Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti. To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost?

Důchody bych z toho vyjmul. To je jiná kategorie. Nicméně na obědech do školy lze přesně ukázat, jak škodlivý přístup má vláda k lidem a jejich penězům. Zaprvé je nutné stále dokola opakovat, že obědy v základních školách nebudou nikdy pro nikoho zdarma. To je lež. Někdo bude muset ty obědy za jiné totiž vždycky zaplatit. A zadruhé je to typický socialistický krok socialistické vlády. Nejdřív každý měsíc sedře z lidí kůži na daních, odvodech a poplatcích a některým pak logicky nezbude ani na takové věci, jako jsou obědy ve škole pro vlastní děti. A pak si vláda zahraje na sociálního spasitele a některým rodičům dá na obědy cizí peníze. V této zemi odevzdávají lidé vládě každý měsíc na všech druzích daní, odvodů a poplatků kolem 60 % z toho, co si vydělají. Chápete to? Šest tisíc z deseti dostane vláda. Každý měsíc. Jestli chcete, aby měli rodiče peníze na obědy ve školách pro vlastní děti, tak jim, proboha, nesmíte každý měsíc většinu těch peněz vzít. No a stejné je to se všemi zdánlivými slevami, za kterými stojí vláda.

Andrej Babiš čelil koncem roku aféře kvůli reportáži s jeho synem. Přesto preference jeho hnutí neklesly, podle některých průzkumů dokonce stouply. Čím si to vysvětlujete?

Jedinou cestou bez intrik, jak bojovat s Andrejem Babišem, jsou volby. Je na nás ostatních být pro lidi lepší volbou, než je on. Když začal v médiích další díl seriálu Čapí hnízdo, doufal jsem, že politici z jiných stran a lidé v médiích udrží nervy na uzdě a nepůjdou po něm i přes jeho nemocného syna. Věděl jsem, že by mu to v očích neznalých lidí, které Andrej Babiš dokáže prostřednictvím PR agentury přesvědčit o tom, že je mu ubližováno, přineslo jen další preferenční body. Lidé mají totiž jednu přirozenou vlastnost. Vždycky se semknou kolem člověka, o kterém se domnívají, že je mu ubližováno. Přitom nejde většinou o fakta, nýbrž o emoce. Růst preferencí je za takové situace jasný, čitelný, selským rozumem předvídatelný a logický. V mých očích sehrává parlamentní opozice v této hře tak trochu roli, slovy klasika, užitečných idiotů. A dodávám, že bohužel.