U stánku s peticí proti islámu: Toto je ta ,,Naštvaná matka" a členka ODS z Konvičkova hnutí, která v Olomouci čelila rozhořčení muslimů. Posuďte sami její slova

Vaše jméno se v posledních dnech objevilo v médiích právě v souvislosti s olomouckým incidentem, kde vás měli slovně napadnout muslimští vysokoškolští studenti u stánku s peticí proti uprchlickým kvótám. To byla vaše první zkušenost s muslimy?

Já opravdu nemám s muslimskou komunitou vůbec žádné zkušenosti z minulosti. To byl můj první kontakt, který mě utvrdil v tom, že se opravdu musíme nějak vymezit proti islamizaci Evropy, která hrozí v České republice.

Co jste v ten moment přesně cítila, strach?

Já jsem si uvědomila jednu věc: Pokud se setkám s partou výrostků a chuligánů, tak mám nějaké životní zkušenosti, roky a praxi ve zvládání podobných situací, mám dvě dospělé děti. V takovém případě strach nemám a situaci zvládnu. Jestliže by ovšem mezi nimi nebyl vysloveně psychopat. Ale tato skupina působila dost hrozivě právě proto, že cítíte, že s nimi není možná žádná diskuse. To je o tvrdém nátlaku.

... Mám opravdu obavy, když to vidím. Neumím si představit, že se nám po Olomouci budou producírovat skupiny frustrovaných a nudících se imigrantů. Zrovna jsem viděla video, jak se borci někde potloukali, šla kolem dívka, začali na ni mluvit, ona nekomunikovala, snažila se jim vyhnout, tak ji prostě zbili. To je prostě strašné. Lidé mají strach, to je to nejhorší. Pak, když je někdo napaden, tak mu raději ani nepomohou. I kolegyně mi říkala, jestli z toho ještě raději nechci vycouvat. „Vždyť ti může někdo ublížit,“ povídala mi. A o to jde – dneska ještě odvážní být můžeme, protože nám toho ještě moc nehrozí, zde ještě není islámská komunita – a uprchlíci – tak rozšířená. Nyní ještě lidé nemají problém podepsat petici. Ale za pár let by bylo třeba mnohem větší odvahy. Proto problém musíme řešit teď, aby nás bylo co nejvíc – abychom to zlomili.

Jak jste dospěla k tomu, že nás islám ohrožuje? A jak jste vlastně přišla k panu Konvičkovi?

To je těžká otázka, já se o věci veřejné zajímám celý život. Někdy zhruba před rokem a půl či dvěma jsem si řekla, že prostě nemůžu vyřešit všechny problémy světa, a začala jsem informace přijímat více selektivně. Já jsem se o islám nezajímala, záměrně jsem se tomu vyhýbala, protože už mi to hlava nebrala všechno – to byla Ukrajina, ekonomika, demokracie a já nevím, co všechno. Tak jsem se zaměřovala jen na témata, v nichž jsem si byla jistá, že jim rozumím a mohu v nich něco udělat… Martina Konvičku znám už strašně dávno, letmo jsme se setkali v nakladatelství Votobia, a měla jsem ho z těchto důvodů v přátelích na Facebooku. On pořád dával příspěvky o islámu a mě to tak rozčilovalo! Já si zásadně nikoho neblokuji, nikoho z přátel nevyhazuji, nic nemažu a podobně… A po nějaké době jsem si řekla: Doprčic, já se musím podívat, co ten Martin furt řeší. Tak jsem jeho texty opatrně začala číst a vnímat a velmi rychle mě to přesvědčilo, že řeší sakra zásadní věc, a začala jsem se jí rovněž zabývat intenzivněji.

Já jsem před pár dny zcela náhodou hovořila s dánským psychologem Nicolaiem Sennelsem, který pracoval s muslimskými delikventy v kodaňských věznicích (rozhovor ZDE). On má dosti razantní názor na islám a obranu proti němu – radí nám zavřít si hranice, vystoupit z Unie… To je pro někoho jako z jiné planety, přitažené za vlasy; jiní jsou rádi, že nám přichází radit někdo, kdo má bohaté zkušenosti… Jak to vidíte vy? Nepřehání to?

