Tehdy to začalo. Roky před Majdanem. Profesor Drulák a zapadlá data

23.2.2022 4:45 dop. | Rozhovor

Rusko má pravdu, když se odkazuje na slib před třiceti lety, že NATO se nebude přibližovat k jeho hranici. ParlamentnímListům.cz to řekl zkušený diplomat, bývalý první náměstek Ministerstva zahraničí, někdejší velvyslanec ve Francii a pedagog profesor Petr Drulák. Upozorňuje, že Západ udělal fatální chybu v roce 2008, kdy na bukurešťském summitu z podnětu USA a za podpory střední Evropy nabídl Ukrajincům otevření dveří do NATO. Velký problém si podle profesora Druláka západní svět udělal bombardováním Srbska a uznáním Kosova, což dnes Rusko s oblibou využívá.

Tehdy to začalo. Roky před Majdanem. Profesor Drulák a zapadlá data
Foto: Repro Youtube
Popisek: Diplomat a pedagog, prof. Petr Drulák

Pane profesore, vojenské akci Ruské federace předcházelo formální uznání dvou separatistických republik na východě Ukrajiny. Putin rovněž vystoupil s projevem, kde nabídl vlastní výklad historie Ukrajiny a zpochybnil její státnost. Bylo možné z jeho slov vyčíst i další možné kroky?

Kdybychom se drželi onoho projevu, pak lze očekávat prakticky cokoliv, protože velmi tvrdě napadl samotnou myšlenku ukrajinské státnosti a označil ji za produkt Sovětského svazu a že jejím architektem byl Vladimir Iljič Lenin. Následně vysvětlil, že Ukrajina jako stát nikdy neexistovala a její nárok státem být není historicky odůvodněný. Takže pokud bychom se drželi jenom Putinova projevu, dalo by se čekat cokoliv. 

Anketa

Obejdeme se bez ruského plynu?

92%
hlasovalo: 22273 lidí

V našem prostředí se mnohokrát objevil komentář, že šlo o podobně historicky nesmyslný projev, jaký pronesl svého času Adolf Hitler o Československu ve smyslu, že jsou zde sudetští Němci utlačováni a kráceni na svých občanských právech. Co říci na takové srovnání?

Obecně se mi analogie mezi Hitlerem a Putinem vůbec nelíbí, nedává to historický smysl. Putin je někdo jiný než Hitler a srovnávat dnešní Ukrajinu s Československem v roce 1938 je další nesmysl. Takové analogie tu nejsou. Je to spíš tak, že ti, kdo tyto analogie používají, to dělají za účelem další eskalace, která ovšem vychází naprázdno. Přímý vojenský střet s Ruskem nikdo nechce a Západ ho dopředu vylučuje. Srovnávat Putina s Hitlerem mi přijde jako zbytečná exhibice. Je to nesrovnatelné a nesedí to.

Pokud jde o situaci v těch dvou separatistických republikách, které dávno nebyly pod kontrolou Kyjeva. Změní se fakticky něco? Obavy, že Rusové tuto linii překročí a budou například bombardovat Kyjev, se nenaplnily. Lze ve vztahu k těm dvěma okresům mluvit o fait accompli?

Fait accompli to určitým způsobem je, protože Rusko postavilo Ukrajinu a ty, kteří ji podporují, před hotovou věc. Fait accompli znamená hotová věc. Tak to je. Na druhou stranu jde o určitou změnu. Je sice pravda, co jste říkal, protože ty dvě separatistické vlády byly podporované Ruskem, jsou tam loutkové vlády, které závisejí na vůli Kremlu, a nešlo o žádné autonomní jednotky. Nicméně akt uznání má určité následky. Poměrně dost se tím komplikuje diplomatické řešení, které by předpokládalo, že si Ukrajina zachová svou teritoriální celistvost. Donedávna se jako s jednou z možností pracovalo, že tu bude neutrální Ukrajina. Jde o finský model, tzv. finladizace. Tedy byla by tu Ukrajina respektující zájmy Ruska a Rusko by respektovalo její teritoriální integritu, a tohle se teď mění. 

