Určitě jste slyšel o případu, kdy slavný francouzský herec Alain Delon má dostat v Cannes cenu za celoživotní dílo. Okamžitě se objevily protestní petice aktivistek-feministek, které ho různě nálepkují jako rasistu, homofoba a kdovíco ještě. Do podobného šuplíčku informací patří i zpráva z Barcelony, kde škola vyřadila z knihovny Karkulku a Popelku kvůli údajně špatným genderovým stereotypům. Co těmto zprávám říkáte nejenom jako politik, ale i jako psychiatr?
Pokud takto reagují na Alaina Delona, tak plní svoji povinnost. Jsou za to placení. Jsem toho názoru, že každý má dostat příležitost, aby se znemožnil. Když toho využívají, je to jejich právo.
Co se týče vlastního obsahu, tak myslím, že je to příznak nové doby. Ještě před 50, 100 lety se lidé učili ze zkušeností, a to, co je normální, abstrahovali z běžného lidského chování. Zatímco v posledních desetiletích jsou lidé řízeni převážně ideologiemi. Všechno poměřují vymyšlenými idejemi, které nemusejí mít žádný smysluplný vztah k realitě. To je jejich případ. Je naprosto bizarní vymýšlet další druhy pohlaví. Domnívám se, že jsme v oblasti emancipace nejen pohlaví, ale i z hlediska národnosti, barvy pleti a podobně dospěli velmi daleko. Další snahy o dalším zvýhodňování menšin jsou nadbytečné.
Kardinál Duka v rozhovoru pro Aktuálně.cz mimo jiné uvedl, že v české společnosti menšina utlačuje většinu ve jménu liberální demokracie. Je to tak podle vás?
Tyto pojmy mají natolik proměnlivý obsah, že je těžké říci, co reprezentuje liberální demokracii v současné době. Nemyslím si, že menšiny utlačují většiny, ale že se jim někdy věnuje nepřiměřeně velká pozornost. Zase to vychází z ideologie. Z představy Frankfurtské školy, že společnost utiskuje své členy, zejména menšiny. Je to snaha věnovat se především menšinám a právům lidí a zapomíná se na to, že aby společnost mohla fungovat, tak lidé musejí také přijmout povinnosti, které je vedou k práci pro společnost.
Teď opět otázka možná spíše i na psychiatra, i když s politickým podtextem. Jaká je podle vás mentalita takzvaných elfů, kteří na sociálních sítích nahlašují podle nich nevhodné příspěvky. Je to v něčem podobné s nahlašovači až udavači z dřívějších dob?
Naprosto jednoznačně. Jsou to titíž, kteří hlásili podezření z čarodějnictví. Titíž, kteří byli donášet za Rakouska-Uherska, že se někdo věnuje české vlastenecké činnosti nebo čte evangelickou verzi Bible. Jsou to titíž, kteří udávali za protektorátu sousedy, a jsou to titíž, kteří v době takzvaného reálného socialismu hlásili, že nemá řádně vyvěšené vlajky. Za různých režimů to sice mělo pro lidi různé následky, ale vždy šlo o sebeuspokojení těch nahlašovačů. Byla tam někdy i motivace hmotná, že za to dostali zaplaceno, nebo dostali podíl na zkonfiskovaném majetku či byli placenými informátory. Či tam byla jakási morální podpora, že se třeba přihlásili jako pomocníci Veřejné bezpečnosti.
Jsou to často lidé, kteří tíhnou k tomu bez kritiky akceptovat nějaké společnosti vnucené normy, co je správné. Myslím, že je to případ i těch elfů. Zatím je to úsměvné. Oni se před námi ztrapňují. Mezi sebou se vytahují tím, kolik se jim podařilo zrušit facebookových stránek. Mají radost z toho, že vlastně působí v neprospěch svobody slova. Neboť pod záminkou boje proti nenávisti a lžím jde ve skutečnosti o snahu potlačit svobodu slova, tak jako tomu bylo vždycky. Každý režim má nějaké nepřátele, protože někomu působí újmu. Vždy se najdou tací, kteří proti těmto nepřátelům vystupují, solidarizují se s režimem.