Ona je důležitá jedna věc: ano, někteří lidé to mají takto „ostře“ postavené a někteří ještě ne. To „ještě ne“ říkám záměrně. Já jsem s tím totiž také dlouho bojovala. Opravdu si přesně pamatuji na svůj okamžik prozření, protože jsem si pořád říkala: proboha, islám je náboženství, tolik lidí ho vyznává. Přece je nemůžeme omezovat. Nemůžeme jim nakazovat, že jejich víra je špatná. Přemýšlela jsem, jak to řešit. Seděla jsem u počítače, četla zase jeden příspěvek a zjistila jsem, že ano, my musíme opustit tezi, že islám je náboženství. On žádným náboženstvím, jak ho vnímáme, prostě není. To když si uvědomíte, už nemáte problém nazvat věci ostře. Když jsem včera viděla video nějakého kamioňáka z Calais, jak tam opravdu imigranti běhají, naskakují a naprosto bez skrupulí si otevírají návěsy, vlezou dovnitř a vlastně řidiče ohrožují, tak to je úplně jiná civilizace, jiný svět, jiný přístup – normální invaze! Úplně stejně jako pan Sennels proto vidím jediné řešení v zavření hranic, jen tak máme šanci minimálně Českou republiku ochránit a vytvořit z ní jeden z posledních ostrůvků svobody. Protože zde u nás – včera jsem například viděla fotku kluka, který měl napsáno na tričku něco jako „Islám je zlo“. Dovedete si představit, že by v podobném tričku chodil v Německu nebo v Británii? Tam si to absolutně lidé nemohou dovolit. Podívejte, jak je Pegida umírněná, ale je to proto, že tam svoboda slova už není! My ji ještě máme. Sice je nepříjemné, když někdo proti vám cosi nehezkého říká a útočí na vás, ale zatím ještě pořád zde toleranci máme… Proto mi jako jediná možnost připadá vystoupit z EU, zavřít hranice a uchovat si volnost, kterou ještě máme.

Pro mnohé je váš přístup xenofobní... Nevadí vám, že vás část okolí vnímá jako rasistku?

Lidí, kteří toto říkají, je několik skupin. Nejhorší, proradná je skupina osob, které mají peníze z onoho multi-kulti režimu, lidé z různých neziskovek a podobně. Ti jsou nejvíc útoční, agresivní, ale neberu je vůbec vážně. Pak jsou lidé, kteří se záměrně o věci nezajímají, jsou povrchní – s těmi se dá dejme tomu mluvit. A do třetice jsou zde muži a ženy, kteří mají strach. Kteří jsou situací zastrašeni, nechtějí ji vidět, protože by museli některé věci razantně pojmenovat a nějak je řešit. Ostatně to bylo vidět v rozhovoru s Janou Černochovou, který vyšel v ParlamentníchListech.cz (odkaz). Byl dobrý, zajímavý, ale čtenářka našeho facebookového profilu upozornila na jeden důležitý moment. Řekla, že paní Černochová mluví o islamismu, a ne o islámu. Trošku se formulací posunula a najednou začíná mluvit o islamismu, ale nic takového neexistuje. Prostě je jenom jeden islám. V tom já cítím tlak politické strany či lidí, kteří jsou okolo Jany Černochové, aby zmírňovala svá vyjádření a aby tímto způsobem vlastně islám omlouvala. Kdo mluví o islamismu, tak de facto omlouvá islám. Co se týče útoků na mě, musím říci, že je toho čím dál méně. Když napíše pan Hrebenár článek, kde si mě bere do pusy, tím se vůbec nezabývám, to nemá smysl.

Říkáte, že islám je jen jeden. Chcete říct, že tedy vůbec nerozlišujete muslimy a radikální muslimy? Všichni přece nejsou stejní…

Já jsem dospěla k teorii, kterou všude prosazuji: Je absolutně nesmyslné posuzovat islám podle muslimů! A to ani podle hodných, ani podle radikálních. Vy přece nemůžete ideologii objektivně posoudit podle lidí, protože vy nemůžete vědět, kolik je takových a kolik těch druhých. Proto já se striktně držím úzu, že problémem je ideologie jako taková. Jediné, co se dá posuzovat, jsou pravidla, která jsou dána muslimům, aby je dodržovali. A maximálně se dá posuzovat podle imámů, podle hlasatelů, kteří hlásají džihád. Jen oni jsou těmi, kteří reprezentují islám jako osoby. Když to máte takto nastavené, nemáte pak problém vnímat jednotlivé osoby chápavěji: Když nám na petiční stánek přišel syrský student, který studuje v Olomouci, s tím, že je muslim, mluvil perfektně česky a chtěl podepsat petici, samozřejmě to velmi oceňuji. Bylo to hezké gesto. Znamení, že naše cesta je správná, protože mezi muslimy je spousta lidí, kteří si uvědomují, že nemohou nikoho uzurpovat, že musejí dodržovat pravidla, mají i kritické myšlení... Chtějí se eventuálně z islámu vymanit. Ještě k tomu sice nedospěli, ale kdyby na ně nebyl silný tlak, tak by možná chtěli. Ale oni nejsou těmi, kteří přicházející zlo zastaví. To musíme opravdu my!

