Jak jako advokátka z pohledu své profese vnímáte, co se kolem českého premiéra Andreje Babiše momentálně děje?
Z pohledu mé profese, kdy se zabývám i dotačními kauzami obcí a měst, a když to řeknu, tahám je z průšvihů, pokud se do nich dostanou. Průšvihy spočívají v tom, že pošlou něco o tři dny později, nebo se někomu zdá, že oslovili málo firem či dali diskriminační podmínky. Když to zobecním. Z mého pohlednu se za banální formální chyby po obcích a městech chce buď vrátit celá dotace, polovina, 25 procent... Mám obec, po níž chtěl stát nejen vrátit dotaci 30 milionů – obec se 230 obyvateli – ale zároveň chce sto procent penále, 30 milionů. Podle mne naprosto neuvěřitelná věc.
Fotogalerie: - Trikolora
Jaký volební výsledek může ve sněmovních volbách dostat Klausovo hnutí Trikolora?Anketa
Mě tedy hlavně zaráží skutečně dvojí metr. Ten dvojí metr není jen o střetu zájmů. Přiznám se, že patřím mezi lidi, kterým by nevadilo mít premiéra s úspěšnými firmami, které něco vyrábí. Ještě bych mu fandila, že se uvolil dělat premiéra. Třeba typ podnikatele Tomáše Březiny, majitele firmy s miliardovým obratem. On je u mě vzor podnikatele, který bez dotací rozjel obrovskou firmu, zaměstnává lidi, vytváří hodnoty. Mně by vůbec nevadilo, kdyby byl premiérem.
Problém je, když premiér bere dotace. Tam vidím střet zájmů ve vztahu ke kontrole. Říci, že odmítá auditorskou zprávu, je, jako by obec odmítla kontrolní zprávu. Přiznám se, že bych Bruselu zase tolik netleskala, nejsem zastáncem bruselských formálních zásahů. Ale když jsme se dívali na dotační kauzy, kdy se něco někam účelově převede, aby firma byla chvilku malá, pak zase velká– a na ni se čerpají dotace… Osobně si myslím, že nejde o jedinou firmu, která to dělá podobně. Považuji dotace za zlo podnikání a zrušila bych je úplně. Když se ale podíváme, co se děje ve firmách premiéra, jedná se o etický problém opomíjenípráva ve stavu porušování dotačních podmínek a podobně. Kdybych to měla shrnout, tak jde o dvojí metr.
Nevadil by mi premiér s prosperujícími firmami, které vybudoval, pak bych si ho vážila. Ale jakmile jsou tam dotace, Brusel, účelové ohýbání zákona, je to špatně a je třeba si vybrat, zda bude podnikat, dělat tvrdý byznys, nebo chce být premiérem a vstoupí do politiky. Jinak to prostě nejde.
Co tedy říkáte na reakce premiéra Babiše v tom, že je vše účelově připraveno a jde o různé manipulace? Kdykoliv přijde vyjádření i z Evropské unie, označí ho za nesmyslné, chybné a lživé…
Nebudu komentovat účelnost, protože ti, kdo mají nějaké životní zkušenosti, neopomíjejí osobu Andreje Babiše, který je kapitolou sama pro sebe. Avšak nemohu vyloučit, že když Česká republika Brusel trochu zlobí, tak Brusel má trochu tendenci pozlobit nás. Nicméně fakta, která jsou v celé kauze, nejsou střetem zájmů nebo názorem Bruselu, ale konkrétní činy, kdy se účelově převedl majetek, nebo tvrzení o nové lince na chléb, která už jinde byla… Podobné podvůdky mi vadí, a buď jde o pravdu, nebo lež. Nic mezi tím.
Myslím, že faktická zjištění budou, bohužel, pravdivá, což je opravdu problém. Docela se nedivím tomu, že Pavel Zeman jako nejvyšší státní zástupce řekl, že se tím začnou zabývat. Já tam onu trestní hranu vidím také. Fakta jsou jasná. Samozřejmě obrana Andreje Babiše – tak reaguje vždycky: Mně se ubližuje, já jsem v politice a oni do mě teď kopou. Oni by do něj kopali, i kdyby nebyl v politice, pokud by dělal chyby. Myslím, že jeho reakce nejsou patřičné.
