USA uměle vyvolaly proud běženců do Evropy. Pokrytec Havel a jeho klika zdevastovali stát. Neobjektivita z pořadů ČT přímo prýští. A Trump, Zeman a Putin... Poslanec udeřil

Lze předpokládat, že svět se po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní. Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději a v čem naopak strach?

Osobně nepředpokládám žádnou významnější politickou změnu orientace Spojených států, neboť je jasné, že mnohamluvné předvolební deklarace znějící ze země „největšího světového exportéra demokracie“ nenacházejí později žádného reálného naplnění. Stačí si připomenout plané sliby prezidenta Obamy například o úplné likvidaci věznice Guantánamo či stahování amerických vojsk z četných misí a tak dále.

Současně je také nesporné, že americký politický systém je pod dominantním vlivem rodinného velkobyznysu, kompletně sponzorujícího prezidentskou kampaň demokratů i republikánů. Mocenská role amerického prezidenta je omezená, což ilustruje efekt spojených nádob, kde se předvolební, a částečně odlišné ideologie obou relevantních stran, přelévají dle potřeby a zájmů několika velkopodnikatelských, různými způsoby propletených, klanů. Odpověď na vaší otázku tedy zní: Z rozhodnutí amerických voličů osobně žádnou radost nemám, stejně ani strach, Spojené státy jsou, v tomto smyslu, nevyzpytatelnou a navenek nečitelnou velmocí, kde na vůli jejích občanů záleží vlastně jen okrajově.

Po celém světě se šíří názory, které u nás například reprezentuje Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Předvedl nám Trump skutečně, že cestou k politickému úspěchu může být systematické posilování toho, co je v lidech nejhorší? Lidé prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoli odlišnému...

Halíkova dedukce je naopak šokem pro mnoho jiných lidí, rozhodně ne méně inteligentních, než je on sám. Jeho rétorika nápadně připomíná již okřídlený blud Miroslava Kalouska, že TOP 09 volí jen inteligentní voliči. Mohl bych se pana Halíka v tomto smyslu ptát, proč je tedy ve Spojených státech tolik „nevzdělaných lidí“, když jsou dlouhodobě naším velkým vzorem, a to i ve vzdělávání? Aniž bych stranil Trumpovi, tak si skutečně nemyslím, že by nějak extrémně, či nad americké poměry, akcentoval temná zákoutí lidské duše, spíše si domnívám, že jeho úspěch je podmíněný nekritickou pozitivní diskriminací vámi zmíněných sociálních skupin v neprospěch majoritní části společnosti a obdobných faktorů.

Anketa

Vadilo by vám, kdyby učitelé vaše děti ve škole přesvědčovali, že je třeba přijímat uprchlíky?

Ano

98%

hlasovalo: 20919 lidí

S tím souvisejí i názory, že Západ čeká nacionalistická protiglobalizační revoluce… Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co lidé nechtěli, ať už se jedná o práva menšin nebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Lze říci, kdo má pravdu?

Tak osobně bych nesměšoval nacionalistické tendence a aktuální globalizační hysterii, která se netýká přirozeně jen Západu. Vámi zmíněná „revoluce“ v úvodu otázky, může být, a nejspíše i bude, logickým a přirozeným důsledkem toho, co je v otázce obsaženo v závěru. Nekritická tolerance, pseudohumanismus či různé formy pozitivní diskriminace, a také implementace prokazatelně dysfunkčního multikulturalismu, nejsou zrovna ty pravé hodnoty, na kterých může stát efektivně fungující společnost moderního typu. Jen ty země a zejména jejich politické reprezentace, které si toto uvědomí, budou mít v blízké budoucnosti konkurenční výhodu.

