Jak vnímáte relikt carského Ruska, který na jeho znaku přetrval až dodnes. Jsou tam tři koruny, za Velkou Rus, Malou Rus a Bílou Rus. Nemyslíte si, že anexí Krymu Rusko zčásti získalo korunku Malé Rusi, tedy Ukrajiny, zpět?
Nechtělo by se mi posuzovat dění v suverénním státě. Nicméně všimněte si, že se Běloruská republika snaží, aby se situace na Ukrajině normalizovala a aby se tam díky dialogu všech stran nastolil trvalý mír.
Bělorusko leží na hranicích s Ukrajinou, NATO a EU. Je v přímé unii s Ruskem. Nad vaším územím létají ruské stíhačky, operuje tam ruská armáda. Čeho se v těchto souvislostech nejvíce obáváte?
Běloruská republika je suverénní stát se svou nezávislou vnější i vnitřní politikou. Rusko je naším hlavním ekonomickým partnerem, hlavním strategickým spojencem. Stavíme státní spojenectví, které přináší blaho občanům tohoto dvoustátí. V rámci integrace různých sdružení, jak jsme se usnesli, plníme naše závazky stejně, jako to dělají země Evropské unie (EU) anebo státy, které jsou v NATO.
Nehledě na to, jsme si vědomi, že musíme mít i normální vztahy s EU. Vždyť EU je po Rusku naším druhým nejdůležitějším tržně-ekonomickým partnerem. Všichni vědí, že normální vztahy s EU a s Ruskou federací přináší konkrétní prospěch každému občanu naší země. Geografické rozpoložení Běloruska nás nutí nacházet rovnováhu mezi Východem a Západem. A kdyby to někdo nedokázal ocenit, tak musí pochopit, že jestli chceme přemýšlet o budoucnosti našeho státu, tak musíme nacházet vzájemně přijatelnou úroveň vztahu jak s Ruskem, tak i se Západem.
Bělorusko zavedlo jako úřední jazyk ruštinu, kdežto Ukrajina se tomu vzpírá. Proč?
Ohledně tohoto řešení jsme šli civilizovanou cestou jako i jiné země, například Evropské unie. Při referendu občanů Běloruské republiky bylo rozhodnuto, že budeme mít dva státní jazyky, což je zajištěno ústavou. Podle mě to byl správný krok, který bral v úvahu přání všech občanů naší země. Hlavní je zabezpečení trvalého rozvoje státu. Vraťme se ale k Ukrajině. Chci říct, že jen ukrajinský národ může přijmout správné řešení této otázky. Přitom, podle mě, musí brát ohledy na zájmy všech občanů země.
Co se podle vás stalo na Ukrajině, co pro vás znamená Euromajdan?
Uplynulé události jsou dílem nezávislého státu Ukrajina a jen jeho občané mohou popravdě ocenit jejich nezbytnost a následky. Můj pohled je, že se Majdan odehrál v důsledku toho, že vláda nedostatečně vnímala volání po zlepšení blaha svých občanů.
Myslíte si, že dohody z Minsku přinesou mír? Separatisté i ukrajinská armáda v bojích pokračují...
Ke dnešnímu dni jsou dohody z Minsku fakticky jediným účinným mechanismem, který je schopný vytvořit mír. To, že dohody v celku fungují nehledě na ostřelování, znamená obnovení běžného života ve městech, začátek jejich rekonstrukce a návrat lidí domů. Po realizaci dohod všemi zainteresovanými stranami na Ukrajině bezpochyby nastoupí mír a stabilita v regionu.
Jak Bělorusko vnímalo cvičení NATO u svých hranic?