Ale reakce by zdaleka takové nebyly, kdyby v politice nebyl…
On musel počítat s tím, že jako politik bude pod drobnohledem, a tím pádem na sebe upoutal pozornost. Jako každý, kdo do politiky vstoupí, s tím musel počítat. Nejsem zastáncem teorie, že vůči politikovi si lidé mají dovolit všechno. Například se mi hrubě nelíbilo, že na pódiích při demonstracích zaznívala slova jako hajzl a podobně. V listopadu 1989, když biskup Václav Malý v proslovu řekl: Podívej Gusto, jak je tady husto, a cítil se pak velice provinile, že byl příliš vulgární. Toto mi také vadí. Ale fakta jsou a padni, komu padni, stále musí platit.
Na poslední demonstraci bylo přes sto tisíc lidí. Dá se tomu říkat český pokus o majdan? Lidí přibývá, po ministryni spravedlnosti Marii Benešové se žádá i rezignace premiéra. Je morálně legitimní, že lidé takto opakovaně demonstrují? Jak vnímáte, že demonstrace mohou být pořádané v něčí prospěch? Ať už je někdo pořádá z jakéhokoliv důvodu, tak stotisícový dav nepřišel na Václavské náměstí pravděpodobně z nečistého důvodu…
Ano, dostat někam v dnešní době českého člověka je umění. Českému člověku – když to řeknu velice obecně – až na výjimky těch, kdo měli těžké životy, se obecně žije dobře. Proč by někdo někam chodil? Pokud je tam 120 tisíc lidí, příště bude ještě více a premiér by to určitě neměl opomíjet a měl by nějak reagovat. Zatím nereagoval – kromě výroků o koncertech a podobně. Nicméně pro mě, pro člověka se zkušenostmi, který zažil i Václavák v roce 1989, je zde několik ale.
Vadí mi, že předseda spolku Milion chvilek Mikuláš Minář je student, který přeruší studia, aby mohl demonstrovat, což u mě příliš důvěry nevzbuzuje. Chápu jeho svaté nadšení, ale demonstrace není povolání. Dále se na pódiích střídají osobnosti, kterých si velmi vážím, herci, umělci a tak dále, ale co mi mezi nimi chybí, jsou ekonomové, právníci, prostě ti, kdo by poté, co by došlo k požadovaným rezignacím, řekli: My jdeme do voleb, my to zvládneme.
Bez toho B to A nemá vůbec smysl. Totiž pokud by byly nové volby, jsem přesvědčena, že je Babiš znovu vyhraje. Ne proto, že je tak skvělý – hnutí ANO je marketingové –ale protože nemá dobrého soupeře. To je problém, kvůli němuž se dostal k moci, ti před ním to neskutečně kazili.
Politologové se celkem shodují na nedostatku osobností v české politice, které by se mu postavily.
Babiš to musí vydržet, musí vše odrážet jakýmsi vulgárním nebo hokynářským způsobem, že jde o spiknutí, ale chybí mi osobnosti, které zde v listopadu byly.
Vy sama jste řekla, že trestní hranici v jednání Andreje Babiše vidíte. První část auditu Evropské komise mluví o tom, že se premiér skutečně dostal do střetu zájmů a k porušování došlo od chvíle, kdy byl přijat takzvaný zákon „lex Babiš“. Jak závěry vnímáte?
Střet zájmů podle mě není trestní hranice. Třeba hrozí finanční újma státu, který by měl peníze vracet a měl by se k penězům dostat zpět z firem Andreje Babiše. Trestní zodpovědnost může premiér utrpět právě tím, že vzbudil pozornost střetem zájmů. Nelze vyloučit účelové kroky, jasné lhaní v dotačních pravidlech. A nakonec ono B. Jak se začnou vrtat v kauzách, mohou přijít na to, že se obcházel zákon, že se lhalo a podvádělo, což je trestné. Střet zájmů sám trestný nebyl.
Navíc je pravda, že s dalším odkrýváním věcí se objevují další a další podezření a skutečnosti.
Ano, a na to právě vystoupil zástupce Zeman, který bývá velmi opatrný, a bylo pro mne překvapení, s jakou razancí řekl, že zde vidí prvky trestní zodpovědnosti. Ne pro střet zájmů, ale v samotných dotačních kauzách.
Ano, když vezmeme například přesun firem za účelem získání dotace. Evropská unie definuje lhaní pro získání dotace a považuje ho za nepřijatelné.
