Pane řediteli, co vás aktuálně z vaší agendy nejvíce zaměstnává?

Pan prezident má poměrně hodně rozsáhlý program, který je ale kombinovaný ze zahraničních a domácích témat. Mě se týkají samozřejmě jen zahraniční témata, přičemž v posledních dvou týdnech mě nejvíc zaměstnával Izrael, Palestina, Sýrie, ženevská jednání o Sýrii a přípravy různých materiálů ohledně zahraničních investic u nás.

Zmínil jste Sýrii a mírová jednání. Hovořilo se o tom, že kvůli útokům na Aleppo ze strany Asadových sil padá dohodnuté příměří. Je to tak?

Myslím, že žádné přerušení příměří nikdy neznamenalo úplnou válku a příměří nikdy nebylo nedostatkem války. Mohu ale prozradit, že v posledních několika týdnech vidím – hlavně po volbách na prezidentem Asadem držených územích – několik významných posunů. Poprvé budeme v situaci, kdy v Ženevě obě delegace – vládní a opoziční – budou jednat spolu napřímo, namísto toho, aby si delegace posílaly stanoviska písemně přes chodbu. Tak samozřejmě nic opravdového dojednat nešlo.

Největší pozitivní posun jsem zaznamenal při nedávné návštěvě syrského náměstka ministra zahraniční Fajsala Miqdáda tady. Syrská strana poprvé po dvou letech řekla, že je připravena na jednání s opozicemi, nikoli pouze jednou, a to svojí vlastní, opozicí. Tenhle posun znamená, že přiznávají poprvé možnost, aby jejich hlavní ideoví protivníci a zahraniční opozice sedící v Ženevě na druhé straně stolu byla součástí jakési kompromisní politické vlády v Sýrii. Jde o významný krok na cestě k tomu, aby se vůbec na něčem dokázali dohodnout.

Loni při návštěvě pana prezidenta v New Yorku v OSN proběhla jeho setkání s představiteli syrské vlády a původně se chtěla setkat i opozice, ale nakonec se řeklo, že zůstali v dopravní zácpě a nestihli to. Na to ale nenarážím…

… dá se říct zcela jasně, o co šlo. Opozice o toto jednání požádala, pan prezident s tím vyslovil souhlas a z logistických důvodů se schůzka měla konat tamtéž, kde se konalo jednání s vládní stranou, to znamená v hotelu Waldorf Astoria. Vládní strana z OSN do hotelu dorazila. Nevládní opozice nám sdělila, že to nestihne a nezvládne z jednoho prostého důvodu. Bála se, že by se zpátky do objektu OSN nedostala přes ochranku. Během dopoledne se tam totiž dostala jen za pomoci diplomatů spřátelených zemí a nevěděla, jestli by se jí to znovu povedlo. Myslím, že to o celé situaci docela dost nechtěně vypovídá.

Původně jsem se chtěl ptát na něco jiného. Tehdy v New Yorku pan prezident prozradil, že možné mírové dohodě už se začíná říkat Pražská deklarace a právě v Praze by se podepsala. Jak velká vzdálenost se od toho loňského září k dnešku na cestě k Pražské deklaraci ušla?

Možná čtyřicet procent cesty. To je ale věštění. Od začátku jsem věděl, že tento proces bude trvat minimálně měsíce, spíš roky. Nedávno mě nutili spekulovat, jak dlouho to vůbec může trvat a už tam jsem říkal, že je to záležitost minimálně roku, maximálně pěti let. Kdyby ale jednání trvala dalších pět let, už není o čem jednat, protože by se Sýrie rozpadla na několik Sýrií.