2019
Rok 2018 přinesl reálnou politickou konkurenci.
Malý krok pro zdejší systém, ale důležitý.
Existuje pravidlo, podle kterého si prohrávající strana odmítne připustit porážku do takové míry a do takové doby, než je schopna obnovit vlastní síly a začít vést nový zápas. Rok 2018 můžeme označit rokem rozsáhlé prohry polistopadových stran, prohry o politické vedení země i politického stylu, který v Česku skoro třicet let předstíral budování demokracie podle západních norem. A který ve skutečnosti vytvořil jen jakousi iluzorní verzi demokratického systému šitého na míru zdejším klientelistickým strukturám; za souběžného a tvrdého vytěžování společnosti.
Zatímco zdejší konzervativní či liberální kruhy, média a představitelé kultury po prohraných volbách vytrubovali bezmála konec demokracie v Česku, demokracie samotná pádem polistopadových stran neutrpěla.
Je tomu přesně naopak.
Polistopadová moc poprvé od revoluce získala vážného a silného konkurenta, vyzyvatele, který rovnou vyhrál volby. A za výrazného přispění prezidenta, svobodným rozhodnutím podstatné části členské základny sociálních demokratů a za podpory komunistů sestavil i funkční vládu. V logice politiky se tak narodil důležitý fenomén, který je v západních demokraciích naprosto běžný. Tvrdá politická soutěž. A skutečná politická konkurence.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
