Zmínil jste, že čím vyšší řídící struktury naší armády, tím mohutněji naddimenzované. Jak na tom tedy je nyní ona nejvyšší vojenská struktura?
Trochu bych to upravil jednou starou anekdotou: Setkali se tři plukovníci – jeden byl darmošlap, druhý darmožrout a třetí byl také z generálního štábu.
Začal jste hodně zostra. Předpokládám ale, že máte v rukávu nějaké to historické srovnání, jímž si svoje úvodní vyjádření obhájíte...
Správně. Při studiu archivních materiálů se člověk dostane k zajímavým číslům a někdy je možné je srovnat s čísly současnými. Takže jsem našel systemizovaný počet příslušníků hlavního štábu pro rok 1938 a v nedávném denním tisku pak systemizovaný počet příslušníků generálního štábu z roku 2022. Velmi zajímavé čtení. V roce 1938 byli pro hlavní štáb tabulkově určeni jeden armádní generál, jeden divisní generál, čtyři brigádní generálové a deset plukovníků. Připomínám, že tehdy jsme měli pouze tři generálské hodnostní stupně, dnes máme čtyři.
V roce 2022 byli pro generální štáb tabulkově určeni jeden armádní generál, jeden generálporučík, čtyři generálmajoři, osm brigádních generálů a osmdesát pět plukovníků. Srovnání plánovaných hodností ve vrcholné vojenské instituci let 1938 a 2022 je tedy 6 : 14 v generálech a 10 : 85 v plukovnících. Ještě nějaký dotaz na toto téma?
Ano. Můžete ukázat nějaké srovnání počtů jednotek tehdy a nyní? Třeba je k tomu poněkud zvláštnímu (ne)poměru nejvyšších hodností opravdu důvod?
Schvalujete přirovnání Ukrajiny k Československu v roce 1938?Anketa
Nyní máme u pěchoty a výsadkářů asi 25 rot, u tankových jednotek tři roty, u dělostřelectva šest baterií a u letectva čtyři bojové letky. Obecné srovnání pozemních a leteckých jednotek let 1938 a 2022 je tedy 770 : 30 v rotách, 300 : 6 v bateriích a 55 : 4 v letkách. Obojí je samozřejmě mírového počtu. Takže opakuji, ještě nějaký dotaz?
Asi přejdeme k druhé otázce. Ale přece jen. V roce 1938 a dnes stojí v čele oné instituce armádní generálové. Popište stručně, co během svého funkčního období dokázali?
Generál Ludvík Krejčí za oněch 57 měsíců v čele instituce zvládl zcela zásadní proměnu organizační struktury mírové armády, která díky tomu v roce 1938 dosáhla 21 divizí (tolik máme dnes rot). Za stejnou dobu bylo postaveno asi 10 000 pevnůstek na hranicích s Německem, která po připojení Rakouska přesáhla dva tisíce kilometrů. Pod jeho vedením připravená organizační struktura dokázala v září 1938 během jednoho týdne povolat, vystrojit, vyzbrojit a rozmístit válečnou armádu o síle více než jeden milion mužů. Za onu dobu Ludvík Krejčí postoupil z hodnosti divisního na armádního generála, přičemž měl válečnou zkušenost velitele divize na sibiřské magistrále a mírovou praxi velitele divize a zemského vojenského velitele.
Generál Karel Řehka se nyní nachází ve funkci 38 měsíců. Má válečnou zkušenost velitele čety v Kosovu, velitele roty a zástupce velitele praporu v Afghánistánu, mírovou praxi zástupce velitele divize v Polsku a v několika spíše kancelářských než velitelských funkcích. Po jmenování do nejvyšší funkce byl během tří let třikrát povýšen, z brigádního na armádního generála, aniž by k tomu byly jiné důvody než prestižní. O nějakých organizačních změnách v armádě během jeho působení není obecně nic známo. Máme stále k dispozici asi tři desítky setnin, vyzbrojených vcelku obstarožní technikou, většinou pocházející z osmdesátých let minulého století. Případná schopnost všeobecné mobilizace je dnes pravděpodobně nulová. Ale po více než pěti letech máme konečně nové baťohy.
Na poslední tiskové konferenci paní ministryně obrany prohlásila, že byla uzavřena rámcová dohoda ohledně nákupu německých tanků Leopard 2A8. Co mi k tomu povíte?
