PaeDr. Václav Homolka, povoláním učitel, je člověk, který má pevný životní názor, je moudrý a vzdělaný, okusil nejvyšší politiku na vlastní kůži, a tak jsem mu při kávě a českých regionálních potravinách položil několik otázek, které volně navazují na můj článek „Tohle zakázal Vystrčil! Nemá rovnou páteř...“, ve kterém jsem kolegu citoval a využil jeho propracované materiály.
Pojďme ale k věci – jak vypadá život senátora po skončení jeho mandátu?
Tak asi to bude rozdílné podle toho, kdo co dělal před tím, jakou vykonával funkci či profesi nebo jaké měl zájmy a koníčky. Já byl učitelem, místostarostou, ředitelem kulturáku a ve volném čase se věnoval basketbalu a zahrádce. Z toho mi po odchodu do důchodu zbyl jen sport a zahradničení, neboť se více věnuji rodině a přátelům, abych jim vynahradil ztracený čas věnovaný politické práci. To, že jsem vyvezl část rodiny do Litoměřic na Zahradu Čech, ukazuje na naplňování mých slov i na naše rodové kořeny. Maminka vyrostla v zemědělských poměrech, otec na statku, rodiče manželky vášnivě zahradničili a my to máme prostě v genech. Jen mě mrzí, že se maminka musela dožít doby, kdy náš stát přestal být v zemědělství soběstačný, kdy dovážíme z ciziny méně kvalitní potraviny a většině politiků je to lhostejné.
Na co vzpomínáte ze senátní práce nejčastěji a nejvíce?
Tak zažil jsem období silné nadvlády pravice (ODS) i levice (ČSSD). Zatímco levicové vedení spíše vyjednávalo a radilo se se všemi, vzpomínám, jak za vlády Mirka Topolánka byl schválen balík antisociálních zákonů bez rozpravy, a to procedurou „nezabývat se“, kdy k návrhu zákona nelze diskutovat ani nic navrhovat. Ještě to nazývali nejvyšší formou schválení! Ale to už si pan předseda ODS Petr Fiala asi nepamatuje nebo o tom jako politolog nic neví.
Dost často vzpomínám na spolupráci v našem senátorském klubu, který byl složen ze zástupců několika různých stran. Např. na pořádání veřejného slyšení předsedou Velebou k problematice financování a fungování veřejnoprávní televize, která se ale s kritickými vystoupeními odborníků vyrovnala po svém. Jednací sál byl plný účastníků z různých koutů republiky, ale zástupce ČT chyběl, zkrátka bojkot a ostentativní nezájem jakékoliv diskuse. Pan generální Dvořák ani neodpověděl na oficiální pozvánku pořadatele semináře.
Nemohu nepřipomenout natáčení pořadu „168 hodin“, ve kterém mé vyjádření k případu nemocného nejstaršího senátora Františka Čuby záměrně sestříhali, aby vytvořili dojem, že před nimi utíkám, což samozřejmě vyznělo velmi negativně. Cílem toho bylo, aby náš klub zanikl, neboť měl pouze minimální počet členů. Byly i kladné výstupy, kdy třeba zákon prošel jen několika málo hlasy a náš klub měl na tom rozhodující podíl. To potom práce opravdu těšila.
Co byste změnil na postavení Senátu ve společnosti?
Určitě by stálo za zváženou upravit pravidla pro zvolení, protože občané svou velmi nízkou účastí ve volbách do Senátu dávají najevo svůj vztah k němu. Pro platnost zvolení by se mohla stanovit minimální účast voličů v procentech (například 25 procent). Mohlo by se jít i dál schválením „Obecného referenda“, které by dalo možnost občanům omezit, změnit fungování Senátu nebo dokonce jej zrušit. Osobně si umím představit funkci senátora jako „čestnou funkci“ pouze s minimální symbolickou odměnou (např. ve výši minimální mzdy), kterou by vykonávaly známé osobnosti veřejného života, uznávané lidmi po odborné i lidské stránce. Senát by tak nezasedal často a vyjadřoval by se jen k vybraným návrhům zákonů.
Fotogalerie: - Senát venku
To jsou inspirativní názory exsenátora Václava Homolky a závěrem mně dovolte malé shrnutí politických post senátorských dišputací s jejich autorem a mým kolegou. Dovolte mně k nim přidat malé shrnutí a pár osobních postřehů.
Nechť se na mě druhý nejvyšší ústavní činitel Vystrčil nezlobí, ale musím se optat, kde by byl, pokud by logická úvaha Václava Homolky, která velmi rezonuje s názorem značné části naší společnosti, byla naplněna. Odpověď je nasnadě, ale kdo ví, třeba by spočítal groše a odletěl na Tchaj-wan nandat to Číně. Ono to je přece jenom z malé a daleké země ve středu Evropy trochu z ruky.
Má volno, klíče od Senátu odevzdal jistému ministru zahraničí – takový akt když už, tak hlavě státu či prezidentovi, ale ministrovi? Předseda Senátu má volno i u prezidenta Miloše Zemana, ten ho k ničemu nepotřebuje… Nakonec my občané a konkrétně zemědělci také ne. Bývalý šéf Agrární komory a významný zemědělský představitel Zdeněk Jandejsek by mohl vyprávět – už tři čtvrtě roku čeká na termín jednání, aby mu vyložil věci kolem českého zemědělství a českých potravin v této době. Slíbeno má od 7. ledna, kdy ještě vedl Agrární komoru České republiky, leč pan předseda si čas neudělal. Je to škoda. Když v podobné záležitosti oslovíte premiéra, jedná okamžitě, termín dostanete třeba i ten den a mýlili by se exponenti programu „Antibabiš“, že jde o populismus. Ne, jde o styl práce, pracovitost a náročnost na sebe sama.
Rozhovor pro PL vedl Jan Veleba.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