Přítomnost ruských vojsk na ukrajinském území je z hlediska mezinárodního práva další porušení. Dostáváme se do situace, kdy se ztěžuje diplomatické řešení a Evropská unie a USA budou muset reagovat.

Lze odhadnout dlouhodobé důsledky tohoto ruského kroku pro geopolitickou situaci v Evropě? Přichází doba, kdy poroste tlak na úplné přerušení vztahů s Ruskou federací?

Nejprve se zdálo, že sankce, s nimiž chce nyní Západ reagovat, jsou cílené vůči osobám či entitám přímo zapojeným do konfliktu, ale ostré, silné a plošné finanční sankce zůstanou v zásobě. To se během úterý změnilo. Pokud toto všechno vytáhl Západ na stůl, pak to vypadá, že Západ nejspíš nasazuje všechno, co má, a Putin už nemá co ztratit. Jediné, co by ho ještě mohlo trápit, jsou náklady okupace, které ponese. Pakliže Západ ostrými sankcemi vystřílí všechen svůj prach, už mu nezbude jak reagovat v případě dalšího vývoje. Pokud reakce Západu znamená závažné finanční sankce a konec Nord Streamu 2, tak coby Západ ztrácíme jakoukoli další páku na Putina.

Ptáte-li se na celkové dopady, je třeba říct, že se nacházíme uprostřed rozehrané hry, která nějak dopadne a během několika dalších měsíců se dohraje. Celkové následky proto závisejí na tom, co všechno se ještě stane, a dnes je těžké mluvit o dlouhodobých dopadech. Situace není hotová a zcela jistě ještě k něčemu dojde. Lze určitě očekávat další utlumení vztahů mezi Ruskem a Západem, naopak patrně posílení vztahů mezi Ruskem a Čínou, jakkoli Číňané tuto politiku úplně nepodporují. Peking dal sice silně najevo, že podporuje pozici Ruska, ale na druhou stranu je Čína poměrně konzervativní velmoc a nerada vidí, když dochází k brutálnímu porušování suverenity a změně hranic, protože je sama na tyto věci citlivá. Nemůže proto Číně vyhovovat to, co Rusko na Ukrajině dělá, a koneckonců tam má i svoje zájmy. Čína se neustále staví do pozice zastánce suverenity jako principu. Podpora Číny tomuto ruskému kroku bude nejednoznačná, ale z druhé strany budou západní sankce rusko-čínské spojenectví utužovat. To je zřejmé. 

Pokud jde o zastavení Nord Streamu 2, část evropských politiků dlouho zmiňuje možnost nahradit ruský plyn zkapalněným americkým plynem. Tam se ale mluví o podstatně vyšší ceně. Je něco takového vůbec reálné? Není to z říše pohádek?

Takový scénář považuji za nežádoucí, protože je to všechno mnohonásobně dražší. Musíme brát v potaz i širší kontext, protože o plynu mluvíme v souvislosti se zelenou tranzicí. To je velmi problematická věc, když vystupujeme ze všech fosilních paliv a stáváme se závislejšími na plynu. Jestliže se tyto věci odehrávají v rámci zelené tranzice, musíme uvážit ekologickou náročnost dobývání i přepravy zkapalněného plynu třeba z Blízkého východu. Navíc si nejsem jist, zda je to vůbec realizovatelné. Nevím o tom, že by existovala kapacita, která by dokázala tak rychle ruský plyn nahradit zkapalněným plynem. Je to celé problematické ekonomicky, ekologicky a otázka je, do jaké míry je to vůbec uskutečnitelné. 

V souvislosti s eskalací rusko-ukrajinských vztahů se dlouho mluvilo o tom, že by vojenskou akcí Putin víc ztratil, než získal. Takový názor vyjadřoval nejen prezident Zeman, ale i exministr zahraničí Schwarzenberg a mnozí další. Nakonec k tomu došlo. Mnozí si kladou otázku, co z podniknuté akce Rusko bude mít. Co získá? Anebo naopak nemá co ztratit?