Z vítězství Trumpa se radují všichni, kdo odmítají imigranty. Lze říci, že tímto je definitivně jasné, že v Čechách si už žádný politik, který to myslí vážně, nedovolí přijímat muslimy? Je možné, že se lidé v Česku už naprosto zatvrdili? A vůbec obecně v Evropě, viz názory CSU… Může se stát, že už nebudou chtít politici riskovat případné problémy, které s imigranty přicházejí? Jenže další informace svědčí o tom, že z Afriky stejně budou přicházet miliony migrantů a že tomu nebude možno zabránit…

„Vítačské posthavloidní komunity“ inklinující či přímo napojené na neziskové organizace jsou již natolik přisáté na státních penězovodech, že je ani deklarovaný americký antimigrační odklon nemůže v jejich pokryteckých „promuslimských“ aktivitách zviklat. Jen změní mimikry a místo dřívějším názorem americké administrativy se nyní začnou argumentačně zaštiťovat některými sofistikovaně vybranými evropskými „autoritami“ á la paní Merkelová. Někteří politici ale budou muset své dosavadní paušální vítání kohokoliv bez rozdílu začít již formulovat obezřetněji. Možná alespoň v tomto ohledu naší zemi Trumpův prezidentský úspěch pomůže, ale jak jsem již jednou řekl, tak platí, že americký prezidentský kandidát vždy dobře míní, ale jako zvolený prezident se okolnosti potom rychle mění.

Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo? Jakou odezvu můžeme očekávat v Evropě a v ČR?

Na to je obdobná odpověď jako na předchozí otázku. Jen bych snad k tomu dodal, že jestliže je Trump takzvaně protiimigračně laděný směrem do USA, neznamená to automaticky, že je i obecně protimigrační, zejména když uměle vyvolaný proud běženců do Evropy je dílem především jeho mateřské země. Tento proud je schopen ekonomické a sociální systémy evropských národních států, a potažmo i samotný rámec EU, rychle demontovat a nahrát tak konkurenčnímu hospodářskému prostředí Spojených států. Trump se zatím jen vyslovil, alespoň podle mých informací, proti přílivu migrantů do USA, nikoliv tedy do Evropy. Tudíž bruselské elity zase ani tak otáčet kormidlo nebudou, možná, muset.

Hned v době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta se řada lidí smála České televizi už proto, že bylo zřejmé, jak moc je výsledek překvapil. Část veřejnosti podezírá média z toho, že nejsou objektivní, že ubližují prezidentovi Zemanovi, že straní určitým zájmům. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?

Osobně jsem, a to i na parlamentní půdě, zásadním kritikem kvality politického zpravodajství a publicistiky ve veřejnoprávní ČT. Neobjektivita a nevyváženost z jejích pořadů přímo prýští. Je to dáno zejména aktuální personální sestavou zodpovědných pracovníků ČT, kteří dlouhodobě zcela nekriticky adorují kult osobnosti Václava Havla, a každého a všeho, co s ním souvisí. Myšleno tedy i jakési sebedestrukční pseudohumanistické, ostře prozápadní hodnoty, a naopak vše, co je v protikladu, v tomto případě dokonce i ideologický rámec Donalda Trumpa, fanaticky devalvují.

Globalizace často bere lidem dobře placená pracovní místa a nemá je kdo vytvořit. Menší podniky zanikají a tak nevytvářejí pracovní místa. A zatímco ti majetnější mají víc, část veřejnosti chudne, o čemž se samozřejmě raději nemluví. Bude vůbec někdo skutečně vážně hledat řešení i pro lidi, kteří jaksi nepatří mezi těch pár vyvolených? Je řešením, že se omezí mezinárodní obchod? Do jaké míry lidé přestávají věřit finančnímu systému kapitalismu?

V tomto ohledu se jedná o jeden ze zásadních problémů evoluce lidstva. Buď si jako prioritu zvolíme pokrok a vývoj, a budeme současně respektovat i mnohá negativa s nimi a tedy i s globalizací spojená, nebo je možno na toto jistým způsobem rezignovat, pozastavíme progres nových technologií, omezíme přesuny kapitálu a pracovních sil mezi zeměmi a zachováme tak třeba stávající počet pracovních míst. Fakt, že se stále větší procento veškerého majetku na naší planetě kumuluje u stále nižšího procenta jejích obyvatel, je nesporně zarážející a alarmující. Mnohem více se tak vzdalujeme od skutečně demokratického zřízení, myšleno od vlády systému prolidového, nikoliv od vlády rozličných ekonomických mafií, ke které naopak nyní, pod pláštíkem svobody a obhajoby lidských práv, směřujeme.

Blíží se volby v Německu, ve Francii, v Rakousku. V kontextu Brexitu, do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě?

