Jak jste vnímala letošní oslavy 17. listopadu a fakt, jakým stylem na Albertově vystoupil a k lidem promluvil prezident Miloš Zeman?
Jeho projev jsem četla a byla jsem z něj opravdu zděšená, protože v něm byly výhrůžky směřované k lidem jiného smýšlení. Leckomu by se mohlo zdát, že to, co pan prezident říkal, tak by mohl podepsat. Jenže úplně absurdní je, že jeho slova byla namířená přesně proti těm lidem, kteří hájí nějaké morální principy. Jeho slova jakoby začala přesahovat do poloh, které už jsou hodně nebezpečné. Demokracie ale přece spočívá v naslouchání těm druhým a ne v jejich likvidaci – sice zatím pouze slovní. Taková mluva je proto pro mne velmi nebezpečná. Jakoby začínalo něco hnít. Slovy Shakespeara mi připadá, že je něco shnilého ve státě dánském.
Jaké „výhrůžky“ máte přesně na mysli?
Protože mám Zemanův projev zrovna na stole, tak to konkrétní z něj přečtu. Třeba mne nadzvedlo, když říkal, že každý má právo vyjádřit svůj názor, ale opačný názor nesmí být ve svobodné společnosti umlčován a označován různými nálepkami nebo dokonce nadávkami jako extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté. Jenže je paradoxem, že Zeman to otočil a vlastně řekl: nechme tady mluvit xenofoby nebo islamofoby a rasisty! To je přece úžasný obrat! Člověk najednou žasne, že nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost. Zeman také zmínil, že argumentem není řev, a že řev je projevem fašistů... Já ale mohu říci, že na tom shromáždění, na kterém jsem 17. listopadu promlouvala já (na Náměstí Míru), žádný řev nezazníval. Naopak tam byla slyšet laskavost a solidarita, což je přesně opak toho, co Zeman tvrdil. A to, co jsem měla na mysli, když jsem hovořila o výhrůžkách, tak obsahuje pasáž, jež odcituji: „Žijeme ve svobodné společnosti, kde vymývání mozků je obtížnější, ale to neznamená, že neexistuje. Existuje manipulace, která má spoustu krásných názvů. Někdo se prohlašuje za ´value leaders´, čili za hodnotové vůdce, a prohlašuje o sobě, že právě on je oprávněn říkat nám, jaké hodnoty máme, či nemáme sdílet.“
Jenže zrovna tady prezident pravdu nemá! A pokud národu sděluje, že je mezi námi nějaký ´value leader´, který prohlašuje, že právě on je nám oprávněn říkat, jaké hodnoty máme sdílet, tak ať jeho jméno řekne nahlas! Podle mne totiž nikdo takový mezi námi není.
Ale budu citovat dál. Podle Zemana se jiný prohlašuje zase za ´opinion leader´, tedy za vůdce veřejného mínění. A to jsou zpravidla rádoby elity, které se tímto způsobem snaží pouze zviditelnit, aniž by je kdokoli zvolil, a tedy oprávnil k takovému postoji. A to úplně nejstrašnější označení – stále cituji z projevu Zemana - se jmenuje ´opinion makers´, což jsou tvůrci veřejného mínění. Lidé, kteří se takto nazývají, pak dle Zemana pohrdají občany a domnívají se, že občané jsou něco jako plastelína. Já bych ale k tomu panu prezidentovi důrazně vzkázala, že toto není rozhodně pravda. Ať tady opět někoho jmenuje a řekne, kdo jsou ve skutečnosti ti ´opinion leader´ a ´opinion makers´! Víte ale v čem je největší problém? Že se prezidentovi nikdo nevyrovná v medializaci, protože co řekne on, tak přeberou veškeré deníky. A kdo má názor jiný, tak už takovou publicitu nemá. Není tam proto rovnováha.
Psali jsme:
Jenže Miloš Zeman také říkal, že hlas prezidenta republiky má být hlasem národa, nikoli hlasem médií. Prý by měl rozhodně pohodlnější život, kdyby hlasem médií byl, ovšem dostal by se do rozporu se svým národem. Je jasné, že tato slova spojil s migrací, neboť většina lidí je proti plošnému přijímání migrantů, což je nyní logické už z důvodu pařížského masakru...