Rozlišoval bych dva vstupy na Ukrajinu. Možná si vzpomenete, že Biden v prosinci mluvil o malé a velké invazi, pokud to zjednodušíme. S tím, že je rozdíl v tom, jak budou USA reagovat na malou invazi a velkou invazi. Pak prezidenta Bidena okřikli jeho poradci a vysvětlili, že to tak nemyslel a že jakékoli porušení suverenity bude znamenat sankce. Pokud ovšem dojde k nasazení těch nejtvrdších sankcí, pak Putin nebude mít co ztratit a bude mít naprosto volnou ruku. 

A co se týče plusů a minusů té samotné intervence? Vojenská přítomnost zcela jistě znamená nemalé finanční náklady pro ruský stát, politicky proti Rusku postavila celý Západ. Co tohle Putinovi přináší?

Ano, je to určitě nákladné. Pro odpověď na otázku, proč to Vladimir Putin udělal, bychom se museli dostat do jeho hlavy. Spíš se domnívám, že to byla chyba. Ale dokud ta hra není úplně dohraná, tak nevíme.

Podstatné je, že se tu hraje o osud Ukrajiny. Rusko opakovaně říkalo, v posledních měsících velmi důrazně a naléhavě, že chce záruku, aby se Ukrajina nestala členem NATO. Toto byl centrální bod všech možných ruských požadavků. Západ dával najevo, že se o tom s Ruskem nebude bavit. Putin možná dospěl k názoru, že v této otázce se Západem nehne a že v tom prostor pro diplomacii není a Západ tomu nechce a nedokáže vyhovět. V tu chvíli přichází s kroky, které mají celou věc maximálně zkomplikovat. Ve smyslu: Pokud počítáte, že Ukrajina bude jednou v NATO, tak já si vezmu takový kus Ukrajiny, aby mě to neohrožovalo. Je možné, že tohle je logika Vladimira Putina, ale je to pouze moje spekulace.

Co se týče podmínky o vyloučení možnosti vstupu Ukrajiny do NATO, je namístě? Debata o tři dekády starých zárukách, že se Aliance k ruským hranicím nebude přibližovat, je známá. Je takový požadavek ze strany Ruska oprávněný?

Myslím, že takový požadavek je namístě. Ne všechny požadavky, se kterými Rusko v prosinci a na počátku nového roku přišlo, jsou oprávněné. Některé určitě ne. Tak to ale bývá. Když jdete do vyjednávání, přicházíte s balíkem požadavků, z nichž některé jsou oprávněné a některé nejsou, a následně s partnerem domluvíte, co je přijatelné pro oba. Co se týče NATO, nejde pouze o odhalení časopisu Der Spiegel, ale už i na stránkách amerických archivů jsou dokumenty z doby, kdy se v roce 1990 Američané s Rusy bavili a dávali najevo, že rozšiřování NATO vůbec nepřipadá v úvahu. Jestli si tehdy Sovětský svaz odnesl z těchto jednání tento dojem, tak byl naprosto správný. Američané ho sdíleli, nebylo to předmětem nějakých sporů, ani se o tom nejednalo. USA daly najevo, že rozšiřování NATO nepřichází v úvahu, a nejednalo se o tom z důvodu, že to tehdy všem přišlo jako natolik nereálné, že není potřeba o tom jednat. To se v těch dokumentech všechno dá najít. 