Je jasné, že nás tato cvičení nenechávají chladnými a vedení naší země to již několikrát jasně řeklo. Události na Ukrajině a koncentrace vojsk NATO u našich hranic nás nutí přijímat dílčí rozhodnutí, abychom posílili naši bezpečnost. Jestliže tyto země při organizaci a provedení cvičení dodržují mezinárodní právo, nenesou žádná rizika. Nikdo si tedy nemůže stěžovat. Vždyť my také nepořádáme pouze cvičení běloruských ozbrojených sil, ale účastníme se i spojeneckých vojenských akcí s Ruskou federací.
Co si myslíte o tom, že na oslavy konce druhé světové války nejspíše do Moskvy nepřijedou některé hlavy evropských zemí?
Nemám právo komentovat chování prezidentů, premiérů či dalších vysokých představitelů. To je jejich volba. Podle mě ale otázka účasti na vzpomínkových akcích, jejichž cílem je uctít padlé vojáky a ještě žijící veterány mnohonárodnostní Rudé armády, se nachází spíš v morálně mravní a ne v politické rovině. Tím více, čím větší mírou vojska Sovětského svazu osvobodila mnohé země současné Evropy.
Je třeba vědět, že národ Běloruska velmi obezřetně přijímá tématiku druhé světové války a pokusy některých současných zemí přepsat její závěry. Našemu národu se podařilo přežít příliš mnoho hrůz, příliš mnoho obětí jsme přinesli na oltář vítězství. V letech války jsme ztratili každého třetího obyvatele naší země a měli jsme pak stejný počet obyvatel jako v sedmdesátých letech devatenáctého století. V Bělorusku neexistuje rodina, která by nebyla postižena touto tragickou válkou. Přál bych si, aby na to obyvatelé evropských zemí, kteří dostali možnost žít pod mírovým nebem díky milionům padlých vojínů Rudé armády, nikdy nezapomněli.
Proč jsou podle vás prezidenti Alexandr Lukašenko a Vladimir Putin Západem považováni za autokratické diktátory?
Nejdříve musím upozornit, že česká a evropská masová média bohužel neukazují vždy pravdivý obraz naší země. U nás jsou problémy, ale ukažte mi stát, který je nemá? Jsem přesvědčen, že jste ani vy nikdy nebyl v Bělorusku, takže si nemyslím, že byste měl jasnou představu o naší zemi. Vždy v tomhle ohledu používám přísloví: "Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet." Je příjemné sledovat, jak lidé, co Běloruskou republiku poprvé navštíví, k ní kladným způsobem změní vztah. Bezesporu se nemůžeme pochlubit takovým množstvím historických budov a památek, nicméně například naše města návštěvníky zaujmou čistotou, šířkou tříd a ulic, úsměvy a dobrosrdečným chováním.
Potvrzením těchto slov může být v roce 2014 konané mistrovství světa v hokeji v Minsku, které navštívilo více než deset tisíc českých fanoušků. Od mnohých z nich na adresu našeho velvyslanectví přišly dopisy a fotografie plné velmi povzbuzujících a hřejivých slov, kterými nám děkovali po návštěvě naší země. Hlavní věta, která se velmi často opakovala, byla: "Bělorusko, děkujeme za překrásný šampionát."
A když se vrátím k otázce, nechce se mi komentovat podobné úsudky či klišé. Pro mě je důležité, že je náš prezident dobře přijímán našimi občany. A věřte, že převážná většina obyvatel našeho prezidenta i jeho usilovný rozvoj země ctí. Evropa by se s tím měla smířit.
Bělorusku jsou vyčítány netransparentní volby, potírání opozice a malý akcent na lidská práva. Jak na tyto výtky reagujete a proč jsou vaše vztahy se Západem často tak vyostřené?
Chtěl bych říct, že v evropském společenském mínění se Bělorusko jeví jako tabu, anebo, že je obraz naší země démonizován. To se ale dost rozchází se skutečnou situací. Když má Bělorusko nějaké úspěchy, nikdo moc nepospíchá s publikováním této informace. Když se země ocitne v nějakých problémech, tak se takovým způsobem zveličí, že to vypadá, jako by se zde odehrávala nějaká obrovská tragédie. Přestože v jiných zemích se nad podobnými problémy mávne rukou. Rozhodně si děláme závěry a snažíme se poučit z konstruktivní kritiky, která je podložená objektivními fakty. To neznamená, že budou všechny tyto nápady realizovány v našem běžném životě. V přijetí řešení se řídíme hlavně našimi státními zájmy.