Strach máme všichni, ovšem člověk se narodil, aby strach přemáhal. Strach je vždycky nástrojem mocných. Nahnat nám strach a potom nás lépe ovládat - to je přesně to, o co šlo od zapálení Reichstagu Hitlerem. Tahle metoda je ostatně známá již dávno, ale každý ji vždycky nějakým způsobem jen recykluje. Ono to jen zdánlivě vypadá, že my, co voláme po solidaritě s imigranty a v úterý jsme se proto sešli na Náměstí Míru, tak sem chceme přivést milióny lidí, kteří nám destabilizují naši zemi. To je ale špatně pochopeno. My voláme pouze po tom, abychom přijali odpovědnost za to málo, co můžeme k nám vzít. V době bosenské války tady přece bylo asi 30 tisíc muslimů a nikdo proti nim nevystupoval, neboť o nich ani nikdo nevěděl. Když skončila válka, tak se pak dvě třetiny těchto lidí vrátily domů a třetina tady zůstala. To jsou ale lidé, kteří se zapojili do naší společnosti a pracují a ani nijak ortodoxně nehájí svoji víru. To, co se stalo v Paříži, je samozřejmě strašné. Jenže strach, který v nás posléze vzešel, zároveň nahání vodu na mlýn těm řečem, abychom odsoudili jakoukoliv možnost pomoci. Soucit a solidarita jsou přece nejdůležitější vlastnosti člověka a když se jich zbavíme, tak co nám zbude?
Tomu rozumím. Ale zase na druhou stranu právě muslimové dost často nemají soucit se ženami – utlačují je, kamenují je, ženy v jejich společnosti nemají prostě rovnost. Možná, že toto mnohým Čechům vadí a napadá je, že když se tito lidé nedokáží chovat dobře ani ve své vlastní společnosti, jak se potom budou chovat k nám? Také jejich právo šaría je dost odlišné od evropského kontinentálního práva...
Pokud já vím, tak právo šaría se neuplatňuje všude. V různých muslimských zemích jsou různé vlády a je tam i různý silný vliv státu, jako třeba v Saúdské Arábii, kde problém je. Náš svět přitom nemá problém s muslimskými zeměmi obchodovat a spolupracovat. My sami si musíme hodnoty trochu srovnat a ujasnit si, co chceme a koho chceme. Musíme ale vzít v úvahu i fakt, že uprchlíci v Evropě nemohou uplatňovat právo šaría, neboť tady platí naše zákony. Takže strašit tím, že tady bude nějaká celosvětová vláda muslimů, je nesmysl. A kdo je vůbec schopný takto přesně predikovat, když jsou naše předpovědi tak krátkodobé? Vždyť nevíme, co bude za deset let, natož za padesát let! Když bychom byli skutečnými křesťany a ukázali skutečné křesťanské hodnoty, tak ty hodnoty by byly nakažlivé pro každého člověka dobré vůle. A na ty extrémisty je tady policie a tajné služby, prostě tento aparát je tady od toho, aby nás chránil. Nemůžeme přece ze všeho udělat princip kolektivní viny!
Nenapadlo vás, že z toho strachu, co se po pařížském masakru šíří, nyní budou chtít těžit další lidé, další extremisté? Třeba co ty masivní policejní manévry v Bruselu, kde údajně také hrozily atentáty, dokonce belgická policie tam zasahovala kvůli údajné bombě v blízkosti evropských institucí? Ve čtvrtek ráno zase letadlo směřující z polské Varšavy do egyptského letoviska Hurghada nouzově přistálo v bulharském Burgasu po hrozbě, že je na palubě bomba. I když se tento incident později vysvětlil, tak přece – nezdá se vám, že se najednou různé ataky začaly šířit poměrně lavinovitě?
Přece se ukazuje, že většina lidí, co v Paříži útočila, žila v Evropě dlouho, takže to nebyli lidé z venku a nepřišli k nám spolu s nynější uprchlickou vlnou. Takže co s tím chcete dělat, když ti lidé jsou již dlouho součástí naší společnosti? Navíc tam na místě útoků přece byli i muslimové, kteří chránili oběti... Nemůžeme v této věci generalizovat. Vždycky se musíte dívat na každého jednoho člověka zvlášť; někteří ti lidé byli v hledáčku tajných služeb třeba dlouho a zřejmě unikli. Vždyť přece ti uprchlíci utíkají právě před tímto násilím! To nejsou lidé, kteří to násilí šíří, ale kteří kvůli násilí ztratili domov.
- TÉMA: Teror v Paříži
Polsko dalo minulou sobotu, tedy bezprostředně po útoku v Paříži, ústy svého ministra pro evropské záležitosti Konrada Szymańského najevo, že po pařížských útocích nevidí politickou možnost, jak splnit rozhodnutí Evropské unie o rozdělení uprchlíků podle kvót. A k tomu se posléze přidal vicepremiér Andrej Babiš, který řekl, že bychom měli následovat Polsko. „Juncker v řešení migrační krize totálně selhal, jeho nápad s kvótami je nesmysl,“ řekl Babiš. Souhlasíte s ním?
