2019
Rok 2018 přinesl reálnou politickou konkurenci.
Malý krok pro zdejší systém, ale důležitý.
Existuje pravidlo, podle kterého si prohrávající strana odmítne připustit porážku do takové míry a do takové doby, než je schopna obnovit vlastní síly a začít vést nový zápas. Rok 2018 můžeme označit rokem rozsáhlé prohry polistopadových stran, prohry o politické vedení země i politického stylu, který v Česku skoro třicet let předstíral budování demokracie podle západních norem. A který ve skutečnosti vytvořil jen jakousi iluzorní verzi demokratického systému šitého na míru zdejším klientelistickým strukturám; za souběžného a tvrdého vytěžování společnosti.
Zatímco zdejší konzervativní či liberální kruhy, média a představitelé kultury po prohraných volbách vytrubovali bezmála konec demokracie v Česku, demokracie samotná pádem polistopadových stran neutrpěla.
Je tomu přesně naopak.
Polistopadová moc poprvé od revoluce získala vážného a silného konkurenta, vyzyvatele, který rovnou vyhrál volby. A za výrazného přispění prezidenta, svobodným rozhodnutím podstatné části členské základny sociálních demokratů a za podpory komunistů sestavil i funkční vládu. V logice politiky se tak narodil důležitý fenomén, který je v západních demokraciích naprosto běžný. Tvrdá politická soutěž. A skutečná politická konkurence.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