Domnívám se, že do míry jisté, minimálně nezanedbatelné. Na evropském kontinentě se však zohledňování a preferování jednotlivých osobností v parlamentních volbách zase až tolik nepraktikuje a neodráží, až na ojedinělé výjimky typu Babiš, neboť programy politických subjektů jsou zde často až diametrálně odlišné. Naopak politika americká je, až na nějaké kosmetické rozdíly, již po mnoho let prakticky konzistentní a neměnná. Nepopírám ale, že osoba lídra může jisté procento preferencí přinést, nebo naopak odebrat.

Volba Trumpa ve Spojených státech může být pro evropský vývoj jakýmsi impulsem či nově etablovaným symbolem smyslu boje proti mainstreamu. Za mnohem zásadnější považuji nástup eroze EU, zapříčiněný nezkrotnou touhou některých zemí po ekonomickém ovládání zemí jiných a také snahou o vybudování jakéhosi unitárního superstátu pod dominací největších evropských ekonomik. Na rozdíl od USA je však „starý kontinent“ kulturně nesourodý, neboť melting pot, pomyslný tavící kotel kulturních odlišností, zde nefunguje a tak ani Evropa nikdy nebude jedinou unií států po americkém typu.

V USA se objevily bitky, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko, i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích i v České republice?

Domnívám se, že v přeneseném slova smyslu „rvačky v podhradí“ se již staly pravidelným koloritem prezidentských voleb, neboť někteří myšlenkově prostší lidé jsou natolik přesvědčeni o správnosti své volby a svého názoru do ní promítnutého, že jsou potom ve své naivitě schopni pomáhat hubit celý demokratický systém. A „hradní páni“ se tomu jen usmívají, ať se již jedná o kohokoliv právě na „trůnu“.

Destrukční přístup pouličních intolerantů byl u nás oživen „nepolitickou politikou“ Václava Havla a jeho kliky. Právě díky němu a jeho lidem máme „tu čest“ žít v rozpolceném a morálně zdevastovaném státě, kdy je reálná demokracie určena jen pro úzkou a vyvolenou skupinu lidí, a kdy je hlavní město Praha, se svými kavárenskými elitami, pojímáno jako jediný možný strůjce politických změn v celé zemi. A těmto lidem dnes vadí, že je zbytek republiky v prezidentské volbě demokraticky přehlasoval a situaci stále více vyhrocují. To znamená, že pouliční násilí bych ani u nás bohužel nevylučoval.

Je Zeman svým způsobem „český Trump“?

Tak toto přirovnání, které zaznělo směrem od samotného prezidenta, zatím kulhá jaksi na obě nohy. Oba prezidenti jsou primárně nesrovnatelní, a kdyby i k nějakému takovému srovnávání nyní došlo, paralely v jejich politických aktivitách jsou maximálně po linii některých jednorázových prohlášení. Jistou analogii mezi nimi spatřuji ještě snad jen v pojímání migrace a silně neústupném prosazování vlastních politických názorů. Musím však dodat, že na srovnávání obou je ještě velice brzy, Trump je velkou politickou neznámou, a jak jsem již říkal v úvodu, proklamace v amerických prezidentských volbách se následně velice často odlišují od budoucí reality.

Kdo ze stávajících českých politiků je dle vás schopen u nás provést „národní revoluci“ jako například Orbán v Maďarsku a získat masovou podporu voličů?

Otázkou je: národní revoluci jakého druhu a jaké intenzity? V podmínkách ČR by se nyní jakákoliv revoluce, nesoucí zásadnější změny, odehrávala velice složitě. Silový potenciál levice se pohybuje kolem 60 procent a není sjednocená, u pravice je to až na ta procenta identické. Většinoví občané podléhají apatii, jsou uspokojeni z kosmetických, nic neřešících změn, provedených stále bohatnoucími elitami v jejich prospěch, převážně potom v období před volbami. Aktuálně také nevidím nikoho, kdo by u nás dokázal sjednotit občany a navázat systémovější změnou.

Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, teď se vyjádřil i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA…

Uvidíme, obrazně lze konstatovat, že nelze začít stahovat kalhoty před brodem, když ten je ještě daleko. Jestliže se však v budoucnu Trump jakýmkoliv, byť neparným, způsobem názorově přiblíží Rusku, a pomůže tak k většímu sblížení obou jaderných velmocí, lze to jen pozitivně kvitovat. Opomíjení významu Ruska při řešení zásadních světových krizí, či například pokusy o přibližování se vojsky NATO k jeho hranicím, může mít pro celé lidstvo fatální následky. A informace, že se americká politika bude nyní více orientovat na řešení vnitrostátních problémů, mým uším také velice „lahodí“. Je jich skutečně hodně! Bylo by dobré, kdyby Spojené státy již konečně přestaly s exportem svého typu demokracie a také urychleně opustily pozici největšího četníka planety. Jestli se to Trumpovi podaří, nebude potom americkým prezidentem zbytečně!

U nás v České republice se stále debatuje o otáčení na Východ – má tahle debata vůbec nějaký smysl, když jsme jednoznačnou součástí určitých struktur? Mají tu problém lidé s oficiální linií NATO? A pokud ano, je chyba na straně Severoatlantické aliance, nebo jde o vliv ruské propagandy?

Tak součástí NATO i EU je již přece mnohem více zemí z geopolitického „Východu“. O té „jednoznačnosti“ našeho členství, zejména v Severoatlantickém paktu, bych si ale dovolil vážně pochybovat. KSČM dlouhodobě usiluje o naše opuštění tohoto bloku, který je vmanipulováván do obhajoby politicko-mocenských zájmů Spojených států po celém světě. Někdo by mohl namítnout, že bychom potom zůstali bez vojenské ochrany, což si myslím, že je irelevantní myšlenka.

Jak to?

Mimo tuto vojenskou strukturu bychom totiž naopak pozbyli většinu současných nepřátel a také lze v tomto smyslu konstatovat, že uprostřed EU jsme i s naší paralyzovanou mikroarmádou v relativním bezpečí. Na stole je již ale také vznik společně evropské armády. Samozřejmě, že nová vlna studené války v sobě zahrnuje i propagandu, a to z obou stran. Když srovnám například skladbu informací na proruském serveru Aeronet s vysíláním proamerické České televize, významnější rozdíl v patologickém působení propagandy tzv. Východu a Západu nevidím. A záleží již potom na každém z nás, co si z toho zvnitřní a poté bude ve svých postojích aplikovat.

V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist? A kdo politicky směřuje nahoru a kdo dolů?

Krásná a moudrá slova, bohužel vyřčená pokryteckým člověkem, který něco hlásal a něco jiného konal. Osobně jsem prost nekriticky prezentovat vlastní názory a budovat si nedotknutelný monopol na pravdu. Očividné lži některých proamerických, prosudeťáckých, ale i jinak antivlasteneckých, zejména pravicových, politiků a médií vnímá a snáší tento národ, s dlouhou a zavazující tradicí, velice úkorně, i když oni samotní tento aspekt ve své bezbřehé neomylnosti necítí. Nebudu zde nikoho jmenovat, ale každý dobře ví, o kom asi tak hovořím.

Nahoru teď politicky stoupá ANO, a dejme tomu, že svým způsobem i monotematická Okamurova SPD. Zejména Babišovo uskupení však na to šíření pravdy moc nedá, jen šikovně využívá společenské antipatie k takzvaným tradičním politickým stranám. To, že je v jejich kukaččím přístupu k politice také sofistikovaně zamaskován útok na demokracii jako takovou a zamýšleno její nahrazení neomezeným panstvím velkobyznysu, je bohužel doposud ještě pod rozlišovací schopností českého většinového voliče.

Rozpad TOP 09 pokračuje, přičemž jejich pravicový „konkurent“ ODS začal recipročně odčerpávat jejich voliče. Pravdou zůstává, že i KSČM by se měla vymanit z jakéhosi útlumu a více se politicky „nadechnout“. Pevně však věřím, že náš čas ještě přijde. Dalším aktuálním vítězem na politické scéně ČR, mimo politické strany, spatřuji prezidenta Zemana, který i přes každodenní dehonestující antikampaň hraje svoji ústavní roli dobře, což ostatně potvrzuje jeho obliba českou veřejností.