Ani já jsem nikdy nebyla stoprocentním přívržencem kvót v žádné oblasti, protože kvóty vždycky přicházejí v úvahu jenom tam, kde je určité násilí, tedy tam, kde není žádná jiná možnost, jak něčemu pomoci. Je to vždycky zoufalý krok, který se objevuje, když to jinak ošetřit nejde. O kvótách bychom ovšem nemuseli hovořit, když bychom přijali nějaký malý počet uprchlíků sami, tedy dobrovolně. Podle mne je problém právě v tom, že my nechceme vůbec nic - odmítáme i imigranty z Itálie, či z Řecka a to je úplně šílená situace, neboť nějak se situace řešit musí! Nikdo přece po nás nechce, abychom přijali tolik migrantů, co Německo, proč ale neudělat to málo, co můžeme, a nepřihlásíme se k nějaké odpovědnosti? Politici všeobecně počítají se strachem lidí: čím více se zvedá v lidech strach, tak tím lépe se s nimi manipuluje. No a když se politici začnou stavět na stranu těch rázných zákroků, tak to dělají hlavně proto, že mají pocit, že tím získají body u lidí. Vzpomeňme si ale tady na Masaryka, který měl odvahu si stoupnout před lidi i s něčím nepopulárním. Skutečný státník, když hájí nějakou hodnotu a je o ní přesvědčen, tak totiž může stát i proti celému národu.
Pojďme se ještě vrátit k Zemanovi. Co říkáte tomu, že se kvůli jeho slovům z Albertova strhla taková mela? Třeba ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) řekl, že Miloš Zeman překročil "veškeré meze". Byli ale i další, co Zemana zrovna nešetřili. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg dokonce řekl, že prezident má naprostou pravdu, že Češi nejsou xenofobní, ale jejich prezident ano. Byla to podle vás oprávněná kritika Zemana?
Samozřejmě! Zabrat Albertov a stát tam pak po boku pana Konvičky, tak to je pro mne naprosto nepřijatelné, protože náš prezident tak stojí po boku sil, které sice volají po toleranci, ale volají po toleranci vůči lidem, kteří žádnou toleranci nevykazují. A navíc těm druhým prostor berou. To je ovšem strašné snížení laťky pro celý náš národ, protože to nás opravdu vede až ke dnu. Namísto aby nás vedli nahoru, tedy ke statečnosti a k odpovědnosti a k laskavosti, tak v nás budují strach. A prezident stojí vedle lidí, kteří volají po násilí? Já nejsem obdivovatelkou pana Konvičky, dokonce jeho řeči nijak nesleduji, ovšem vím, že on rozhodně nevykazuje toleranci vůči určitému náboženství. Pak ale není možné, aby takovýto člověk a s takovými názory stál vedle prezidenta a navíc v den, který patří studentům, svobodě a otevření našeho prostoru!
Senátor Jan Veleba (SPO) mi ale v rozhovoru řekl, že Miloš Zeman stoprocentně nemá žádné osobní styky s Blokem proti islámu a ani s Martinem Konvičkou. A že na pódiu se Zemanem stál právě i Konvička, se dá podle něj snadno vysvětlit, neboť Blok proti Islámu, který Konvička vede, ohlásil na 17. listopadu shromáždění na Hradčanské náměstí, ovšem když přišla informace, že Zeman bude na Albertově, tak to shromáždění pak Blok přeorganizoval právě na Albertov. Takže to nebylo dle Veleby tak, že by prezident přišel za Blokem proti islámu, ale oni spíše přišli na Albertov za příznivci SPO...
Nezlobte se, ale to si pan Veleba snad dělá legraci! Vždyť k prezidentovi nepustí ochranka vůbec nikoho a najednou tam pustí - nejenom na ono shromáždění, ale i na pódium - pana Konvičku? To je přece směšné! Ostatně jsem četla už před 17. listopadem, že se vědělo, že tam bude pan Konvička a že pan prezident řekl, že tam vystoupí poblíž. Takže to není hra na náhodu, že se na pódiu oba dva náhodně postavili!
Patřil podle vás tento den vskutku připomínkám 17. listopadu 1989 a 1939? Byla to podle vás důstojná připomínka těchto událostí, když se na náměstích pískalo a provolávalo proti všemu možnému?
Je dobře, že lidé dávají najevo, že tady není jen jeden proud, jako třeba v severní Koreji, kde všichni volají jedno heslo. Že se všude možně demonstrovalo? To je současně znak rozdílné společnosti. Asi to je nevyhnutelné, ale mne na tom nejvíc vadí násilí. Já jsem měla na Náměstí Míru totiž velmi laskavý a mírumilovný projev a snažila jsem se být objektivní a stejně mi přišlo pár hrubých urážek. Ta netolerance z druhé strany je poměrně smutná. Vnímám jiné názory a dokonce sama v sobě musím překonávat strach - to není tak, že bych byla předem rozhodnutá jít jedním směrem, vážím všechna pro i proti. Ovšem ta druhá strana je zcela netolerantní, což mne zaráží. Takto bych já nikdy nemluvila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