Raději začnu opět zlehka. Vědět, že tiskovka paní ministryně je opravdu poslední, tak bych se tam chtěl snad i podívat. Ale vážně, nedávno jsem vám říkal, že s Leopardy se asi nedá nic dělat, neboť vše podstatné bylo rozhodnuto již v roce 2022. Tehdy nám Německo nabídlo 28 tanků Leopard 2A4 jako kompenzaci za naši tankovou výzbroj poskytnutou Ukrajině. Z německé strany to nebyla žádná laskavost či oběť, poslali nám něco ze svých skladových zásob.
Opravdu musíme posuzovat německý dar tak příkře? Přece jen 28 tanků není maličkost. Náš tankový prapor měl tehdy ve výzbroji tři desítky tanků T-72M4CZ, takže vlastně došlo ke zdvojnásobení naší tankové síly…
Nedošlo, protože německé tanky ty naše pouze nahrazují. Nebudu se pouštět do srovnávání těchto dvou strojů, jsou diametrálně odlišné, takže dotaz na jejich bojové možnosti by měl směřovat na zkušeného tankistického trupiéra. Náš původní tankový prapor měl historickou trojkovou strukturu, zavedenou již v padesátých letech, tedy četu o třech tancích, rotu o deseti tancích, prapor o 31 tancích – tři roty po deseti a tank velitele praporu. Pokud bychom u této struktury zůstali, tak by německý dar nenaplnil požadované počty, dvě čety by měly o tank méně a tank by chyběl veliteli praporu. Zároveň však bylo třeba přejít na standardní strukturu tankových sil aliance (četa o čtyřech tancích, rota o 14 tancích), takže německý dar nám naplnil pouze dvě tankové roty ze tří. První Leopard dorazil ještě na konci roku 2022, první rota byla vyzbrojena v roce 2023, druhá rota vloni. S příchodem nové výzbroje byly staré tanky T-72M4CZ vyřazovány.
Takže německý dar směřoval k tomu, abychom postupně přešli na německou tankovou techniku, tedy abychom neuvažovali o nákupu amerických, francouzských, jihokorejských či britských tanků?
Přesně tak. Přijetí německého daru 28 tanků Leopard 2A4 z nás udělalo budoucí uživatele německé tankové techniky. Ze strany Berlína šlo o precizně vykalkulovaný plán. Jejich dar pocházel ze skladů a nás pouze posunul na dráhu uživatele, aniž by vyřešil naše potřeby.
Rozeberte to podrobněji...
Kouzlo spočívá v detailu. Rozhodnutí ohledně přechodu na alianční strukturu tankových jednotek bylo zcela v pořádku z hlediska organizačního, operačního i logistického. Německý dar nám však naplnil jen dvě roty ze tří, a proto naše vláda v listopadu 2024 schválila nákup zbývajících 14 tanků za 3,98 miliardy korun. Zdá se, že šlo o dobrý kauf, výzbroj pro tankový prapor alianční struktury za cenu méně než 100 milionů korun za kus. Při nákupu zbývajících tanků však vůbec nebyly řešeny otázky servisu, oprav a dodávek náhradních dílů. To bylo obsahem nové smlouvy z letošního léta, za komplexní servisní podporu na dobu až sedmi let zaplatíme dalších 6,16 miliardy korun. Součástí této dohody by měl být slib, že nás snad naučí provádět servis a opravy vlastními silami.
V tiskovém materiálu ministerstva obrany je v této věci uvedeno, že „dohoda obsahuje přesný časový rámec, který bude státní podnik přibližovat k zajištění servisu“. Co znamená ono „přibližování“ je ale ve hvězdách...
Takže ze čtyř miliard je najednou deset. Vyplatí se to vůbec?
Pravděpodobně ano, hlavně v tom, že po čtvrt století působení v alianci konečně naše tanková jednotka přechází na její organizační standardy. Problém vidím spíše v perspektivě. Bez ohledu na oslavné řeči není pro nás tank Leopard 2A4 ničím jiným, než přechodným typem určeným pro výcvik. Ono není snadné přejít ze struktury 3-10-31 na strukturu 4-14-44. Musí se změnit všechny taktické šablony, způsob myšlení nejen celé osádky, ale také velitelů všech stupňů, aby se plně zautomatizovalo jak při bojové činnosti (či jejím nácviku), tak v logistickém zabezpečení.
Nebyla tedy žádná alternativa?
Alternativy existují vždy. Přechod na alianční strukturu se mohl provést s tanky T-72M4CZ, pokud by se doplnil jejich počet. Strojů schopných modernizace bylo dost, případně se jich mohlo poslat na východ o několik méně. Výcvik v nových organizačních strukturách tak mohl být ještě několik let prováděn s naší technikou, přičemž veškeré finance potřebné na doplnění počtu tanků a na jejich opravy a servis mohly zůstat doma. Obecně řečeno, oněch deset miliard nemuselo odejít do zahraničí, zůstaly by v naší ekonomice.