Samozřejmě je pravda, že vzhledem k atmosféře roku 1990 neexistoval žádný závazek. Bylo to natolik mimo realitu, že nebylo potřeba nic oficiálně sepisovat. Proto mají pravdu ti, kdo říkají, že žádný závazek o nerozšiřování NATO nebyl porušen, ale Rusové mají také pravdu, když říkají, že to Západ slíbil. V tom je pravda na straně Ruska. Pak bohužel přichází rok 2008 a fatální chyba, kdy Bushova administrativa spolu se středo- a východoevropskými státy včetně České republiky protlačila na bukurešťském summitu perspektivu otevřených dveří vůči Ukrajině a Gruzii. Oponovaly tomu tehdy Německo a Francie. Tyto státy zajistily, že tehdy nebyla spuštěna žádná příprava na členství Ukrajiny v NATO, takže šlo o politickou deklaraci bez reálných kroků. Jenže se tím celá věc dala do oběhu a část Ukrajinců se v tom začala vzhlížet, pochopila to jako příležitost a šlo o jednu z věcí, která pomohla rozvrátit a destabilizovat Ukrajinu. Bukurešťský summit z roku 2008 je fatální chyba Západu. Realisticky uvažující lidé chápou, proč má Rusko problém s tím, aby severní pobřeží Černého moře bylo pod kontrolou NATO, což se do roku 2014 týkalo i Krymu. Proto si ruský požadavek, aby Ukrajina nesměřovala do NATO, zasloužil jinou reakci než jasné a jednoznačné odmítnutí, že se o tom s Ruskem vůbec nebudeme bavit. 

Prakticky celý Západ od první chvíle mluví o tom, že Rusko se vojenskou akcí dopustilo porušení mezinárodního práva, a je proto nutné nasadit ostré sankce. Stále je však připomínána otázka Kosova, kde Západ nejen porušení mezinárodního práva a teritoriální integrity Srbska neodsoudil, ale naopak podpořil. Nejprve bombardování bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, pak jednostranné odtržení části území. Není namístě dnes mluvit ve vztahu k porušování mezinárodního práva o pokrytectví? Nedal tehdy Západ najevo, že mezinárodní právo bere jako trhací kalendář?

Kosovo byla jednoznačně chyba, která se Západu opakovaně vrací. Kdykoli Rusko podnikne nějakou akci, kterou destabilizuje země ve své zájmové sféře, používá Kosovo jako příklad. Byla to samozřejmě velmi problematická operace, došlo k porušení mezinárodního práva a tehdy to Západ vysvětloval, že se jedná o humanitární intervenci. Putin dnes dělá něco podobného, protože jeho argumentem bylo, že lidem na Donbasu hrozí genocida. Přesně tento argument byl v roce 1999 použit na obranu kosovských Albánců. Z tohoto hlediska bylo Kosovo chybou, na kterou už tehdy řada lidí, kteří dokázali vidět trochu dál než jeden den dopředu, poukázali. U nás například bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier, ale také Václav Klaus, v té době předseda Poslanecké sněmovny. Ten poukazoval na problematičnost nejen intervence NATO, ale později i uznání Kosova. Bylo zřejmé, že jde o velice citlivý a problematický krok, kterého se dopustila Clintonova administrativa za podpory Francie, Německa a všech evropských velmocí. V rámci NATO v roce 1999 panoval celkem konsenzus s výjimkou států jako Česká republika a Řecko, které to podpořily se zaťatými zuby.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Radim Panenka

Ing. Jozef Síkela byl položen dotaz

Zákaz spalovacích motorů

Co jste jako ministr průmyslu udělal nebo v nejbližší době, například během našeho předsednictví, uděláte pro zrušení nebo přinejmenším odálení zákazu spalovacích motorů? Nebo už připravujete nějaké dotace pro lidi, aby si mohli elktoauta pořídit?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ožehavé téma – Zelenskyj a kokain. „To na něm zjistit nelze,“ řekl odborník. Ledaže by přišla druhá fáze...

10:50 Ožehavé téma – Zelenskyj a kokain. „To na něm zjistit nelze,“ řekl odborník. Ledaže by přišla druhá fáze...

„Kocáb prezidentem, bude víc legrace,“ říká s nadsázkou psycholog a uznávaný odborník na drogovou pr…