Fotogalerie: - V „kotli"
Někdy je úsměvné, že někteří lidé dokážou za život i třikrát změnit svoji orientaci. Z náboženských fanatiků se stávají fanatici marxismu-leninismu, a stává se, že ti, kteří žijí dost dlouho, se stávají ještě fanatiky pravdy a lásky. Stihnou to během jednoho života. Je vidět, že je v tom i osobnostní rys. Potřeba identifikovat se s nějakým režimem a bojovat s jeho nepřáteli.
Na Evropskou unii jste už mnohokrát odpovídal, nicméně se zeptám, co si myslíte o názoru – který občas zazní –, že EU je připodobňována k Sovětskému svazu a jeho politbyru. Je to v něčem podobné, či zavádějící?
Podobnosti se dají nepochybně snadno najít. Někde se vymýšlí směr, jakým se má společnost ubírat. To je v tomto případě Evropská komise, a někde na jiném místě je volený orgán, který to má schvalovat. V Sovětském svazu to bylo trochu podobné. Existovaly tam zastupitelské orgány, nicméně dostávaly prefabrikované věci, které mohly připomínkovat a schvalovat. Ale jejich zákonodárná iniciativa byla víceméně formální, protože se rozhodovalo někde jinde.
Režimy, které takto postupují, se dostanou vždycky do takové bizarní situace. Slyšel jsem o takovém příkladu z období reálného socialismu, kdy se jeden ministr vyjádřil o vzniklých problémech v tom smyslu – co s tím ti blbci hodlají dělat. A měl tím na mysli ÚV KSČ. To znamená, že od vlády a volených orgánů se ta rozhodovací pravomoc, ale i odpovědnost přenáší do nějakého centra, kde se tvoří ideologie a cesta vpřed.
V nedávném rozhovoru v televizi mě překvapil europoslanec KDU-ČSL Pavel Svoboda, který velmi vystupoval za nezávislost Evropské komise. Kdy by měl Evropský parlament zákonodárnou iniciativu, takže by se tím narušila nezávislost Komise. Přece Komise nemá co být nezávislá, ta má být pod samozřejmě demokratickou kontrolou. Na té musíme trvat. A ne že někdo tady vytváří ideologii a my všichni se jí máme přizpůsobovat a podřizovat.
Psali jsme:
Na Facebooku jsem vyslechl jednu z vašich promluv a tam říkáte: „Nemáme shodné zájmy se zeměmi, které Evropské unii dominují.“ Jak to myslíte?
Země, které byly koloniálními mocnostmi, mají zájmy v zámoří. Víme, že se například Itálie a Francie zúčastnily rozbombardování Libye. Nikdy nebylo cílem České republiky nebo Československa bombardovat nějakou africkou zemi. Nikdy jsme nekradli odnikud žádné suroviny. Vždycky jsme se s nimi snažili soutěžit tak, že budeme na vývoz vyrábět dostatečně kvalitní produkty, abychom se uplatnili na trhu. Zatímco oni mají ve svém genetickém kódu a v tradici snahu ovládat ostatní země a čerpat z nich zdroje. To je ten podstatný rozdíl.
S tím souvisí a je mi často pokládána otázka, jak můžeme spolupracovat s politickými uskupeními, vlasteneckými, které pocházejí z Itálie, Francie, z Nizozemí a dalších zemí, když oni jsou vlastenci, takže se budou snažit dělat co nejvíc maximálně pozitivního pro svůj národ, a to je v protikladu se zájmy našeho národa. Já to tak nevnímám, protože si myslím, že pokud je tu tendence dospět ke spravedlivé soutěži podle jasných pravidel, tak můžeme spolupracovat. Přestože současně i mezi sebou soutěžíme. To, v čem se podporujeme, je, že nechceme, aby nám zhora bylo diktováno, jakým směrem se má naše společnost vyvíjet a kam se má ubírat.
Zmínil jste ve výše zmíněném příspěvku i potřebu hranic. Potřebujeme je?
