Fotogalerie: - Vídeňská volební neděle
Jak byl v rakouských médiích prezentován Norbert Hofer a jak Alexander Van der Bellen? Dávala média nějak najevo své preference?
Tohle je otázka na poměrně rozsáhlou analýzu textů, na kterou tu není bezprostředně ani čas, ani prostor. Takže jen ve velmi obecné rovině a od oka jsem si nevšimla natolik vyhroceného endorsmentu jednoho z kandidátů, jako tomu bylo v případě českých prezidentských voleb. Nicméně je pravda, že média, jako jsou Der Standard nebo Die Presse, byla obecně kritičtější k tomu, co nazývají „pravicovým populismem“, čili k Hoferovi a Svobodným. O tom, že by novinářský mainstream podporoval Hofera, se tedy mluvit nedá. Podpora Van der Bellena ale nebyla až na výjimky tak okatá a všimla jsem si, že komentátoři věnovali docela prostor analýze problémů před nějakým laciným osočováním voličů. To je spíš česká specialita. Nicméně zase jen na základě malé sondy do novin se mi zdálo, že oddechnutí většiny mainstreamu po oznámení výsledků bylo poměrně hlasité.
Co znamenají zvolení Alexandra Van der Bellena a porážka Norberta Hofera pro Rakousko?
Funkce prezidenta nemá nijak velkou politickou a rozhodující roli, je to role ceremoniální, a nikoliv role hybatele nějaké velké, či dokonce systémové změny. Je ale otázka, jestli by takovou roli mohl sehrát i Hofer s jeho radikální rétorikou. Osobně si myslím, že ne a že tu šlo o prolomení určité symbolické a psychologické hranice. Samozřejmě pro liberálně smýšlející Rakušany je to určitá satisfakce, nebo spíš náplast na bebíčko, které se ale rozhodně s výhrou Van der Bellena nezahojilo. Je to psychologické vítězství, na kterém se dá jistě stavět. Svobodní svůj záměr stavět dál politicky na Hoferově úspěchu už oznámili. Dá se předpokládat, že o totéž se pokusí také jejich političtí oponenti.
V českém případě jsme před pár lety sledovali velmi napjatý a polarizující souboj o Hrad mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem s důsledky, které pokračují do dnešních dnů, a musím říct, že má pro mě už často nestravitelně absurdní podobu. Něco podobného lze očekávat i v Rakousku, které ztratilo stabilní ukotvení v politickém středu. Takže Van der Bellen bude mít co dělat, aby v úřadu jako sjednocující (a nikoliv rozdělující) aktér vůbec obstál, a to i přes to, že v politickém stylu se od prezidenta Zemana skutečně značně liší. Nejde jenom o politický styl, ale jde o to, že stav společnosti v Rakousku (a nejen tam) přeje polarizaci, která ústí do nesmiřitelných pozic v rámci veřejného prostoru a de facto k ukončení sdílení stejného politického prostoru. Nebudu zastírat, že tohle je skutečně problém.
Další vývoj a posilování, nebo naopak oslabení Svobodných bude nicméně záviset hlavně na nové vládě kancléře Christiana Kerna, která vznikla 17. května po rezignaci kancléře Feymanna v důsledku právě prezidentských voleb a jako pokus o určité zmrtvýchvstání koalice. Volby má Rakousko naplánované na rok 2018.
Jak v průběhu sčítání (od neděle do pondělí) vystupovali oba kandidáti a jak další rakouští politici?
Vzhledem k napjaté situaci se většina z nich během pondělka zdržela nějakých bombastických komentářů a spíš se vyčkávaly výsledky sčítání, které probíhalo. Podobně těsné a svým způsobem zlomové volby Rakousko v posledních letech a možná vůbec nezažilo.