Pokud toto čte řada muslimů nebo muslimek, kteří nemají žádné radikální úmysly, vychovávají své děti, smířili se s tradicemi, do nichž se narodili, a možná o tom „vymanění“ třeba i uvažují, asi se jim vaše slova neposlouchají s příjemným pocitem… Není vám některých v tomto smyslu líto?

Ano, s ženami v islámu je opravdu problém. Musím říci, že když se bavím s lidmi, čím se zabýváme, tak na argument, že islám je zlo, protože ponižuje ženy, má málokdo nějaký protiargument. To je tak silné téma, že je snad pochopitelné pro každého. Bohužel vidím na ženách muslimkách, a to i místních konvertitkách, jak se radikalizují, fanatizují, protože nechápou… Ale to je zase jenom nutnost podívat se na islám jako na ideologii – ony si říkají: „No, on ten můj chlap, on mě sice týrá, ale on je prostě takovej...“ Omlouvají jednotlivé excesy.

Nesouvisí to tak trochu principiálně s něčím, jako je syndrom týrané ženy? „Proč jste patnáct let byla s mužem, když vás týral?“…

Ano. Ale úplně stejně postavené to není, protože týraná Češka…

… Může svobodně odejít, to chcete říct?

Ano, společnost takové jednání jednoznačně odsuzuje, a i když se děje, tak to neznamená, že týrání v islámu je na jiné úrovni. Tam je totiž ideologické, schvalované a jsou k němu muži dokonce vyzýváni! To je rozdíl a zase tkví ve zmíněné ideologii, v postoji islámské společnosti.

Vrátím-li se k petiční akci Bloku proti islámu, pokud naši politici záležitosti „zabukují“ a kvóty pro přidělování uprchlíků přece jen nakonec projdou, jak to vidíte pak? Co budete dělat dál?

Na to těžko i pomyslet... Lidem v mém nejbližším okolí i lidem, kteří přijdou k petičnímu stánku, radím: Soustřeďme se na to, co můžeme udělat teď. Nenechme se rozhodit představami budoucnosti, co by kdyby… Samozřejmě musíte mít promyšlenou nějakou strategii a bezpochyby Blok proti islámu ji má.

V tuto chvíli vláda kvóty odmítá, my je odmítáme také. Jediné, co mohou lidé udělat – a to nejvíc: Dejme podpis na petici. Na to se nyní soustředíme nejvíc, abychom také prostřednictvím petice mohli mluvit s lidmi, diskutovat s nimi. Je to skvělá věc, jak jim otevírat oči přes toto téma. To mě tak moc zaměstnává, že určitě nesedím doma a nespřádám plány do budoucna. Poslední dny nás tak strašně zahlcují událostmi, že skutečně musím operativně konat každý den a není ani čas, aby se vedení Bloku proti islámu někam sjelo a tři dny spolu v klidu rozebíralo jakési koncepce a strategie. Tím neříkám, že je nemáme. Ale mimo jiné všichni pracujeme a podobně…

Rozumím tomu tak, že prostě jednání probíhají jinak. Tomu koneckonců pomáhají dnešní elektronické způsoby dorozumívání, zejména Facebook. Vy jste někde zmínila, že spravujete několik facebookových profilů…

Moje práce je marketingová komunikace, mám několik klientů, kterým samozřejmě spravuji i facebookové profily, proto je pro mě přirozené se v prostředí sociální sítě pohybovat. Spravuji mimoto profil IvČRN Olomouc, pak jsem adminkou profilu Blok proti islámu Olomoucko a ještě mám nově vybudovaný profil Naštvané matky, které se v daném tématu také velmi angažují.

Vy v Bloku proti islámu patříte mezi ty, kteří se domnívají, že by se měl využít politický potenciál toho, v co původní iniciativa IvČRn přerostla.