Vzhledem k volbám musím říci, že k volbám prezidenta země v roce 2010 prakticky nikdo žádné výtky neměl. To, co se odehrálo po volbách, bylo kritizováno. Když se chce skupina lidí silou zmocnit vládní budovy, bude za podobný čin v každé zemi potrestána. Takové je to i u nás. I v Bělorusku dostali tito lidé přiměřené tresty. Hned poté ale následovala, podle nás zcela neadekvátní, reakce ze strany Evropské unie.
Zmíním jeden fakt. V sankčních spisech EU se nacházeli novináři, představitelé volebních komisí, soudního dvora a jen za to, že řekli svůj vlastní názor. To podle mě podkopává základní principy té samé demokracie, o které nám EU neustále hovoří. Každá země jde svou cestou. Nicméně byste měli chápat, že nelze zhasnout v totalitním Sovětském svazu a probudit se v demokratické evropské republice. Na to je třeba určitý čas. A toto dílo neleží jen na vedení Běloruska. Nicméně jde i o mentalitu, tradice, kulturu národa, ekonomickou situaci a zvyky. Jde o celou množinu příčin, následků a okolností, a vše se to musí brát v úvahu. Proto je třeba určitý čas, aby si tyto země osvojily zkušenosti s evropskou demokracií, která se ostatně ne vždy ukazuje býti úplně pozitivní.
Myslíme si, že nelze nějaké zemi naordinovat konkrétní cestu rozvoje. Je třeba, aby si ta, která samostatná země vybrala a uvědomila svou cestu. Ta by měla být určena vůlí národa. Za posledních dvacet let jsme ubránili naši nezávislost, suverenitu a územní celistvost a rozmnožili vlastní ekonomický i politický potenciál. To není málo.
Jak vnímáte intervence USA ve vašem prostoru? Proč o něj mají USA takový zájem?
Doufám, že chápete, že tyto otázky leží pouze v rovině geopolitiky. Ze své strany pokládám za důležité říct, že osnovou vnější politiky Běloruské republiky je její mnohovrstevnatost, o čemž jsem mluvil již dříve. Našim partnerům nijak nevyhrožujeme, nediktujeme jim nesmyslné požadavky, ale chceme budovat jasně definované vazby na základě rovnoprávnosti v politických i ekonomických vztazích.
Bělorusko je jedinou evropskou zemí, která ještě praktikuje tresty smrti. Jak vlastně u vás k trestům smrti přistupujete?
Pozici Běloruské republiky vzhledem k trestu smrti jsme již několikrát vysvětlovali. K tomuto výjimečnému trestu se přistupuje velmi zřídka a je udělován za mimořádně těžké a brutální zločiny. Uplatnění trestu smrti je už zahrnuto v ústavě Běloruské republiky a podpořeno většinou běloruských občanů z referenda v roce 1996.
V této souvislosti bych chtěl zdůraznit vážnost společenského mínění ohledně této otázky. V Bělorusku společnost nestojí o zrušení trestu smrti. Jako potvrzení mohou sloužit výsledky projektu "Výskyt idejí zrušení trestu smrti v Běloruské republice: předběžné výsledky", který byl realizovaný v roce 2013 regionální kanceláří NPO "Mezinárodní vězeňská reforma" díky finanční podpoře Evropské unie. V objektivně provedeném sociologickém průzkumu v Bělorusku se více než polovina dotázaných, přesně 63,8 procenta, vyslovila pro zachování trestu smrti.
