Letos se ještě určitě mnoho namluví kolem třiceti let od revoluce. Mě zajímá, zda souvisí stav České republiky s tím, co jsme dovolili a co se dělo v devadesátých letech, jak někdy slýchám v rozhovorech. Privatizační puč, dojednané vyjednání moci, neodbornost vlády a podobně...
Podívala bych se na to spíše z hlediska letošního roku. Jsem velice ráda, že jste připomněla třicet let, což je významné výročí, a těch výročí prožíváme letos několik. Jednak od Palachova týdne, ale na podzim si také připomínáme svatořečení Anežky Přemyslovny, což je významný svátek, který předcházel listopadovým událostem.
Mám také tu čest a štěstí, že se mohu pohybovat na akcích, které se například odehrávají při mších, kde slouží monsignore Petr Piťha, který sloužil requiem za Jana Palacha. Připomínal Palachovu oběť jako výzvu, ke které se dnes hlásí kdekdo, ale ne všichni domysleli vzkaz Jana Palacha, který nám z té doby do dneška předal. Zároveň vím, že profesor Piťha připravuje spoustu akcí směřovaných ke svatořečení Anežky Přemyslovny.
Já osobně jsem devadesátá léta prožila velmi dobře, protože jsme měli možnost soukromého podnikání, kterému se dařilo, takže euforie devadesátých let se vlastně přelila do realizace podnikání a tady jsme také práci a zaměstnání měli.
Takže nesouhlasíte, že devadesátá léta mohou za současný stav?
Je možné, že tam mohla být sousta chyb a záměrů, o nichž řadoví občané neměli povědomí, ale byla možnost se snažit podnikat. Nyní bych řekla, že jsme v situaci, kdy musíme jít dál. Něco se nastavilo dobře, něco možná špatně, ale musíme jít dál, opravovat chyby. Možná získat lepší náladu, ta situace mě trápí tím, že občané rezignovali a jsou depresivní. A je otázkou, proč?
S tím souvisí i to, jak historii učíme děti. BIS otevřela tuto diskusi s tím, že obsah dějepisu ve školách je zastaralý a je silně cítit sovětským vlivem. Učíme děti historii správně? V souvislostech? Jak zastavit zbytečné učení dat a učit návaznosti?
Možná překvapím vás i sama sebe. Dlouho jsem netušila, co tím vlastně v BIS mysleli. Jestli výhrady k husitství, nebo k národnímu obrození, které pod vlivem sovětských sil nemohlo být... Nicméně měla jsem možnost setkat se s knihou a přednáškou našeho historika, který zemřel v roce 1999, Josefa Kalvody. Byl významným českým politologem, žil v Americe po únoru 1948. A jak čtu jeho práci, vidím, že máme ve výuce dějepisu dluhy, které bychom měli napravovat. Znalosti obecně si zaslouží doplnit informacemi, které nám nebyly dány. Považuji to za důležité. Tento názor mám pouze několik dní.
Jak vnímáte kritiku vůči prezidentovi Miloši Zemanovi? Například historik Pavel Kosatík o něm uvedl, že se mstí za život. Profesor Martin C. Putna kritizoval jeho pití, herečka Martha Issová uvedla, že Zeman je zodpovědný za duchovní úpadek národa a že Češi se mají dobře, tudíž nemají potřebu se duchovně povznášet a Zeman to podporuje, protože je za to zodpovědný. Také slýchávám, že národ nerozděluje ani tak Zeman, jako jeho odpůrci, kteří z každé akce udělají politický protest. Jak to tedy je?
Lidi, které jste jmenovala, nemám v úmyslu komentovat. A co se týká prezidenta Miloše Zemana, tak respektuji to, že byl zvolen většinou, byť ne příliš výraznou, ale přeci jen většinou. Takže je potřeba tuto volbu respektovat, protože o tom demokracie je. A zároveň upozorňovat na kroky, s nimiž nesouhlasíme. Na konkrétní kroky, ale ne na vágní argumenty.
A co zahraniční politika prezidenta Zemana, co se týká Ruska a Číny, před čímž varuje BIS ve zprávách?
Je otázka, jaké informace má BIS. Poslanci a senátoři nemají všechny informace z kategorie utajených. Některé záležitosti by navíc měly být odborné a odpolitizované, protože naše země především úpí v tom, že nemá investice. Ať už se to týká technologií, dopravní infrastruktury – naše Česká republika je v zoufalém stavu, v neschopnosti realizovat jakékoliv investice. To už mi skutečně vadí.
Těch věcí je více, režisér Jan Hřebejk vyzval v kalendáři Revue Forum na letošní rok, abychom šli do ulic. Filozof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa tvrdí, že je správná doba na nové Občanské fórum. Je? A co vítáte více, vyjádřit se ve volbách, nebo vyjít do ulic?
Samozřejmě, že vyjití do ulic považuji za nesprávné. Je nutné se zapojit do politických aktivit, je potřeba oslovit občany, ať už si nespokojený člověk vybere politickou stranu, nebo nějakou začne budovat. Nechá se zvolit a pak má možnost budovat věci kolem sebe. To je přijmutí odpovědnosti, a občané ani netuší, jak je to náročné. Mnohem náročnější, než takzvané vyjití do ulic. To by muselo dojít k výraznému porušení práv.
Česká politika je hodně rozdělená, jak vidíme ve Sněmovně. Mediální podnikatel Jaromír Soukup chce založit hnutí, stejně tak europoslanci Pavel Telička či Jaromír Štětina. Zdá se, že rostou jako houby po dešti. Potřebuje Česká republika další politická hnutí a strany?
Vím vždy jen ono oznámení prostřednictvím médií, že úmysl založit hnutí mají. Nechť to určitě zkusí. Budovat politické strany je poměrně náročnější a opravdu složitější. Jsme všichni jen lidé, to znamená, že je velice obtížné, aby strany neopouštěly své ideové zakotvení. Pokud k tomu dojde, tak strany ztrácejí svůj kredit. Vše je vývoj a ocitli jsme se v situaci po listopadu 1989. Naše historie však netrvá jen od listopadu 1989, ale podstatně delší dobu.
Lidé by se měli zajímat o své okolí a každý na svém místě vzít zodpovědnost za to, co koná, a konat práci co nejlépe právě s tou zodpovědností. Ke své rodině, ve své práci anebo poukazovat na problémy ve věcech veřejných. Co mi velmi vadí a co by každý měl velice dobře sledovat – když dojde k tomu, že důležité pozice obsadí lidé, kteří do voleb šli už pouze pro pozice a v momentě zvolení zapomenou, proč by měli sloužit.
Běžný volič ale má problém toto včas odlišit.
Je to pracné, je třeba politiku a politiky sledovat a studovat jejich chování.
Avšak u mnoha obyvatel právě stále platí jejich názor, že politika se jich prý netýká, že oni stejně nic nezmění.
Politika se týká každého občana, každý musí vzít svoji zodpovědnost na místě, kde je, a najít si tu cestu, jak upozornit na věci nesprávné.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