Nicméně v neděli po vyhlášení výsledků hlasování bez korespondenčních hlasů byli oba kandidáti poměrně optimističtí. Naopak zaznamenala jsem, že představitelé sociální demokracie výsledky nijak konkrétně nekomentovali a podobně se zachovali i politici z lidové strany. Obě strany spíš udržovaly neutrální postoj, i když bylo očividné, že Hofer není jejich preference. Zřejmě tu zvítězily taktika a obavy z polibku smrti v případě otevřené podpory Van der Bellena, který měl punc alternativy právě k vládním stranám. Předseda NEOS (noví liberálové) Strolz se v reakci na výsledky pozastavil nad tak malým rozdílem v podpoře s tím, že prezident by měl stavět mosty a snažit se překlenovat rozdíly. Takže v jeho slovech zněl určitý skepticismus.
Jak byste zhodnotila nového prezidenta Rakouska Van der Bellena jako politika?
Van der Bellen je v politice od 70. let 20. století, kdy působil především v sociální demokracii. Od roku 1994 byl členem strany Zelených a působil jako jejich poslanec parlamentu a předseda klubu. Byl tak předseda strany od roku 1997 do roku 2008. Sám pochází z rodiny emigrantů ze sovětského Estonska, i když vyrostl v Rakousku. Jeho matka byla Estonka a otec Rus nizozemského původu. Vzděláním je ekonom a je profesorem hospodářství na vídeňské univerzitě. Celkově je to tedy v podstatě kariérní politik s univerzitním zázemím, který se v rakouské politice pohybuje dlouho, z toho skoro 22 let v té vrcholné, byť za menší politickou stranu.
Je víceméně levicovým liberálem, či konkrétněji: patří k zeleným liberálům s proevropskými postoji, takže zdůrazňuje členství Rakouska v EU jako záruku rakouské budoucnosti a nepatří k euroskeptikům. Na druhou stranu odmítá připravovanou TTIP a v jeho programu znělo docela dost sociálních témat i otázky lidských práv a podobně. Podle očekávání má spíš prouprchlické názory, což mimochodem odpovídá zkušenosti jeho vlastní rodiny. Takže v našem žargonu jde o takzvaného sluníčkáře, i když ten pojem používám pro jeho negativní konotaci nerada, protože analyticky není nestranný.
Jak se v médiích a na sociálních sítích projevují stoupenci Van der Bellena a jak stoupenci Hofera? Jsou ochotni uznat porážku, nebo vítězství zpochybňují?
Porážku už oficiálně uznal prezidentský kandidát Norbert Hofer, což je směrodatná informace v daný moment. Je ale pravda, že jeho stranický šéf Strache už v neděli naznačil, že výhra Van der Bellena by byla manipulací a rakouský tisk o určitých náznacích tímto směrem píše. K nějakým pokusům o zpochybnění voleb ze strany Svobodných může dojít. Zatím tomu ale nejnovější facebookové statusy Stracheho ani Hofera nenasvědčují. Oba se už začali orientovat na budoucnost, tj. na parlamentní volby v roce 2018.
Další věc je, že pojem stoupenec Van der Bellena a Hofera je pro druhé kolo voleb tak trochu zavádějící. Je to proto, že v něm hrál roli efekt volby menšího zla či volení proti. Ne všichni voliči Van der Bellena jsou jeho stoupenci, a naopak ne všichni voliči Hofera byli jeho stoupenci, či dokonce podporovateli Svobodných. V komentářích a sítích přijali však ti, kdo za Van der Bellena hlasovali, výsledky s úlevou, ale bez nějakého triumfu.
Myslím ale, že podobně těsné výsledky dají prostor pro spekulace nejrůznějšího typu včetně argumentu o zmanipulování nebo falšování voleb. K tomu nahrává také celkově polarizující atmosféra a poměrně silná nedůvěra právě voličů Svobodných v institucionální mechanismy a establishment. Takže některé hlasy o podvodu a manipulacích se už ozývají. Jistě se najdou tací, kteří Van der Bellena jako prezidenta nebudou uznávat. Naopak jsem ale také zaznamenala komentáře, které Svobodné otevřeně vinily z toho, že po neúspěchu Hofera hrají předvídatelně „oběti“ perzekuce. Podobné komentáře ukazují na polarizaci ve společnosti a na růst nedůvěry v institucionální procesy.
Sledovali jsme rakouské prezidentské volby:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