Já se domnívám, že to nedělá Andrej Babiš ve svých firmách sám, a ony firmy jsou jeho, ať už jsou ve svěřenském fondu, či nikoliv – jde o kosmetickou úpravu. Jen je to velmi vidět a on na to doplatí.
Podle auditorů se převedením firem skupiny Agrofert do svěřenského fondu vlastně nic nezměnilo, audit konstatuje, že firmy jsou i nadále ovládány Andrejem Babišem. Souhlasíte tedy s tímto závěrem?
Ano, s tím souhlasím, tak to prostě je. Už když vznikaly svěřenské fondy, bavili jsme se o tom s právníky. To je i naprosto právní nesmysl a dá se tak obejít, že pravděpodobně vznikl proto, aby se vše zakamuflovalo. Ale jak říkám, mně obecně by nevadilo, kdyby měl premiér prosperující podniky, ovšem ne tohoto typu.
I celá historie jeho podnikánívzbuzuje otázky. Navíc se s premiérem dá velmi těžko mluvit a diskutovat. Je to vidět v každé diskuzi, moderátoři a novináři se snaží udržet téma, protože premiér většinou odvede pozornost někam jinam a pronáší své argumenty, ať už otázka zněla jakkoliv.
Po diskuzích už ho měli diskvalifikovat, ale lidé ho pořád volí, protože nemá toho opravdového soupeře.
Celková suma, kterou by měl Agrofert vrátit, je 451 milionů korun. Andrej Babiš už nyní ujišťuje veřejnost, že žádnou dotaci Česko vracet nebude. Měl by peníze stát požadovat po Agrofertu? Jak tedy podle vás celá věc skončí, kdo peníze vrátí?
Pokud by je Česká republika vracela, a já neoplývám optimismem, že je vracet nebude, měla by povinnost vymáhat je po firmách typu Agrofert, protože pokud by je dotčení nevymáhali, dopouštějí se porušování zákona při správně cizího majetku a sami v podstatě nastavují krk za Andreje Babiše. Stát není nikdo než úředníci, takže bych se divila, kdyby riskovali vlastní krk a peníze, aby to nadále ukrývali. Obecně skutečnost, že Babiš dotace dále pobírá, znamená, že mu je někdo musí dávat. Ten, kdo mu je dal, byl český stát a je to velkorysé.
Samotné orgány by od Agrofertu měly potom peníze vymáhat, jenže ve spoustě orgánů sedí zástupci hnutí ANO, případně vládní koalice. Co říkáte na důvěru ve stát v tomto případě, kdyby ona situace nastala?
Samotný střet zájmů nepovažuji za trestný sám o sobě, jak jsem dobře zdůvodnila, ale řekla bych, že to, co rozkládá naši společnost, je nedůvěra veřejnosti ve stát, ve spravedlnost. Já teď stále slýchám, jak to, že se nám tohle zazlívá, a pan premiér nemusí? V podstatě to rozkládá právní morálku, protože když to dělá premiér a porušuje zákon, proč my bychom nemohli? Myslím si, že tohle všechno je špatně pro naši společnost.
Je tedy podle vás namístě, aby premiér rezignoval?
Bylo by to od něj dobré gesto, ale slýchám i ze stran lidí, kteří nejsou hloupí, dokonce vůbec nepatří mezi jeho příznivce, otázku, kdo půjde na jeho místo. Pokud tohle dopadne, tak si většina národa nebude jaksi nějak prvoplánově přát a nevyjdou do ulic, protože kdo tam půjde? Objevila se myšlenka, že premiérkou by mohla být ministryně financí Alena Schillerová. Ale je otázka, kde ty lidi vzít? Schází mi plán, do kterého by se lidi zamilovali, který by vehementně podpořili, potom by v ulicích bylo desetkrát více lidí.
Tedy někoho, kdo by, jinak řečeno, připravil o Babiše o hlasy?
Přesně tak. Někoho populárního, služebně mladého politika, chce to prostě charismatického představitele politické síly, který ho porazí a nebude ze sebe dělat mučedníka. Chci říci, že musí přijít někdo, určitě ne Jitka Čvančarová a spol. Musí přijít k mikrofonu a říci: Umím řídit zemi, dejte mi důvěru a já ho porazím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
