný. Zejména, když si na vlastní uši mohli vyslechnout, v rámci sněmovní diskuse ke zprávám, odůvodněné argumenty mnohých kolegů o desítkách podezřelých kauz hraničících minimálně s nehospodárností, ale i s klientelismem. Poslanci nemohou přímo zasahovat do činnosti ČT, ale mohou odvolat i Radu ČT, která naše největší médium kontroluje, či správněji řečeno kontrolovat by měla. K tomu by došlo při dvojím neschválení jakékoliv z předložené zprávy Sněmovnou. Ale již jen náznak „neschválení prvního“ vyvolal masivní reakci kruhů těsně spjatých s řídícími strukturami v ČT, a mnohé politické subjekty tomuto tlaku podlehly. Ona se ta přízeň ČT bude zcela jistě ještě hodit! A občanu, koncesionáři, se to už nějak vysvětlí, aby to ten „hlupáček“ pochopil „správně“!
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