Společně s tím u nás pokračuje práce zaměřující se na zdokonalení zákonodárství a také vytváření společenské podpory a norem, které by v soudním procesu přispívaly k nepřijetí takového rozhodnutí, jako je trest smrti, a v konečném důsledku by vedly k jeho pozastavení či úplnému zrušení.
Co se vám v Česku líbí nejvíce?
Rozhodně je Česko velmi krásná země. Osobně jsem se s ní v prvních letech pobytu aktivně seznamoval. Se zámky, kraji, horami. V Česku se je možné mnoho dozvědět a mnoho uvidět. K radosti zdejších obyvatel se zde většina památek zachovala. To je záviděníhodné. Vždyť v době Litevského velikého knížectví naše teritorium nazývali zemí zámků. Nyní se naše země snaží s použitím volných finančních prostředků o rekonstrukci běloruských zámků. Mnoho práce je spojeno s rekonstrukcí rodových panství. Obnovili jsme rodová panství v Brestské oblasti. Třeba Ružanský zámek Sapegů anebo dvorec Puslovských v Kosovu. V archivech se zachránily dobové skici a kresby, které se dnes studují. Třeba Nesvižskij zámek. To není jen objekt na jednu návštěvu. Konají se tam různé hudební festivaly či tradiční bály. Jde o dobrý příklad, jak se vedení země stará o historii. Tento zámek se domluvil s rodem Radzivilů a získal kopie portrétů celé dynastie. Jsou tam uloženy ostatky představitelů rodu.
Myslíte si, že má Česko s Běloruskem ve vzájemném obchodě nějaká slabá místa a jaká?
V současném světě to bez bankovního financování jen silami samotných podniků nejde. Nelze zabezpečit úspěšnou realizaci ekonomických projektů. Tím méně v přímé orientaci většiny českých bankovních a finančních ústavů při přidělování finančních zdrojů na projekty v Běloruské republice na fakt, že se naše země nachází v sedmé skupině kreditního ratingu OECD. Převážně skupiny z jiných zemí pak přicházejí s financováním stukturami, které nejsou až tak svázány tímto sporným ratingem.
Bělorusko a Česko mají opravdu obrovské množství zboží, které by mohlo mít úspěch na tom, či onom trhu. Navíc je v současném světě při zavedení složitých technických přístrojů na trh potřeba velkých investic na nastartování servisní sítě. V podmínkách omezených zdrojů jsou podniky Běloruska a Česka nuceny přenést úsilí na státy, které mají velký objem vnitřního trhu. Nikdo se už moc nezabývá tím, že pro střední či menší podniky je daleko výhodnější etablovat se na trzích států jako je Bělorusko nebo Česko, než na trzích například USA nebo Číny, kde je obrovská konkurence, a kde už mají velmi pevné a široké vazby na Eurasijský ekonomický svaz či Evropskou unii.
Množství mezinárodních společností na trzích Česka způsobuje nasycení obchodů z celého světa, ale střední a malé firmy, které vyrábí kvalitní zboží, se přes velmi složité a drahé procesy obchodních sítí nemohou dostat. Malé obchody s nevelkým obratem nemohou dělat reklamu kvalitnímu importovanému zboží. Běloruská maloobchodní síť se také nachází ve fázi koncentrace, i když je podíl cizích výrobků ve velkých obchodních sítích menší, takže by české společnosti našly v Bělorusku nesporně své uplatnění. V tomto smyslu doporučujeme běloruským a českým výrobcům, kteří mají vlastní obchodní a distributorské sítě, aby vzájemně spolupracovali. Může jít třeba o svaz regionálních obchodů, které si v ničem nekonkurují, protože každý prodává něco jiného, třeba oblečení, obuv, nápoje, drogistické zboží a tak dále.
Může nastat doba, kdy bude Rusko i Bělorusko v Evropské unii?
Život se prodlužuje, pokolení se mění, každé z nich má své přednosti a hodnoty, takže nelze nic vyloučit. V současnosti se ale při svém rozvoji opíráme o stávající realitu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