Řekl jste, že jsme získali pouze přechodné stroje k tankovému výcviku. Jaká je tedy budoucnost tankového praporu?
Nyní již čistě německá. Získané tanky Leopard 2A4 budou sloužit předpokládaných sedm let, přičemž za tuto dobu – pokud bude dostatek tankistů – získáme velmi dobře vycvičený kádr tankového praporu. Vzhledem k přijetí původního německého daru však nebude z finančních důvodů možné, abychom při modernizaci nakupovali jiné tanky, než nové verze německého tanku Leopard. Ostatně právě proto byla před několika dny ministerstvem podepsána závazná objednávka 44 tanků verze Leopard 2A8. Celková cena činí 32,8 miliard za tanky, kursová záloha pět miliard a takzvaná bohemizace (všimněte si užitého německého termínu) dalších 1,49 miliard. Rozhodně se nebojme, že by všechny uvedené prostředky nebyly utraceny, takže celková suma činí 39,3 miliardy. S platbami za tanky Leopard 2A4 a jejich servis to je celkem 50 miliard korun.
První tanky nové verze by snad k nám měly dorazit v roce 2028, úplné dozbrojení praporu lze předpokládat asi v roce 2030. Je však docela pravděpodobné, že v té době budou tanky Leopard 2A8 zastaralé. Již jsme o tom hovořili v době, kdy naši ministranti prosazovali kontrakt na „dvě-A-osmičky“, v odborném tisku se objevily obsáhlé informace o tom, že druhý prototyp tanku Leopard 2A-RC 3.0 prošel úspěšnými zkouškami na vojenském cvičišti. Přičemž tato verze má v blízké budoucnosti nahradit všechny verze Leopardu 2, včetně „dvě-A-osmiček“.
Proč tedy dosluhující ministerská garnitura podepisuje smlouvu, která nás zavazuje k odběru tanků, které mohou být za pouhých pět let zastaralé?
U koaličních vlád ODS to přece není první případ. Smlouva o nákupu transportérů Pandur byla podepsána v polovině března 2009, o týden později byla Topolánkově vládě vyjádřena nedůvěra a v první květnové dekádě nastoupila vláda nová. Nemám žádnou zkušenost se systémem provizí při nákupech vojenské techniky, ale v minulosti jsem podepisoval několik smluv ohledně hypotéky či pojištění. A vím, že první moje platby směřovaly na zaplacení provizí pracovníků, kteří se mnou ony smlouvy podepisovali. Ale možná to je u zbrojařů jinak a provize se tam nedávají...
Zdá se, že německý dar 28 zastaralých tanků ze skladů je pro nás darem danajským. Můžete k tomu uvést nějaký příklad z naší historie, kdy předčasné rozhodnutí přineslo později nečekané negativní důsledky?
V roce 1943 rozhodlo naše exilové ministerstvo obrany, že brigáda ve Velké Británii bude proměněna na brigádu obrněnou. Rozhodnutí bylo správné, snažilo se nedostatek vojáků kompenzovat zvýšenými počty bojové techniky. Ovšem vybavení brigády britskou technikou nakonec znamenalo, že mohla být nasazena jen v rámci britských sil, nikoli amerických. Šlo hlavně o logistiku, americké týlové jednotky nemohly zabezpečovat logistiku naší brigády s tanky Cromwell. Hypoteticky tedy můžeme říci, že pokud by naše velení prosadilo vyzbrojení brigády americkými tanky (jako například Francouzi), bylo by její nasazení na jaře 1945 v sestavě Pattonovy armády možné. Co by tato skutečnost znamenala pro osvobozování českých zemí a pomoc pražskému povstání, to si může domyslet každý sám.
Při úvahách o Leopardech mám pak další historickou reminiscenci. V březnu 1939 se Němci zmocnili mimo jiné 219 lehkých tanků vzor 35. Z nich 112 nasadili v září 1939 při agresi proti Polsku a 118 v květnu 1940 při útoku na Francii, rozhodně tedy nešlo o nějakou zastaralou techniku ze skladů. Faktem je, že tyto tanky, jež se nikoli malou měrou podílely na úspěšných německých agresivních akcích v letech 1939 a 1940, nám nebyly nikdy zaplaceny, stejně jako další bojová technika. Včetně zbraní, které od nás Německo koupilo krátce před březnem 1939.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Je v pořádku, že pořizujeme německé tanky Leopard?
autor: Jan Rychetský
