Česká republika před několika hodinami rozhodla o zvýšení bezpečnosti na veřejných místech, hromadných akcích a dokonce bude střežit zelenou hranici s Německem. Myslíte, že má tento stát na podobná opatření vůbec lidi – ať už pod vnitrem nebo obranou?

Není to tak dlouho, co jsem u vás v ParlamentníchListech.cz četl názor jisté významné osobnosti, která konstatovala, že dnešní mladí muži ve vojenském věku, tedy okolo svých 18 let, se starají akorát o to, kam si dát vytetovat kérku či který kadeřník jim vytvoří lepší letní sestřih. Samozřejmě tak velká bezpečnostní opatření kladou velké nároky na jejich „lidské jištění“, tedy na vojáky, policisty. Jenže ti pak ale v případě akutního nasazení budou chybět jinde.

Sama česká armáda na podobné zátěže není příliš připravena, ale já věřím, že i přesto všechny potřebné úkoly zvládne. Máme skutečně dobré odborníky a hrdé vojáky třeba ve velení Generálního štábu. Rovněž bude třeba zatraktivnit vojenskou službu profesionálů, tedy aby mladí muži o tuto práci stáli spíše než o ty kérky na svých pažích či krku. Stejně tak jako bude třeba zvýšit vojenskou či brannou přípravu na všech typech českých škol. Prostě to tak je. De facto jsme už nějaký čas ve válce, zatím se o tom nahlas nemluví, evropští politici se tohle bojí pojmenovat přesně a otevřeně. Jen kladou květiny na krvavá místa a tváří se dojatě. Možná i tak se strachem čekají, zda nekřísne ona pomyslná jiskra a nezvedne se široký lidový odpor – i bez květin a jejich dojetí.

Ptám se proto, že i třeba mnohem lidnatější a na terorismus připravenější Francie povolává do zbraně kromě armády, policie a četnictva také 2500 dobrovolníků, z řad bývalých vojáků a policistů. Koho ale chce povolat český stát, když chybějí dvě třetiny plánovaného počtu aktivních záloh, posily jen tak hned nebudou, a přesto, kdo má zájem, není přijat?

Existuje branná povinnost všech zdravých mužů do 60 let věku – v případě ohrožení země je povinností všech zdravých občanů pomoci v obraně vlasti a hájení jejich hranic. Otázkou je, zda je možno občany k tomu přinutit, třeba i silou, rozkazem. Navíc neexistuje cílený branný výcvik, umějí třeba naši občané zacházet s jakoukoliv zbraní? Taky se ptám, zda existuje mezi českými občany ještě nějaká národní hrdost, respekt a úcta k našim mravním, občanským, kulturním, politických hodnotám a tradicím. A zda je tedy u většiny občanů ČR vůbec ještě zájem něco hájit.