Význam hranic obecně vzato je dvojaký. Je to ochrana před vnějším prostředím, na druhé straně je to překážka komunikace s vnějším prostředím. Jde o to, čemu se máme bránit a nakolik máme volně komunikovat. V nejobecnějším smyslu příklad z biologie. Molekuly přecházejí přes nějaké membrány, které jsou hranicemi. Kdyby tam membrány nebyly a molekuly procházely volně, tak organismus by nemohl vůbec fungovat, nebo existovat. Čili hranice jsou nutné.
Hranice platily vždycky tam, kde bylo usedlé obyvatelstvo. Jakmile obyvatelé žijí na nějakém místě, mají zájem o nějaké právní záruky svého postavení. Musejí se dohodnout na tom, jak budou vzájemně fungovat. Zatímco národy migrující a loupeživé žádné takové vztahy nemají, protože ti žijí ze dne na den. Potřebují dneska jíst a zítra být někde jinde. To je úplně jiná mentalita.
Musíme mít zájem na hranicích také proto, že hranice měly a mají chránit naše hospodářství, naše obyvatelstvo, ale současně mají zajišťovat takové podmínky, aby i produkty, které vyrábíme, byly přiměřeně akceptovatelné v zahraničí. Volnost pohybu nás do značné míry poškodila. Připadá mi bizarní, že všichni mluví jen o tom, že je důležité, aby lidé mohli volně cestovat, usazovat se kdekoliv, a míní tím naše obyvatele, kteří emigrují. Zatímco podle mého názoru by se měli také starat o to, aby ti lidé tady zůstávali a neměli důvod odcházet. Často totiž odcházejí prostě proto, že jinde jsou lepší podmínky. Čili oni se starají o to, aby mohli odejít, a ne aby měli takové podmínky, aby měli motivaci tu zůstat.
Cestujete-li po Evropě, tak na každém kroku narážíte na Čechy, kteří jsou tam usazeni. Jsou všude. Většinou jsou to lidé, kteří tam naleznou dobré uplatnění, mají vyšší kvalifikaci a pochopitelně chybějí doma. Představa, že nám sem budou chodit lidé – takzvaní inženýři z Afghánistánu – pomáhat, tak pokud to jsou skuteční inženýři, tak tím poškozujeme Afghánistán. Pokud to jsou lidé, kteří nemají uplatnitelnou kvalifikaci, tak nás poškozují tím, že se tu neuplatní, musíme se o ně starat a jsou zátěží.
Hranice je tedy užitečná, má smysl a taky musí existovat odpovědnost vlády za to, co se uvnitř té země děje. A ne jak se na to dívají často dnes, že čekají na instrukce z Bruselu a je jim naprosto lhostejné v jakých podmínkách žijí vlastní obyvatelé.
V jednom svém videu uvádíte příklad uvažování některých politiků na výroku jednoho italského socialisty, který říká, že pokud se státy dobrovolně rozhodnou vstoupit do Evropské unie, tak se zavazují respektovat všechna její rozhodnutí...
K tomu je ještě nutné dodat otázku slovenského europoslance Richarda Sulíka, který se ptal, co když se požadavky Evropské unie nelíbí jejich občanům. Pilloni mu vlastně odpovídá, že je povinností představitelů té které země EU ignorovat zájmy vlastního obyvatelstva. To je smysl toho sdělení. Je to děsivé. Oni jsou vlastně volení nějakým obyvatelstvem a jsou zmocněni k tomu, aby ignorovali zájmy těch, kteří je zvolili. Proto říkám, že chci zastupovat občany České republiky v Evropské unii, a ne zájmy Bruselu v České republice. Tak jako ministryně Valachová, která říkala, že inkluze se tu ve školství zavést musí, protože měla být už dávno zavedena. Neboť dostali instrukce z Bruselu. Mladá generace úředníků je vychovávána k tomu, že jsme tu od toho, abychom sloužili Bruselu. Zapomíná se na to, že jsme tu od toho, abychom sloužili vlastnímu obyvatelstvu.
Zrovna včera jsme s kamarády rozebírali, které práce prostě ženy dělat nemůžou, a jako první nás napadla profese horníka v dole. U vás jsem se dočetl, že Českou republiku snad právě kvůli tomu popotahovaly evropské instituce, protože máme zákoník práce, který ženám práci horníka zakazuje...