Ano. Já jsem zhruba čtrnáct dní stála s petičním stánkem na ulici a bavila se s lidmi.

… To je téměř jako předvolební kampaň, s nadsázkou řečeno…

To ano, já jsem předvolebních kampaní absolvovala nepočítaně, tak mohu i srovnávat. A musím říci, že nyní je zájem lidí o veřejné věci absolutně neporovnatelný s tím, jak jsem to cítila v běžné předvolební kampani. Dříve se museli lidé doslova nutit, aby přemýšleli o politice a aby se zapojovali. Dnes je zájem lidí naprosto spontánní a velmi silný. Je logická úvaha, že je třeba záležitosti více politicky ovlivňovat jakýmikoliv prostředky, které jsou legálně k dispozici. Proto přišel první krok vytvoření spolku, bloku s právní subjektivitou, s organizovanou strukturou, vypracovaným systémem komunikace, se zástupci v regionech… To je prostě nutnost. A když máte jakousi váhu, protože máte registrované členy, i když nejde o politickou stranu, už se s politiky komunikuje zase jinak. Tedy cílem je politiku opravdu ovlivňovat způsobem, abychom zde mohli žít ve svobodné a bezpečné zemi. Pokud se politické ovlivňování nezdaří, vždy můžete do politiky sami vstoupit – to je varianta, která se logicky nabízí.

Myslím, že opravdu se něco láme ve společnosti, protože když máte na Facebooku dosah příspěvku dva tři tisíce, tak je to slušné, standardně se pohybují na 50–70 %, sedm set lidí a podobně. No a my jsme měli na „Naštvaných matkách“, které mají 1 300 fanoušků, příspěvek, který měl dosah 700 000! A můj blog, který jsem napsala o napadení v Olomouci, měl do dnešního dne (průměrně mívám čtenost kolem 2 000) dosah 50 000.

Ještě mě zajímá jiná věc: Vy jste dnes řadovou členkou ODS – jak se vám o tomto tématu hovoří s kolegy?

S těmi, kteří téma sledují, se mi hovoří velmi dobře. Jiní to pro změnu nechápou nebo se brání a jedou na vlně vedení ODS, takže s těmi se zase tak dobře nehovoří. Těm připadají naše aktivity extrémní, zbytečné. Jako občanka jsem navštívila několik poslanců z různých politických stran a vnímám to tak, že oni si ta nebezpečí uvědomují velmi dobře, ale tím, jak jsou provázáni v různých evropských strukturách, v mediálních, elitních, mají jaksi strach věci nazývat pravými jmény.

Takže „politická korektnost“ je špatná?

Ano, to je mor naší společnosti. Heslo „Naštvaných matek“ bylo Návrat přirozenosti, říkat věci tak, jak jsou… Nevím, proč nechtějí razantně zakročit. Politici ODS? Tvrdí, že máme v ČR velmi dobře nastavené zákony a není důvod jakkoliv se více politicky angažovat proti islámu, stačí zákony dodržovat. To mají pravdu, ale problém je, že se zákony nedodržují. Takže co s tím?

Vy jste se jistě ve čtvrtek dívala na pořad Máte slovo s Michaelou Jílkovu, který byl nyní zaměřen na uprchlíky. Co jste si z něj odnesla? Šokovalo vás něco?

Co mě šokovalo, to šokovalo asi každého – vystupování pana Kohouta. Samozřejmě má právo na své názory. Ale co musí každého zarazit, je jeho arogance a neochota poslouchat druhé. Paradoxně nám takový přístup pomáhá. A teď, když se na to ptáte, mě napadla ještě jedna věc: Sociolog Hampl má opravdu svá prohlášení velmi razantní i na Facebooku a podobně a pár se mu jich podařilo i v pořadu sdělit – někteří lidé mají z jeho slov strach a považují ho za extremistu, ale on má pravdu, on pomáhá ty věci řešit, otevírá lidem oči i takovýmto šokovým způsobem.

Co pan europoslanec Jiří Pospíšil?

Je zvláštní, že on jako by hájil náš postoj, že kvóty jsou špatně, ale on má k tomu zcela jiná východiska – má strach, že by to mohlo poškodit Evropskou unii. My naopak doufáme, že ji to poškodí! Názor k řadě témat mají lidé z různých východisek a na to je třeba dát si pozor. Není nutné se sebezničujícím způsobem spojovat s lidmi, kteří mají různé motivace, i když mají stejný cíl.