Co říkáte návrhu důchodové komise na reformu starobních penzí?
Z titulu poslankyně, která se v rámci SPD dlouhodobě zabývá otázkami sociální politiky, s návrhem rozdělujícím průběžný pilíř na solidární a zásahovou část rozhodně nesouhlasím. Důchodový systém by měl i do budoucna vycházet ze současné standardní podoby jednoho (tzv. průběžného) pilíře financovaného primárně z prostředků pocházejících z aktuálně vybraných odvodů na sociální, respektive důchodové pojištění. Konstrukce jakéhosi minimálního, tj. všem společného a stejného důchodu, který předložený návrh vidí někde těsně nad hranicí životního minima, je nepřijatelná a nevhodná. Je tomu tak zejména i proto, že by tato jednotná důchodová složka měla být podle představ důchodové komise financována naprosto nesystémově ze státního rozpočtu, což by znamenalo každoroční zatížení veřejných výdajů částkou převyšující 100 miliard korun. To je z hlediska udržitelného fiskálního systému a stability veřejných financí neúnosné a nepřijatelné.
Nenastupuje se na cestu k postupnému snižování důchodů, kdy základ bude „žebrácký“ a zbytek pofidérně zásluhový?
Ano, takové riziko nepochybně existuje, zejména absentuje-li v návrhu jakákoli konstrukce toho, jak má být ona budoucí zásluhová složka starobního důchodu nastavena, od čeho se bude odvíjet, jaký bude systém valorizace. Návrh se navíc nezabývá vztahem k dalším typům důchodů, kde nyní existuje přímá zákonná provázanost. Není dále známo nic o celkovém legislativním nastavení zvažované reformy, o její ochraně proti případné inflaci či proti potenciálním výpadkům ve veřejných příjmech atd. Otázek a pochybností je příliš mnoho na to, abychom o předložené podobě důchodové reformy mohli vůbec seriózně diskutovat.
Nyní je módní tzv. minimální zaručený příjem. Může mít vliv na důchody?
V budoucnu by se klidně mohlo stát, že převáží – zejména, ovládaly-li by exekutivu a většinu ve Sněmovně socioekonomicky neoliberální politické síly – konstrukt minimálního důchodu coby tzv. rovné sociální dávky typu minimálního zaručeného příjmu. Jde o koncept, se kterým některé státy nepříliš úspěšně experimentují a který se velmi podobá tzv. beveridgeovskému pojetí sociálního a důchodového systému. Ten je ale typický pro anglosaský svět, kdy výsledkem povinného veřejného pojištění je pouze opravdu minimální budoucí dávka neumožňující důstojný život. Zbývající příjmy si v tomto modelu musí občané zajišťovat jiným způsobem, například na soukromých finančních trzích apod. Vše se zcela vymyká české a středoevropské tradici a pojetí sociálního státu.
Psali jsme:
Jak vy vnímáte zásluhovost?
V diskusích okolo důchodové reformy je zásluhovost vykládána a vnímána téměř výhradně jako veličina odvíjející se od výše příjmu ze zaměstnání či podnikání respektive od výše odvodů z těchto příjmů. Toto pojetí má ovšem smysl pouze tam, kde se jedná o čistě komerční pojistné a spořící (fondové) systémy. Z hlediska konstrukce a logiky „státního“ důchodového pilíře je ovšem nesprávné. Zásluhovost v průběžném pilíři se musí a má odvíjet zejména od počtu vychovaných dětí. Zohlednit se navíc musí všechny finanční a nefinanční investice do výchovy. Pouze samotná výše prostředků odvedených na důchodovém pojištění nestačí. Jedině tak může být zajištěna budoucí finanční udržitelnost důchodového a celého sociálního systému včetně systému veřejných politik, což se musí nezbytně promítnout i v budoucí výši starobních důchodů.
Odmítá SPD samotnou ideu tzv. minimálního důchodu?
V žádném případě. Naopak, naše hnutí ji do české politické a veřejné diskuse samo vneslo a nedávno dokonce ve Sněmovně podalo příslušný legislativní návrh, který spočívá v tom, že by se dolní zákonná hranice měsíční výše starobního důchodu odvíjela od aktuální hranice příjmové chudoby podle metodiky Eurostat, která je momentálně cca na úrovni 12 tisíc korun.
Nebylo by spravedlivé poskytovat bonus za řádně vychovávané děti?
Ano, přesně tohle je součástí koncepce reformy českého sociálního systému z dílny SPD tak, jak jsem ji představila na naší červencové celostátní konferenci. Musíme zachovat průběžný důchodový systém ve stávající podobě a jeho budoucí příjmy významně posílit masivní podporou porodnosti a efektivní prorodinnou politikou. Sem patří v první řadě daňová reforma, kdy budou slevou na dani z příjmu (včetně slevy na zdravotním a sociálním pojistném) bonifikováni rodiče řádně vychovávají či své děti, a to už od prvního dítěte v rodině. Čisté příjmy obou rodičů by se v případě aplikace této naší reformy měsíčně zvýšily o citelné jednotky tisíc korun, od třetího dítěte v rodině by rodiče neplatili žádnou daň z příjmů ani pojistné odvody.
Bc. Lucie Šafránková
Bude daňová reforma na podporu rodin stačit?
Ruku v ruce s tím musí jít samozřejmě i další opatření propopulační a prorodinné politiky, ať už v segmentu státní sociální politiky, tak co se týká rozšíření kapacit bezplatných veřejných předškolních zařízení či rozšíření okruhu osob, které mohou čerpat rodičovskou dovolenou a vykonávat placené ošetřování člena rodiny, tj. dítěte, prarodičů a dalších blízkých příbuzných. Nezapomínáme ani na nesmírně důležitou oblast bydlení. Tam musí stát, kraje a obce intervenovat mnohem více než nyní, například cestou podpory výhodných manželských a rodinných půjček, masivní podporou bytové výstavby či zajištěním finančně dostupného nájemního bydlení.
Co je vlastně zač ta důchodová komise, kdo v ní sedí?
Je třeba si uvědomit tu skutečnost, že zmíněná komise je multistranickým orgánem poradního charakteru. Jejím úkolem je vést o problematice podrobnou debatu a pak případně předložit výsledky své práce exekutivním orgánům a zákonodárným sborům, které jediné mají demokratickou legitimitu o jakýchkoli změnách v důchodovém systému finálně rozhodnout.
Autor: Zbyněk Hutar
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