Ano, že máme umožnit ženám pracovat v dole, protože jinak je to omezení. To vychází z předchozí představy, že každý má fungovat v zájmu té společnosti, kdežto dneska se na to hledí, že nikdo nesmí být omezován, jeho individuální práva. Šlo o to, aby ženy nebyly poškozovány touto prací, protože to není prospěch společnosti. Dnes je pohled takový, že každý si má dělat, co chce, a nemá hledět na zájmy společnosti. To je zásadní, co nás poškozuje.
Hodně se teď řeší potraviny, nedávno byla aféra s polským masem. Mě by zajímal váš názor na přístup Evropské komise, která nás peskovala za to, že chceme ve zvýšené míře kontrolovat kvalitu masa z Polska?
Volný obchod má pro ně větší prioritu – tedy vození čehokoliv odkudkoliv kamkoliv – před lidským zdravím, které je zájmem společnosti, občanů. Nikoliv těch obchodních společností. Je to naprosto logické, protože Evropská unie funguje v zájmu a z iniciativy nadnárodních korporací. Těm je zdraví lidí naprosto lhostejné. Tam je primární zisk.
Zatímco my bychom měli upřednostňovat zájmy vlastní společnosti nad zájmy korporací. Jejich zájmy by nám měly být hluboce lhostejné. Korporace by měly být těmi, kdo se přizpůsobují našim zájmům, je třeba je k tomu donutit. Ne naopak se od korporací nechat nutit k tomu, abychom se my přizpůsobili jejich zájmům.
S potravinami souvisí i téma dvojí kvality potravin. Vy jste v blogu napsal, že tento problém by vůbec nevznikl, kdyby nás Evropská unie nedonutila zrušit normy ČNB...
Ano, pokud by existovala státní norma, kterou by byli dovozci nuceni respektovat, tak by se sem mohly vozit jen takové potraviny, které odpovídají našim normám. Ale protože záměrně byly naše normy zrušeny, aby se sem mohlo vozit cokoliv, tak se nemůžeme divit, že nám vozí cokoliv, co se tady dá prodat. My sice můžeme zjistit rozdíl v kvalitě toho, co se prodává tady, a to co v Rakousku, což je ta dvojí kvalita. Ale to je také vše, co můžeme dělat, protože oni se tomu snadno vyhnou tak, že to budou dávat do jiných obalů a pod jiným názvem. Stejně nám sem ale budou dovážet toto, protože nikde není definováno, co konkrétně musí daná uzenina či paštika obsahovat a co obsahovat nesmí.
Což dříve v těch normách bylo...
Dříve v těch normách bylo, co tam být musí a co tam být nesmí. Tyto normy vznikaly za první republiky. Československo za první republiky bylo ve své době lídrem ve vytváření těchto norem. Na jedné straně to bylo v zájmu exportérů, ale omezovalo to i importéry. Samozřejmě že je to do určité míry brzda, ale je to brzda ve prospěch zdraví a ochrany zájmů spotřebitelů.
Je dobře, že Babišova vláda přidává důchodcům a dětem?Anketa
S potravinami souvisí i váš text s titulkem „Ministryně financí Schillerová jde ve šlépějích Miroslava Kalouska k další metanolové tragédii“. Narážíte na zdražování alkoholu?
Jedná se o zdražování alkoholu a cigaret, což se může vnímat pozitivně, že jde o ochranu zdraví. Neznamená to, že tím zásadním způsobem poklesne spotřeba, protože existují důkazy, že to zcela jednoznačně podporuje černý trh. Takže i při vyšších cenách se sníží výběr daní. U ní jako ministryně financí je prvořadým motivem zvyšovat daňový výnos, zdraví je na místě druhém. Kalousek zvýšil ceny a došlo ke snížení daňového výnosu a podpoře černého trhu. Tedy k podpoře kriminality. Schillerová navrhuje ještě vyšší zvýšení, to znamená ještě vyšší pokles výběru daní. Což je jistě bizarní. Oni by měli vycházet z té skutečnosti, že co se nepovedlo za Kalouska, se nepovede ani nyní.
Ivan David, Radovan Vích a členové SPD z Libereckého kraje. Foto: Oldřich Szaban
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
